Nový občanský zákoník do konce roku už zastavit nejde? Tak ho počátkem příštího roku zrušme!

   Počátkem příštího roku má vstoupit v účinnost nový občanský zákoník, na nějž ovšem odborná ani laická veřejnost není dostatečně připravena. Pokud z uvedeného důvody byly zaznamenány snahy o odložení účinnosti tohoto kodexu (alespoň o jeden rok), je v současné době jisté, že z technických důvodů nelze v legislativním procesu do konce roku dosáhnout uvedeného odkladu. Tato situace ovšem nic nemění na názoru drtivé většiny odborné veřejnosti (laická veřejnost tento kodex povětšinou vůbec nezná; pokud by jej znala, musela by rovněž proti němu brojit), že nový občanský zákoník je značně problémový, nemoderní, složitý, neuchopitelný, jenž přivodí právní chaos a nejednotnost judikatury. Sečteno a podtrženo: raději nový občanský zákoník počátkem příštího roku zrušme! Ušetříme tím (nejen státu, ale i sami sobě) značné finanční prostředky a předejdeme velmi vážným komplikacím, které by nás postupně provázely s jeho realizací. Technicky by neměl být problém vyřešit v přechodných ustanoveních důsledky krátkodobé účinnosti takto zrušovaného kodexu. Pokud v předvolebním čase z převážné části politických stran panovaly vážné výhrady k novému civilnímu kodexu, bylo by odpovědné tímto způsobem legislativně zakročit a dát šanci vzniku korektní atmosféry, v rámci které by se odpovědně analyzovaly možné postupy dílčí novelizace stávajícího občanského zákoníku, k němuž existuje bohatá judikatura a jehož aplikace je v převažující části předvídatelná. Občanský zákoník má a musí sloužit potřebám občanské společnosti. Nový občanský zákoník ovšem tento předpoklad v žádném ohledu nenaplňuje. Je rizikový, značně problémový. Měl by být zrušen dříve, než s ním vzniknou předvídatelné vážné komplikace. Ušetří se tím značné množství finančních prostředků (i při zohlednění dosud vynaložených výdajů na školení a publikace, což je nyní nepatřičně využíváno jako argument pro zachování zákoníku) a předejde se vážným aplikačním komplikacím. Spouštět nedokonalý civilní kodex v situaci, kdy náš stát potřebuje šetřit doslova na každém kroku a vytvářet podmínky pro hospodářský růst, je velmi neprozíravé. Proč si komplikovat právní prostředí extrémně nedokonalým soukromoprávním předpisem, když stávající občanský zákoník (po listopadu 1989 nesčetněkrát novelizovaný; takže nejde o žádný stalinistický relikt, jak bylo v tisku nesprávně zdůrazňováno) je po dílčích novelizacích schopen odpovídajícím způsobem regulovat soukromoprávní oblast. Znovuzavedením dnes již archaicky vyznívajících právních institutů, s mylnou představou proveditelného přetavení prvorepublikových právních názorů do nynějších poměrů moderní společnosti, si v následujících letech vynutí akorát nezbytné legislativní korekce. Má smysl takové martyrium podstupovat? Rozum a dosavadní zkušenosti z prostředí zatíženého právní hypertrofií velí, že nikoliv. Opusťme myšlenku, že pouze nové zákony zlepší naše právní prostředí. Dejme šanci principům právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování tím, že se zasadíme o stabilitu právního prostředí. Přistupujme uvážlivěji k přijímání nových právních předpisů či novelizaci těch stávajících. V opačném případ náš právní systém pod tíhou extrémního nárůstu nových předpisů fakticky zkolabuje a právní realita si bude hledat i jiné a dostupnější formy řešení vzniklých situací.