K otázce, zda porada s klientem před vyjádřením ke zjevně vadnému dovolání představuje účelně vynaložený výdaj

     V případě podaného dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které neobsahuje zákonem stanovené náležitosti (např. vymezení dovolacího důvodu či příslušné varianty předpokladu přípustnosti dovolání), nelze vedle písemně podaného vyjádření protistrany k tomuto dovolání za účelně vynaložený výdaj považovat také advokátem vykazovanou (realizovanou) poradu s jeho klientem, jež podanému vyjádření k dovolání měla předcházet.

Usnesení Nejvyššího soudu z 12. 3. 2021, sp. zn. 24 Cdo 84/2021

     Z odůvodnění: Nejvyšší soud nepřehlédl, že advokát žalované 2) ve vyjádření k dovolání žalobce účtoval poskytnuté právní služby v tomto dovolacím řízení za dva úkony právní služby, a to za 1) poradu s žalovanou 2) před podáním jejího písemného vyjádření k dovolání žalobce, a dále 2) za sepis předmětného vyjádření k dovolání.

     Při rozhodování o náhradě nákladů řízení je povinností rozhodujícího soudu zabývat se účelností procesně úspěšným účastníkem vykazovaných jednotlivých nákladů v daném řízení, tedy velmi pečlivě vážit všechna kritéria, která spoluurčují (spoluurčovat mohou) vynaložené náklady (např. zvláštnost případu, princip proporcionality, nezbytnost jednotlivých úkonů právní služby s ohledem na jejich význam, s vyloučením případných duplicitních či snad vícenásobně se opakujících úkonů, které z objektivního hlediska jsou via facti úkony a tedy výdaji – z pohledu uplatňování či bránění práva – zbytnými atd.; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 4084/2014).

     Za užití této optiky Nejvyšší soud neshledal, že by advokátem žalované 2) vykazovaný první úkon právní služby představující poradu s žalovanou 2), mohl představovat náklad potřebný k účelnému bránění práva. V daném případě totiž – k čemuž ostatně cílí předmětné vyjádření žalované 2) sepsaném jejím advokátem - již po prvním seznámení se s obsahem podaného dovolání žalobce je zřejmé, že v něm není vymezena žádná (ze čtyř v úvahu přicházejících) varianta předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 ve vztahu k § 237 o. s. ř., a že tudíž dovolání je zatíženo vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. 

     Žalovaná 2) prostřednictvím svého advokáta – jak ostatně plyne z odůvodnění tohoto usnesení – relevantně poukázala na stěžejní nedostatek podaného dovolání, současně se však pečlivě věnovala i další dovolací argumentaci žalobce obsahující prostou právní polemiku s rozhodnutím odvolacího soudu, takže její vyjádření k dovolání je třeba zcela jednoznačně ve smyslu shora již uvedeného považovat za náklad potřebný k účelnému (v daném případě) bránění práva. Přitom výše této odměny (shora dovolacím soudem vypočtená) je při reflektování připomenutých verifikačních hledisek adekvátní, neboť dovolání žalobce směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu o určení vlastnictví pohledávky žalobce ve výši 18.827.000,- Kč.

     Jiná situace ovšem panuje v případě advokátem žalované 2) účtovaného (v podaném vyjádření požadovaného) úkonu právní služby za realizovanou poradu s žalovanou 2) (roz. s jejím statutárním zástupcem).

      Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Jakkoli náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat, nelze dané pravidlo vnímat jako absolutní; mohou se vyskytovat i situace, za nichž nikdy spojení se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014).

      Ústavní soud pak v usnesení ze dne 8. března 2016, sp. zn. III. ÚS 492/16, mj. uvedl, že není porušením práva na právní pomoc, nepřizná-li soud tyto náklady úspěšnému účastníkovi, dospěje-li k závěru, že jsou naplněna zákonná kritéria, za nichž soud náhradu nákladů řízení přiznat nemůže, kupř. právě proto, že jde o náklady, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

      Uvedené závěry lze přiměřeně vztáhnout i na rozhodování o náhradě nákladů řízení v případě odmítnutí podání.

     Z obsahu vyjádření, respektive z obsahu procesního spisu není totiž zřejmé, v čem porada advokáta s žalovanou 2) měla - v situaci, kdy se jednalo o stejného advokáta, který byl (a lze presumovat, že perfektně) seznámen s obsahem spisu a s dosavadní rozhodovací historií, včetně obsahu podaného dovolání (v němž absentuje vymezení příslušné varianty předpokladu jeho přípustnosti) žalobcem - spočívat. Je zjevné, že odpovídající prostudování obsahu dovolání žalobce advokátem žalované 2) se přirozeně promítlo právě v podaném vyjádření k tomuto dovolání, přičemž samotná porada advokáta s žalovanou 2), jejíž gros je v podstatě charakterizováno zjištěním stanoviska žalované 2), zda příp. dává pokyn zastupujícímu advokátovi k sepisu vyjádření, či nikoliv, a to v závislosti na (presumovaném) sdělení advokáta o obsahu podaného dovolání, se v obdobných případech zpravidla redukuje jen na referenci o podaném dovolání a jeho možné relevanci s advokátem predikovanými možnostmi dalšího procesního vývoje. Typicky se může jednat o případy, kdy obsah podaného dovolání umožňuje dotčenému advokátovi protistrany poměrně přesně odhadnout, že dovolání neobsahuje zákonem stanovené náležitosti a jeho prostřednictvím patrně napadené rozhodnutí nebude (meritorně) dovolacím soudem (s přihlédnutím k zákonné úpravě a dosavadní judikatuře) přezkoumáváno. Jistěže mohou  nastat zcela odlišné situace, kdy realizovaná porada advokáta s klientem ve stadiu po seznámení se s obsahem podaného dovolání může z pohledu nákladů řízení představovat účelně vynaložený náklad, leč ve zreferovaných poměrech této právní věci k takovému závěru (neboť k němu na podkladě obsahu spisu nevedla žádná relevantně se nabízející úvaha) dovolací soud nedospěl.

     Lze tedy uzavřít, že v případě protistranou podaného dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které neobsahuje zákonem stanovené náležitosti (např. vymezení dovolacího důvodu či příslušné varianty předpokladu přípustnosti dovolání), nelze vedle písemně podaného vyjádření k dovolání za účelně vynaložený náklad také považovat advokátem vykazovanou (realizovanou) poradu s jeho klientem, jež podanému písemnému vyjádření k dovolání měla předcházet.