K prohlášení projevu vůle rozhodčím nálezem. Schválení předběžné smlouvy zřizovatelem

02.03.2017 11:07

K prohlášení projevu vůle rozhodčím nálezem

Schválení předběžné smlouvy zřizovatelem

 

§ 161 odst. 3 o. s. ř.

§ 12 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů

 

     Z formulace výroku rozhodčího nálezu, že: „Nabytím právní moci rozhodčího nálezu jsou uzavřeny tyto kupní smlouvy...“, nevyplývá prohlášení projevu vůle za žalovaného, případně uložení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobcem předmětné kupní smlouvy; takový rozhodčí nález tudíž nepředstavuje ve smyslu § 161 odst. 3 rozhodnutí ukládající prohlášení vůle (za žalovaného).

 

     Vyhradil-li si zřizovatel v případě jím zřízené organizační složky schválení právního úkonu při úplatném převodu nemovité věci, vztahuje se takové schválení i na uzavření předběžné smlouvy, jejímž předmětem má být budoucí uzavření převodní smlouvy.

 

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5635/2016

 

     Z odůvodnění: Podle § 161 odst. 3 o. s. ř. pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení.

      V judikatuře dovolacího soudu se ustálil právní názor, že pravomocné rozhodnutí soudu o povinnosti smlouvu uzavřít pak nahrazuje smluvní prohlášení druhé strany, takže mezi subjekty vznikne realizační smlouva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 6. 1990, sp. zn. 3 Cz 45/90, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1991 pod č. 53). Platí přitom, že výrok ukládající povinnost uzavřít smlouvu je výrokem o prohlášení vůle žalovaného (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3216/2010, usnesení dovolacího soudu z 27. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 541/2005, reflektující mj. nález Ústavního soudu České republiky z 29. 10. 2001, sp. zn. IV. ÚS 702/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1875/2005). V odborné literatuře byl pak k problematice formulací těchto žalob publikován názor, že „Výrok rozsudku (a tedy i případně rozhodčího nálezu), jímž se ukládá za žalovaného projev vůle např. s uzavřením smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti, lze formulovat i tak, že ‚soud prohlašuje za žalovaného projev vůle spočívající v přijetí žalobcem učiněného návrhu kupní smlouvy, která je nedílnou součástí tohoto rozsudku.‘ Vzhledem k dikci § 161 odst. 3 o. s. ř. a s přihlédnutím ke konstantní judikatuře obecných soudů lze za rozsudek ukládající prohlášení projevu vůle pokládat i takový rozsudečný výrok, jímž je žalovanému uložena povinnost, aby uzavřel se žalobcem věcnou smlouvu ve znění buďto označeném přímo ve výrokové části takového rozsudku anebo v listině, která však musí být neoddělitelně spojena s písemným vyhotovením rozsudku a jež obsahuje již učiněný hmotněprávní úkon žalobce (akceptaci návrhu věcné smlouvy) vůči žalovanému.“ (Vrchová, K., Z rozhodovací praxe katastrálního úřadu a soudu ve věcech vkladu práva k nemovitostem. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, str. 188).

      S přihlédnutím k výše uvedenému se Nejvyšší soud ztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně, jak byl vyložen ve shora zreferovaném rozhodnutí, že předmětným rozhodčím nálezem ze dne 15. 1. 2013 nedošlo k uzavření předmětných kupních smluv v důsledku absence prohlášení projevu vůle žalovaného 3).

      Odvolací soud důsledně nevycházel ze zjištění učiněného soudem prvního stupně, že tímto rozhodčím nálezem... bylo (toliko) rozhodnuto, že „Nabytím právní moci rozhodčího nálezu jsou uzavřeny tyto smlouvy...“, aniž by z výrokové znělky uvedeného rozhodnutí vyplývalo požadované prohlášení projevu vůle za žalovaného 3), případně uložení povinnosti žalovanému 3) uzavřít s dovolatelkami předmětné kupní smlouvy konstatovaného obsahu.

      Argumentoval-i odvolací soud na podporu svého právního názoru rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 ICdo 403/2011, pominul zcela, že v tomto rozhodnutí dovolací soud řešil (výjimečný) případ, kdy v uvedeném rozhodčím nálezu bylo podle zjištění dovolacího soudu vyjádřeno, že „strany sporu...uzavírají kupní smlouvu, jejíž znění je v témže výroku obsaženo“, tedy situaci, kdy rozhodčí soud rozhodl „formálně způsobem, kterým nahradil projev vůle obou smluvních stran.“ V nyní posuzované věci však projev vůle žalovaného 3) – vycházeje ze skutkových zjištění, které v dovolacím řízení nelze revidovat a v situaci, kdy jiné skutkové zjištění v daném směru odvolací soud neučinil – (ať již s tou kterou shora vyloženou formulací) – předmětným rozhodnutím rozhodčího nálezu nahrazen nebyl...   

     ad e) K otázce, zda právo zřizovatele podle § 12 odst. 6 zákona o majetku ČR vyhradit si při schvalování při úplatném převodu hmotné nemovité věci dopadá na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, na základě které nedochází k převodu věci (která není převodním titulem)

     Odvolací soud mj. vycházel ze zjištění učiněného již soudem prvního stupně, že „Rozhodnutím ministra dopravy ze dne 13. 11. 2008 (č. j. 386/2008-410-PRIV/7) bylo vydáno opatření, jímž se vyhrazuje schvalování právních úkonů při nakládání s majetkem státu a jímž se stanoví náležitosti o schvalování právních úkonů při nakládání s majetkem státu. Žalobce si vyhradil schvalování právních úkonů uvedených v rozhodnutí, uzavíraných organizačními složkami státu a státními příspěvkovými organizacemi v působnosti ministerstva dopravy, mj. i podle § 12 odst. 6 ZoMČR (zákona o majetku ČR) schvalování smluv o úplatném nabytí nemovité věci, bytu nebo nebytového prostoru státem v případě, že přesáhne nabývací cena jednotlivě částku 1 mil. Kč. Smlouvy o úplatném nabytí pozemků, určených územním rozhodnutím nebo stavebním povolením pro výstavbu pozemních komunikací, zahrnutých do rozpočtu staveb, žalobce podle tohoto opatření neschvaluje.“

      Podle § 12 odst. 6 zákona o majetku ČR zřizovatel si v případě jím zřízené organizační složky může zcela nebo zčásti vyhradit schvalování při úplatném převodu hmotné nemovité věci nebo práva stavby ve prospěch státu. Nemá-li příslušná organizační složka zřizovatele, může si takové schvalování vyhradit věcně příslušný ústřední správní úřad, a není-li ho, Ministerstvo financí.

     Odvolací soud při posuzování věci mj. vycházel z ustanovení § 40 odst. 1 zákona o majetku ČR, podle kterého stát se může zavázat k uzavření budoucí smlouvy nebo k jinému právnímu jednání, pokud je sjednaný obsah budoucí smlouvy nebo takové právní jednání v souladu s tímto zákonem a k uzavření budoucí smlouvy nebo k takovému právnímu jednání není zapotřebí povolení výjimky, poskytnutí schválení nebo poskytnutí předchozího souhlasu podle tohoto zákona.

    Ve skutkových poměrech dané věci, které – jak již bylo zdůrazněno – nelze v dovolacím řízení revidovat – odvolací soud s přihlédnutím k § 12 odst. 6 zákona o majetku ČR konstatoval, že si zřizovatel vyhradil schválení úplatného převodu nemovitosti přesahující jeden milion Kč, přičemž podle názoru odvolacího soudu tento souhlas se musel vztahovat i na předběžnou smlouvu.

     Tento právní názor odvolacího soudu dovolací soud sdílí, přičemž k dovolací argumentaci dovolatelek uvádí, že má-li se vztahovat schválení převodní smlouvy zřizovatelem, je již z povahy věci nezbytné, že schválení se musí vztahovat i na uzavření předběžné smlouvy, jejímž předmětem je uzavření převodní smlouvy, u níž je schválení zřizovatelem vyžadováno. Opačný právní názor by byl totiž (svými právními důsledky) absurdní, neboť by mohl vytvářet právní situace (poměry), kdy předběžná smlouva by byla uzavřena, avšak nemohla by být naplněna, resp. realizována z důvodu případného nesouhlasu zřizovatele.

      Je třeba si současně při posuzování této materie uvědomit, že veřejný zájem na tom, aby se státním majetkem bylo nakládáno šetrně a aby hospodaření státu nebylo zatěžováno prodejem (nákupem) majetku v rozporu s právními předpisy či pro stát nevýhodně, je chráněn systémem opatření, která nesměřují přímo k nabyvateli či zciziteli (ačkoliv se jimi může cítit být omezen, jsou to pravidla daná pro každý případ převodu a musí s nimi počítat), nýbrž korigují počínání samotných konkrétních organizačních složek státu tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. Zákon výslovně označuje povolování výjimek, schvalování a udělování předchozího souhlasu za součást projevu vůle státu jako vlastníka a zároveň za součást právního úkonu, který ohledně svého majetku činí (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 312/2005).

     Dospěl-li proto odvolací soud ve skutkových poměrech dané věci k závěru, že souhlas zřizovatele se vztahoval i na uzavření předběžné smlouvy, a nebyl-li v tomto případě učiněn, je předběžná smlouva neplatná, nelze v takto vyvozeném právním závěru shledat pochybení.