K posuzování neplatnosti právního úkonu

12.11.2011 22:30

    Závěr, že právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem nebo proto, že zákon obchází, není možné učinit jen na základě gramatického výkladu, nýbrž je vždy třeba zkoumat účel zákonného zákazu či příkazu.

    Je v rozporu s principy právního státu, jestliže je preferován přístup upřednostňující výklad vedoucí k závěru o neplatnosti smlouvy před výkladem, na jehož základě není možno neplatnost smlouvy dovodit.

    V případě, kdy zákonné omezení směřuje pouze vůči jedné ze stran smlouvy, je třeba považovat smlouvu za neplatnou pouze výjimečně, a to tehdy, kdy by to bylo neslučitelné se smyslem a účelem daného zákonného omezení, přičemž zákonná úprava dotčená takovou smlouvou by nemohla bez tohoto obstát.

    Zatímco nedostatek schválení nakládání s „určeným majetkem“ je v zákoně č. 77/1977 Sb., ve znění pozdějších předpisů, sankcionován absolutní neplatností právního úkonu (§ 16 odst. 3), případné neschválení návrhu na nakládání s ostatním majetkem zákon žádnou sankcí nestíhá. Jestliže uvedený zákon stanoví omezení jedné ze stran, aby uzavřela smlouvu bez stanovení sankce, nevyplývá z toho bez dalšího, že taková smlouva je nezákonná a neplatná. Je totiž třeba vždy zkoumat další okolnosti, jako je veřejný zájem (tedy k čí ochraně je předmětné zákonné ustanovení určeno), dikci, smysl a účel zákona, následky pro druhou stranu (ochranu její dobré víry a nabytých práv) a další relevantní skutečnosti.*

 

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. 30 Cdo 4831/2010 (in https://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/1532BADD8F97CA0CC1257903002C8965?openDocument)

 

* právní větu zpracoval dr. J. Kolba, asistent předsedy OOK NS ČR

Zpět