Malá poznámka k dnes vyhlášenému nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3559/15

15.06.2016 17:50

   Na internetových stránkách Ústavního soudu byl dnes publikován nález Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3559/15, v němž je řešena otázka náhrady nákladů (civilního) řízení z hlediska principu legitimního očekávání (nález zde: https://kuc.cz/us0rx3).

     V tomto nálezu Ústavní soud mj. uvádí (bod č. 34) : "Podle závěrů z rozhodnutí velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (R 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je namístě v případě absence předpisu upravujícího náklady řízení v jednom stupni paušálně, postupovat analogicky podle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem a výši náhrady nákladů stanovit právě podle advokátního tarifu. Nejvyšší soud tím dostál své poslání sjednotitele judikatury a žádoucím způsobem se snaží odstranit nejistotu, která v důsledku zrušení přísudkové vyhlášky v právním prostoru zavládla. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je však patrné, že kolegium (poznámka: zjevně míněn velký senát) nezohlednilo možné důsledky tohoto postupu v rovině legitimního očekávání účastníků v probíhajících řízeních."

     Zaznívá-li v poslední citované větě určitá kritika Nejvyššího soudu, pak považuji za vhodné připomenout názor civilního kolegia Nejvyššího soudu k předmětné otázce, tak, jak jsem jej prezentoval dne 16. 5. 2013 na těchto stránkách, a jenž vyznívá v závěr, že kolegium si bylo vědomo i dalších souvislostí, jež mohou být spojeny s rozhodováním o náhradě nákladů řízení po zrušení tzv. přísudkové vyhlášky. Z níže citovaného příspěvku, především však z příslušného zápisu ze zasedání kolegia je tedy zřejmé, že kolegium apelovalo i na ústavně právní souvislosti řešené materie a bylo si vědomo možných aplikačních úskalí.

    

K rozhodování o nákladech řízení po zrušení vyhl. č. 484/2000 Sb. rozhodnutím Ústavního soudu ČR

16.05.2013 00:12

     Na včerejším jednání Občanskoprávního a obchodního kolegia ("Kolegium") Nejvyššího soudu bylo také diskutováno o právním stavu, který nastal v důsledku vydaného rozhodnutí Ústavním soudem ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, jímž došlo (dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, kterážto skutečnost nastala 7. května 2013, kdy byl byl uvedený nález publikován ve Sbírce zákonů pod číslem 116/2013 Sb., v částce 52) ke zrušení (tzv. přísudkové) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

      Z diskuze vyplynulo, že členové Kolegia většinově zastávají právní názor, že s účinností od 7. května 2013 je třeba při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb. a že je nesprávný právní názor, podle kterého tuto vyhlášku s ohledem na § 151 odst. 2 o. s. ř. aplikovat nelze, neboť v tomto ustanovení občanský soudní řád odkazuje na zrušenou vyhlášku, přičemž podle věty první za středníkem cit. par. vyhlášku č. 177/1996 Sb. lze použít jen v případě rozhodování o separovaných nákladech, nákladech ustanoveného advokáta či odůvodňují-li to okolnosti (konkrétního) případu.

     V kolegiu také zaznělo, že za právního stavu, kdy vyhláška č. 484/2000 Sb. stanovící paušální sazby odměn advokátů nebo notářů při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudní řízení, byla Ústavním soudem zrušena, je nezbytné s účinností od 7. 5. 2013 při rozhodování o náhradě nákladů civilního řízení aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb., neboť její použití ve smyslu § 151 odst. 2, věty první za středníkem, o. s. ř. odůvodňují okolnosti případu. Za tyto okolnosti lze  považovat to, že shora cit. tzv. přísudková vyhláška byla Ústavním soudem zrušena a de lege lata zde neexistuje žádný jiný právní předpis, kterým by byly stanoveny paušální sazby pro řízení v jednom stupni, a že soudy jsou ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř. povinny rozhodnout o povinnosti k náhradě nákladů řízení v rozhodnutí, jímž se řízení končí, kdy podle § 137 odst. 2 o. s. ř.  druhem nákladu řízení je i odměna za zastupování advokátem nebo notářem v rozsahu jejch oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.

    Přitom i při aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., resp. při rozhodování o náhradě nákladů civilního řízení jsou soudy povinny vždy zohlednit a do rozhodnutí (právě ve vazbě na zjištěné okolnosti případu) promítnout otázky týkající se věcné náročnosti sporu, počtu provedených úkonů ve věci, časové náročnosti a účelnosti vymáhání práva nebo bránění nároku, kdy hranice ústavní souladnosti, resp. limity odměn advokátů nebo notářů  byly (z hlediska pojetí právního státu) nastaveny (vymezeny) právě nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12.

(viz https://kuc.cz/ez8xfc)

Štítky:

| | | |

Zpět