K hlasování civilního kolegia k záměru revidovat Metodiku k odškodňování nemajetkové újmy na zdraví

Krátce před zasedáním vlády (dne 25. 11. 2019) jsem se z publikovaného programu jednání dozvěděl, že se členové vlády mají mj. seznámit s informací o záměru revidovat Metodiku k odškodňování nemajetkové újmy na zdraví (opakovaně nesprávně označovanou za Metodiku Nejvyššího soudu, který ovšem jejím autorem není a ani podle platné právní úpravy podobné materiály není povolán zpracovávat a publikovat), a že předkladatelem je Ministerstvo spravedlnosti. Vzhledem k tomu, že v civilním kolegiu Nejvyššího soudu neproběhla o uvedeném záměru žádná informace a tedy nemohlo na toto téma dojít ani k žádné diskuzi (žádná nebyla), považoval jsem za nezbytné - s ohledem na své výhrady, které jsem civilnímu kolegiu k tomuto projektu sdělil již na podzim roku 2014 - informovat členy vlády o problémech, které provázejí Metodiku, jakož i o jejím zjevném komerčním pozadí. Snažil jsem se vyjádřit myšlenku, že není vhodné za státní peníze dotovat tento soukromý projekt, který nevytvořil Nejvyšší soud, nýbrž skupina soukromých subjektů (fyzických a právnických osob, včetně některých soudců, kteří se posléze podíleli a podílejí na s tím spojených činnostech).

Krátce poté, co jsem zaslal vyjádření členům vlády a o tom podal informaci na těchto svých stránkách, došlo - jak jsem teprve později zjistil - k jakémusi hlasování per rollam členů civilního kolegia Nejvyššího soudu, s výjimkou mé osoby, a to "k oponentnímu stanovisku", které (vycházeje nyní z vypracovaného protokolu o zasedání loňského prosincového civilního kolegia, jehož jsem se z důvodu čerpání dovolené neúčastnil) měl zpracovat JUDr. Petr Vojtek. Obsah tohoto stanoviska mi znám není, neboť jsem z veškeré elektronické korespondence k tomuto tématu byl vyjmut, jako bych pro tento případ členem civilního kolegia Nejvyššího soudu vůbec nebyl.

Z obsahu onoho protokolu o zasedání kolegia (distribuovaného ostatním soudům nižších stupňů) se podává, že z 53 hlasujících soudců civilního kolegia se 47 soudců vyslovilo pro revizi Metodiky, 6 soudců se hlasování zdrželo, 4 soudci se hlasování nezúčastnili, a 58 člen civilního kolegia - (to už dodávám já, neboť explicite to z onoho protokolu nevyplývá) Pavel Vrcha nebyl vůbec v tomto směru obesílán a bylo mu znemožněno se k obsahu onoho stanoviska z pozice člena kolegia vyjádřit. Připomínám, že žádný právní ani interní předpis Nejvyššího soudu nestanoví možnost, aby některému z členů toho kterého kolegia Nejvyššího soudu bylo znemožněno vyjádřit se k materiálu, který se týká daného kolegia.

Předmětné hlasování považuji za zmatečné, neboť jsem neměl možnost se k obsahu stanoviska vyjádřit a členům kolegia vyložit komerční souvislosti, jež Metodiku provázejí, včetně jisté partcipace některých soudců na tomto projektu, případně participace další fyzické osoby, jež se nyní nachází v postavení nepravomocně trestně odsouzené osoby v jinak známé trestní kauze jedné pražské nemocnice. Nemohl jsem tedy členům kolegia ani vysvětlit své důvody, proč jsem se v souvislosti se záměrem revidovat Metodiku neprodleně obracel na členy vlády, neboť jsem se domníval, že počin k tomuto záměru vzešel ze strany Ministerstva spravedlnosti a nikoliv ze strany Nejvyššího soudu, které mi však posléze sdělilo, že z jejich strany tento podnět dán nebyl.

Vzhledem k tomu, že protokol o průběhu jednání a hlasování civilního kolegia z prosince 2019 byl distribuován soudům nižších stupňů a je v něm rekapitulován průběh procesu, jehož jsem se nemohl zúčastnit, neboť mi to z příkazu nevím koho nebylo dovoleno, nezbývá mi, než se alespoň touto cestou vyjádřit k danému problému, a to v naději, že záležitosti kolem Metodiky budou konečně řešeny a ze strany Ministerstva spravedlnosti dojde nakonec k uchopení a k výkonu autorských práv k Metodice.

Mé vyjádření k danému problému, adresované především pro soudce nižších stupňů, kteří se v předchozích dnech mohli seznámit s obsahem zmíněného protokolu o jednání civilního kolegia, v němž jsou bez patřičných souvislostí zmiňovány mé postupy v dané věci, je následující:

Stroze zformulovaný § 2958 nového občanského zákoníku, zakládající při ublížení na zdraví povinnost škůdce odčinit újmu poškozenému peněžitou náhradou za bolestné a ztížení společenského uplatnění, inicioval vznik Metodiky k odškodňování nemajetkové újmy na zdraví. Skupina zástupců z tehdejšího občanského sdružení XY 1 (koordinátor projektu), pojišťoven, tří soudců Nejvyššího soudu a dalších osob vypracovala materiál označený v titulku tohoto příspěvku. Již od samého začátku bylo nesprávně autorství Metodiky připisováno Nejvyššímu soudu, který ovšem podle platné právní úpravy k vypracování takového materiálu nebyl (a stále není) povolán. Metodika má zjevné komerční pozadí, je stižena řadou problémů a stát by na její revizi neměl finančně přispívat.

V listopadu loňského roku byl Ministerstvem spravedlnosti vládě předložen materiál ohledně
záměru revidovat uvedenou Metodiku za částku 5 mil. Kč. Jelikož na půdě Nejvyššího soudu k danému záměru neproběhla žádná informace ani diskuze, zaslal jsem negativní vyjádření k tomuto záměru přímo vládě, v němž jsem upozornil na komerční souvislosti daného projektu a nově i na možný problém nakládání s daty s ohledem na skutečnost, že jeden ze spolutvůrců Metodiky je v současné době v postavení nepravomocně trestně odsouzené osoby v poměrně závažné trestní kauze jedné pražské nemocnice. Tento člověk je totiž držitelem některých domén využívaných s projektem Metodika a měl prostřednictvím jedné společnosti  mj. propojení původně i se dvěma vrcholnými soudci (o tom níže).

A v jakém ohledu lze chápat komerční souvislosti s Metodikou? Ačkoliv dne 31. 3. 2014 Společnost XY 1 - označující se jako zhotovitel - předala Ministerstvu spravedlnosti Metodiku, ve skutečnosti uvedené ministerstvo autorská práva k Metodice dosud nevykonává. Společnost XY 1 začala realizovat školení znalců podle Metodiky, jiná společnost zase za úplatu uživatelům poskytuje výpočtovou aplikaci Metodiky, ačkoliv podle dostupných údajů Ministerstvo spravedlnosti k tomu žádný souhlas nedalo. Necelé dva měsíce před zpracováním Metodiky Společnost XY 1 založila Společnost XY 2, jejímž předmětem činnosti je mj. "poskytování poradenských a konzultačních služeb medicínském právu" a "zpracování odborných studií a oponentních studií v medicínském právu". Ke dni vypracování Metodiky měli být v označené Společnosti XY 2 činní dva vrcholní soudci, z nichž jeden - který se spolupodílel na tvorbě Metodiky - dokonce v pozici předsedy správní rady, takže jeho povinností (podle stanov společnosti) mělo být dohlížet na zachování účelu, k němuž byla uvedená společnost založena. Tedy dbát o řádné hospodaření s majetkem společnosti, tj. mj. dohlížet také na to, aby byly řádně realizovány služby i v oblasti poskytování poradenských a konzultačních služeb v medicínském právu. Přitom zmíněná Společnost XY 2 je podle www....cz považována za "partnerský subjekt", přičemž projekt "M...", který je prezentován jako "Unikátní projekt Společnosti ...o. s. připravený ve spolupráci se zkušenými advokáty, dlouhodobě se věnujícími poskytování právních služeb v oblasti medicínského práva, určený pro poskytovatele zdravotních služeb...Zahrnuje různé možnosti spolupráce při řešení dílčích kauz, přes nastavení vnitřního právního prostředí poskytovatele zdravotních služeb až po kompletní právní a konzultační služby včetně edukace jednotlivých zaměstnanců poskytovatele zdravotních služeb." Znamená to tedy, že ve Společnosti XY 2, v níž svého času měli působit dva vrcholní soudci, má být podle jejího předmětu též poskytováno poradenství v medicínském právu poskytovatelům zdravotních služeb, přičemž tento subjekt byl založen Společností XY 1, která vypracovanou Metodiku v r. 2014 předala (za posléze inkasovanou odměnu ve výši 350.900,- Kč) Ministerstvu spravedlnosti, a přes jednu osobu má též propojení i se společností, která za úplatu poskytuje znalcům a dalším osobám přístup k výpočtové aplikaci podle Metodiky, to vše za prostupující participace (vycházeje z rejstříkových údajů) osoby t. č. nepravomocně odsouzené, která je držitelkou několika internetových domén (týkající se školení znalců a výpočtové aplikace podle Metodiky), na které odkazuje první verze Metodiky, jež byla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Druhá verze Metodiky, publikovaná na webu Nejvyššího soudu, aktuálně "problémové" odkazy na webové stránky, jejichž držitelem (domén) je předmětná nepravomocně trestně odsouzená osoba, již neobsahuje; došlo bez vysvětlení ke změně odkazů na jiné webové stránky. Tím se ovšem vytvořil dokonalý zmatek, neboť existují dvě verze Metodiky s odlišnými odkazy na rozdílné webové stránky. Přitom oficiální verze Metodiky, publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, kterou v dobré víře využívají tisíce právníků a institucí, odkazuje právě na uvedené sporné webové stránky. Jinými sovy řečeno, pakliže uvedené domény náleží byť nepravomocně trestně odsouzené  fyzické osobě, je nasnadě, že otázka možného přístupu k informacím uvedeného druhu (zasílanými znalci, soudy) vykazuje (již pro možnost jejich případného zneužití) zjevné bezpečnostní riziko, přičemž na tom nemůže nic změnit ani ta okolnost, že bez jakéhokoliv vysvětlení (zdůvodnění) došlo k zásahu do textu (druhé verze) Metodiky, kdy dosavadní sporné odkazy na webové stránky byly nahrazeny odkazy na jiné webové stránky, avšak první verze Metodiky (publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek anebo třeba také v ASPI) pochopitelně obsahuje odkazy na původní webové stránky.

Projekt Metodika pro popsané komerční souvislosti, trvající problémy spojené s jejím autorstvím a věcnými nedostatky, na které odkazují ve veřejně publikovaných zdrojích zástupci lékařské veřejnosti, by měl být opuštěn, především by však v dané podobě neměl být publikován na webu Nejvyššího soudu. Ministerstvo spravedlnosti by se mělo konečně ujmout svých autorských práv plynoucích z uzavřené smlouvy o koordinaci a předávacího protokolu, a zadat legislativcům ve spojení se zástupci lékařské obce řešení dané materie způsobem obdobným jako pro oblast pracovněprávní, jistěže ovšem s reflexí věcných výhrad, které bylo možno zaznamenat ze strany Ústavního soudu, jenž zřejmě neměl tušení, jaké problémy jsou spojeny s autorstvím Metodiky a s popsanými komerčními souvislostmi. Soudci by se neměli plést do role legislativců, poněvadž je třeba důsledně zachovávat vymezené pilíře demokratického právního státu, přičemž dosavadní výsledky naznačují, že jejich angažmá vyvolalo spíše problémy, než nějaká pozitiva z hlediska smysluplného řešení dané problematiky. Soudci by si také měli uvědomit, že nemohou sehrávat roli jakýchsi justičních podnikatelů, poradců, legislativců-školitelů, kteří pak ještě mají tu odvahu stejnou agendu soudit. To je naprosto neslučitelné v demokratickém a právním prostředí, kde je třeba - pokud to někomu ještě nedochází - důsledně respektovat i příslušnou dělbu moci.

Způsob, jakým byl celý projekt sofistikovaně realizován, doba, kdy se počaly řešit přípravy na uvedený projekt, participace stejných osob fungujících na různých stupních a v organizačních strukturách včetně angažmá jedné nepravomocně odsouzené osoby v závažné trestní kauze, a to vše v návaznosti na s tím spojené nastanuvší komerční souvislosti, naznačují, že tímto způsobem zcela určitě nelze dále pokračovat. Že řešení problémů kolem Metodiky objektivně v silách Nejvyššího soudu možné není, a to už jen proto, že Nejvyšší soud není jejím autorem, vyplývá z veřejně ověřitelných zdrojů. Pevně věřím, že Ministerstvo spravedlnosti nebude pro výše naznačené problémy financovat revizi Metodiky a zadá legislativcům odpovědné vyřešení daného problému.