K otázce omezení duševně těžce nemocného člověka v jeho svéprávnosti

24.12.2018 11:43

Člověka stiženého těžkou duševní poruchou (např. hlubokou mentální retardací), o nějž je třeba trvale (celodenně) pečovat

je třeba omezit v jeho svéprávnosti (69)
55%

není třeba omezit v jeho svéprávnosti a postačí mu jmenovat opatrovníka k ochraně jeho zájmů (56)
45%

Celkový počet hlasů: 125



Poznámky:


K této problematice se vytvořily prakticky dva protichůdné tábory. Nakonec v civilním kolegiu NS s drtivou převahou zvítězil právní názor, že člověka stiženého těžkou duševní poruchou je nezbytné omezit v jeho svéprávnosti. Bylo tak nutné učinit již s ohledem na předchozí stanovisko civilního kolegia řešícího problematiku omezení svéprávnosti člověka ve výkonu volebního práva. Zastánci názoru, že člověka, který je např. stižen hlubokou mentální retardací, netřeba omezovat v jeho svéprávnosti, si vůbec neuvědomili možnost zneužití tohoto člověka např. právě při volbách. Formálně zachovaná jeho svéprávnost by totiž jednak vystavovala příp. oslovenou volební komisi (že takový člověk chce odvolit) vážným problémům (nutno si uvědomit, že takto postižený člověk může být schopen obálku do volební urny fakticky vhodit), především by však takový člověk de iure ve výkonu volebního práva omezen nebyl, takže z jakého důvodu by nemohl odvolit zastánci liberálního pojetí nebyli schopni vůbec odpovědět. Názor, že člověka (závažně) duševně postiženého není zapotřebí omezit v jeho svéprávnosti, když mu postačí jmenovat k ochraně jeho práv opatrovníka, je tak důsledkem poměrně velmi plytkého argumentačního klouzání bez reflexe znalostí náročného životního terénu plného různých negativních situací, s nimiž by takto postižený člověk se mohl střetnout. Ostatně tohoto možného zneužití takto duševně postiženého člověka se obávala většina mnou oslovených psychiatrů z psychiatrických zařízení.