K otázce věcného přezkumu rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení

11.11.2010 22:44

§ 80 písm. c), § 213 o. s. ř.

 

      V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu bylo opakovaně judikováno, že zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je logicky vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po věcné stránce. Takový přezkum je totiž právě naléhavým právním zájmem podmíněn. Uvedený závěr je ovšem uplatnitelný také v procesní situaci, kdy soud prvního stupně žalobu zamítne pro absenci naléhavého právního zájmu, zatímco odvolací soud, aniž by mohl (zčásti) převzít skutková zjištění, jež soud prvního stupně v řízení sice učinil, ale na nich své rozhodutí nezaložil (právě proto, že nakonec dospěl k závěru, že žalobci v daném případě nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není), v uvedeném směru neprovedl dokazování (aby si sám učinil skutková zjištění zásadně významná pro meritorní rozhodnutí) a (nesprávně namísto vydání kasačního usnesení)  změní rozsudek soudu prvního stupně v důsledku věcného posouzení žaloby.

       Jestliže tedy v posuzované věci soud prvního stupně své rozhodnutí založil na právním závěru spočívajícím v nedostatku naléhavého právního zájmu dovolatelky na určení vlastnictví a správy předmětných pozemků, nemohl odvolací soud v této situaci zjevný nedostatek rozhodujících (pro správné rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění případně nahradit ani vlastním doplněním dokazování podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř., ale ani tím, že skutková zjištění - jako se tomu stalo v této věci - převzal z rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud odvolací soud přesto takto v odvolacím řízení postupoval a v uvedeném rozsahu změnil právní posouzení věci, byť z formálního hlediska rozhodl o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k níž bylo nutno z úřední povinnosti přihlédnout, i když v dovolání nebyla uplatněna (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

 

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 30 Cdo 714/2009, in https://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_prevedena2.nsf/WebSearch/90C2F550E8EA7A5CC12577D60031C31A?openDocument

 

Zpět