Návrh stanoviska OOK k výkladu § 55 odst. 1 o. z. a § 38 odst. 2 z. ř. s.

03.12.2015 10:07

vrh – Varianta A

                                                                                                                                                                                                                                                                   Cpjn 201/2015

 

 

S t a n o v i s k o

 

občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne…               2015 k výkladu ustanovení § 55 odst. 1 o.z. a § 38 odst. 2 z.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních

 

             Nejvyšší soud, který je povolán v zájmu zajištění jednotného rozhodování soudů sledovat a vyhodnocovat pravomocná rozhodnutí soudů (§ 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů, § 32 násl. Jednacího řádu  Nejvyššího soudu), zjistil, že soudy nepostupují jednotně při výkladu  ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku a ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, pokud je užito pojmů „po jeho zhlédnutí“ a „soud posuzovaného vždy zhlédne“.  Po vyhodnocení těchto rozhodnutí a na jejich základě zaujalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu  na návrh předsedy kolegia podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů, následující

 

stanovisko:

 

            Zhlédnutí posuzovaného podle § 38 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a podle § 55 odst. 1 o.z. v řízení o jeho svéprávnosti, provede soudce, který v tomto řízení rozhoduje.

 

Na předsedu Nejvyššího soudu se  obrátil  nejvyšší státní zástupce s podnětem k podání návrhu podle § 21 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, na zaujetí stanoviska k výkladu ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku a ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), s cílem procesního vyložení pojmů obsažených v těchto ustanoveních: „po jeho zhlédnutí“ a „soud posuzovaného vždy zhlédne“. Nejvyšší státní zástupce konstatuje, že získal při výkonu působnosti státního zastupitelství na úseku vstupu do řízení o svéprávnosti poznatky o nejednotné interpretaci tohoto institutu. Poukazuje tak na nejednotnou praxi soudů, kdy některé z nich ke zhlédnutí využívají vyšších soudních úředníků, zatímco u jiných tento úkon provádějí soudci. Konkrétně poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. září 2014, sp. zn. 12 Co 306/2014, v opozici k rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. září 2014, sp. zn. 26 Co 197/2014.  Alternativu akcentující požadavek, aby zhlédnutí ve smyslu citovaného ustanovení prováděl soudce, pokládá nejvyšší státní zástupce za odpovídající, a to z celé řady jím uváděných důvodů.

 

            Nejvyšší soud při vyhodnocení pravomocných rozhodnutí soudů zjistil, že soudy rozdílně posuzují otázku, která ze soudních osob je povolána ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku a ustanovení § 38 odst. 2  z.ř.s.  v řízení o svéprávnosti  (§ 34 násl. téhož zákona) zhlédnout posuzovaného; konkrétně, zda je to výlučně příslušný soudce,  nebo zda je k tomuto procesnímu úkonu soudu oprávněn případně i vyšší soudní úředník (resp. asistent soudce).

 

Podle ustanovení § 55 odst. 1 o.z. k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti.

 

Podle ustanovení § 38 odst. 2 věta první z.ř.s.  od výslechu posuzovaného může soud upustit, nelze-li tento výslech provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav posuzovaného; soud však posuzovaného vždy zhlédne.

 

Podle ustanovení § 38a  věta první o.s.ř. zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět jednotlivé úkony vyšší soudní úředníci.

 

Podle § 4 odst. 1 zákona č.  121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, vyšší soudní úředník vykonává úkony soudu v rámci soudního oddělení, do kterého byl zařazen, na základě rozvrhu práce.

 

K omezení svéprávnosti člověka podle § 55 o.z. může dojít jen v zájmu člověka, o jehož svéprávnosti se jedná. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení výslovně zdůrazňuje mimo jiné to,  že  omezení svéprávnosti je podstatným zásahem do přirozených práv člověka. Platná právní úprava tohoto právního institutu bere zřetel na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. K rozhodnutí o omezení svéprávnosti musí být přistupováno se zřetelem k subjektivnímu hledisku v tom smyslu, že není určujícím, o jakou diagnózu duševní poruchy v daném případě jde, ale jak se projevuje v psychické způsobilosti konkrétní osoby, tj. jde-li o tak podstatnou odchylku od normálního psychického vývoje člověka, která mu v určitém rozsahu brání postarat se o vlastní záležitosti.

 

Před rozhodnutím o omezení svéprávnosti je soud povinen člověka zhlédnout. Rozumí se tím pokus o zjištění stavu člověka vlastním pozorováním soudce, který o svéprávnosti rozhoduje. Nemá být realizován prostřednictvím jiné soudní osoby. Nelze vyloučit, že zhlédnutí soud realizuje společně s výslechem člověka (§ 38 odst. 1 a 2 z.ř.s.) nebo spolu s pokusem o zjištění jeho názoru, jak má být ve věci rozhodnuto (§ 56 odst. 1 o.z.). Je však třeba zdůraznit, že zhlédnutí člověka má svébytný smysl, jímž je zjištění jeho stavu (schopnost reakce na podněty, zachování logického myšlení apod.), neboli nemá se omezit jen na výslech nebo na zjištění názoru člověka. Zhlédnutí má být realizováno v prostředí, v němž se člověk běžně pohybuje, nikoliv v jednací síni, v níž není možné pozorovat, jak člověk zvládá běžné životní úkony. Protokol o zhlédnutí by měl zachycovat i neverbální reakce člověka. Za účelem zhlédnutí soud může nařídit tzv. jiný soudní rok, který se může uskutečnit mimo budovu soudu neformálním způsobem i bez účasti veřejnosti (§ 18 z.ř.s.). Od zhlédnutí soud nemůže upustit - § 38 odst. 2 z.ř.s. (srov. např. Švestka, J.; Dvořák, J; Fiala, J a kol.  Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha Wolters Kluwer, a.s. 2014, s. 237).

 

Pokud se vyjde z možnosti, že zhlédnutí posuzovaného může uskutečnit  případně i vyšší soudní úředník (asistent soudce), pak nelze přehlédnout, že dojem, který si takto vyšší soudní úředník (resp. asistent soudce) vytvoří (a byť jej zahrne do protokolu, který o tomto úkonu vyhotoví) nemůže nepochybně vést k vytvoření bezprostředního dojmu soudce, který má s přihlédnutím k němu ve věci rozhodovat. Z ustanovení § 55 odst. 1 o.z. přitom zcela jasně vyplývá spojitost institutu zhlédnutí osoby s vlastním rozhodováním o osobním stavu. V této souvislosti není možno ani pominout okolnost, že aktuální právní úprava klade důraz na respekt k osobě posuzovaného, jehož projevem je i osobní kontakt soudu (soudce) s posuzovaným. Je proto třeba vycházet z toho, že jestliže je v ustanovení § 38 odst. 2 z.ř.s. obsažena instrukce, že soud posuzovaného vždy zhlédne, pak je tím míněno, že tak učiní vždy příslušný soudce.

 

- - -

 

Návrh – Varianta B.

                                                                                                                                                                                                                                                                   Cpjn 201/2015

 

 

S t a n o v i s k o

 

občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu  ze dne…               2015 k výkladu ustanovení § 55 odst. 1 o.z. a § 38 odst. 2 z.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních

 

             Nejvyšší soud, který je povolán v zájmu zajištění jednotného rozhodování soudů sledovat a vyhodnocovat pravomocná rozhodnutí soudů (§ 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů, § 32 násl. Jednacího řádu  Nejvyššího soudu), zjistil, že soudy nepostupují jednotně při výkladu  ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku a ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, pokud je užito pojmů „po jeho zhlédnutí“ a „soud posuzovaného vždy zhlédne“.  Po vyhodnocení těchto rozhodnutí a na jejich základě zaujalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu  na návrh předsedy kolegia podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů, následující

 

stanovisko:

 

            Zhlédnutí posuzovaného podle § 38 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a podle § 55 odst. 1 o.z. v řízení o jeho svéprávnosti, provede zpravidla soudce, který v tomto řízení rozhoduje; vyloučeno není ani zhlédnutí posuzovaného vyšším soudním úředníkem (asistentem soudce).

 

Na předsedu Nejvyššího soudu se obrátil nejvyšší státní zástupce s podnětem k podání návrhu podle § 21 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, na zaujetí stanoviska k výkladu ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku a ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), s cílem procesního vyložení pojmů obsažených v těchto ustanoveních: „po jeho zhlédnutí“ a „soud posuzovaného vždy zhlédne“. Nejvyšší státní zástupce konstatuje, že získal při výkonu působnosti státního zastupitelství na úseku vstupu do řízení o svéprávnosti poznatky o nejednotné interpretaci tohoto institutu. Poukazuje tak na nejednotnou praxi soudů, kdy některé z nich ke zhlédnutí využívají vyšších soudních úředníků, zatímco u jiných tento úkon provádějí soudci. Konkrétně poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. září 2014, sp. zn. 12 Co 306/2014, v opozici k rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. září 2014, sp. zn. 26 Co 197/2014.  Alternativu akcentující požadavek, aby zhlédnutí ve smyslu citovaného ustanovení prováděl soudce, pokládá nejvyšší státní zástupce za odpovídající, a to z celé řady jím uváděných důvodů.

           

Nejvyšší soud při vyhodnocení pravomocných rozhodnutí soudů zjistil, že soudy rozdílně posuzují otázku, která ze soudních osob je povolána ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku a ustanovení § 38 odst. 2  z.ř.s.  v řízení o svéprávnosti (§ 34 násl. téhož zákona) zhlédnout posuzovaného; konkrétně, zda je to výlučně příslušný soudce,  nebo zda je k tomuto procesnímu úkonu soudu oprávněn případně i vyšší soudní úředník (resp. asistent soudce).

 

Podle ustanovení § 55 odst. 1 o.z. k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti.

 

Podle ustanovení § 38 odst. 2 věta první z.ř.s.  od výslechu posuzovaného může soud upustit, nelze-li tento výslech provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav posuzovaného; soud však posuzovaného vždy zhlédne.

 

Podle ustanovení § 38a  věta první o.s.ř. zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět jednotlivé úkony vyšší soudní úředníci.

 

Podle § 11 zákona č.  121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně s výjimkou těch, které jsou uvedeny v tomto ustanovení.

Podle ustanovení § 36a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, asistent soudce vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce (odst. 4). Asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků (odst. 5).

K omezení svéprávnosti člověka podle § 55 o.z. může dojít jen v zájmu člověka, o jehož svéprávnosti se jedná. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení výslovně zdůrazňuje mimo jiné to,  že  omezení svéprávnosti je podstatným zásahem do přirozených práv člověka. Platná právní úprava tohoto právního institutu bere zřetel na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením. K rozhodnutí o omezení svéprávnosti musí být přistupováno se zřetelem k subjektivnímu hledisku v tom smyslu, že není určujícím, o jakou diagnózu duševní poruchy v daném případě jde, ale jak se projevuje v psychické způsobilosti konkrétní osoby, tj. jde-li o tak podstatnou odchylku od normálního psychického vývoje člověka, která mu v určitém rozsahu brání postarat se o vlastní záležitosti.

 

Před rozhodnutím o omezení svéprávnosti je soud povinen člověka zhlédnout. Nelze vyloučit, že zhlédnutí soud realizuje společně s výslechem člověka (§ 38 odst. 1 a 2 z.ř.s.) nebo spolu s pokusem o zjištění jeho názoru, jak má být ve věci rozhodnuto (§ 56 odst. 1 o.z.). Je však třeba zdůraznit, že zhlédnutí člověka má svébytný smysl, jímž je zjištění jeho stavu (schopnost reakce na podněty, zachování logického myšlení apod.), neboli nemá se omezit jen na výslech nebo na zjištění názoru člověka. Zhlédnutí má být realizováno v prostředí, v němž se člověk běžně pohybuje, nikoliv v jednací síni, v níž není možné pozorovat, jak člověk zvládá běžné životní úkony. Protokol o zhlédnutí by měl zachycovat i neverbální reakce člověka. Za účelem zhlédnutí soud může nařídit tzv. jiný soudní rok, který se může uskutečnit mimo budovu soudu neformálním způsobem i bez účasti veřejnosti (§ 18 z.ř.s.). Od zhlédnutí soud nemůže upustit - § 38 odst. 2 z.ř.s. (srov. např. Švestka, J.; Dvořák, J; Fiala, J a kol.  Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha Wolters Kluwer, a.s. 2014, s. 237).

 

Zásadní otázkou je, jak vyložit požadavek obsažený ve zmiňovaném § 38 odst. 2 z.ř.s., že posuzovaného vždy zhlédne soud. Je nepochybné, že v prvé řadě se soudem míní příslušný soudce, kterému věc byla rozvrhem práce přidělena k projednání a rozhodnutí. Nelze však vyloučit, že zhlédnutí posuzovaného podle okolností provede v souladu s rozvrhem práce případně vyšší soudní úředník, resp. asistent soudce. Jde o soudní osoby, které jsou zákonem nadány oprávněním provádět (s výlukou zákonem stanovených výjimek) úkony soudu prvního stupně. I v tomto případě tak lze mít za naplněné, pokud aktuální právní úprava klade důraz na respekt k osobě posuzovaného, jehož projevem je i osobní kontakt soudu s posuzovaným.  Přitom zhlédnutí posuzovaného ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 o.z., resp. ve smyslu ustanovení § 38 odst. 2 z.ř.s. není možno podřadit pod kategorii  úkonů  zákonem výslovně svěřených soudci (§ 11 zákona č. 121/2008 Sb.), které by naznačenou ingerenci vyšších soudních úředníků (asistentů soudce) vylučovalo. Je přitom zřejmé, že pokud dojem, který si vyšší soudní úředník zhlédnutím posuzovaného vytvoří a který nalezne odraz jeho zahrnutím do protokolu, který o tomto úkonu vyhotoví, nebude soudcem, který věc rozhoduje, zhodnocen jako dostatečný, resp. přiléhavý, zhlédnutí posuzovaného po té provede soudce sám.

- - -

 

 

 

 

 

 

Vyhledávání

O autorovi

12.11.2010 23:36

Smysl a účel těchto stránek

    Na těchto stránkách bych chtěl průběžně informovat čtenáře o rozhodovací praxi senátu č. 30 Nejvyššího soudu (jehož jsem členem)  a také prezentovat své soukromé právní názory, jakož i pohledy na věci týkající se justice.
19.01.2010 22:24

O autorovi

    zleva trenér Krav Maga - Kapap Brno Miloš Tupý - http://kuc.cz/wvgydn (senát 10 Co Krajského soudu v Ústí nad Labem v r. 2002: zleva: PV, dr. Lenka Jirglová, dr. Otakar Syneček a dr. Jiří Brádka)    soudci občanskoprávního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem...
19.01.2010 22:23

Publikační činnost

Neúplný přehled publikační činnosti od r. 1994   I. Knihy a rozsáhlejší příspěvky   Judikatura Ústavního soudu České republiky týkající se Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod, Linde Praha a.s., 1998, 238 s.246 Zápisy věcných práv k nemovitostem, Newsletter Praha, 1999,...

Dobrý Anděl.pdf (287516)


twitter.com/Nejvyssisoud 


Databáze soudních rozhodnutí - http://www.judikatury.cz/


Sbírka zákonů a mezinárodních smluv - http://kuc.cz/kru9je

aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/

 

Otevřená data Ministerstva spravedlnosti - data.justice.cz/

 

Slovenská judikatura - otvorenesudy.sk/

 

Najpravo.sk - www.najpravo.sk/

Judikatura senátu č. 30 Cdo

26.10.2017 00:01

K aplikaci § 159a odst. 4 o. s. ř.

K aplikaci § 159a odst. 4 o. s. ř.   § 135 odst. 2, § 159a odst. 4 o. s. ř.        Vznikne-li mezi účastníky spor o určení vlastnictví k nemovitostem při žalobním tvrzení, že převodní smlouva je absolutně neplatná, přičemž otázka její neplatnosti byla již...

 Sbírka předpisů

 

http://www.sbirka.cz/POSL4TYD/pohled.htm

 

 

 

 

Autorovy knihy