Ve středu 8. 2. se bude projednávat návrh stanoviska ohledně omezení svéprávnosti člověka ve výkonu jeho volebního práva

    Ve středu 8. 2. 2017 bude občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu projednávat na svém zasedání mj. III. návrh stanoviska k problematice rozhodování soudů o omezení svéprávnosti člověka ve výkonu jeho volebního práva (Cpjn 23/2016) - viz návrh zde: https://kuc.cz/x7z6d8

     S tímto posledním návrhem stanoviska, zpracovaným soudcem Nejvyššího soudu JUDr. Františkem Ištvánkem, se (jak vyplývá z došlých vyjádření Nejvyššímu soudu) plně ztotožňuje např. Nejvyšší správní soud či Ministerstvo vnitra.

     Vzhledem k zásadně odlišným názorům členů kolegia na danou materii je těžké odhadnout výsledek středečního jednání (tj. zda uvedený III. návrh stanoviska bude přijat či nikoliv).

      Je zde totiž k řešení zásadní otázka, a to, zda lze vůbec přistoupit k omezení svéprávnosti člověka ve výkonu jeho volebního práva, které je garantováno ústavním předpisem, jestliže institut civilního práva (omezení svéprávnosti) tuto oblast vůbec neřeší a absenci hmotněprávní úpravy se snaží nahrazovat předkládaný návrh stanoviska.

      Při odpovědi na uvedenou otázku jistěže bude mít význam i aktuální nález Ústavního soudu IV. ÚS 1580/16, který se zmiňuje i tom, že výkon volebního práva je právním jednáním člověka, které může být dotčeno v rámci omezení svéprávnosti.

     Oproti tomu již z civilního kolegia zazněl názor, že v dané věci Ústavní soud přezkoumával a podrobil kritice postup odvolacího soudu, který po podání odvolání stálým veřejným opatrovníkem proti rozhodnutí, jímž posuzovaná osoba dříve zbavená způsobilosti k právním úkonům nebyla omezena ve svéprávnosti,  ustanovil posuzované osobě kolizního opatrovníka, ten vzal odvolání zpět a odvolací soud odvolací řízení zastavil. Ústavní soud sám zdůraznil, že se zabýval pouze ústavností tohoto postupu a nikoli meritorní otázkou zda, případně v jakém rozsahu měla být posuzovaná omezena ve svéprávnosti, a pokud pouze v rámci obecných úvah v reakci na právní názor, o nějž se přezkoumávané rozhodnutí zjevně neopírá, uvedl, že si lze "představit celou škálu právních jednání, která by takto mohl člověk učinit a jejichž právní povaha by byla
značně problematická, ať již by se jednalo o smluvní závazky (nákup zboží, úvěrová smlouva), dispozici s majetkem, realizaci volebního práva (pod vlivem jiné osoby) či uzavření manželství", pak zmínku o realizaci volebního práva nelze považovat za nosné důvody nálezu zakládající jeho precedenční závaznost, či alespoň přesvědčivě argumentačně podporující závěry nyní aktuálně předkládané verze návrhu stanoviska.

     Dále zazněl právní názor, že můžeme-li vůbec uvažovat o zbavení svéprávnosti v oblasti volebního práva (tj. o zbavení práva majícího povahu práva politického (veřejného), může se to dotýkat jen volebního práva pasivního. V takovém případě by rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti bez dalšího zahrnovalo o omezení ve výkonu pasivního volebního práva, pokud by nebylo ve výroku rozhodnutí soudu stanoveno jinak. Výkon aktivního volebního práva rozhodnutím soudu omezit nelze; takové omezení by totiž neodpovídalo pravidlům
určeným ustanovením § 55 o. z.