K povinnosti soudů reflektovat judikaturu Nejvyššího soudu České republiky

    Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04, vyložil, že ke znakům právního státu patří princip právní jistoty a z něj plynoucí princip ochrany důvěry v právo, který jako stěžejní znak a předpoklad právního státu v sobě implikuje především ochranu práv všech právních subjektů ve stejných případech shodným způsobem a předvídatelnost postupu státu a jeho orgánů.

     Jestliže Nejvyšší soud coby vrcholný soudní orgán zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování ve věcech patřících do pravomocí soudů v občanském soudním řízení, je povinností nižších soudů naplňovat požadavek ústavního principu předvídatelnosti soudního rozhodování a legitimního očekávání jednotného rozhodování ve skutkově obdobných případech i tím, že budou ve svém rozhodovací činnosti důsledně reflektovat i judikaturu Nejvyššího soudu.  Případný judikatorní odklon od judikatury Nejvyššího soudu je sice možný, avšak při realizované konfrontaci s dosud judikovaným (judikovanými) závěrem (závěry) a s vyložením (v odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí) nosného (nosných) důvodu (důvodů), který (které) vedl (vedly) soud nižšího stupně k odklonu do dosavadní judikatury; v opačném případě se zaujatý (od dosavadní judikatury odlišný) právní názor soudu nižšího stupně stává defektním a nepřezkoumatelným.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1042/2012 (in