K rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporu o určení (spolu)vlastnického práva k nemovitému majetku

K rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporu o určení (spolu)vlastnického práva k nemovitému majetku

§ 142 odst. 1 o. s. ř.

§ 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů

     Lze-li hodnotu nemovité věci vyjádřit v penězích, je zapotřebí ve sporu o určení (spolu)vlastnického práva k nemovitému majetku stanovit výši mimosmluvní odměny advokáta podle tarifní hodnoty odpovídající obvyklé ceně tohoto majetku.

      Z pohledu rozhodování o náhradě nákladů řízení kupní cena nevyjadřuje zjištěnou obvyklou cenu v daném místě a čase převáděného nemovitého majetku, který je předmětem řízení.

      Pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve sporu o určení spoluvlastnictví obvyklou cenu nemovitého majetku nelze bez další znalecké verifikace zjistit ani v situaci, obsahuje-li spis znalecký posudek, který určuje obvyklou cenu (celého) nemovitého majetku, navíc včetně pozemku, jenž nebyl dotčen převodem spoluvlastnického podílu a není předmětem řízení.

      V takové situaci pak musí soud zvážit účelnost a hospodárnost znalecké verifikace (doplnění znaleckého posudku o zjištění obvyklé ceny předmětného spoluvlastnického podílu coby podkladu pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení), neboť otázka zjištění obvyklé ceny by zde nespočívala pouze na mechanickém matematickém propočtu ze zjištěného základu obvyklé ceny celého nemovitého majetku, nýbrž soudem ustanovený znalec by musel přihlédnout k dalším významným okolnostem, jež spoluurčují obvyklou cenu předmětného spoluvlastnického podílu, přičemž rozsah a míra takového posuzování, včetně dalšího procesního postupu soudu (zachování možnosti účastníkům řízení vyjádřit se ke znaleckému posudku, případně nařízení jednání za účelem verifikace posudku a dalšího dokazování ohledně zjištěné hodnoty nemovitosti), by mohla mít vliv na celkovou délku soudního řízení; v poměrech dovolacího řízení je takový postup (přicházelo-li by v úvahu vydání měnícího rozsudku a s tím související rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů) zpravidla vyloučen.

Rozsudek Nejvyššího soudu z 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5795/2017

     Z odůvodnění: Nejvyšší soud při rozhodování o náhradě nákladů (dovolacího) řízení vychází z ustáleného právního závěru, že lze-li hodnotu nemovité věci vyjádřit v penězích, je zapotřebí výši mimosmluvní odměny podle vyhl. č. 177/1996 Sb., v rozhodném znění, stanovit podle tarifní hodnoty odpovídající ceně určovací žalobou dotčené nemovitosti (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2453/2013, ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2914/2013, nebo ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 449/2014, ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1302/2015, ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1289/2016). Současně však Nejvyšší soud také judikoval, že pro stanovení výše odměny za zastupování advokátem ve věcech o určení vlastnického práva k nemovitosti za situace, kdy chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně nemovitosti (hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi), je vyloučeno užití obecného ustanovení o tarifní hodnotě (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) a je třeba aplikovat ustanovení speciální [s účinností od 1. ledna 2013 - po novele advokátního tarifu vyhláškou č. 484/2012 Sb. - včleněné pod ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, podle něhož činí tarifní hodnota 50.000 Kč; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011, nebo ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4947/2015].

      Soud prvního stupně i odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení nesprávně vycházely ze sjednané kupní ceny v předmětné kupní smlouvě ve výši 1.200.000 Kč, která však odrážela smluvní ujednání těchto účastníků za převáděný spoluvlastnický podíl, nijak však nevyjadřovala zjištěnou cenu obvyklou v daném místě a čase za převáděný spoluvlastnický podíl na nemovitém majetku. Přitom ani z kopie znaleckého posudku Ing. P. Ž. ze dne 21. 2. 2013 (na č. l. 48-60), který určuje obvyklou cenu nemovitého majetku, včetně pozemku p. č. XY v katastrálním území XY, jenž nebyl dotčen převodem spoluvlastnického podílu, v celkové výši 3.200.000 Kč, nelze bez další znalecké součinnosti zjistit obvyklou cenu převáděného spoluvlastnického podílu.

     Přitom v této fázi dovolacího řízení by taková znalecká verifikace byla značně neúčelná a nehospodárná, jelikož by se tím dovolací řízení poměrně značně prodloužilo, neboť otázka zjištění obvyklé ceny spoluvlastnického podílu by nespočívala pouze na mechanickém matematickém propočtu ze zjištěného základu obvyklé ceny celého nemovitého majetku, nýbrž soudem ustanovený znalec by musel přihlédnout k dalším významným okolnostem, jež spoluurčují obvyklou cenu předmětného spoluvlastnického podílu, což by si vyžádalo časově náročnější znalecké posuzování, v důsledku čehož by zjevně došlo k podstatnému prodloužení dovolacího řízení. Jinak řečeno, procesní a případně též v úvahu přicházející verifikační úkony, které by v takovém případě musely být zrealizovány znalcem a dále soudem (zachování možnosti účastníkům vyjádřit se ke znaleckému posudku, případně nařízení jednání za účelem jeho verifikace a dalšího dokazování ohledně zjištění hodnoty předmětného pozemku) naznačují, že by v takovém případě nastaly nepoměrné obtíže se zjištěním hodnoty spoluvlastnického podílu na uvedeném nemovitém majetku.

      S přihlédnutím k výše uvedenému proto dovolací soud vycházel při rozhodování o náhradě nákladů řízení v této věci z fixní tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč, a to podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu.

Poznámka: Proti tomuto rozsudku dovolacího soudu podal žalovaný 1) ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. I. ÚS 440/19, odmítl.