Podle ministra Pospíšila mnoho problémů české justice vyřeší až generační obměna

05.12.2011 13:54

         Ministr spravedlnosti pan JUDr. Jiří Pospíšil dne 28. 11. 2011 navštívil Právnickou fakultu UP v Olomouci, kde v zaplněné aule hovořil o reformních krocích v justici. Informoval o nutnosti zrušit vrchní státní zastupitelství i vrchní soudy s tím, že čtyřstupňová justiční soustava je na naši relativně malou republiku poměrně luxus. Uvedl, že česká justice je obecně zatížena celou řadou problémů pramenících z předchozího komunistického období, a že teprve v současné době se dostáváme k tomu, že můžeme reformovat právnické fakulty, teprve nyní se v kategoriích vědy, výzkumu i srovnávání výuky a publikací v oblasti práva dostáváme na úroveň dřívějšího západu. Nejinak je tomu i v oblasti justice." Vyslovil názor, že mnoho problémů vyřeší v české justici až generační obměna, přičemž "Zkvalitněním legislativy můžeme přispět k tomu, že rozhodování soudu bude převídanější. Klíčovým zákonem je nový občanský zákoník..." Popsal dále odchody a částečný návrat některých bývalých soudců po listopadu 1989 zpět do justice. Mimo jiné uvedl: Když se justice v polovině devadesátých let z padesáti procent vylidnila, došlo k velké potřebě zaměstnat nové soudce. A došlo k druhému, ne moc pozitivnímu jevu, kdy na přelomu devadesátých let a počátku nového tisíciletí byl do justice brán více méně každý, kdo měl právnické vzdělání a byl ochoten dělat soudce. Nyní máme v ČR skupinu soudců z doby komunismu, kteří neodešli, a pak skupinu těch, z nichž některé bychom dnes do justice nepřijali."  Zdroj: http://www.pf.upol.cz/aktualita/clanek/chystane-zmeny-v-justici-priblizil-na-pravnicke-fakulte-up-ministr-spravedlnosti/

     S velkým zájmem si pročítám prvorepublikové právnické časopisy. Kromě judikatury, odborných příspěvků, akademických třenic mezi mladší a starší vědeckou generací, které vnášejí tak trochu jiné světlo do tradovaných prvorepublikových poměrů, nemohl jsem nezaregistrovat dobovou kritiku na stranu československé justice a proti tomu hořekování  československých soudců na tehdejší poměry, jež jim znepříjemňují vykonávání jejich soudcovských funkcí. Pozitivních hodnocení československé  justice ze strany tehdejší  justiční správy jsem tam prakticky nezaznamenal. Jsem přesvědčen o tom, že i v dnešních poměrech se málo poukazuje (poukazuje-li se vůbec) na kladná místa a že především vše s nápisem česká justice je podrobováno tu větší tu někdy („pouze“) menší kritice. V očích veřejnosti tak postupně převládá názor, že poměry v české justici jsou tuze špatné, což ovšem (domnívám se) neodpovídá realitě. Je pochopitelně v pořádku, pokud je veřejnost informována o pohřešcích soudců, kárných řízeních, či snad o podezřeních z jejich možného trestněprávního jednání. Tento negativní výčet je ovšem v menšině oproti tomu, co všechno již česká justice musela zvládnout (restituce, transformace, zásadní změny právních předpisů po listopadu 1989) a k čemu je odborně a institucionálně vybavena.

     Pokud v roce 2011 zaznívá  hodnocení o blíže nespecifikované  skupině českých soudců činných již v předlistopadovém totalitním období, kteří po „převratu“ z justice neodešli a z nichž některé (slovy pana ministra) "bychom dnes do justice nepřijali", myslím si, že by bylo informačně žádoucí konkretizovat toto zatím obecné hodnocení, poukázat na prameny, z nichž takové informace jsou čerpány, aby bylo možno se nad případně takto závažnými informacemi zamyslet a snažit se je řešit. Pokud se podobné kritické pohledy konkrétně nepopíší, zbude pouze paušalizující hodnocení, jež se může velice lehce zvrtnout ve falešnou představu, že mladí soudci jsou všelékem české justice. I kdyby mladí právníci vstoupili zvenčí do soudcovského stavu, budou bez praktických zkušeností a dovedností. A jak takové zkušenosti a dovednosti získává mladý soudce, netřeba snad popisovat.

     Ani generační obměna nemůže zaručit, že dojde k výraznému zlepšení na poli předvídatelnosti soudního rozhodování, obzvláště v situaci, pokud součástí českého právního řádu se stane nový občanský zákoník. Podle mého názoru bude tomu tak z toho důvodu, že tento složitý civilní kodex se bude velmi těžko uvádět v život ve smyslu očekávaného jednotného výkladu a aplikace. Což o to, není jiným vytouženým snem každého soudce,  aby co nejlépe pochopil smysl a účel zákona a aby jej vykládal a aplikoval obdobným způsobem, jako ostatní jeho kolegové. Tedy aby vskutku jím vydaná rozhodnutí byla (nejen z pohledu účastníků řízení a instančně vyšších soudů povolaných v rámci příp. řádného či mimořádného přezkumu) ústavně souladná, zákonná a předvídatelná. V situaci, kdy se ovšem zásadním způsobem mění úprava soukromého práva, zavádí se nové právní instituty, zhusta se mění po desítky let zažitá (ustálená) terminologie, je předpoklad zvýšené předvídatelnosti soudního rozhodování spíše přáním, než odůvodněným předpokladem.

     A tak si myslím, že bychom měli být rádi za všechny ty dobře pracující (i tzv. předlistopadové) soudce  a poukazovat rovněž na pozitivní místa české justice, neboť „dobré příklady táhnou.  Toho si byla vědoma třeba  bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová, když ve své funkci došla k závěru, že "zlepšení (roz. v jejím případě výkonnosti státní správy) mohu dosáhnout jen povzbuzováním nebo jmenováním jedinců, ne snahou změnit situaci jako celek. A to také byla metoda, které jsem použila." V tomto duchu měla také velký zájem na jmenování vedoucích úředníků ve státní správě, "protože oni mohli účinně ovlivnit morálku a výkonnost celých oddělení..." (Thatcherová, M.: Roky na Downing Street, str. 39 a násl.). Takový pohled lze do jisté míry vztáhnout i na českou justici.  Jsem totiž přesvědčen o tom, že jen vynikající (manažerské) justiční vedení  (nejen) znající problémy svého soudu, ale i ochotné k případným změnám, může velmi účinně přispět k řádnému fungování soudu. Odtud, ve spojení se zavedením celorepublikové soudcovské rady, jež ponese tíhu odpovědnosti za fungování české justice, pramení i cesta k vylepšování poměrů v české justici. Naopak paušální kritické nálepkování vybraných problémů ke zlepšení atmosféry v české justici přispět, myslím si, nemůže.

Vyhledávání

O autorovi

12.11.2010 23:36

Smysl a účel těchto stránek

    Na těchto stránkách bych chtěl průběžně informovat čtenáře o rozhodovací praxi senátu č. 30 Nejvyššího soudu (jehož jsem členem)  a také prezentovat své soukromé právní názory, jakož i pohledy na věci týkající se justice.
19.01.2010 22:24

O autorovi

    zleva trenér Krav Maga - Kapap Brno Miloš Tupý - http://kuc.cz/wvgydn (senát 10 Co Krajského soudu v Ústí nad Labem v r. 2002: zleva: PV, dr. Lenka Jirglová, dr. Otakar Syneček a dr. Jiří Brádka)    soudci občanskoprávního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem...
19.01.2010 22:23

Publikační činnost

Neúplný přehled publikační činnosti od r. 1994   I. Knihy a rozsáhlejší příspěvky   Judikatura Ústavního soudu České republiky týkající se Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod, Linde Praha a.s., 1998, 238 s.246 Zápisy věcných práv k nemovitostem, Newsletter Praha, 1999,...

Dobrý Anděl.pdf (287516)


twitter.com/Nejvyssisoud 


Databáze soudních rozhodnutí - http://www.judikatury.cz/


Sbírka zákonů a mezinárodních smluv - http://kuc.cz/kru9je

aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/

 

Otevřená data Ministerstva spravedlnosti - data.justice.cz/

 

Slovenská judikatura - otvorenesudy.sk/

 

Najpravo.sk - www.najpravo.sk/

Judikatura senátu č. 30 Cdo

26.10.2017 00:01

K aplikaci § 159a odst. 4 o. s. ř.

K aplikaci § 159a odst. 4 o. s. ř.   § 135 odst. 2, § 159a odst. 4 o. s. ř.        Vznikne-li mezi účastníky spor o určení vlastnictví k nemovitostem při žalobním tvrzení, že převodní smlouva je absolutně neplatná, přičemž otázka její neplatnosti byla již...

 Sbírka předpisů

 

http://www.sbirka.cz/POSL4TYD/pohled.htm

 

 

 

 

Autorovy knihy