Rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ohledně rozhodčích doložek byl (částečně) zpochybněn nálezem Ústavního soudu

03.11.2011 06:35

 Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 11.5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, zaujal právní názor, že:

    "Neobsahuje-li rozhodčí smlouva  přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona,  je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem."

     Z uvedeného vyplývá, že (absolutní) neplatností mají být postiženy všechny rozhodčí doložky, ve kterých výběr rozhodce má být učiněn právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem.

     Ústavní soud ČR ovšem ve svém aktuálním nálezu ze dne 5.10. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10, mj. (jako obiter dictum) vyslovil stran způsobu určení rozhodce tzv. arbitrážním centrem následující právní názor:

      "Za přípustný  by případně mohl být považován takový postup, pokud by s výběrem rozhodce souhlasili oba účastníci, tzv. výběr by nebyl ponechán na vůli jediného  účastníka, neboť jinak by v právech a povinnostech stran mohla vzniknout nerovnováha plynoucí z rozhodčí doložky."

     Z toho vyplývá, že Ústavní soud nepovažuje všechny rozhodčí doložky, ve kterých bylo sjednáno, že rozhodce bude určen ze seznamu rozhodců vedenéo právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, za neplatné, ale za neplatné považuje jen ty doložky,  ve kterých takový výběr rozhodce  byl přenesen pouze na jednu smluvní stranu.  Pokud budou k výběru povolány obě smluvní strany, Ústavní soud v tom nespatřuje rozpor se zákonem.

    

    

Zpět