Může být nařízen(a) výkon rozhodnutí (exekuce) podle usnesení vydaného rozhodcem v rozhodčím řízení ?

       V dnešní době není již nic neobvyklého, že účastníci závazkových (obchodních či občanskoprávních) vztahů se v rámci sjednávání smluvních podmínek dohodnou také na vyloučení soudní jurisdikce při řešení příp. (majetkového) sporu, jenž by mezi nimi mohlo z uvedeného vztahu vzniknout s tím, že rozhodnutí takového sporu delegují buďto na rozhodce ad hoc či na přísl. rozhodčí soud. Stává se pak také, že mezi stranami proběhne rozhodčí řízení, na jehož konci je vydáno rozhodcem či rozhodčím soudem rozhodnutí, které podle § 23 písm. a), b) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále již „zákon o RŘ“) může mít formu rozhodčího nálezu anebo usnesení. Soudní praxe také již zaznamenala zaktivizování vykonávacího (exekučního) řízení, v nichž se oprávnění domáhali vymožení např. peněžitého plnění po povinných nejen podle vydaných rozhodčích nálezů, ale i podle (rozhodčích) usnesení. Soudy výkonu rozhodnutí či soudy exekuční, resp. soudci, kteří podle rozvrhu práce měli o těchto návrzích rozhodnout, si pokládali otázku, zda i usnesení vydaná rozhodci ad hoc či rozhodčími soudy představují exekuční tituly či nikoliv. Nejvyšší soud České republiky v několika svých rozhodnutích zaujal právní názor, že i rozhodčí usnesení takový titul – při splnění všech dalších náležitostí – představující. Takto bylo např. judikováno dovolacím soudem v usnesení ze dne 22.9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 168/2005. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud mj. zdůraznil, že: „Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem rozhodčí nález, který se stal vykonatelným (srov. § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.). Jestliže rozhodčím nálezem, jenž meritorně řeší majetkový spor, bylo rozhodnuto také o odměně a náhradě nákladů rozhodčího řízení, je nepochybné, že i v této části, jež má povahu usnesení, jde o způsobilý podkladový titul. Pak ovšem – a v tom se odvolací soud nemýlil – také usnesení, jímž se ve smyslu § 23 zákona č. 216/1994 Sb. končí rozhodčí řízení (bez meritorního rozhodnutí majetkového sporu), je (nikoliv podle písmene g/, nýbrž také podle písmene c/ ustanovení § 40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.) – ukládá-li povinnost plnit – způsobilým titulem, nabylo-li vykonatelnosti.“  

     Podle Nejvyššího soudu ČR tedy exekučním titulem může být i usnesení rozhodce o zastavení rozhodčího řízení, jímž bylo uloženo straně sporu (povinnému) zaplatit rozhodci (oprávněnému) odměnu. Domnívám se však, že tento závěr nemá oporu v platné právní úpravě. Zákon o rozhodčím řízení stanoví, že rozhodce rozhodne buďto (meritorně) rozhodčím nálezem, anebo usnesením v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález (§ 23 cit. zák.). Podstatné pro další nástin argumentace je znění ust. § 28 odst. 2 cit. zákona, které stanoví, že rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Zákon o rozhodčím řízení tedy explicitně pouze s rozhodčím nálezem spojuje vykonatelnost, přičemž ani prostřednictvím ust. § 30 (subsidiární použití občanského soudního řádu) nelze otázku vykonatelnosti vztahovat k rozhodcem vydanému usnesení, poněvadž cit. pravidlo chování se vztahuje toliko „na řízení před rozhodci“, tedy na procedurální postupy, nikoliv však ve vztahu k rozšíření výčtu rozhodnutí, která mohou představovat exekuční tituly. Rovněž ani občanský soudní řád či exekuční řád usnesení vydaná rozhodci (explicitně) neuvádějí jako exekuční tituly, podle nichž lze nařídit výkon rozhodnutí nebo exekuci. Ust. § 274 písm. i) o.s.ř. hovoří o „jiných vykonatelných rozhodnutí“, za které ve vazbě na ust. § 28 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení lze považovat pouze rozhodčí nálezy, nikoliv též rozhodčí usnesení, resp. usnesení vydaná rozhodci nebo rozhodčími soudy. Jakési „zkouška správnosti“ se nám pak dostává z dikce ust. § 40 odst. 1 písm. c) ex. ř., která je konstruována tak, že za exekuční titul je zde považován (pouze) „vykonatelný rozhodčí nález“.

     Uzavřel-li proto ve shora uvedené věci Nejvyšší soud ČR, že ve smyslu posledně cit. paragrafu je nutno za exekuční titul považovat i rozhodčí usnesení, pak je třeba konstatovat, že tento závěr je v rozporu s jazykovým výkladem zmíněné právní normy. Protože tímto (v rozhodnutí sice jednoznačným, avšak pro jeho interprety ne zcela přesvědčivým) závěrem končí také dovolacím soudem vyložená argumentace, je z pohledu obdobných případů vskutku otázkou, zda v soudní praxi by měl být uvedený právní závěr „bezvýhradně“ akceptován.

Pavel Vrcha