K náležitostem petitu při určení, že Česká republika je vlastníkem nemovitostí

    Domáhá-li se žalobce  žalobou určení, že Česká republika je vlastnicí blíže specifikovaných nemovitostí, je zapotřebí zohlednit, že podle § 39 odst. 5 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějcích předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, pokud je osobou, jejíž věcné právo vzniká, mění se nebo zaniká, Česká republika, je v listinách určených záznamem do katastru uvedena organizační složka státu nebo státní organizace, která naposledy byla nebo dosud je příslušná hospodařit s dotčenou nemovitostí nebo Pozemkový fond České republiky, který má k dotčené nemovitosti právo správy.

      Tento právní režim se uplatní i tehdy, pokud má být rozsudkem deklarováno existující věcné právo České republiky, jejíž věcněprávní vztah k příslušnému nemovitému majetku (např. pro absolutní neplatnost převodní smlouvy či z jiného důvodu) nezanikl, a tedy deklaratorním rozsudkem ani (nově) takový věcněprávní vztah nevzniká.

     Jestliže žalobní petit není formulován i s ohledem na § 39 odst. 5 vyhlášky č. 26/2007 Sb. a nemohl by být již z tohoto důvodu převzat do výroku rozsudku, je povinností soudu procesním způsobem vést žalobce k jeho precizaci (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2000, sp. zn. 22 Cdo 411/98, in www.nsoud.cz).

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 30 Cdo 2855/2008, in https://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/FF2B7F50DC8F0305C12576F70025B579?openDocument