(K) vyjádření JUDr. Jiřího Nykodýma, soudce Ústavního soudu, v reportáži Davida Macháčka (Reportéři ČT) „Dvacetileté soudní řízení o dům“

31.01.2012 00:23

 

     Přepis vyjádření JUDr. Jiřího Nykodýma, soudce Ústavního soudu České republiky, v reportáži Davida Macháčka (Reportéři ČT) „Dvacetileté soudní řízení o dům“ odvysílané ČT dne 30. ledna 2012 (in https://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/162742-restitucniho-rozsudku-se-manzele-dockali-az-v-penzi/, https://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/):

 

      „Musím říct, že jsem byl trochu překvapený, protože měl jsem za to, že to naše stanovisko, které jsme tam vyjádřili, bylo, že ta smlouva je neplatná, že není možné ani u tzv. předběžných otázek ta stanoviska tak radikálně měnit v jedné kauze.“  (JUDr. Jiří Nykodým)

 

     A zde je zase citace relevantní části (níže je pak odkaz na publikované celé rozhodnutí) odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07:

 

    V souzeném případě první stěžovatelka jako účastnice tohoto řízení s ohledem na dobovou judikaturu plným právem předpokládala, že předběžná otázka, tak jak byla soudem vyřešena, je v souladu s platným právem, a tudíž neviděla ani žádný důvod k podání odvolání. Stěžovatelka tedy byla v dobré víře, že sporná otázka platnosti smlouvy byla vyřešena v souladu se zákonem. Tato její dobrá víra byla utvrzována souběžným řízením, ve kterém se domáhala samostatně podanou žalobou určení neplatnosti předmětné smlouvy a kde nejprve v řízení před soudem prvního stupně uspěla. V odvolacím řízení pak byla žaloba zamítnuta, avšak z důvodů procesních, neboť byl vysloven názor, že v situaci, kdy probíhá restituční řízení, nemá na žalovaném určení naléhavý právní zájem, neboť tato otázka musí být v tomto řízení řešena jako otázka předběžná. V tomto řízení podala i dovolání a rovněž dovolací soud zaujal stejný názor jako soud odvolací. Teprve poté bylo rozhodováno v restituční věci.

     Při opakovaném posuzování jedné a téže předběžné otázky soudem v jiném řízení nelze odhlédnout od okolností, za nichž byla řešena v předchozím řízení, a nelze nebrat do úvahy legitimní očekávání účastníka obou řízení, že akt státu jednou vyslovený je platný, a to včetně řešení předběžné otázky podstatné pro vlastní výrok rozhodnutí. Rozhodnutí soudu ve věci restituce je v podstatě rozhodnutím o určení, zda oprávněná osoba splňuje zákonné podmínky pro vrácení majetku. Pokud soud, jako tomu bylo v tomto případě, dospěje k závěru, že tyto podmínky v zásadě splněny jsou a jediným důvodem pro zamítnutí žaloby byl závěr soudu o tom, že požadovaný majetek nepřešel na stát, protože převodní smlouva nebyla platná, je tím založeno legitimní očekávání účastníka řízení, případně jeho právních nástupců, že v dalších řízeních na toto řízení navazujících, bude toto řešení předběžné otázky respektováno.

    Soud, který jednu a tutéž předběžnou otázku nově posuzuje, musí tudíž brát ohled na to, jak byla jiným soudem posouzena, a pokud se chce od předchozího řešení odchýlit, musí vyložit, proč tak činí, přičemž nemůže obstát jako argument skutečnost, že v mezidobí se změnila judikatura soudů, ale naopak musí vycházet z dobové judikatury a z právních předpisů platných v době, kdy byla v předchozím řízení předběžná otázka posuzována. Jen takovým postupem lze naplnit legitimní očekávání stěžovatelů v důvěryhodnost aktů státu, požívající ústavněprávní ochrany. Jak lze dovodit z čl. 1 Ústavy, podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva.

 

Text nálezu Ústavního soudu ze dne 10.7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07 zde: https://kraken.slv.cz/II.%C3%9AS2742/07

 

Text rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4778/2009 zde:  https://kraken.slv.cz/30Cdo4778/2009

    

     Ponechávám již na laskavém čtenáři, aby si sám učinil úsudek o způsobu předkládaných informací  a mohu jen konstatovat, že je ke škodě věci, pokud pan redaktor David Macháček v reportáži alespoň stručně (v rámci tzv. zjednodušené novinářské zkratky) neobjasnil podstatu právního názoru obsaženého v rozhodnutí Ústavního soudu (tedy pro diváky informaci, zda odvolací soud byl vázán právním názorem, že předmětná smlouva je neplatná, či tomu bylo nějak jinak, a tedy jak).