Vyjádření k návrhu stanoviska Cpjn 201/2015:

Věc: vyjádření k návrhu stanoviska k Cpjn 201/2015 (https://kuc.cz/spu09r)

    Plně se ztotožňuji s pregnantním vyjádřením dr. Drápala k uvedenému návrhu stanoviska.

    Podle mého názoru stávající právní úpravě, též s přihlédnutím k realitě v soudní praxi, odpovídá závěr, který by mohl být formulován např. v této právní větě:

„Zhlédnutí posuzovaného podle § 38 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a podle § 55 odst. 1 o. z. v řízení o jeho svéprávnosti, může být provedeno i vyšším soudním úředníkem (asistentem soudce).

    V této (či možná jinak formulované a tedy lépe vystihující právní podstatu daného problému) právní větě je pak implicite obsaženo (presumované pečlivé) uvážení rozhodující soudce, zda s ohledem na okolnosti daného případu, především (jistěže) s ohledem na osobnost posuzovaného člověka je možné takové zhlédnutí učinit prostřednictvím vyššího soudního úředníka či asistenta soudce anebo v daném případě výhradně soudcem. Koneckonců jakékoliv pochybnosti soudce ve stadiu po realizaci takového soudního úkonu (ať již z hlediska pochybností o zaznamenaném průběhu, případném popisu stavu posuzovaného člověka atd.) mohou vést k rozhodnutí soudce, že je zapotřebí opětovného zhlédnutí posuzovaného, ať již (nyní) přímo soudcem samotným anebo (stále ještě) prostřednictvím příslušné justiční osoby, jíž soudce zavázal pro tento úkon příslušnými pokyny. 

     Jsem přesvědčen o tom, že pokud by bylo přijato stanovisko s nyní navrhovanou formulací, pak by právě bod 8. stanoviska „mimořádné důvody svědčící pro to, aby posuzovaného nezhlédl soudce, ale učinila tak jiná soudní osoba (vyšší soudní úředník, asistent soudce)“, byl fakticky v soudní praxi ve většině případů ponejvíce využíván. Jinými slovy řečeno,  soudní praxi by protínaly především ony „mimořádné důvody“, jelikož pro značné množství věcí a nedostatek soudců by jiná možnost rozhodujícím soudcům vlastně ani nezbyla. Stanovisko by tak v soudní praxi začalo být interpretováno poněkud (úplně) jinak, než byl jeho záměr. Je třeba si uvědomit, že za stávajícího personálního stavu soudců není možné, aby zhlédnutí prováděl zásadně soudce. A jestliže tato povinnost ani explicite z právní úpravy nevyplývá, nýbrž je povinností, aby posuzovaného vždy shlédl soud, pak proč věci komplikovat způsobem navrhovaným stanoviskem, když smyslu a účelu ve vztahu k předmětnému institutu zhlédnutí bude – de lege lata – lépe odpovídat  postup, který naznačuji ve shora uvedené právní větě.