Problematiku nabytí vlastnického práva k nemovité věci od nevlastníka bude řešit velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu

     Tříčlenný senát 30 Cdo Nejvyššího soudu předložil velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí věc, jejímž předmětem je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v otázce nabytí vlastnického práva k nemovité věci od nevlastníka jednajícího v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

      Při jejím posouzení dospěl tříčlenný senát č. 30 k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen např. v rozhodnutích Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 30 Cdo 4280/2009, sp. zn. 29 Cdo 3934/2009, sp. zn. 29 Cdo 603/2010, sp. zn. 29 Cdo 4730/2010, sp. zn. 30 Cdo 1523/2011, sp. zn. 30 Cdo 1587/2011, sp. zn. 30 Cdo 2010/2011, sp. zn. 29 Cdo 2015/2011, sp. zn. 29 Cdo 2018/2011, sp. zn. 30 Cdo 544/2012, sp. zn. 29 Cdo 642/2012, sp. zn. 22 Cdo 961/2012, sp. zn. 30 Cdo 2264/2012, sp. zn. 30 Cdo 2433/2013. A to, že nelze nabýt vlastnické právo k nemovitosti zapsané v katastru z důvodu dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí. Senátu č. 30 Nejvyššího soudu s ohledem na čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky ovšem nezbylo, než respektovat aktuální judikaturu Ústavního soudu, který např. v aktuálním nálezu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/2012, zaujal právní názor, že „i podle úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí.“ V tomto nálezu Ústavní soud vytěsnil jako nedůvodnou dosavadní judikaturu senátu č. 30 Nejvyššího soudu, vycházející ze závěru o nepřípustnosti nabytí nemovité věci od nevlastníka, byť zde existuje dobrá víra nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí, a k tomu výslovně uvedl, že „Jakmile Ústavní soud po zralé úvaze odmítne konkrétní argument, který obecný soud nabízel jako konkurující úvahu, nemohou jej obecné soudy už znovu přednést.“ V naznačených souvislostech proto možnosti rozhodování „malého“ senátu (senátu č. 30) Nejvyššího soudu v otázce, jež byla řešena také Ústavním soudem se shora vyloženým přístupem k judikatuře Nejvyššího soudu, byly prakticky vyčerpány a senátu č. 30 nezbylo, než konstatovat, že hodlá zaujmout shora uvedený právní názor, který tak představuje odklon od jeho dosavadní rozhodovací praxe.

         Z vyložených důvodů proto senát č. 30 rozhodl o postoupení věci (dle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů), k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Rozhodnutí velkého senátu v této otázce lze očekávat ještě v letošním roce.