K otázce platnosti převodní smlouvy, došlo-li ke vkladu vlastnického práva podle ní na základě vkladového návrhu podaného po smrti převodce

    Došlo-li k úmrtí převodce po uzavření věcné smlouvy, nemůže sama okolnost, že katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva dle této smlouvy - byť (nesprávně) na základě návrhu na vklad, jenž byl podán již po smrti převodce, aniž bylo vyčkáno výsledku dědického řízení - vést k jejímu zneplatnění.

(rozsudek NS z 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2584/2013)

Z odůvodnění:

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 1551/2009, jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, vyložil a odůvodnil právní názor, že soudům v občanském soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu nepřísluší hodnotit či přezkoumávat postupy a rozhodovací akty katastrálních úřadů. Uvedl také, že pokud katastrální úřad o podaném vkladovém návrhu rozhodl, tj. povolil předmětný vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí ve prospěch předmětné osoby, je zapotřebí vycházet z toho, že pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí v okamžiku rozhodnutí katastrálního úřadu byly splněny všechny zákonem předvídané podmínky. V takovém případě předmětem řízení o určení vlastnictví je primárně posouzení platnosti příslušné věcné smlouvy z občanskoprávního hlediska, nikoliv též z hlediska posuzování podmínek vkladového řízení, tedy zkoumání, zda v popsané skutkové situaci katastrální úřad (ne)měl vkladovému návrhu (ne)vyhovět, resp. jej zamítnout či povolit.

     Odvolací soud výše judikovaný právní názor Nejvyššího soudu zcela pominul, přičemž v odůvodnění svého (písemného vyhotovení) rozsudku ani právně relevantním způsobem nevyložil, z jakého důvodu – v situaci, kdy příslušný katastrální úřad provedl rozhodnutí o povolení vkladu záznamem do spisu (srov. § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů) - se neuplatní právní důsledek předvídaný v ustanovení § 133 odst. 2 obč. zák., tj. nabytí vlastnického práva k nemovité věci na základě smlouvy vkladem do katastru nemovitostí. Došlo-li totiž k úmrtí převodce po uzavření věcné smlouvy, nemůže sama okolnost, že katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva dle této smlouvy -  byť (nesprávně) na základě návrhu na vklad, jenž byl podán již po smrti převodce, aniž bylo vyčkáno výsledku dědického řízení -  vést k jejímu zneplatnění. Jinými slovy řečeno, z pohledu katastrálních předpisů došlo k povolení vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí (rozhodnutí katastrální úřad učinil zápisem do spisu), takže závěr, že i po tomto vkladu je zde nesoulad mezi právním stavem a stavem zápisů v katastru nemovitostí, lze učinit toliko na základě právně relevantního zjištění, že uvedená věcná smlouva (přesto, že dle ní byl již povolen vklad do katastru) je z konkrétně uvedeného důvodu absolutně neplatným právním úkonem a že v takovém případě se musí prosadit právní realita oproti stavu zápisů v katastru nemovitostí.