Rozhodci sui generis ?

S účinností od 1 4. 2012 došlo prostřednictvím zákona č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, k novelizaci zákona o rozhodčím řízení. Podstatnou změnu přináší novela mj. v případě rozhodování spotřebitelských smluv. Stanoví, že rozhodcem určeným rozhodčí doložkou pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv může být jen osoba, která je zapsána v seznamu rozhodců Ministerstvem spravedlnosti. Zpřísnění tohoto kvalifikačního předpokladu bylo předkladatelem odůvodněno tím, že běžné rozhodčí  je jednoinstanční a jeho výsledkem může být vykonatelný rozhodčí nález; proto stát by měl být určitým garantem, aby osoba rozhodce byla důvěryhodná. Na druhou stranu je ovšem třeba respektovat, že rozhodce je určen na základě svobodného projevu vůle stran a podmínky pro výkon funkce rozhodce by neměly být příliš svazující. Předkladatel proto navrhl  nestanovit vůbec žádné omezující podmínky, pokud je rozhodce určen na základě smlouvy o rozhodci. Konkrétní požadavky stran můžou být různorodé, a to s ohledem na charakter vzniklého sporu. Smlouva o rozhodci je totiž projevem vůle obou stran řešit spor jinak než soudně a projevem jejich důvěry v osobu, která má neshody za ně vyřešit a rozhodnout. Strany uzavřením smlouvy o rozhodci dávají najevo, že se raději podřídí rozhodnutí konkrétní osoby (zpravidla odborníka na oblast, která je předmětem sporu), než státem garantovaného soudce. Omezovat požadavky na takto sjednanou osobu podle předkladatele nemá význam. Při uzavírání rozhodčí doložky je motivace jiná. Cílem stran je zpravidla dosáhnout rychlejšího exekučního titulu v případě vzniku sporu za minimální náklady. Z tohoto důvodu je třeba u rozhodců určených rozhodčí doložkou určité standardy upravit, vyložil předkladatel v důvodové zprávě.

     Podle novely vede seznam rozhodců, kteří mohou být určeni rozhodčí doložkou pro rozhodování sporů ze spotřebitelských smluv, Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo je povinno zveřejnit na svých internetových stránkách o rozhodcích zapsaných v seznamu údaje, které budou identifikovat jednotlivé osoby a další údaje, konkrétně jméno a příjmení těchto rozhodců, jejich kontaktní adresy, čísla osvědčení, den zápisu do seznamu a den a důvod vyškrtnutí z tohoto seznamu.

     Zápis do seznamu ministerstvo provede na žádost konkrétní fyzické osoby, která doloží, že je bezúhonná, získala vysokoškolské vzdělání v oboru právo (ať již v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice nebo na vysoké škole v zahraniční za dále v zákoně specifikovaných podmínek), nebyla v posledním 5 letech na základě rozhodnutí ministerstva vyškrtnuta z toho seznamu (tento požadavek se bude fakticky uplatňovat až v pozdější době) a uhradila ministerstvu správní poplatek ve výši 5 000 Kč.  Novela stanoví další podrobnosti týkající se podmínek pro zápis do seznamu.

     Zatímco pouze (vlastně nejen – k tomu srov. poslední odstavec) vysokoškolsky vzdělaní rozhodci zapsaní v ministerském seznamu budou (podle rozhodčích doložek) oprávněni rozhodovat  spory ze spotřebitelských smluv, ve kterých může být rozhodováno také o bagatelních částkách, v seznamu nezapsaní rozhodci ad hoc mohou zase rozhodovat (mimo rozsah spotřebitelských smluv) majetkové spory o peněžitá plnění v řádu i několika set tisíc Kč. Toto dvojí pojetí výkonu funkce rozhodce je z mého pohledu asymetrické, neodůvodněné, neboť ve své podstatě je založeno na přístupu, který se mnohonásobně vzdaluje původnímu úmyslu zákonodárce v souvislosti s přijetím zákona o rozhodčím řízení v roce 1994.  Podobným legislativním přístupem by bylo možno v rámci presumované skupiny účastníků rozhodčího řízení vyjímat jednotlivé druhy sporů z rozhodčí materie, resp. „vygenerovat za účelem ochrany volní složky a rovnosti smluvní autonomie“ určitou sociální skupinu občanů, u které by byl požadován tzv. přísnější režim sjednávání rozhodčích smluv a rozhodování sporů pouze rozhodci zapsanými v onom ministerském seznamu. Lze si tak položit otázku, zda takový (nyní novelou prosazovaný) pohled na právní úpravu daných vztahů odpovídá ještě původnímu smyslu a účelu zákona o rozhodčím řízení, jenž měl primárně zčásti odbřemenit soudy od určité agendy, kterou  lze řešit v rámci rozhodčího řízení, a především privilegoval smluvní autonomii účastníků, jako plnohodnotných subjektů práva řešit majetkové spory v rozhodčím řízení.

     Nelze ovšem nepostřehnout jednu zvláštnost, která nastala v důsledku novelizace zákona o rozhodčím řízení a souvisí s vytvořením podmínek pro vznik rozhodců sui generis (tj. rozhodců svého druhu).  O jaký problém jde?  Předkladatel v důvodové zprávě v souvislosti s rozhodci pro spotřebitelské smlouvy mj. uvádí: „Navrhuje se také, aby takto určeným rozhodcem mohl být pouze rozhodce, který má vysokoškolské vzdělání v oboru právo.“ A jak již bylo uvedeno, Ministerstvo spravedlnosti podle § 35b zákona na žádost do seznamu rozhodců, kteří mohou být určeni rozhodčí doložkou pro rozhodování sporů ze spotřebitelských smluv, zapíše fyzickou osobu, která mj. doloží, že získala vysokoškolské vzdělání v oboru právo. Tento požadavek ovšem neplatí bezvýhradně, což může u některých interpretů novelizovaného zákonného textu budit jisté rozpaky či snad dokonce určité znepokojení. V rámci čl. II. bodu 5 Přechodných ustanovení novely zákona o rozhodčím řízení bylo totiž stanoveno, že „Ministerstvo zapíše do seznamu rozhodců vedeného ministerstvem bezplatně ty rozhodce, kteří jsou zapsáni na seznamu rozhodců pro spotřebitelské spory vedeném Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, a to k prvnímu dni  následujícímu po šesti měsících ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona s výjimkou rozhodců, kteří nesplňují podmínky uvedené v § 4 a těch, kteří v době šesti měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona ministerstvu oznámili svůj nesouhlas s takovým zápisem.“ V § 4 zákona jsou obsaženy obecné podmínky pro výkon funkce rozhodce. Rozhodcem může být  občan České republiky nebo cizinec, který je zletilý, bezúhonný a způsobilý k právním úkonům. Rozhodcem pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv může být podle novely jen osoba, která je zapsána v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti; a taková osoba – jak již bylo uvedeno – může být do onoho seznamu zapsána, pokud mj. získala vysokoškolské vzdělání v oboru právo. Jenže v případě Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR zákon stanoví, že ministerstvo do takového seznamu bezplatně zapíše všechny rozhodce, kteří jsou zapsáni na seznamu rozhodců pro spotřebitelské spory vedeného zmíněným rozhodčím soudem s výjimkou rozhodců, kteří nesplňují podmínky uvedené v § 4 cit. zákona (což je v tomto případě spojeno – pokud si pozorně pročítám text zákona – s podmínkou zletilosti, bezúhonnosti a způsobilost k právním úkonům; odstavec čtvrtý téhož paragrafu stanovící, že rozhodcem určeným rozhodčí doložkou pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv může být jen osoba, která je zapsána v seznamu rozhodců vedeném ministerstvem, jenž vychází z toho, že ministerstvo zapíše do seznamu rozhodce s vysokoškolským právnickým vzděláním, se v případě rozhodců zapsaných na seznamu vedeném zmíněným stálým rozhodčím soudem – tak, jak je zákon zformulován – uplatnit nemůže),  přičemž u těchto rozhodců nelogicky podmínku jejich vysokoškolského vzdělání opouští (nestanoví).

     S přihlédnutím k těmto závěrům proto nemůže ani nikoho překvapit, že v době publikace  tohoto příspěvku na seznamu rozhodců pro spotřebitelské spory, který vede uvedený rozhodčí soud, byli zapsáni i neprávníci (např. Petr. K., MBA, Ing. Petr M., Ing. Jan P., CSc. atd.).       Tato asymetrie v podmínkách pro zápis, resp. pro výkon funkce rozhodce přitom nemůže být odůvodněna ani netradičně v důvodové zprávě zakomponovanou kladnou referencí, že „V oblasti rozhodčího řízení je velmi činný především Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, který je jedním ze stálých rozhodčích soudů. Světově úspěšný je tento soud při řešení sporů o doménová jména. Tato řízení probíhají on-line prostřednictvím zabezpečené platformy.“ Pokud jde o legislativní nedopatření, mělo by v uvedeném směru dojít co nejdříve ke zjednání nápravy.1)  Bylo-li však takové pojetí postavení rozhodců vskutku legislativním záměrem, mělo by vést k hlubšímu zamyšlení nad jeho ústavně právní souladností, a vůbec nad smyslem a účelem takovéto právní úpravy; minimálně měl předkladatel v důvodové zprávě k navrhované novelizaci tuto faktickou dvojkolejnost stran podmínek pro výkon funkce rozhodce pro rozhodování sporů ze spotřebitelských smluv odpovídajícím způsobem vysvětlit.

 Poznámka:

1) Například s následující formulací dotčeného ustanovení:

Čl. II

Přechodná ustanovení

5. Ministerstvo zapíše do seznamu rozhodců vedeného ministerstvem bezplatně ty rozhodce, kteří jsou zapsáni na seznamu rozhodců pro spotřebitelské spory vedeném Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, a to k prvnímu dni následujícímu po šesti měsících ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona s výjimkou rozhodců, kteří nesplňují podmínky uvedené v § 4 a § 35b odst. 1 písm. c),  a těch, kteří v době šesti měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona ministerstvu oznámili svůj nesouhlas s takovým zápisem.