Rozhodování o omezení svéprávnosti člověka ve výkonu jeho volebního práva v pravomoci obecných soudů

15.02.2017 23:14

Rozhodování o omezení svéprávnosti člověka ve výkonu jeho volebního práva v pravomoci obecných soudů

je (15)
28%

není (39)
72%

Celkový počet hlasů: 54


Poznámky:

Anketa sice naznačila, že převažuje názor o nemožnosti soudním rozhodnutím omezit svéprávnost člověka ve výkonu jeho volebního práva, avšak realita je zcela jiná. Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu na svém mimořádném zasedání dne 15. 2. 2017 schválilo návrh stanoviska, podle kterého soudy mohou omezit svéprávnost člověka ve výkonu jeho volebního práva. Osobně jsem byl překvapen zejména tím, jak "lehce" se překlenuly argumenty o nemožnosti nahrazovat chybějící hmotněprávní podklad stanoviskem. Totiž nahrazovat absenci hmotněprávní úpravy, když stávající úprava se vztahuje výhradně na omezení soukromoprávních jednání, jímž pochopitelně výkon volebního práva není. S notnou dávkou lehkosti byl rovněž překlenut argument poukazující na čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, přičemž tyto ústavně právní souvislosti (kupodivu) nenalezly u soudců patřičnou odezvu. Bude nyní věcí Ústavního soudu, jakým způsobem přistoupí k řešení dané problematiky. Dospěje-li k závěru, že za stávající právní úpravy nelze omezit svéprávnost člověka ve výkonu jeho volebního práva, bude to znamenat další judikatorní rozkol s tím plynoucími důsledky. Pokud Ústavní soud přisvědčí argumentaci stanoviska, pak to bude znamenat, že není podstatné, že právní institut omezení svéprávnosti je ryze civilním institutem, který vůbec nijak neřešení omezení, resp. zbavení volebního práva zdravotně postiženého občana, nýbrž že ke zbavení volebního práva úplně postačí postačí, pokud tzv. volební zákony coby překážku výkonu volebního práva stanoví omezení svéprávnosti člověka, odkazujíc na civilní institut omezení svéprávnosti, který ovšem - jak již bylo uvedeno - neobsahuje žádnou regulaci, za jakých podmínek lze člověka omezit, resp. zbavit jej volebního práva, byť ústavně garantovaného. Stávající stav tak pro mnohé (nejen) právníky představuje smutné zjištění, jakým způsobem se ubírá výklad práva.

Zpět