K přípustnosti vydání rozsudku pro zmeškání ve sporu o určení vlastnického práva k nemovitosti

     Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. ledna 2006, sp. zn. 30 Cdo 641/2005 (in www.nsoud.cz) k judikovanému  právnímu názoru, že:    rozsudek pro zmeškání lze vydat i ve sporu o určení vlastnického práva k nemovitosti,  mj. uvedl:   

    "V posuzované věci se jedná o spor o určení vlastnického práva k nemovitostem, kdy z hlediska skutkového účastníci uzavřeli kupní smlouvu, kupující (žalovaný) nezaplatil kupní cenu, prodávající (žalobci) z tohoto důvodu od kupní smlouvy odstoupili a kupující zánik smlouvy neuznává. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Na uvedený závěr nemůže mít vliv okolnost, že řízení je zahájeno na základě žaloby o určení existence právního vztahu dle § 80 písm. c) OSŘ, jelikož rozhodující pro zákonem vymezenou možnost uzavření soudního smíru jsou pouze podmínky jeho přípustnosti (konkretizované podle zmíněných kriterií pro projednávanou věc). Výklad, jímž žalovaný v obecné rovině dovozuje, že ve věci určovací žaloby nelze uzavřít smír, neboť vyjádřením souhlasného projevu žalovaného ztrácí žalobce „naléhavý právní zájem,“ a v důsledku toho soud uzavřený smír nemůže schválit, nemá oporu v zákoně ani v judikatuře Nejvyššího soudu, přičemž dovolací soud neshledává důvodu se od ní jakkoli odchýlit. Z tohoto hlediska lze poukázat zvláště na ta rozhodnutí, v nichž Nejvyšší soud opakovaně výslovně připustil možnost uzavření soudního smíru ve sporech o určení vlastnického práva k nemovitostem, a to mimo jiné v rozsudku ze dne 31.10.1968, sp. zn. 4 Cz 105/68, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, ročník 1969; v jiných řízeních podle ustanovení § 80 písm. c) OSŘ (netýkajících se nemovitostí), např. v usnesení ze dne 13.02.2001, sp. zn. 26 Cdo 223/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.52, ročník 2001.

    S názorem žalovaného nelze souhlasit rovněž proto, že je v rozporu se smyslem soudního smíru jako procesního institutu, jímž se má umožnit účastníkům, aby skončili soudní řízení na základě dohody a sami tak odstranili svým dispozičním úkonem vzniklý spor. V tom je i podstata rozdílu mezi soudním smírem a autoritativním meritorním rozhodnutím, což nalézá svůj výraz i v jejich odlišné právní úpravě. Položená právní otázka především míří na zákonem stanovený rozsah zjišťování skutkového stavu, který je předpokladem pro schválení smíru. (Otázka „naléhavého právního zájmu“ je v uvedeném kontextu druhořadá a z hlediska projednávané věci účelová, neboť z průběhu řízení vyplývá, že žalovaný žádný úkon směřující k uzavření smíru neučinil). Zjištění potřebná ke schválení smíru se v zásadě omezují
na shromáždění skutkových podkladů pro posouzení, zda smír není v rozporu
s kogentními předpisy nebo je neobchází. Pro zápis vlastnického práva k nemovitostem do katastru je významný především požadavek, aby smír byl učiněn určitě a srozumitelně. Proto je nezbytné, aby obsah uzavřeného smíru pojatý do výroku rozhodnutí soudu byl v souladu s údaji v katastru. Znamená to, aby nemovitosti byly označeny tak, jak to požaduje ustanovení § 5 odst. 1 zák. č. 344/1992 Sb. (katastrální zákon). To předpokládá, aby žalobce doložil potřebné podklady o příslušných údajích v katastru, aby si soud mohl ověřit, že předmět smíru byl specifikován zákonem předepsaným způsobem, tedy určitě a srozumitelně. Z obsahu spisu se podává, že žalobci uvedený předpoklad splnili předložením příslušného výpisu z katastru nemovitostí spolu se žalobou.

     Na základě uvedeného lze uzavřít, že podmínka přípustnosti vydání rozsudku pro zmeškání dle ustanovení § 153b odst. 3 OSŘ, spočívající v možnosti uzavření nebo schválení smíru, je splněna i v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, zahájeném na základě žaloby dle ustanovení § 80 písm. c) OSŘ. Předpokladem je, že se jedná o věc, u níž její povaha uzavření smíru připouští, a vydání rozsudku pro zmeškání není v rozporu s kogentními předpisy nebo je neobchází.

     Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodů správný."

     Výše citovaný právní názor dovolacího soudu v zásadě představuje první rozhodnutí Nejvyššího soudu od r. 1969 (viz shora učiněný odkaz na zmíněný judikát), v němž je rozebírána možnost řešení sporu o určení vlastnického práva k nemovitosti smírem, resp. rozsudkem pro zmeškání. Se zaujatým právním názorem dovolacího soudu (roz. výhradně z hlediska jeho využití na skutkově obdobné případy, resp. na případy s obdobnou procesní situací) zásadně nesouhlasím a touto cestou si dovoluji nastínit „protiargumentaci“, jež z mého pohledu vyložené právní závěry vytěsňuje.

      Především bych chtěl zdůraznit, že dovolacím soudem zaujatý právní názor nijak výslovně (a ani implicite) nepřipouští možnost uvedenou formou zjednávat nápravu při vícenásobných zápisech vlastnických práv k nemovitostem smírem, jenž by obsahoval jakési prohlášení účastníků, že jeden vůči druhému „uznává“ vlastnické právo nebo snad že se tímto smírem blíže rozvedeným způsobem jejich „věcněprávní sporné vztahy narovnávají.“

     A nyní k jádru problému. Jsem přesvědčen o tom, že ve sporu o určení vlastnického práva k nemovitosti (jedno-li zda zapsané či nikoliv v katastru nemovitostí) je rozhodování rozsudkem pro zmeškání ve smyslu ust. § 153b o.s.ř. vyloučeno. Občanský soudní řád totiž ve svém ust. § 153b odst. 3 mj. stanoví, že rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Pokud by se tedy mělo jednat o řešení např. situace, kdy mezi účastníky byla  uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě byl povolen vklad vlastnického práva k předmětné nemovitosti a po tomto vkladu (podle žalobní verze) mělo dojít k odstoupení od této smlouvy po právu (v důsledku čehož se mělo obnovit žalobcovo vlastnické práva k této nemovitosti), pak při splnění ostatních podmínek předvídaných v ust. § 153b o.s.ř. by soud pouze v důsledku fikcí vytvořeného skutkového stavu věci objektivně nemohl mít jistotu, zda skutečně k odstoupení od smlouvy po právu došlo či nikoliv, resp. zda skutečně žalobce je opět vlastníkem této nemovitosti. Jestliže bez osvědčení skutkového stavu (po provedeném dokazování) v nalézacím řízení takové zjištění při pouhé fikci skutkového stavu věci, jak byl subjektivně vylíčen žalobcem v návrhu na zahájení řízení, možné (z povahy věci) není, pak soud v této procesní fázi nemá vskutku žádnou jistotu, zda by vydáním rozsudku pro zmeškání mohlo dojít mezi účastníky k hmotněprávní změně, resp. současnému zániku žalovaného a vzniku žalobcova vlastnického práva („právního poměru“) k předmětné nemovitosti či nikoliv. Jinak řečeno, vydaný rozsudek by totiž (při takto nesprávném výkladu ust. § 153b odst. 3 o.s.ř.) ve skutečnosti mohl absurdně představovat onu právní skutečnost, která by způsobovala zánik vlastnického práva žalovaného a současně vznik vlastnického práva žalobce k uvedené nemovitosti, když právní stav v době rozhodování tímto rozsudkem by mohl být takový, že žalovaný byl stále vlastníkem předmětné nemovitosti (žalobce by v důsledku např. mylného právního názoru nesprávně v žalobě dovozoval, že nastala právní skutečnost, jež přivodila obnovení jeho vlastnického práva před uzavřením kupní smlouvy, a z tohoto nesprávného závěru by také nesprávně formuloval žalobní požadavek na určení vlastnického práva).

     Z vyloženého vyplývá, že právě požadavek obsažený v ust. § 153b odst. 2 o.s.ř. z povahy věci vylučuje možnost rozhodovat spor o určení vlastnického práva rozsudkem pro zmeškání, i když na druhé straně nelze vyloučit ukončení takového sporu uzavřením smíru (srov. § 5 odst. 4 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, v platném znění, při analogickém náhledu řešení důsledků spojených s odstoupením od tzv. věcné smlouvy uzavřením souhlasného prohlášení účastníků smlouvy s cílem, aby na základě této listiny došlo k zápisu vlastnického práva ve formě záznamu, tedy „k obnovení katastrálního vlastnictví“).

Pavel Vrcha