Aktualizováno k 11. 7. 2020: Připomínky k materiálu: Etický kodex soudců – Etické zásady chování soudce

11.07.2020 10:41

Etický kodex soudců – Etické zásady chování soudce

 

1. Jak bylo dne 23. 6. 2020 avizováno předsedou Nejvyššího soudu (dále též „NS“) Petrem Angyalossym v souvislosti s návštěvou ministryně spravedlnosti Marie Benešové na NS, které – dříve, než tak bylo učiněno soudcům samotným, jichž se má materiál týkat – byl předán Etický kodex soudců, respektive Etické zásady chování soudce (dále též „EK“), uvedená pravidla byla (až) následně přeposlána i na jednotlivé soudy, aby (EK) byl projednán prostřednictvím soudcovských rad“ u jednotlivých soudů „tak, aby jej mohli jednotliví soudci přijmout za svůj.“ Společně s kodexem byl přeposlán (jeho) „komentář…aby se soudci mohli přesvědčit, že tento kodex neobsahuje nic jiného, než co upravují zmiňované předpisy a Etický kodex Soudcovské unie ČR, včetně judikatury kárných senátů a vysvětlení jednotlivých principů.“

 

2. Etický kodex soudců je nepochybně důležitým podkladem pro soudce, nicméně má-li mít ambici, „aby jej mohli jednotliví soudci přijmout za svůj“, bylo by nejprve vhodné jej nechat (a podle mého názoru nejen) samotnými soudci připomínkovat, což je cesta, kterou lze získat určitou sumu dalších informací a náhledů na danou materii, která nemusela být zrovna pracovní komisí, jež tento kodex vypracovala, zcela nebo zčásti vzata v úvahu. Vzešlé připomínky by tak mohly informačně obohatit danou podkladovou materii, z níž předkládaná verze kodexu vychází.

 

3. Zdá se, též s ohledem na poslední mediální zprávy týkající se chování některých soudců v určitých životních situacích, že jde o navýsost veřejné téma, jakkoliv se týkají náhledu či optiky pohledu na správné chování soudců, ať již při výkonu jejich soudcovské funkce nebo  v jejich v osobním životě či v rámci jejich mimoprofesních aktivit.

 

4. Proto se domnívám, že je ze samotného základu nezbytné o těchto věcech veřejně hovořit, o použité optice pohledu na chování soudců veřejně diskutovat, veškeré materiály týkající se náhledu na „správné“ chování soudců připomínkovat a podrobovat kritice, neboť jen tímto způsobem lze co nejlépe precizovat podchycení dané materie, pokud je zde ambice takový náhled vložit do uceleného kodexu či etických zásad chování soudce.

 

5. Dovolím si postupně, v rámci svých časových možností, určité části předmětného EK či Etických zásad postupně (jak bude čas) připomínkovat, jakkoliv se takové připomínkování – alespoň podle průvodního dopisu k EK – nepředpokládá. Čas k faktickému připomínkování je zřejmě do konce září t. r., kdy se – vycházeje z ono průvodního dopisu - předpokládá „výsledek projednání kodexu, zda jej soudci akceptovali.“

 

6. V úvodu EK se mj. praví, že: Soudcovská unie České republiky na svém 15. výročním shromáždění přijala dne 26. 11. 2005 Etický kodex soudců, který vychází z principů etického kodexu přijatého v Bangalore v roce 2001.“, a že: „Na těchto základech byly komisí složenou ze soudců delegovaných všemi stupni soudů, včetně Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Soudcovské unie České republiky, vypracovány ‚Etické zásady chování soudce‘, včetně komentáře a (především) kárné judikatury, vztahující se k této problematice, doplněné praktickými příklady a otázkami, které by měly soudcům sloužit ke snadnější orientaci v nejednoznačných situacích, ve kterých se mohou ocitnout ve svém profesním i soukromém životě.“ Zde bych snad doplnil či zdůraznil, že EK bude mimořádně významný pro laickou i odbornou veřejnost, neboť v mnoha případech může zejména u laické veřejnosti přinést nové informace na vnímání výkonu funkce soudce či na jeho mimoprofesní aktivity. Z úvodní části EK ovšem nelze zjistit, na základě jakého mechanismu vzešla ona pracovní komise, jež zpracovala EK, jaké je její (jmenovitě) složení, to vše v situaci, kdy v loňském roce byly v tisku publikovány informace o tom, že ministryně spravedlnosti za tím účelem ustanovuje komisi (https://www.ceska-justice.cz/2019/08/soudci-se-vzepreli-ministerstvu-kvuli-etickemu-kodexu/). Z úvodní (ale ani z další části) EK ovšem lze pouze vysledovat, že komise byla složena „ze soudců delegovaných všemi stupni soudců“, nepodává se však, na podkladě čeho. Je tedy předkládán EK k přijetí soudci, u něhož není zřejmé složení pracovní komise, především však způsob jejího ustavení, když pouze titulní stránka EK dává něco tušit ve smyslu jejího obsahu: „Etický kodex, červen 2020, Angyalossy, Havelec a kol.“ Domnívám se, že u tak zásadního dokumentu, jakým je EK, by uvedené věci měly být zcela jasně vyloženy, vyjasněny, obzvláště v situaci, kdy se zatím nepodařilo prosadit vznik Nejvyšší soudcovské rady coby reprezentanta soudní moci, takže situace si zasluhuje v úvodu seznatelně vysvětlit, kdo vlastně a na podkladě čeho (rozhodnutí či uvážení jaké platformy) takový materiál, od něhož se očekává přijetí všemi soudci, vypracoval, jakkoliv v médiích k tomu bylo již něco prezentováno; podstatné je, co je však uvedeno v EK, respektive v jeho úvodní části. Z mého pohledu jde tedy o zásadní nedostatek EK.

 

7. Vzhledem k tomu, že se v následujících článcích EK určité pohledy na stejnou činnost soudce překrývají, provedu nejprve výčet těchto etických zásad s výběrem předmětných komentářů, a poté se k těmto článkům na podkladě konkrétních případů vyjádřím.

 

8. K čl. „I.2 Soudce dbá o nezávislost výkonu soudní moci, důvěru v ni a respektuje vysoké nároky na chování soudce.“

 

9. V komentáři k tomuto čl. se mj. uvádí: „Lze především apelovat na zdrženlivost v postojích soudce k politickým a jiným veřejným tématům, k jeho účasti na demonstracích či petičních akcích, i k jeho zapojení do veřejného života v obci nebo společenských organizacích a spolcích. Zvláště ostražitě by měl soudce přistupovat k veřejnému hodnocení či kritizování činnosti orgánů státní správy i samosprávy a k přijímání funkcí ve spolkových orgánech…Soudce by měl vždy zvažovat, zda jeho mimosoudní volnočasové i pracovní aktivity neohrožují jeho důstojnost a nesnižují tak důvěru v soudnictví….“

 

10. Dále mezi „Otázky, které by si soudce měl položit při úvaze o nárocích na jeho chování s ohledem na důvěru v soudní moc a její nezávislý výkon“ podle zpracovatelů EK mj. náleží:

 

„- Dotýká se mé vyjádření k politickým či jiným veřejným tématům nebo má účast na demonstraci či petiční akci rozhodovací činnosti soudce?...

 

- Nevyvolávají mé mimosoudní pracovní aktivity pochybnost o mé nezávislosti, a to především s ohledem na osoby organizátorů i účastníků přednášek nebo seminářů, obsah a časovou náročnost mimosoudní činnosti, výše a způsob odměňování?“

 

11. K č. l. „II.2 Při výkonu funkce i v osobním životě se soudce chová způsobem, který neohrožuje důvěru v jeho nestrannost“

 

12. V komentáři k tomuto čl. se mj. uvádí, že: „Důvěra v nestrannost soudce může být narušena zejména: - nezdrženlivým veřejným projevováním hodnotících názorů vůči určitým osobám, politickým uskupením…“

 

13. K č. l. „II.5 Soudce je zdrženlivý při veřejném vyjadřování politických názorů“

 

14. V komentáři k tomuto čl. se mj. uvádí: „Soudce má právo mít vlastní názor na otázky veřejného života, na konkrétní společenské události a nelze mu bránit v tom, aby tyto své názory vyjadřoval i veřejně. To platí i pro témata, která lze vnímat jako politická a konfliktní. Soudce by měl ve společnosti představovat jistou společenskou autoritu a jeho veřejně vyjádřené názory tak mohou i pozitivně přispět k veřejné diskusi nad společenskými tématy. Vždy však musí mít na zřeteli, že právě jeho postavení může být důvodem, že jím vyjádřené názory může veřejnost vnímat citlivěji a mohou ve společnosti vyvolat výraznější reakce…Nelze proto akceptovat, aby soudce veřejně vyjadřoval podporu konkrétnímu politickému programu či subjektu, nebo aby svými vyjádřeními podporoval či šířil myšlenky, které jsou v rozporu s principy demokratické společnosti. Je nezbytné, aby jakákoli veřejná prohlášení soudce udržovala odstup od ostatních mocí ve státě a na všech úrovních politiky též odstup od politické soutěže. Soudcem vyjadřované politické názory by měly být vždy věcné, slušně formulované, neměly by sloužit k jeho zviditelnění, prosazování jeho čistě soukromých zájmů a měl by být pečlivě vážen celkový kontext, v němž zazní. Je nevhodné, aby soudce v jakékoli politické diskusi (v nejširším pojetí tohoto pojmu) zdůrazňoval, že je soudcem, či aby odkazem na toto své postavení jakkoli argumentoval. Tento požadavek se nicméně neuplatní v případech veřejné diskuse týkající se otázek justice (její správa, organizace apod.); zde má soudce naopak celkově větší volnost v prezentování svých názorů, neboť jde o primárně diskusi odbornou. Lze uzavřít, že základním požadavkem kladeným na soudce při výkonu tohoto politického práva je zdrženlivost…“

 

15. K čl. „III.6 Soudce se při výkonu funkce i v osobním životě vyvaruje nevhodného vystupování, projevů nebo konání, včetně takového, které objektivně vzbuzuje dojem nevhodnosti.“

 

16. V komentáři k tomuto čl. se mj. uvádí: „Tento článek se týká zákonného požadavku na zachování důstojnosti soudcovské funkce. Jde o požadavek související s imperativem morální integrity soudců a zájmem na pozitivním způsobu vnímání soudců i celého soudnictví ze strany účastníků řízení, ostatních mocí ve státě i široké veřejnosti…Požadavku na zachování důstojnosti a důvěryhodnosti soudce se zásadně nepříčí ani členství soudců v různých spolcích, sportovních svazech, neziskových organizacích apod. Vždy však musí uvážit, zda konkrétní zaměření dané entity není v rozporu se zájmy, které má soudce jako nositel veřejné moci hájit a zda se v praxi nemůže při výkonu soudcovské funkce dostávat do potencionálního střetu zájmů. Samostatnou otázkou pak je členství soudce v různých poradních orgánech či sborech orgánů veřejné moci. Jakkoli v § 85 odst. 2 ZSS takovou činnost nezakazuje (pod podmínkou, že nepovede mimo jiné k narušení důstojnosti funkce soudce), nelze opominout judikaturu Ústavního soudu, která označuje za nepřijatelné jakékoli propojování vykonavatelů soudní moci s mocí zákonodárnou či výkonnou i s územní samosprávou…“

 

17. K čl. „IV.1 Soudcovské povinnosti mají pro soudce přednost před veškerými jeho jinými profesními činnostmi. Soudce se věnuje i jiným úkolům, významným pro výkon soudcovské funkce. Podle svých možností přispívá ke zlepšování právního vědomí mezi odbornou i laickou veřejností.“

 

18. V komentáři k tomuto čl. se mj. uvádí: „Mimosoudcovské činnosti musí být slučitelné s funkcí soudce a jejich náročnost nesmí ovlivňovat nezávislost, důstojnost, nestrannost a výkon funkce soudce…Za výkon funkce soudce považuje ZSS vzdělávání soudců, státních zástupců, justičních a právních čekatelů a dalších zaměstnanců soudů a státních zastupitelství, organizovaném justiční akademií, ministerstvem, soudem nebo státním zastupitelstvím, dále notářů, advokátů, soudních exekutorů…“

 

19. [Kazuistika] V následujícím textu nejprve vyložím v maximální možné míře anonymizace mnou zaznamenané případy aktivit soudců, které u některé části soudcovského stavu mohou vyvolávat pochybnosti o jejich slučitelnosti s výkonem funkce soudce a jeho mimoprofesní činností, u jiné části nikoliv (v rámci předmětných citací pak určité závažnější pasáže zvýrazňuji tučně). K jednotlivým případům vyložím, jaké byly faktické postoje případných soudních funkcionářů či ministra spravedlnosti, a poté učiním svůj nástin možného způsobu zakomponování zobecněných závěrů do EK.

 

20. [Aktivity soudce XY v politicko-aktivistické oblasti] Soudce XY byl po několik let v orgánu subjektu XY (dále již „subjekt“), jehož předmětem činnosti bylo mj. „hájit a posilovat demokratické pořádky a právní řád ČR“ a také usilovat „o rozvoj diskuse o aktuálních politických tématech…podporu zájmu o politiku mezi občany…“ V průběhu tohoto období, což mohl vysledovat každý občan z veřejně dostupných informačních zdrojů, se tento soudce spolupodílel mj. (výběrem) na následujících aktivitách daného subjektu (pokud v textu uvádím, že soudce ten který dokument „spolupodepsal“, míním tím, že pod tímto textem,  zveřejněném na internetu, vystupuje společně s dalšími aktivisty z předmětného subjektu):

 

21. Účast na Výzvě X subjektu adresované předsedům klubů „tří největších českých demokratických stran …s výzvou, aby se dohodli na neprodleném uspořádání předčasných parlamentních voleb.“  V textu této výzvy, pod kterou je podepsán soudce XY, se mj. uvádí, že: Nový premiér a vláda mohou svou funkci vykonávat blíže neurčenou dobu tak, že Poslanecká sněmovna bude fakticky odstavena na vedlejší kolej. Vláda se bude opírat o mandát prezidenta z přímé prezidentské volby a o odbornou způsobilost jejích členů. To ovšem znamená posun od parlamentní demokracie k autoritativnímu způsobu vládnutí. V této situaci je rozhodující, zda se velké demokratické politické strany…dohodnout na společném postupu při obraně parlamentní demokracie, totiž

– na tom, že nedají postupu prezidenta…zelenou tím, že by…vládě vyslovili důvěru,

– a na co nejrychlejším konání předčasných voleb do Poslanecké sněmovny, které by potvrdily legitimitu tohoto orgánu.

     Prosíme představitele…aby se v této zásadní věci, při obraně parlamentní demokracie, dokázali povznést nad své dosavadní politické spory a nalezli společnou řeč.“

 

22. Dopis subjektu předsedovi politické strany XY, který soudce XY spolupodepsal, v němž je oslovený předseda politické strany upozorňován na problematický postoj jeho strany ve výzvě komentované věci. V této výzvě se mj. uvádí:

 

„Vážený pane předsedo,


Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky schválila před časem zákon…a…přehlasovala…senátní veto. Protože tehdejší prezident zákon nevetoval, zákon nabyl účinnosti. Letos …pak legitimní česká vláda na jeho základě uzavřela s … smlouvy…Po volbách otevřela …v souvislosti s jednáními o vytvoření nové vlády znovu otázku …žádá jejich snížení a vymezení účelu, k němuž by směly být použity….

Relativizace řádně přijatých právních norem a smluv řádně uzavřených na jejich základě kvůli změně poměru politických sil ve vysokých ústavních institucích České republiky znamená pokus o narušení právní stability naší země.

Je politováníhodné, že Vaše strana i Vy osobně se k této zásadní záležitosti stavíte velmi laxně…Důsledkem je, že (politické subjekty XY)… utvořily nyní společný tým k nátlaku na … a …a vy jste si po pilátovsku umyli ruce…“

 

23. Dopis orgánu subjektu, který spolupodepsal soudce XY, adresovaný členům tohoto subjektu:

 

„…K vývoji politické situace v ČR po hlasování o důvěře … vládě v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky

 

Během tohoto roku došlo v naší zemi k významným politickým změnám…Systém politických stran, který se utvořil v prvních letech existence ČR a dosud spočíval na velké liberálně-konzervativní straně a velké socialistické, demokraticky orientované straně, se hroutí a Poslanecká sněmovna prokázala, že není schopná čelit nástupu prezidentského režimu, opřeného o autoritu hlavy státu. Předčasné volby jsou svým způsobem logické, v této situaci se však nedá předpokládat, že by na vývoji situace něco podstatného změnily...“

 

24. Soudce XY rovněž stojí pod výzvou subjektu „…k…invazi“, v níž se mj. uvádí:

 

„Česká společnost a česká politika je nyní rozpolcena: Prezident, kterého podporují postkomunistická podnikatelská lobby a postkomunistické odbory, už dříve zpochybnil i ty omezené sankce proti…navazují na tradice strany, jež od svého založení byla prodlouženou rukou…zájmů. Postoj… je nejasný. Její předseda a premiér české vlády teď došel k závěru, že sankce se prokázaly jako neúčinné a je třeba jednat s …

Demokratická opozice je slabá a nejednotná, ‚občanská společnost‘ hlásící se k odkazu …se navíc v posledních dvaceti letech ani nedokázala pořádně politicky zorganizovat. Česká veřejnost je dezorientovaná v důsledku dvouleté hluboké politické destabilizace, jež se kryla heslem ‚boje proti korupci‘. Dokáže ji někdo věrohodně oslovit a přesvědčit ji o tom, že nám hrozí velké nebezpečí? To je předpoklad jakékoli další racionální politiky.

Je to náročný úkol. Kromě demokratických politických stran by svůj malý díl na něm měly vzít politicky zaměřené spolky a občanská sdružení…Vyzýváme další, aby se k nám připojili.“

 

25. Soudce XY je rovněž spolupodepsán pod následujícím textem, v němž je hodnocena aktuální politická situace v České republice:

 

Vývoj politické situace…Od doby, kdy se ustavil náš….Za tu poměrně krátkou dobu se poměry v České republice dosti proměnily…po policejní razii na …a následném zatýkání odstoupil premiér…Prezident nato jmenoval svůj vlastní kabinet, který nedostal důvěru Poslanecké sněmovny a byl pak ve funkci přes půl roku. Poslanecká sněmovna se usnesla na svém rozpuštění a v říjnu se uskutečnily předčasné volby, které překreslily politickou mapu ČR. Prosadila se nová politická uskupení, profilující se vůči ‚starým pořádkům‘, především …..a …Demokratická opozice byla zatlačena do bezvýznamnosti. Faktickým vítězem voleb se stal…Významně se proměnila mediální scéna. Lídr…ovládl dva velké celostátní deníky. Veřejnoprávní média jsou v hlubokém úpadku. Když k tomu připočteme i některé další změny z poslední doby…dá se říci, že pokročil proces ‚normalizace‘ médií v tom smyslu, v němž se toho pojmu používalo po roce 1968.

 

Orgány činné v trestním řízení pokračují ve vyšetřování případu…Vycházejí z toho, že jde o sabotáž skupiny lidí, jejichž cílem bylo poškodit ústavní zřízení a ovládnout významné pozice ve státě. Rámec ke všem těm událostem tvoří rostoucí mezinárodněpolitické napětí v našem regionu: … usiluje o revizi výsledků studené války a přerozdělení politického vlivu ve východní a střední Evropě. V důsledku všech těch změn se krok za krokem snižuje úroveň české demokracie. Tomu je nutné v rámci daném ústavou a zákony čelit…“

 

26. Soudce XY je také uveden pod následujícím textem:

 

Dopis…politikům

Na …budou volby do… a tedy také do zastupitelstva…. V té souvislosti se …obrátil na … představitele …tedy na demokraticky orientované strany, které už nesly zodpovědnost za vládnutí na celostátní úrovni a zároveň mají naději na slušný výsledek v… Politické strany by kromě přirozených stranických a lokálních zájmů měly po loňském selhání také najít společnou řeč při obraně demokracie proti autokratům a oligarchům…

 

Vážená paní/vážený pane

obracíme se na Vás (a na další představitele pražské politiky) ve velmi naléhavé věci.

V loňském roce byly u nás nastoleny „nové pořádky“. Začalo to přesvědčivým vítězstvím … v … po pádu premiéra….nejprve jmenoval svou vládu, která pak přes půl roku setrvala ve funkci bez parlamentní důvěry. Poté, co demokratické strany … prokázaly naprostou neschopnost spolupracovat na obraně demokracie, se fakticky zhroutila Poslanecká sněmovna a nezbylo jí než se usnést na předčasných volbách. Ty pak na podzim překreslily dosavadní systém politických stran v ČR a přinesly  výrazný úspěch stranám z hlediska polistopadového politického uspořádání nesystémovým…K úplnému úspěchu zbývá ‚novým pořádkům‘ jen jedno: prosadit se i v … má v rámci České republiky zvláštní postavení: je to nejen jeden ze tří největších krajů…V zastupitelstvu dosud dominují demokratické strany …v prezidentské volbě tu s velikou převahou zvítězil …protikandidát a ty nesystémové naopak získaly pak na podzim ve volbách do PS v …Tato situace se však může ještě letos podstatně změnit. Na podzim se budou konat volby do zastupitelstev obcí…Zejména v …je významně propojena komunální rovina s krajskou a celostátní. Je přirozené, že demokratické strany se navzájem liší zaměřením a programem a že se podle toho musí chovat v každodenní politice i ve volební kampani. Tentokrát by však bylo krajně důležité, kdyby se navíc ještě pokusily  už před volbami napravit to, v čem předtím osudově selhaly, dostát své politické odpovědnosti a najít společnou řeč  v celonárodním zájmu: v obraně parlamentní demokracie před autokraty a oligarchy a v obraně masarykovského politického realismu před nelítostným jakobínským fanatismem, který autokrati a oligarchové podporují a využívají. Je na to jen zhruba půlrok času. Obracíme se proto na Vás i na další představitele demokratických stran v…významně zastoupených…s výzvou, abyste tento základní zájem dali ještě před podzimními volbami všichni společně a veřejně  najevo. A obracíme se i na…a českou veřejnost s prosbou, aby naši výzvu podpořily a daly to Vám to na vědomí.“

 

27. Soudce XY figuruje rovněž pod tímto prohlášením:

 

Prohlášení k výročí …Demonstrace…spustila lavinu událostí, které nakonec ukončily dlouholeté období nesvobody a vrátily naši zemi do společenství svobodných demokratických států. Je důležité, abychom si to připomněli dnes, ve chvíli hluboké politické krize, v níž se to, čeho jsme tehdy dosáhli, stává nejistým. Výsledky…voleb do …nepřinesly nic překvapivého. ‚Pravice‘…už předtím selhala a potvrdila, že je dlouhodobě neschopná účinně bránit parlamentní demokracii. A zároveň selhala taky…několikaletá divoká kampaň proti politickým oponentům a ‚starým pořádkům‘ se jí úplně vymkla z rukou…nevzali v úvahu, že vzhledem k jejich  několikaletému podílu na vládnutí budou vůči nim radikálové z …vždycky ve velké výhodě. Navíc se … přičinila o to, aby byl …zvolen prezidentem a aby pak dostal pod kontrolu státní aparát. Důsledkem jsou slabý volební výsledek strany i její následná krize…Velkého úspěchu ve volbách dosáhly ‚nesystémové‘ strany, které se staví proti ‚starým pořádkům‘ vcelku: …Mají v nové sněmovně …mandátů a představují největší nebezpečí pro českou demokracii...Z nejvyššího patra české politiky se stalo kolbiště těch, kdo v obraně svobody a demokracie selhali, s těmi, jimž o žádnou svobodu a demokracii nejde… příští rok na podzim budou obecní volby. Měli bychom za každou cenu zabránit tomu, aby se dnešní rozvrat a úpadek ‚vysoké politiky‘  přenesl na tuto úroveň. A snažit se, aby důsledné prosazování přirozených a oprávněných místních zájmů bylo propojeno s vědomím o obecných zájmech české společnosti a České republiky. Nenechme se vlastní netečností připravit o správu svých věcí aspoň v této oblasti.“

 

28. Soudce XY neměl ani problém figurovat pod následujícím textem, který měl být odeslán příslušnému subjektu do zahraničí:

 

„Vážený pane předsedo, připojujeme se tímto k dopisu šéfredaktora a zástupce šéfredaktora časopisu … o stavu tiskové svobody v České republice (viz příloha). Podotýkáme, že za zvlášť závažný případ považujeme případ velkopodnikatele, tiskového magnáta a politika …

 

Znění dopisu…

 

Vážený pane předsedo,


obracíme se na Vás s žádostí o přezkoumání situace svobody médií v České republice. Vaše respektovaná instituce uvádí Českou republiku v kategorii nejsvobodnějších zemí světa s plnou tiskovou svobodou. Jsme nuceni Vás upozornit, že podle našich zkušeností a zjištění z posledních měsíců toto hodnocení naší země již bohužel neodpovídá skutečnosti.
Česká republika prodělala v posledním roce turbulentní politický vývoj, jenž otřásl stabilitou demokratického režimu a vedl k posunu směrem od tradiční parlamentní demokracie k autoritativnímu stylu vládnutí. Po zavedení přímé prezidentské volby a diskreditaci předchozí politické reprezentace došlo v České republice ke změně vlády, která se nyní opírá výhradně o důvěru prezidenta. Nově zvolený prezident s odkazem na svůj vyšší mandát od lidu usiluje o větší podíl na moci, než dosud připouštěla naše ústavní praxe.
Souběžně s tímto procesem došlo v českých médiích k významným majetkovým přesunům. Hlavní české deníky, jež až do nedávné doby vydávaly respektované mediální koncerny, přešly do rukou jednotlivých podnikatelů – finančních oligarchů, jejichž primárním zájmem již není provozovat nezávislá média, neboť mají své klíčové zájmy na politické a ekonomické sféře. V České republice dochází ke kumulaci politické, ekonomické a mediální moci do několika málo rukou, což významně omezuje možnost veřejné kontroly výkonu veřejné moci prostřednictvím médií. Za nejzávažnější případ je třeba označit převzetí dvou klíčových politických liberálních deníků a jejich internetových verzí …, který založil vlastní politickou stranu a je nyní jedním z nejvýznamnějších českých politiků. Jeho cestu k moci umožnila jak masívní kampaň, jejímuž rozpočtu nemohla žádná jiná strana ani částečně konkurovat, tak i skutečnost, že jím ovládnuté deníky nepřinesly zásadní informace o kontroverzním pozadí podnikatelských úspěchů svého majitele.

Autoritativní výkon prezidentské funkce zároveň ovlivnil zpravodajství veřejnoprávních médií… Vážený pane předsedo, dovolujeme si Vás požádat, aby Vaše organizace věnovala dění v České republice pozornost, aby prošetřila kumulaci politické, ekonomické a mediální moci v naší zemi a aby se zasazovala u české vlády o plnění závazků v oblasti mediální svobody…

 

29. Následující „analýzu“ dokonce zpracoval soudce XY sám:

 

K charakteru současného režimu

Výbor…požádal svého člena…o analýzu problému poloprezidentského, resp.  prezidentského režimu ve vztahu ke způsobu vládnutí…. Dáváme zde k dispozici jeho text.

 

Často slýcháme, že od nástupu prezidenta…se v naší zemi prosazuje poloprezidentský, případně prezidentský systém. Není v tom spatřováno nic znepokojivého, vždyť takové systémy fungují i jinde v demokratickém světě, například ve Francii nebo ve Spojených státech. Nebezpečí uvedeného názoru spočívá v tom, že nebere v úvahu skutečnou povahu změn, které u nás probíhají. Ty se totiž netýkají ústavního zřízení, nýbrž faktického výkonu moci…

 

Poslanecká sněmovna prohrála souboj s prezidentem republiky, neboť síly v ní zastoupené nebyly schopny se na obranu parlamentního systému spojit. To platí především pro velké demokratické strany, které společně nevystoupily proti tomu, když se prezident rozhodl jmenovat vládu bez ohledu na jejich zájmy. Místo aby poslanecká sněmovna hlavě státu jednoznačně ukázala, že její vůle nesmí být při sestavování vlády opomíjena, odevzdala prezidentovu týmu tolik hlasů, že to téměř stačilo k získání důvěry. Důvody pro takto iracionální chování ústavní instituce, která si tím sama pod sebou podřezala větev, lze vidět v podstatě dva – nenávistný boj mezi pravicí a levicí a autoritu prezidenta.

 

…můžeme proto tvrdit, že demokratická česká politika nedokázala ani v okamžiku svého dosud největšího ohrožení nalézt něco, co bychom mohli nazvat společným zájmem. S určitostí již víme, že jím není zájem na prosazení zásad parlamentní demokracie. Nelze se divit, že prezident republiky této skutečnosti využil. Současná hlavu státu totiž nechápe svou funkci tak, jak je koncipována ústavou. Prezident není nadstranickým arbitrem, který by usmiřoval politické konflikty. Využívá naopak po léta hromaděné společenské nenávisti ve svůj prospěch, ke sledování svých zájmů

 

Plody politiky vycházející z osobní autority prezidenta republiky jsou oslnivé. Během půl roku dokázal ustavit vlastní vládu a jejím prostřednictvím buduje svůj vliv v exekutivě. Nic na tom nemění ani fakt, že vláda nezískala důvěru parlamentu; zato má jako jediná v současné době zákonodárnou iniciativu. Poslanecké sněmovně, která nebyla schopna účinně čelit prezidentovu tlaku, nezbylo než se rozpustit. Skutečnost, že část této strany s autoritativní politikou prezidenta nesouhlasí, Prostřednictvím nejsilnější parlamentní strany vykonává hlava státu svůj vliv i v Senátu... Prezidentův vliv vzrostl rovněž na Ústavním soudu, když jmenoval již polovinu jeho soudců a právě z jejich řad dosadil všechny funkcionáře. Že touto cestou lze chod Ústavního soudu vhodně ‚uzpůsobit‘, cítíme všichni.

 

Jedinou složkou státní moci, která dosud odolává prezidentovu působení, tak zůstává obecné soudnictví. Z prezidentových výroků na adresu Nejvyššího soudu lze vidět, jak nelibě tento fakt snáší. Ovšem představa, že by obecné soudy dovedly tlaku prezidenta podporovaného mocí výkonnou i zákonodárnou dlouhodobě odolávat, je – bohužel – lichá. Lze předpokládat, že vzniklá situace bude soudcům poskytovat dost příležitostí k tomu, aby osvědčili svou nezávislost.

 

Označovat politický režim, v němž prezident vykonává rozhodující vliv na exekutivu, legislativu a nepřímo i na ústavní soudnictví, jako prezidentský či poloprezidentský je nepochopením situace. Uvedené rozlišování má význam pouze za předpokladu, vztahy mezi jednotlivými složkami státní moci normálně fungují a ony se vzájemně vyvažují. To ovšem není náš případ. Naším problémem je sjednocování státní moci. Neděje se tak právně, nýbrž fakticky, silou jediné autority. Začínáme žít, aniž si to připouštíme, v režimu autoritativním. Když nic jiného, mělo by nám to pomoci při hledání odpovědi na otázku, co s tím dělat.“

 

30. Konečně výběrem lze poukázat na další aktivitu soudce XY, kdy jeho jméno je uvedeno pod následující politickou výzvou:

„Případ…nesmí být uklizen pod koberec!

Nad případem…se vznáší stín podezření z finančního podvodu. Ohrožuje politickou kariéru toho času nejmocnějšího českého politika…Lhůta k rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení v té věci měla původně uplynout koncem března. Na poslední chvíli byla rozhodnutím …státního zastupitelství prodloužena o půl roku. Zároveň bude nad vyšetřováním případu na základě ‚vnějšího podnětu‘ (nebylo sděleno, kdo ho podal) vykonávat dohled …státní zastupitelství…Vyšetřování probíhá v citlivé době před volbami do Poslanecké sněmovny, kdy se rozhodne o rozvržení politických sil a o dalším politickém uspořádání v České republice. Tím, že bylo o půl roku odloženo, podstatně se zkrátila doba pro veřejnou diskusi o něm, která je nezbytná. Postup orgánů činných v trestním řízení vzbuzuje podezření, zda nejde o politickou manipulaci toho typu, jaké byly v minulosti tvrdě kritizovány a měly za následek hluboké politické změny v České republice. Zejména nelze připustit, aby kauza, která se vyšetřuje už rok a půl, kterou se zabývá…a která obsahuje informace relevantní pro rozhodování občanů a voličů, byla v citlivém období před volbami z politických ohledů uklizena pod koberec. Postup orgánů by proto měl být pod důkladnou kontrolou veřejnosti. Obracíme se na demokratické politiky a novináře se žádostí, aby se o takovou kontrolu postarali. Sami se chceme taky přičinit. Zároveň vyzýváme policejní vyšetřovatele a státní zástupce, kteří na případu pracují, aby dbali na povinnosti vyplývající z jejich profese a neustupovali případným politickým tlakům. Rádi je v tom v rámci našich sil a možností podpoříme.“ 

 

31. V daném případě mi nejde o posuzování toho, zda soudce XY svým popsaným jednáním v předmětnou dobu mohl založit úvahy o podezření z kárného provinění, nýbrž o pochopení souvislostí a přístupu k (ne)řešení podobných problémů ze strany odpovědných justičních funkcionářů, a dále ke zobecnění těchto poznatků a jejich promítnutí do EK. Nejprve ovšem malé odbočení k jinému soudci XY, který byl kárným senátem uznán „vinným ze spáchání kárného provinění, spočívajícího v tom, že v průběhu volební kampaně před komunálními volbami umožnil, aby jeho jménem a s uvedením jeho postavení soudce konkrétního soudu byl sepsán a distribuován do poštovních schránek voličům v obci, kde vlastní chatu, leták, v němž zhodnotil volební kampaň do zastupitelstva obce u jednotlivých kandidujících volebních stran, přičemž v návaznosti na to po proběhnuvších volbách pokračoval v této své angažovanosti tak, že publikoval v místním periodiku článek, v němž děkoval všem voličům, kteří ‚zvážili odpovědně komu dát ve volbách hlas‘ a rozvedl, jaké koalice je možno v zastupitelstvu  obce vytvořit. Současně apeloval na nově zvolené zastupitele, aby si uvědomili, kdo se stal absolutním vítězem voleb, přičemž zdůraznil, že tento politický subjekt má lepší předpoklady vést obec, než kandidáti ostatních subjektů, a vyslovil obavy, že pokud město nepovede právě konkrétní osoba z vítězné strany, hrozí obci katastrofa.“

 

32. Porovnáme-li posledně zmíněný „skutek“ soudce XY učiněný v rámci komunální politiky, který kárný senát považoval (shledal) za porušení soudcovských povinností, vyvstává zde otázka, jak nahlížet na předchozí shora popsané aktivity jiného soudce XY, které příslušného soudního funkcionáře (jenž možná nyní participoval na zpracování nynějšího EK; i z tohoto důvodu je důležité, kdo jmenovitě na tomto EK se autorsky podílel), ale ani samotného (v té době vykonávajícího) ministra spravedlnosti, nijak neznepokojovaly, ač jim uvedené informace nepochybně známy byly, neboť předmětný soudce XY poté výrazně kariérně povýšil. Vzhledem k tomu, že dotčeného soudního funkcionáře, ale ani v té době úřadujícího ministra spravedlnosti popsané politicko-aktivistické aktivity soudce XY nijak neznepokojovaly, lze z toho dovodit, že uvedené (výběrem citované) politicko-aktivistické projevy soudce XY jmenovaní funkcionáři považovali (ještě) za souladné s výkonem funkce soudce ve smyslu zákona o soudech a soudcích. Pak je zde ovšem – v porovnání s případem jiného soudce XY v ad 31 a rozhodnutím kárného senátu o daném skutku – v podstatě zásadní střet náhledu na aktivity soudců v této oblasti, a to mezi soudními funkcionáři, respektive Ministerstvem spravedlnosti a rozhodovací praxí kárného senátu. Něco takového si ale zasluhuje zvýšené pozornosti, neboť o těchto věcech je třeba diskutovat, závěry z nich zobecnit a promítnout do etických zásad chování soudce. V opačném případě může v praxi i nadále docházet k podobným situacím, kdy případ takto či podobně jednajícího soudce nebude vyvolávat pochybnosti z hlediska jeho chování v souladu se zákonem o soudech, kdežto u jiného soudce může vést dokonce k podání kárné žaloby. Netřeba přitom zdůrazňovat nebezpečné důsledky, pakliže by ten který soudní funkcionář zvažoval hodnocení takových aktivit, tu jednou s odkazem na první shora popsaný případ, tu zase s poukazem na rozhodovací praxi kárného senátu.

 

33. Situace (nejen) z mého pohledu se tak v mnoha místech stává stále více méně zřetelnou a výkladově nejasnou, pakliže sledujeme aktivity některých soudních funkcionářů, jež tu přistupují např. k výtce soudci za některé jeho výroky při ústním odůvodnění vyhlášeného rozhodnutí, zatímco shora popsané případy z oblasti politicko-aktivistických činností nejmenovaných soudců, svým materiálním základem jakoby stejné, neřku-li výrazně závažnější, byly – jak se nyní ukazuje - odpovědnými soudními funkcionáři vnímány diametrálně jinak, neboť shora uvedený soudce XY byl dokonce kariérně povýšen, takže zde máme opravdu rozdílné výklady na tyto výrazné mimoprofesní aktivity soudců.

 

34. Komentář EK k aktivitám tohoto typu není příliš obšírný, ačkoliv situace by si obšírnost a pečlivé rozvedení této dílčí materie zcela nepochybně zasloužila, a to už jen i z toho důvodu, že shora popsané okolnosti jsou veřejně známé.

 

35 Podle § 80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, soudce a přísedící je povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

 

36. Spatřuji za problémové, pakliže se soudce – ať již jako člen určitého zájmového seskupení či dokonce jako člen jeho příslušného orgánu – popsaným způsobem vyvíjí v rámci daného subjektu uvedené politické aktivity. Obracet se na občany s různými veřejnými politickými výzvami, respektive participovat na takovýchto výzvách, doporučeních, provádět k žádosti spolku aktivisticko-politického charakteru jakési politicko-právní analýzy a vůbec chovat se na veřejnosti v rámci těchto aktivit takovým způsobem, že běžný občan není vůbec schopen rozeznat, zda jde o aktivistu, politika či soudce, zdá se mi pro osobu vykonávající funkce soudce neakceptovatelné. Naopak se domnívám, že podobné aktivity spíše signalizují, že taková osoba v rámci své mimoprofesní činnosti nedokáže dost dobře vypozorovat (vycítit), které její aktivity ještě jsou a které již nejsou slučitelné s výkonem funkce. Soudce si prostě  nemůže dovolit takto okázale dávat najevo své politické sympatie, respektive antipatie či dokonce takto ostře kritizovat státní zřízení, prezidenta republiky, premiéra, hodnotit zdejší politické klima, a pak případně ještě v určitém segmentu této oblasti být schopen v rámci výkonu své soudcovské činnosti rozhodovat (např. ve věcech ochrany osobnostních práv potencionálně se dotýkajících subjektů, které takto dříve zesíleně kriticky „politicky“ hodnotil).

 

37. Za problémové vyjádření, v kontextu toho, co jsem vyložil shora, pak považují z hlediska možného výkladu a aplikace právě zásadu obsaženou v čl. II. 5 EK o tom, že: „Soudce je zdrženlivý při veřejném vyjadřování politických názorů.“ Upřímně řečeno, soudce, který se politicky vyjadřuje, spíše bude mít problém, neboť veřejnost takto se vyjadřujícího soudce bude povětšinou vnímat negativně, a to v tom smyslu, že soudce má soudit, nikoliv se politicky (jakkoliv) angažovat, předkládat občanům či jiným subjektům své politické názory, hodnocení, vize, přání, doporučení, deklarace či dokonce výzvy, jak se mají při volebním aktu zachovat. Proto by podle mého názoru měl být uvedený článek EK formulován mnohem výrazněji, např. v to smyslu, že soudce by se měl při svém veřejném vyjadřování, pokud možno, vyvarovat prezentování svých politických názorů a dbát o to, aby nezavdal pochybnosti o řádném výkonu své soudcovské funkce.

 

38. [Účast soudce v subjektu poskytujícím mj. právní a konzultační poradenské služby v oblasti práva, jež se zčásti kryje s rozsahem soudní agendy, kterou má soudce podle rozvrhu práce vyřizovat] V následujícím řádcích bude věnována pozornost účasti soudců v jednom subjektu, jehož předmět činnosti má v určitém segmentu spojitost s rozhodovací činností těchto soudců.

 

39. Jedná se o případ, kdy minimálně jeden ze soudců XY se výrazněji a v následujícím personálním propojení spolupodílel na vypracování určitého Projektu 1, který měl být využíván také soudy při rozhodování určité agendy (je z nyní sledovaného účelu nepodstatné, o který projekt se jedná, na jakou soudní agendu dopadá, o které konkrétní subjekty, respektive komerčně participující subjekty jde; podstatná jsou pouze „holá“ fakta, která v případě nutnosti lze zjistit z veřejně dostupných zdrojů, případně – pokud některé „citlivé“ informace byly již odstraněny – z příslušného, rovněž veřejnosti dostupného, archivu na internetu). Tak tedy v jisté časové ose a pro pochopení opravdu (na justiční poměry) zvláštních okolností ve stručnosti uvádím následující:

 

40. Subjekt 1 uzavřel s příslušným ministerstvem smlouvu, jejímž předmětem bylo, že Subjekt 1 bude koordinovat práce na zpracování Projektu 1. Na Projektu 1 pracovali také mj. soudci, přičemž u dvou z nich lze vysledovat vazby na osoby uvedené v Subjektu 1. Navíc Subjekt 1 s fyzickou osobou XY založil Subjekt 2, jehož předmětem bylo mj. poskytování poradenských a konzultačních služeb v určitém oboru práva, a také zpracování odborných studií a oponentních studií v určité oblasti práva. Ponechávám stranou, zda tyto činnosti jsou či nejsou v souladu např. se zákonem o advokacii a představují či nikoli poskytování jakési formy právního poradenství. Podstatnou a velmi znepokojující je ovšem informace, že dva soudci XY začali figurovat v orgánech Subjektu 2. Soudce XY v pozici předsedy správní rady a druhý soudce XY v pozici člena správní rady. Podle zakládací smlouvy Subjektu 2 správní rada „Je orgánem společnosti, který dohlíží na zachování účelu, k němuž byla společnost založena a dbá o řádné hospodaření s majetkem společnosti.“ Povinností těchto soudců (k tomu srov. s přihlédnutím k § 3050 o. z. ustanovní § 10 odst. 5 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů) tak bylo – odhlédnuvše od jejich samotné soudcovské činnosti – dohlížet na zachování účelu, k němuž byl Subjekt 2 založen, tj. mj. za účelem poskytování  právního poradenství a zpracování posudků, a to mj. v segmentu, v němž tito soudci také podle rozvrhu svého soudu rozhodovali. Jinými slovy řečeno, tito soudci měli dbát o to, aby Subjekt 2 plnil svou roli v oblasti poskytování právního poradenství v rámci určité oblasti práva či zpracovával  odborné a oponentní studie, a na druhé straně měli rozhodovat o věcech, které z určité části souvisely či souviset mohly s jejich soudní agendou. Střet či kolize v předmětu této činnosti s výkonem funkce soudce je podle mého názoru evidentní. Dokonce v několika případech bylo možné zaznamenat, jak soudce XY rozhodoval ve věci, kdy na jedné procesní straně coby zástupce předmětného účastníka figurovala osoba XY, jež s tímto soudcem (v době rozhodování) procházela v Subjektu 2 a při komerčních činnostech spojených s Projektem 1.  Soudce XY tedy neměl ani za to, že jeho spoluúčast v orgánu Subjektu 2 s fyzickou osobou XY, která v několika věcech zastupovala předmětného účastníka řízení, nepředstavovala okolnost, která by měla zakládat důvod pochybovat o jeho nepodjatosti (srov. § 14 a násl. o. s. ř.).

 

41. Subjekt 2 byl přitom považován za partnerský subjekt právního Projektu 2 Subjektu 1, který mj. „zahrnuje různé možnosti spolupráce při řešení dílčích kauz, přes nastavení vnitřního právního prostředí poskytovatele…služeb až po kompletní právní a konzultační služby…

 

42. Subjekt 1 pak měl personální propojení se Subjektem 3, který ohledně zpracovaného Projektu 1, na němž participovali i soudci v Subjektu 2, poskytoval IT produkty a mj. výpočtovou aplikaci pro uživatele Projektu 1 za úplatu. Kromě toho v rámci Subjektu 1, za partnerské spolupráce Subjektu 2, vznikl již shora uvedený Projekt 2 ohledně poskytování právního poradenství v dané výseči práva, kdy členem týmu Projektu 2 byla mj. i fyzická osoba – ředitel Subjektu 1 a spoluzakladatel Subjektu 2, ale také např. jeden z náměstků ministra XY, tedy osob, jež byly shora popsaným způsobem a rovněž též v souvislosti se školícími aktivitami dílem zajišťovanými Subjektem 2 propojeny i s uvedenými soudci XY. K problémům došlo poté, kdy jedna z fyzických osob XY, činná v Subjektech 1 a 2 a podílející se na zpracování Projektu 1, jež byla držitelkou příslušných doménových jmen na internetu, využívaných v souvislosti s Projektem 1, byla trestně stíhána pro poměrně závažný skutek v jedné veřejnosti známé trestní kauze (nyní se tato fyzická osoba nachází v postavení osoby nepravomocně odsouzené). Zatímco jeden ze soudců XY posléze rezignoval na post v orgánu Subjektu 2, nikoliv na další aktivity s osobami propojenými v subjektech shora, druhá fyzická osoba, jež podle identifikačních znaků by měla být rovněž soudcem, v tomto Subjektu 2, v němž stále prochází i (nyní stále) nepravomocně odsouzená fyzická osoba XY, nadále (v pozici člena správní rady) setrvává.

 

43. Skutečnosti shora uvedené o participaci uvedených soudců v Subjektu 2, o návaznosti na Subjekt 1, Subjekt 3, na zpracovaný Projekt 1, na právní Projekt 2 byly známy i příslušnému soudnímu funkcionáři soudu (kde uvedení soudci XY vykonávají svou soudcovskou činnost), kterého ovšem daná situace zjevně nijak neznepokojovala. Na druhé straně ovšem tento soudní funkcionář, v situaci, kdy byl jistým médiem upozorněn, že by se měl účastnit určitého kongresu pořádaného v tu dobu shora zmíněnou trestně stíhanou osobou XY (propojenou se Subjekty 1, 2 a 3, Projektem 1 a Projektem 2), v médiu prezentoval názor, že děkuje za upozornění, že o uvedené souvislosti nevěděl a pochopitelně se daného kongresu nezúčastní, neboť prý nelze vyloučit, že trestní věc oné fyzické osoby XY nemůže být projednávaná u předmětného soudu, kde soudní funkcionář v danou dobu působil. Uvedený soudní funkcionář ovšem již médiu neuvedl, že mu je známo, že ona v tu dobu trestně stíhaná fyzická osoba XY figurovala v Subjektu 2 s předmětnými soudci, respektive k předmětnému datu s jedním soudcem XY, a že jsou mu známy souvislosti a dané personální propojení shora popsané.

 

44. Nechci čtenáře tohoto vyjádření unavovat dalšími skutkovými okolnostmi, nicméně pro účely v nyní mnou sledovaném směru chci pouze a jen zdůraznit, že z výše uvedeného je zřejmé, jaké v reálu panují výkladové zmatky v oblasti náhledu na mimoprofesní činnost soudců. Z mého pohledu mám úplně jasno s tím, že soudci v žádném ohledu nemohou jakýmkoliv způsobem participovat v subjektu, který za předmět své činnosti má právní poradenství v tom kterém oboru práva, konzultační služby, zpracovávání posudků či oponentních studií, jistěže za úplatu, aby současně v témže segmentu práva takový soudce ještě soudil. To je podle mého názoru v poměrech demokratického právního státu nesprávné a mělo by se proti takovým nešvarům vystupovat, upozorňovat na ně. Ovšem benevolence předmětného soudního funkcionáře k výše uvedeným okolnostem byla zjevná a jediné vysvětlení všeho je, že ve skutečnosti neměl zájem tuto záležitost ze své pozice řešit, respektive zajímat se, jak to vlastně s tou participací soudců „jeho“ soudu bylo, neboť zřejmě byl přesvědčen, že vše je v pořádku a popsaná činnost soudců je plně v souladu se zákonem o soudech; pak ale nechápu reakci tohoto soudního funkcionáře na záležitost popisovanou v ad 43, neboť při porovnání těchto „postojů“ prostupuje v přístupu onoho soudního funkcionáře očividný rozpor a navenek působící nelogické chování, které pochopitelně mělo nějaký motiv.

 

45. Rád bych v této souvislosti poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Ndo 313/2014 (které v citované judikatuře připojené ke komentáři k EK chybí, ač je poměrně důležité), v němž byl mj. vyložen právní názor, že soudce by v rámci svých mimoprofesních aktivit neměl vykonávat takovou činnost v orgánech nepodnikatelských právnických osob, při níž lze očekávat, že bude jakýmkoliv způsobem participovat při řešení právních sporů nebo jakýmkoliv způsobem se podílet na poskytování právních rad anebo na tvorbě rozhodnutí těchto právnických osob, jejich arbitrážních či jiných orgánů, když uvedené závěry lze přiměřeně vztáhnout i na činnost soudce v poradních orgánech různých subjektů.

 

46. Vhodné je také poukázat na stanovisko Ministerstva spravedlnosti k účasti soudců v nepodnikatelských právnických osobách a k postavení soudců v orgánech těchto právnických osob ze dne 25. 10. 2011, č. j. 764/2010-OJ-So/35 (které mohlo být rovněž zmíněno v komentáři k EK), v němž mj. uvádí:

 

47. „Soudci není apriori zapovězeno sdružovat se ve spolcích či jiných nepodnikatelských právnických osobách, ani být činným v jeho orgánech. V každém jednotlivém případě je však nutno posuzovat, zda takové působení může být v rozporu s jeho povinností jednat tak, aby neohrožoval nebo nenarušoval důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, případně aby nenarušoval důstojnost soudcovského stavu.

 

48. Obecně lze říci, že přísnější požadavky jsou kladeny na soudce vyšších článků soudní soustavy a na soudní funkcionáře. Také platí úměra, že čím více se činnost právnické osoby dotýká výkonu soudnictví, tím více ohrožuje členství v této právnické osobě nebo jejích orgánech důvěru v nestrannost rozhodování soudů. větší obezřetnost než k pouhému členství soudce v právnické osobě je též přikázána ve vztahu k postavení v jejích orgánech.“

 

49. Jakkoliv svého času Ministerstvo spravedlnosti dle ad 46 vydalo předmětné stanovisko, tak výše uvedenou participaci  soudců v Subjektu 2, ve vazbě na Subjekt 1, Subjekt 3, Projekt  1 a (právní) Projekt 2, to vše při personálním propojení s nyní nepravomocně odsouzenou fyzickou osobou XY, nevnímalo jako problémovou.

 

50. Je možné, že většinově panuje názor, že popsané aktivity soudců v Subjektu 2 nelze vnímat jako problémové, ale pak by za tím účelem měl být tomu přizpůsoben i obsah EK a jeho komentáře, poněvadž to zase nesouzní zcela s dosavadní judikaturou. Pochopitelně tím nemíním, že by EK měl řešit, respektive reagovat na popsaný (konkrétní) případ, který neprošel žádným kárným řízení, ale míním tím reflektovat uvedené (rozuměno zobecněné) pohledy soudního funkcionáře či příslušného ministerstva  na posuzování podobných věcí. Proto toto téma otevírám, aby se o něm věcně diskutovalo, nikoliv aby se takové problémy přecházely a v EK byly v rámci komentáře vkládány pasáže, které na uvedené (podobné) problémy, jež se vyskytly či stále se (v té které formě) v reálu justiční praxe vyskytují, v podstatě nereagují.

 

51. [Lektorská činnost soudců pořádaných soukromými subjekty] Dalším výrazným tématem, které by mělo být plně otevřeno a důsledně podrobeno zhodnocení je lektorská činnost soudců u soukromých subjektů. Soudce si musí nejprve splnit své soudcovské povinnosti a pokud chce školit, přednášet či v tomto směru být jakkoliv činný v soukromé sféře, měl by tak činit zásadně v rámci svého volna.

 

52. [Mimoprocesní jednání soudce se státním úředníkem] V nedávné době byla veřejnost zahlcována informacemi v médiích, v nichž byla  zmiňována otázka údajných pokusů o ovlivňování justice. Sledoval jsem především dějovou linku jednoho soudce, jenž posléze dokonce vypovídal na veřejném jednání podvýboru Poslanecké sněmovny pro justici a soudní samosprávu o tom, za jakých podmínek ve dvou případech jednal s jedním vysokým státním úředníkem, když informace o těchto schůzkách zprostředkoval až po delší době, navíc předmětnému médiu. Z mého pohledu se opět jednalo o nesprávný postup, a proto jsem tehdy i na svých stránkách k tomu vyložil následující názor, jak v těchto situacích postupovat:

 

53. Soudce, jehož osloví [byť i veřejně známý („vysoký“)] státní úředník s žádostí o schůzku („iniciátor schůzky“), si musí především ujasnit, co má být předmětem této schůzky.

 

54. V situaci, kdy iniciátor schůzky v jakékoli formě participuje v právní věci, kterou (podle rozvrhu práce příslušného soudu) má oslovený soudce projednat a rozhodnout o ní, je nepřípustné, aby se soudce s touto osobou mimoprocesním způsobem setkal a jednal s ní, ledaže by šlo o záležitost týkající se např. výkonu funkce daného úředníka, nijak nesouvisející s předmětným soudním případem (např. názor na vhodné soudcovské kandidáty, na zamýšlenou legislativní úpravu atd.).

 

55. Učinil-li iniciátor schůzky mimoprocesním způsobem na soudce jakýmkoliv způsobem nátlak nebo vyslovil-li „přání“ anebo „doporučení“, jak by mělo být (mohlo být, případně by bylo žádoucí, aby bylo) rozhodnuto v konkrétní právní věci, je elementární povinností soudce neprodleně (tj. řádově v hodinách) o tom učinit písemný úřední záznam a založit jej do soudního procesního spisu; oznamovací povinnost soudce příslušnému policejnímu orgánu stran podezření z trestněprávního jednání tím není dotčena.

 

56. Jde o zjevně nestandardní (flagrantní) jednání soudce, který v situaci ad 55 neučiní písemný úřední záznam, případně nesplní svou oznamovací povinnost příslušnému policejnímu orgánu a (navíc s výraznou časovou prodlevou) o tomto jednání informuje média. V takové situaci totiž – odhlédnuvše od shora uvedeného – mohou ze strany veřejnosti vskutku vznikat pochybnosti o osobě daného soudce (a to dokonce jdoucí i na vrub jeho nezávislosti a nestrannosti) z hlediska jím zvoleného postupu.

 

57. Rozhoduje-li soudce o právní věci, před jejímž projednáním a rozhodnutím o ní se setkal s iniciátorem schůzky, pak lze presumovat, že tento soudce při rozhodování v uvedené právní věci disponoval (také) informacemi, jež získal při daném jednání mimoprocesním způsobem (tj. mimo zákonem předepsanou proceduru), což může zakládat pochybnosti o jeho nepodjatosti či nestrannosti v předmětné právní věci, případně zakládat podezření z neetického chování, jež podle okolností může být příslušným subjektem vyhodnoceno jako podezření z kárného provinění.

 

58. Výše uvedené závěry se přiměřeně uplatní i ve vztahu k příslušnému soudnímu funkcionáři, který – rozhoduje-li v konkrétní právní věci – by měl postupovat obdobně jako soudce shora, jinak v případě podezření z trestněprávního jednání splněním své oznamovací povinnosti příslušnému policejnímu orgánu, a v ostatních případech podle nastanuvších okolností (odmítnutí nebo ukončení schůzky s poučením, že ze strany dané osoby jde o nevhodné, nežádoucí či nepřípustné chování atd., jistěže s příslušným vyrozuměním nadřízeného iniciátora schůzky).

 

59. Rovněž na výše uvedené okolnosti by měl EK a jeho komentář reagovat, poněvadž i v tomto ohledu bylo možno zaznamenat rozdílné náhledy. Nemohu ovšem akceptovat, že o podobných věcech bude soudce hovořit se značnými časovými průtahy, navíc prvně v médiu.

 

60. [K další účasti soudců v neziskovém subjektu] Neméně zajímavý případ je z oblasti dalšího fungování soudců v Subjektu, který dlouhodobě zaměřuje svou činnost mj. i na boj proti korupci, a v rámci něho i na poskytování právního poradenství. Svého času měl tento Subjekt dva soudce XY, kteří dříve působili ve správní radě uvedeného subjektu a (alespoň podle veřejně dostupných údajů) posléze (s dalšími) i jako jeho zakladatelé. Přitom postavení uvedených zakladatelů u tohoto Subjektu nebylo nijak nevýznamné, neboť podle zakládací smlouvy zakladatelé participovali  v rámci tzv. volebního shromáždění (což bylo společné zasedání správní rady, dozorčí rady a zakladatelů společnosti) na volbě členů správní a dozorčí rady anebo se účastnili zasedání správní rady. Tito soudci tak často byli přítomní (vycházeje z příslušných zápisů veřejně dostupných) různých debat (např. při řešení otázek týkajících senátora XY, různých projektů, kde procházely částky i přes několik milionů korun, nebo projektu, k němuž v předmětné zprávě také uvádí, že: „Poslanci a senátoři jsou kontaktováni, aby podepsali závazek podpořit přijetí uvedených zákonů...“). Z dalších podkladů veřejně dostupných bylo zřejmé, že uvedení soudci byli či mohli být účastníky při projednávání různých aktivit, jichž by se podle mého názoru soudci účastnit správně neměli.

 

61. [Soudci jako legislativci] Otázka účasti soudců na legislativní činnosti může být rovněž vnímána jako jistý problém. V r. 2016 např. Ministerstvo spravedlnosti, v době, kdy ministra spravedlnosti vykonával Robert Pelikán, ustavilo pracovní skupinu k rekodifikaci procesního práva. Členy této komise se stali i tři soudci (jeden soudce posléze na toto členství rezignoval). Zatímco předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský svého času na webu Česká pozice uvedl: „Nesouhlasil bych s tím, aby se jednotliví soudci přímo podíleli na tvorbě právních předpisů, považuji však za možné, byť výjimečně, aby v procesu tvorby právních předpisů byli dotázáni a vyslovovali základní informaci“ (obdobný názor tehdy zaujímali také např. ústavní soudci Kateřina Šimáčková, Vojtěch Šimíček, nebo předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, a řada dalších významných právníků), podobný názor ministr spravedlnosti Robert Pelikán nesdílel, ačkoliv v předchozí době zaujímal názor zcela opačný. Lze to „dokumentovat“ názorem Roberta Pelikána, který vyjádřil např. v časopisu Soudce č. 6/2015, v němž mj. uvedl: „Setkáváme se velice často s tím, že jeden člověk zákon píše, komentuje, učí, přednáší o něm praktikům a nakonec soudí. Tím je popřen tento mechanismus práva...Povšimněme si, že se dnes doktrína často omezuje na pouhou rekapitulaci judikatury k určitému tématu. Z tohoto důvodu se domnívám, že by se jednoduše řečeno, každý měl držet svého kopyta, že soudce by měl soudit. To je způsob, kterým se má vyjadřovat k právu, k zákonu. Neměl by si usurpovat další centra. V této souvislosti si troufnu připomenout, že v zahraničí tyto věci fungují výrazně jinak. Dobře znám například prostředí Evropského soudního dvora, kde soudce se vůbec veřejně nevyjadřuje a pokud se výjimečně něco takového chystá učinit, musí mu to schválit plenární schůze toho soudu. Jak jiná to situace proti České republice, kde mnozí soudci, zejména Nejvyššího soudu, tráví možná více času než souzením, objížděním různých komerčních přednášek. Proto je můj závěr velice jednoduchý. Domnívám se, že tato praxe by měla co nejdříve ustat..." Robert Pelikán tedy v poměrně krátkém časovém úseku předně tvrdil, že soudci by zákony psát neměli, aby následně svůj pohled radikálně změnil, jestliže následně povolal do jím ustavené pracovní skupiny pro vypracování nového procesního civilního kodexu (jak je ovšem známo, tento projekt se nezdařil) hned tři soudce.

 

62. Jsem rovněž názoru, že soudci by - jak už to tak bývá – měli (hlavně) soudit; tím nijak nezpochybňuji možnost, aby soudci v rámci tvorby právních předpisů příslušné návrhy či koncepty připomínkovali, případně na uvedené témata rozvíjeli svou publikační či přednáškovou činnost. Je třeba si uvědomit, že z pohledu demokratického právního státu jde v zásadě o defektní stav, jestliže se soudci podílejí na tvorbě právních předpisů, které posléze v rámci výkonu své soudcovské funkce vykládají a aplikují. Mnohdy navíc v situaci, kdy své právní názory [jak daný právní předpis, na jehož tvorbě se (spolu)podíleli, vykládat a aplikovat] bezprostředně po jeho přijetí zákonodárcem vyloží v komerčně vydaných komentářích, v nichž stabilita obsažených informací [spojená též s osobností těchto soudců  - (spolu)autorů], předurčuje jejich prodejnost a tím i výši autorských honorářů. I tato okolnost může (do jisté míry) zpomalovat názorovou pluralitu v konfrontaci s právní realitou, neboť právě (spolu)autorům (soudcům) je zřejmé, že každé zpochybnění jejich komentářového právního názoru se fakticky stává “hřebíčkem do rakve” validity informací v takovém díle, což (postupně) může snižovat jeho prodejnost (neboť především praktičtí právníci zpravidla nemají zájem pořizovat si odborné publikace obsahující právní názory, jež se odchylují od judikovaných názorů v soudní praxi, resp. které byly v judikatuře překlenuty a proto v právní realitě neobstojí). 

 

63. [Soudce figurující v orgánu subjektu založeného zahraničním subjektem a z převážné části financovaným ze zahraničních prostředků]  Z veřejně dostupných prostředků lze zjistit, že v Subjektu se sídlem v České republice, který byl založen zahraničním subjektem a jenž je z převážné části financován ze zahraničních prostředků, postupně působilo několik soudců, nyní aktuálně soudce XY. Z těchto finančních prostředků mají být hrazeny studijní programy také pro soudce, pořádány různé konference, semináře a pracovní setkání, a to „zainteresovaným osobám“ z určitých zemí. „Jednotliví studenti kursů…se nepřihlašují sami, jsou dodnes vybíráni prostřednictvím existující sítě lokálních zástupců…Ti je k programu vyzývají a provádějí pohovor…“, uvádí jeden z tuzemských analytiků k uvedenému Subjektu.

 

64. Jmění tohoto Subjektu je tvořeno dotacemi poskytnutými jeho zahraničním zřizovatelem a fondy, které jsou převážně tvořeny dlouhodobými vklady zřizovatele a ojediněle také tuzemskými subjekty (viz níže). Jen na Fondech tak v nedávné době činily příspěvky ve výši přesahující 33 milionů korun. Soudce XY je přitom v tomto Subjektu ve funkci člena správní rady, jemuž podle statutu Subjektu náleží mj. spolurozhodovat o změně rozsahu poskytovaných činností, (v součinnosti se zakladatelem) o další činnosti Subjektu, dávat souhlas k zastavení nebo prodeji nemovitostí ve vlastnictví Subjektu nebo k jejich pronájmu, spolurozhodovat o zřízení funkce manažera Subjektu, rozhodovat o poskytování označených druhů příspěvků, rozhodovat za podmínek Statutu o vyhrazení dalších věcí k rozhodování,  atd.

 

65. Zajímavé jsou také informace o tuzemských poskytovatelích prostředků Subjektu. Poskytovatelem 1 je zájmový spolek, sice se sídlem v České republice, ale byl ustanoven  za účasti tří cizích státních příslušníků ze země, která je v tuzemsku vnímána – zcela přeneseno z médií bez jakéhokoliv mého osobního hodnocení, které mi v žádném ohledu nenáleží - spíše jako „problémová.“

 

66. Poskytovatelem 2 Subjektu je Nadační fond XY, u něhož je zajímavé, že se v předchozí době (opět vycházeje z veřejně dostupných informací) stal příjemcem příspěvku pocházejícího ze stejného státu, z něhož pochází zakladatel Subjektu ad 63, a to ve výši  čítající přes 20 milionů Korun. Uvažte: tento tuzemský fond tak finančně přispívá Subjektu vzešlého ze zahraniční iniciativy a z části z peněžních prostředků, které získal ze stejného státu, z něhož pochází zakladatel Subjektu. Snad jen pro informaci lze k Nadačnímu fondu XY uvést, že jeho primárním cílem je „podpora občanské společnosti zejména v zemích bývalého…vyjma zemí Evropské unie…“

 

67. Položme si nyní základní otázku. Byli by fyzické osoby XY vykonávající funkci soudce (v časové ose výkonu jejich funkcí v Subjektu) Subjektem osloveni, aby v tom kterém jeho orgánu vykonávali danou funkci (např. člena správní rady), pakliže by soudci nebyli? Domnívám se, že nikoliv. Byl zde tedy ze strany Subjektu se zahraničním zakladatelem a finančním poskytovatelem zájem, aby do orgánů – kromě jiných významných osob – byli zakladatelem jmenováni (také) tuzemští soudci.

 

68. Pokud zvážíme rozsah uvedených aktivit Subjektu se zjevným politickým podtextem a jeho vazbami na jiné poskytovatele, musíme dospět k pochybnostem o angažmá osob soudců v tomto subjektu a přitakat mj. shora již připomenutému stanovisku Ministerstva spravedlnosti ze dne 25. 10. 2011, že: „čím více se činnost právnické osoby dotýká výkonu soudnictví, tím více ohrožuje členství v této právnické osobě nebo jejích orgánech důvěru v nestrannost rozhodování“, a dále, že: „Větší obezřetnost než k pouhému členství soudce v právnické osobě je též přikázána ve vztahu k postavení v jejích orgánech.“ Zákon o soudech pak v § 80 odst. 2 písm. c) zcela jasně stanoví, že: „v zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména…je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce.“ Nejen z psychologického hlediska je přece zřetelné, že soudce, který funguje v takovém orgánu Subjektu se zahraniční účastí s tak poměrně obrovským finančním zázemím, se může ocitnout na prahu mnoha zásadních rozhodnutí, respektive v reálu může čelit různým problematickým situacím, kdy by mohl rozhodovat věc, jež do té či oné míry souvisí (byť jen z naprosto minimální části) s okruhem problémů či zájmů „jeho“ Subjektu. A že tyto úvahy nemusí být zcela mimo realitu dosvědčuje jedno z významných vyjádření bývalého premiéra XY této země, poskytnutého významnému médiu v roce 2016; validitu takového vyjádření bývalého premiéra XY lze vnímat i s ohledem na okolnost, že uvedený premiér v předmětnou dobu byl příjemcem zpráv z českých tajných služeb, takže je třeba se spíše nad jeho vyjádřením či hodnocením situace pozastavit, zamyslet ve shora uvedených souvislostech, než jej bagatelizovat či přehlížet.

 

69. Z mého pohledu činnost soudců v subjektech podobného charakteru je naprosto neslučitelná s výkonem jejich soudcovské funkce, neboť vnáší – též pro související zahraničně politické konsekvence – poměrně značný stín pochybností nad touto mimoprofesní činností soudce. Jakpak se asi může takový soudce plně soustředit na svou práci či nabírat síly pro řádný výkon své funkce, pokud má na starosti spolurozhodování o záležitostech v řádu několika milionů korun a musí řešit různé s tím spojené (provozní) záležitosti či problémy, nehledě na okolnost jeho nepochybné „podřízenosti“ zahraničnímu zakladateli, což zjevně snižuje  pro někoho  jeho soudcovskou důstojnost, pro jiného jeho nezávislost a nestrannost, respektive jeho řádné vykonávání soudcovské funkce, v níž soudce de facto setrvává každý den, po celých 24 hodin.

 

70. A co na to EK, Ministerstvo spravedlnosti? Zdá se, že podobné problémy tvůrci EK či Ministerstvo spravedlnosti, to paradoxně i přesto, že přijalo zmíněné stanovisko shora již citované, takto nevnímají. A tak namísto řešení těchto závažných věcí se lze v EK dočíst v zásadě pouze obecné pohledy, jakási obecná doporučení, ačkoliv justice moc dobře ví, kteří soudci a v jakých subjektech a jeho orgánech fungují. Proto i v tomto směru otevírám diskusi s tím, aby se konečně i o těchto věcech hovořilo a aby v EK se zaujalo zcela jednoznačné stanovisko, pravidla chování, doporučení či třeba komentářového výkladu, z nějž by pro reálné poměry dnešní doby bylo explicitně uvedeno, zda podobné činnosti soudců jsou, či nikoli, souladné se zákonem o soudcích, respektive s EK.

 

71. [Závěr] Výčet dalších vhledů do této materie související s nyní předloženým EK, u něhož se podle zpracovatelů (vyjma dvou jinak neznámých) nepočítá s žádným připomínkovým řízení, neboť se jaksi předpokládá či „věří“ tomu, „že se s ním všichni soudci obecných soudů v České republice bez váhání ztotožní“, by si podle mého názoru vynutil poměrně dost času na zmonitorování dalších aktivit soudců a zobecnění z těchto aktivit plynoucích možných rizik, problémových oblastí, výkladových záludností, na což soudce – jedinec prostě nemá čas, neboť zčásti i ve svém volnu se musí zabývat (aby neměl tzv. „nedodělky“) studiem spisů či podkladových materiálů v rámci plnění své elementární soudcovské povinnosti. Přesto se domnívám, že shora podaný, byť uznávám, že do jisté míry nesoustředěný, výběr z mého pohledu problémových činností soudců, může se stát jistým odrazem pro vedení věcné diskuse, nezávisle na tom, zda EK jeho tvůrci bude považován za „většinově přijatý.“

 

72. Uzavírám tedy, že z mého pohledu EK v mnoha ohledech nereaguje na palčivé problémy způsobem, který by český soudce od uceleně zpracovaného EK očekával. Z tohoto důvodu jsem si proto dovolil svým vyjádřením k EK a mnou zaznamené justiční realitě učinit jakýsi podnět k vedení další diskuse nad předmětnými palčivými problémy. K nim se nepochybně přidají pohledy i jiných soudců, jejich vnímání problémových míst spojených s vlastním výkonem soudcovské funkce či  v souvislosti s mimoprofesní činností soudců anebo v jejich osobním životě. Takové kritické pohledy pak mohou zpracování dané materie do určité míry precizovat (informačně obohatit), pakliže na řadu dosud neřešených otázek EK po předmětných diskusích přinese zřetelnější odpovědi či alespoň rámcové pohledy, jak by v té které  typové záležitosti měl soudce postupovat, jednat, chovat se.

 

73. Dovolím si upozornit na jednu možnou záludnost. Pakliže spolutvůrci EK nepřipustí připomínky a diskuse nad obsahem budoucího EK a budou třeba zastávat názor, že předložený EK je podkladem prozatím dostatečným, pak zcela jistě justiční realita „pojede“ dále ve svých kolejích a více vrstevnaté vnímání pohledů na podobné problémy bude opět přinášet tu karierní povýšení, tu naopak zase kárné řízení s negativními důsledky pro dotčeného soudce z toho vyplývajícími.

 

74. Problematice výběru soudcovských kandidátů a sledování formování etických pravidel chování soudců se věnuji prakticky od roku 1998 a musím konstatovat, že nejsem přesvědčen o tom, že by všechny zásadní záležitosti justice mohl uspokojivě zajistit samosprávný orgán celé moci soudní. Popsané případy shora, jakož i mé další osobní zkušenosti, mne vedou k jisté opatrnosti a skepsi, že by v současných poměrech bylo možné od takového samosprávného orgánu očekávat radikální zjednání nápravy. Přál bych si, aby k tomu jednou došlo, ale ze své zkušenosti musím uvést, že v současné době takové řešení nevidím reálně uskutečnitelné, a ostatně k tomu – zdá se – není ani potřebná podpora ve společnosti, ani v exekutivě či u moci zákonodárné.

 

 

Vyhledávání

O autorovi

12.11.2010 23:36

Smysl a účel těchto stránek

    Na těchto stránkách bych chtěl průběžně informovat čtenáře o rozhodovací praxi soudního oddělení 24 Cdo Nejvyššího soudu (jehož jsem členem)  a také prezentovat své soukromé právní názory, jakož i pohledy na věci týkající se justice.
19.01.2010 22:24

O autorovi

    (senát 10 Co Krajského soudu v Ústí nad Labem v r. 2002: zleva: PV, dr. Lenka Jirglová, dr. Otakar Syneček a dr. Jiří Brádka)    soudci občanskoprávního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem (2006)            ...
19.01.2010 22:23

Publikační činnost

Neúplný přehled publikační činnosti od r. 1994   I. Knihy a rozsáhlejší příspěvky   Judikatura Ústavního soudu České republiky týkající se Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod, Linde Praha a.s., 1998, s.246. Zápisy věcných práv k nemovitostem, Newsletter Praha, 1999,...

Anděl 2020.pdf (195729)

 

twitter.com/Nejvyssisoud

 

Databáze soudních rozhodnutí - https://www.judikatury.cz/

 

Sbírka zákonů a mezinárodních smluv - https://kuc.cz/kru9je

aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/

 

Otevřená data Ministerstva spravedlnosti - data.justice.cz/

 

Slovenská judikatura - otvorenesudy.sk/

 

Najpravo.sk - www.najpravo.sk/

Judikatura senátu č. 30 Cdo

02.02.2020 23:50

K rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporu o určení (spolu)vlastnického práva k nemovitému majetku

K rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporu o určení (spolu)vlastnického práva k nemovitému majetku   § 142 odst. 1 o. s. ř. § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších...

 Sbírka předpisů

 

https://www.sbirka.cz/POSL4TYD/pohled.htm

 

Instrukce Msp č. 4/2017, o soudních písemnostech:

 

ftp.aspi.cz/aspi/vestniky/MS2017_4.pdf

 

 

Knihy autora (příp. spoluautorství)