K nutnosti vydat i "negativní" rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu

     Jakkoliv dovolací praxe ohledně nevydávání „negativních“ rozhodnutí ohledně návrhů účastníků na odložení vykonatelnosti dovoláním napadených rozhodnutí nebyla do vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 26. července 2017, sp. zn. III. ÚS 3245/16, Ústavní soudem považována za ústavně kolidující (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. ledna 2007, sp. zn. IV. ÚS 393/06, nebo ze dne 27. května 2014, sp. zn. I. ÚS 2241/13, v němž orgán ochrany ústavnosti vyložil: „Pouhé podání dovolání není samo o sobě důvodem k odložení provedení výkonu rozhodnutí, když tímto by mohlo být až samotné odložení vykonatelnosti rozsudku, které ovšem v době rozhodování soudu prvního stupně (29. 3. 2013), ani odvolacího soudu (15. 5. 2013) nebylo. Ústavní soud při přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl ke zjištění, že Nejvyšší soud o odkladu vykonatelnosti exekučního titulu nerozhodl. V tomto směru lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které dospěje-li dovolací soud k závěru, že návrh na povolení odkladu vykonatelnosti není důvodný, nemusí o tom vydávat zvláštní zamítavé rozhodnutí (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 873/2005).“), je – s ohledem na shora označený nález Ústavního soudu – nyní již nezbytné respektovat změnu judikatury. Ústavní soud totiž v onom nálezu změnil svůj dosavadní pohled na danou materii potud, že i když dovolací soud dospěje k závěru, že návrh na povolení odkladu výkonu rozhodnutí není důvodný, je nezbytné přistoupit k vydání „negativního“ rozhodnutí, jež je zapotřebí též zákonu odpovídajícím způsobem odůvodnit.