Kolegium rozhodlo, že rozsudek velkého senátu NS podřizující se judikatuře Ústavního soudu v otázce "nemo plus iuris" v tzv. Zelené sbírce publikován nebude

    Na včerejším zasedání civilního kolegia bylo pod poř. č. 8 rozhodováno o publikaci následujícího rozsudku ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a to s následující právní větou:

     Podle právní  úpravy účinné do 31. 12. 2013, respektive do 31. 12. 2014 (k tomu srov. 3064 o. z.) bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 31 Cdo 353/2016)

     Nesouhlas s publikací tohoto rozsudku v tzv. Zelené sbírce písemně vyjádřila Právnická fakulta ZU v Plzni, která ve svém písemném vyjádření uvedla:

     "Pokud se týče rozhodnutí, pak s ním nesouhlasíme. Jsme si samozřejmě vědomi dlouholetých judikatorních sporů stran řešení otázky, zda bylo podle zákona č. 40/1964 Sb. možno nabýt vlastnické právo k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí od osoby jejího nevlastníka či nikoliv. Jsme si plně vědomi i závěrů Ústavního soudu ČR k této otázce. Přijetím §§ 980-986 a § 3064 nového občanského zákoníku se však zákonodárce zřetelně postavil na stanovisko, že do 31. 12. 2014 nabytí vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí od osoby jejího nevlastníka nebylo možné. Jiný výklad cit. úpravy tu není možný, protože není možno dovodit, že přijetím obsahově nové úpravy v §§ 980-986 a § 3064 nového občanského zákoníku nemá reálně vzato naprosto žádný smysl. Se zřetelem k tomu nemůžeme s právním názorem obsaženým v cit. rozhodnutí souhlasit."

     Jen připomínám, že v dobách, kdy se postupně (zásadním způsobem) měnila v řešení otázky "nemo plus iuris" judikatura Ústavního soudu, ale ani později, to když v dalších rozhodnutích Ústavního soudu se již objevovaly kategorické závěry o nezbytnosti poskytnutí ochrany tzv. dobrověrnému nabyvateli na základě jeho pouhé dobré víry v zápis v katastru nemovitostí, jsem nezaznamenal žádný relevantní názor plynoucí z akademické obce, jenž by považoval za nesprávný názor Ústavního soudu o možnosti nabytí vlastnického práva k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě pouhé dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí. Byl-li by takový názor tehdy odborné veřejnosti předložen, byl by to jistě další stimul pro Ústavní soud, aby se zabýval danou problematikou i z hlediska takto formulovaného názoru, především by zde byl další silný impuls k tomu, aby Ústavní soud explicitně vyložil, za jakých materiálních podmínek, při existenci daných právních poměrů, mohou vedle sebe koexistovat právní instituty vydržení a nově Ústavním soudem do právního řádu zavedený institut nabytí nemovitosti od nevlastníka na základě pouhé dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí. K tomuto vysvětlení, bohužel, dosud nedošlo.

    Při včerejším zasedání kolegia - zjevně jako zásadní nesouhlas s řešením této právní otázky ve směru dosud předloženém Ústavním soudem, kteréžto judikatuře se velký senát Nejvyššího soudu uvedeným rozsudkem musel podřídit - shora uvedené rozhodnutí (s citovanou právní větou) nebylo přijato k publikaci do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

    Uvedená okolnost pochopitelně nic nemění na tom, že obecné soudy jsou povinny při řešení dané právní otázky respektovat judikaturu Ústavního soudu, a tedy i zmíněné rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu (které se vlastně omezilo na opakování právních argumentů obsažených v judikatuře Ústavního soudu, aniž by předkládalo smysluplné řešení problematiky možné koeexistence právních institutů vydržení a nabytí nemovitosti od nevlastníka); pouze jen vypovídá o tom, že většinový názor civilního kolegia Nejvyššího soudu je zcela jiný, než názor, který je prezentován v judikatuře Ústavního soudu.

     Z mého pohledu k tomuto došlo tím, že Ústavní soud ve své judikatuře nepředložil přesvědčivé právní argumenty a - jak lze dovodit při čtení jeho jednotlivých nálezů - vesměs se omezil na opakování právních názorů, které zazněly v jeho nálezu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12, kde ovšem chybí ona přesvědčivá právní argumentace k pochopení toho základního, totiž jak mohou vůbec vedle sebe fungovat instituty vydržení a nabytí nemovitosti od nevlastníka na základě pouhé dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí.