K výběru kandidátů pro výkon funkce soudce Nejvyššího soudu ČR

Předseda NSS Josef Baxa v letošním roce zveřejnil Memorandum o výběru kandidátů na soudce pro Nejvyšší správní soud (https://kuc.cz/0j6vwp). V tomto dokumentu se mj. uvádí, že „Předsedou soudu vybraný kandidát by...měl být srozuměn s tím, že s jeho jménem a popisem dosavadní profesní dráhy bude seznámena veřejnost, že svou osobu vystaví obecné debatě. Předseda soudu a soudcovská rada se dohodli, že k tomuto účelu předseda soudu představí předběžně vybraného kandidáta na zasedání pléna a umožní mu představit se, vystoupit se svými názory, motivací, vyložit svůj pohled na fungování soudu a svou možnou roli v něm.“ A jak vyplývá z internetových stránek NSS, netrvalo dlouho a dne 10. 10. t. r. se konalo (podle těchto pravidel) první slyšení dvou kandidátů (https://kuc.cz/okiblk) ucházejících se o post soudce NSS před plénem NSS. Prvním kandidátem je bývalý asistent předsedy NSS Mgr. Bc. Aleš Roztočil, L.L.M., který „Své pětileté působení u Nejvyššího správního soudu ukončil v roce 2010, kdy zahájil spolupráci s advokátní kanceláří Havel, Holásek & Partners s.r.o.“ Jak se dále praví v osobní charakteristice tohoto kandidáta, „Mgr. Bc. Aleš Roztočil, LL.M. se během svého působení ve státní službě snažil svou odborností a pracovním nasazením přispívat k co nejlepšímu fungování justice a k její otevřenosti směrem k veřejnosti i zahraničním partnerům a institucím. Úspěšně obstál také v soukromém sektoru, kde se stal jedním z nejlépe hodnocených advokátů přední advokátní kanceláře v zemi. Na všech pracovních pozicích i ve svém soukromém životě se snažil vždy především o tom, aby jeho krédem mohla být osobní poctivost. Práci soudce chápe jako poslání, v rámci něhož by mohl nejlépe využít své nadání, znalosti a zkušenosti získané dlouholetou pestrou praxí. Rád by svůj další život věnoval službě této zemi a nalézání spravedlnosti spočívající v křehké rovnováze mezi veřejným zájmem a ochranou práv jednotlivců.“

      Rovněž druhý kandidát – JUDr. Tomáš Langášek, L.L.M. - působil jako asistent, a to přímo u předsedy Ústavního soudu JUDr. Pavla Rychetského, přičemž od počátku roku 2009 pracuje jako generální sekretář u téhož soudu. V osobní charakteristice tohoto kandidáta se také uvádí, že „JUDr. Tomáš Langášek, LL.M. dlouhodobě vědomě směřoval do justice k výkonu povolání soudce a splnil všechny podmínky kladené na justiční čekatele. Má představu o tom, co náročné povolání soudce nejvyšší instance obnáší, ať už jde o korektní a v maximálně možné míře otevřené a s vědomím rovnosti stran vstřícné vystupování soudce vůči účastníkům řízení, o nároky kladené na soudce v osobním občanském životě, či o roli a postavení soudce jako součásti jednoho ze tří pilířů státní moci vůči exekutivě a legislativě. Je si vědom úskalí i přínosů, jež jsou s povoláním soudce soudu nejvyššího stupně spojena – intelektuálních výzev, dilemat spojených s rozhodováním obtížných případů i uspokojení plynoucí z naděje, že se soudce se svým rozhodnutím v konkrétní věci přiblížil a prospěl ideálu spravedlnosti. Se všemi těmito aspekty se již setkal ve své dosavadní praxi a rád by je ve funkci soudce v plné míře rozvinul. Věří, že své schopnosti a znalosti bude moci zúročit u Nejvyššího správního soudu a že bude přínosem nejen této instituci, ale též pro ústavnost a zákonnost výkonu veřejné moci v České republice.“ JUDr. Langášek mne v předchozí době zaujal především tím, že se veřejně z pozice generálního sekretáře Ústavního soudu (podle mého hlubokého přesvědčení zcela nepatřičně) vyjadřoval k jednomu z kandidátů na post veřejného ochránce (https://kuc.cz/hivb5r), či z téže pozice dal zcela jasně veřejně najevo, jak budou pravděpodobně posouzeny Ústavnímu soudu podané a obsahově obdobné ústavní stížností (https://kuc.cz/4yqx6q). K Nejvyššímu správní soudu tedy směřují dva kandidáti, z nichž oba byli asistenty soudců (NSS a ÚS), jeden má (kromě praxe koncipienta) ještě (pouze) dvouletou advokátní praxi a druhý zase tříletou praxi sekretáře u Ústavního soudu. Jsem si jist, že z  pohledu NS ČR by taková praxe byla u zájemců na post kandidáta na funkci soudce NS zcela nedostatečná.

     Nastavená kritéria pro výběr soudců NSS jsou ovšem zcela jasně pozitivním krokem oproti proceduře popisované např. soudkyní JUDr. Kateřinou Šimáčkovou (https://kuc.cz/zv5rcz). Nemyslím si však – a jsem velmi rád, že stejný názor sdílí i Soudcová rada Nejvyššího soudu ČR – že podobný mechanismus (ať už podle zveřejněných pravidel či podle procedury detailně popsané soudkyní Šimáčkovou) je v poměrech NS reálně uplatnitelný, resp. akceptovatelný. Především je prakticky nemožné, aby na post soudce NS vážně uvažoval právník s pouhou průpravou asistenta soudce či s další krátkou právní praxí a měl by být navržen ke jmenování pro výkon této funkce soudce. Rovněž je nepoužitelné spojovat obsazení volných funkčních míst soudců u Nejvyššího soudu s obligatorním slyšením před plénem NS. Takové slyšení totiž ještě vůbec nic nevypovídá o kvalitě kandidáta, nehledě na skutečnost, že řada (zejména) odvolacích soudců by uvedené slyšení ani nepodstoupila. Nepochybně by tomu bylo tak i z toho důvodu, že jejich názory, erudice, postoje jsou dlouhodobě známy z jejich rozhodovací, publikační, přednáškové činnosti, takže podstupování slyšení před soudci NS by nemohlo nic změnit na jejich dosavadní soudcovské erudici, pokud by se ocitli „v hledáčku“ soudců NS či vedení NS. Důvodně a velmi moudře proto také zaznělo na SR NS, že „NS je zásadně doplňován z řad soudců nižších soudů vybraných na jednotlivých kolegiích s ohledem na dlouhodobé reference o jejich odborné a lidské kvalitě, jde o soudce, kteří předtím absolvovali u NS zpravidla až roční stáž, které znají kolegové z příslušného kolegia a kteří se u NS během stáže osvědčili a jejich způsobilost vykonávat funkci soudce NS nebyla nijak důvodně zpochybněna...“, a že „NS je doplňován z řad soudců, o kterých je známa jejich kvalita, a na tom nemůže nic změnit jejich jediné vystoupení před veřejností, z něhož se rozhodne nedá zjistit, zda by měl či neměl být soudcem NS.“ Správně také předsedkyně NS Iva Brožová argumentuje, že „schopnost kandidáta na obsazení soudcovského místa u NS by neměla být poměřována jenom jeho kupř. komunikačními schopnostmi v rámci jeho vystoupení na plénu NS, když jinak jde o soudce, o němž jsou dlouhodobě pozitivní reference, potvrzené zejména stáží u NS, na kterou byl vybrán příslušeným kolegiem.“ O jinou situaci (zakládají úvahy o možnosti slyšení před plénem NS) by se mohlo jednat tehdy, byla-li by na post soudce NS ČR oslovena např. významná osobnost z akademické sféry, či pro zcela výjimečné schopnosti a erudici soudce prvního stupně. A jak také zaznělo na SR NS, dosavadní výběr na obsazení funkce soudce NS je dostatečně transparentní, neboť za každým soudcem, který je osloven ke stáži u NS, jsou výsledky jeho předchozí soudcovské činnosti, je známa jeho rozhodovací praxe coby soudce prvního stupně a posléze soudce odvolacího soudu. Je proto zapotřebí i v těchto souvislostech (včetně poměření počtu soudců toho kterého úseku) vnímat jisté odlišnosti u soudců správních a u soudců civilních a trestních. Jaké problémy by mohly nastat, pokud by se dobře se prezentující kandidát stal soudcem NS, aniž by o něm bylo známo – z pozice jeho předchozího výkonu funkce soudce u nižšího soudu či déletrvající jiné právní praxe  – jakou má odbornou erudici a rozhodovací (právní) praxi, nechci raději ani domýšlet. O podobných nebezpečích svého času psal např. Jaroslav Bičovský v perfektně zpracované studii „Problematika soudcovské práce.“ Nejvyšší soud proto právem stojí na přísných podmínkách výběru kandidátů na post soudce NS.