O poměrech v (prvorepublikové) justici

K materiálnímu zázemí u Nejvyššího soudu v roce 1921

"Voláme zejména po řádném vybudování Nejvyššího soudu v Brně. Přáli bychom si, aby bylo postaráno o dostatečný počet místností pro Nejvyšší soud, aby opatřeny byly řádné byty soudcům z Nejvyššího soudu, aby byla zřízena řádná knihovna, neboť to, co dnes pod jménem knihovny v Nejvyšším našem soudu v Brně existuje, jsou vlastně jen pozůstatky knihovny jistého dvorního rady, které jsou zastaralé a které pro moderního soudce příliš mnoho ceny nemají. A přece soudce nemůže rozhodovati, nemá-li dostatečné množství odborné literatury po ruce.

Této příležitosti zároveň používáme, abychom se dotkli osudu soudců Nejvyššího soudu, těchto největších proletářů mezi justičními zaměstnanci, kteří žijí na dvou místech, rodiny v Praze a oni potom v Brně, a v daleko horších poměrech, nežli pracovníci manuelní. Jejich postavení hmotné jest nedůstojné republiky, a uvádí v nevážnost autoritu státu, která nedovede zjednati snesitelné podmínky životní soudcům nejvyššího svého úřadu justičního."

[z vystoupení poslance Emila Špatného (13. 1. 1883 – 9. 3. 1937), 94. schůze NS RČS dne 19. 11. 1921]

O stavu soudnictví

"Naše civilní soudnictví je v absolutně desolátním stavu. Tím nemíním činiti výtky nejvyšší státní justiční správě, poněvadž ta řídí se podle okolností a poměrů, ve kterých žijeme. V civilním soudnictví jsou poměry takové, že do dvou roků se nedostane rozsudek ani v těch nejprimitivnějších soudních případech. Když vyšlo na jevo, že k soudcovskému moratoriu má přijíti ještě moratorium zákonné, jest pochopitelno, že to vyvolalo zděšení a že povolané korporace se proti tomu docela ostře ohradily.

Vezměte vývoj takové pohledávky. Uplyne jistě 6 až 8 měsíců, než dojde k žalobě, pak skoro 2 roky trvá soudní spor. Jestliže nebyl vynesen rozsudek in contumaciam, tedy prostě uplynou tři roky, než dostane věřitel do ruky rozsudek. Pak zase uplyne nějaká doba, než se provede exekuce."

[z vystoupení poslance Františka Ostrého (24. 11. 1878 – 2. 4. 1952), schůze NS RČS dne 16. 12. 1932]

Důvodová zpráva a výklad zákona

"Byla doba, kdy ve starém Rakousku a v Československé republice v pochybných případech soudy a jmenovitě nejvyšší soudy, sáhly k důvodové zprávě, aby podle ní zjistily úmysl zákonodárcův; velmi často se užívalo důvodové zprávy k odůvodnění rozhodnutí některého nejvyššího soudu. Tato tradice, podle mého mínění velmi správná, se v posledních dvou letech v Československé republice změnila. Máme rozhodnutí nejvyššího soudu a nejvyššího správního soudu, v nichž se jasně praví: Do důvodové zprávy nám nic není, my se máme držeti jen zákona a vykládáme zákon podle svého mínění."

[z vystoupení poslance Josefa Patzela (15. 7. 1876 – 20. 5. 1927), schůze NS RČS dne 17. 9. 1924]

„Svatojánský senát“

"Svého času jsem podal s kolegou Staňkem dotaz, týkající se poměru u Nejvyššího soudu v Brně. Vicepresident tohoto soudu pan dr Popelka neváhal ani na chvíli a poradil si v situaci, do níž jsme jeho tak zv. "Svatojánský senát" dotazem přivedli. Napsal mně a kolegovi Staňkovi předvolání, v němž nás vybízel, abychom se ten a ten den dostavili k Nejvyššímu soudu a tam udali ty osoby, které nás o materiálu v dotyčném dotazu informovaly. Dokonce si pan vicepresident Nejvyššího soudu vymínil i hodinu, kdy se máme k soudu dostavit. Je zcela pochopitelno, že jsme ignorovali vyzvání, poněvadž svědčí o tom, že pan vicepresident Nejvyššího soudu v Brně nezná znění našich ústavních a základních zákonů. Podle naší ústavy nemůže nikdo poslance, který na půdě parlamentu se dotazuje nebo něco konstatuje, stíhat, tím méně ho nutit, aby pověděl, odkud informace má."

[z vystoupení poslance Dominika Nejezchleb-Marcha (26. 5. 1880 – 29. 12. 1961), schůze NS RČS dne 3. 5. 1927]