K vadám kasačních usnesení odvolacích soudů

Je-li odůvodnění písemného vyhotovení kasačního usnesení je v tzv. jeho relevantní části neurčité nebo nesrozumitelné, případně neúplné v tom směru, že některé právně významné okolnosti, zjištění, relevantní judikaturu vyšších soudů, obsažené v přezkoumávaném prvoinstančním rozsudku (v odůvodnění jeho písemného vyhotovení) opomíjí, případně judikaturu Nejvyššího soudu nebo Ústavního soudu nesprávně interpretuje a chybně z ní dovozuje právní závěr, jenž vedl odvolací soud nakonec ke kasaci prvoinstančního rozsudku, pak prvoinstančnímu soudu nezbývá, než na takové defekty v dalším řízení odpovídajícím způsobem reagovat. V každém případě by prvoinstanční soud z pohledu předvídatelnosti svého postupu v dalším řízení a rozhodování měl účastníkům zprostředkovat svůj vhled na daný případ, zejména pak ve vztahu k jím učiněné intepretaci kasačního usnesení, aby účastníci v takto (jistěže pro ně zcela výjimečné) situaci mohli procesně, skutkově a v konečném důsledku stran jimi sledovaného právního názoru i věcně v rozhodované věci reagovat a nebyli překvapeni rozhodnutím nalézacího soudu v dalším řízení.

K uvedené materii lze závěrem zformulovat následující (jistěže diskutabilní) právní úvahy:

1. Přistoupí-li odvolací soud k vydání rozhodnutí, jímž v meritu věci změní rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť nesdílí právní posouzení věci soudem prvního stupně, je nezbytné, aby z odůvodnění jeho rozsudku vyplývala nejen argumentace, na jejímž základě přistoupil k jinému právnímu posouzení věci než soud prvního stupně, ale též (alespoň) stručné zdůvodnění, proč nepřisvědčil právně kvalifikační úvaze soudu prvního stupně. Podle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu v situaci, kdy odvolací soud svůj měnící rozsudek založí na právním posouzení věci, aniž by se vůbec vypořádal s okolnostmi či s úvahami, které byly významné pro tvorbu právního posouzení věci soudem prvního stupně, a tyto okolnosti ponechá zcela stranou (jako by jich nebylo) i ve svém právním posouzení věci, stává se takový rozsudek prakticky nepřezkoumatelný. Obdobný závěr se pak přiměřeně vztahuje i na odůvodnění kasačního usnesení odvolacího soudu.

2. Přímé nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu obsaženého v jeho vydaném kasačním rozhodnutí je jinak nepochybně opětovným důvodem ke kasaci v dalším řízení takto vydaného rozsudku soudem prvního stupně, avšak v procesní situaci, kdy odvolací soud v odůvodnění svého kasačního usnesení zcela pominul právně aplikační úvahu nalézacího soudu (dokonce podepřenou i judikaturou Nejvyššího soudu a renomovanou komentářovou literaturou, či snad nálezovou judikaturu Ústavního soudu), nemůže být  prvoinstanční soud (z povahy věci) uvedeným právním názorem odvolacího soudu vázán, pakliže takovou procesní okolnost ve spojení se skutkovými zjištěními a právním posouzením věci odpovídajícím způsobem vyloží v odůvodnění svého rozhodnutí vydaného v dalším řízení. O zcela jinou procesní situaci by se ovšem jednalo tehdy, pokud by odvolací soud i přes soudem prvního stupně užitou argumentaci s odkazem na předmětnou judikaturu vyložil svůj jednoznačný právní názor na danou věc, takže by již prvoinstanční soud neměl žádného prostoru k podobným úvahám, neboť mu  pochopitelně nepřísluší polemizovat s jednoznačným právním názorem odvolacího soudu, a jako nižší soud nemůže za dané procesní situace zpochybňovat právní názor odvolacího soudu, nýbrž tento právní názor musí plně respektovat.

3. Soud prvního stupně je v dalším řízení povinen procesně reagovat na situaci, pokud zjistí, že odvolací soud své kasační usnesení vybudoval mj. na skutkových zjištěních čerpaných např. z výslechů účastníků v odvolacím řízení, kteří ovšem nebyli vůbec nebo v rozporu se zákonem poučeni. V takovém případě je povinností prvoinstančního soudu, pakliže v dalším řízení považuje za nezbytné k této zaregistrované vadě přihlédnout, signalizovat účastníkům svůj procesní náhled na vzniklou situaci a poté zopakovat předmětné důkazy, tedy i výslech účastníků tak, aby se jim před výslechem dostalo zákonného poučení, a poté učinit dílčí skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu, který následně podrobí právnímu posouzení věci. Stejný názor se pochopitelně uplatní i v případě výslechu např. svědka.

4. Z ustálené judikatury vyplývá, že je-li rozhodnutí nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho přezkumu kasačním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci, kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí nelze věcně přezkoumat. Nelze se tedy zabývat hmotněprávní argumentací, pokud přezkoumávané rozhodnutí soudu neobstojí ani po formální stránce. Jestliže ovšem odvolací soud ve svém kasačním usnesení uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, avšak přesto jej věcně přezkoumal, pak při existenci tohoto (logického) rozporu prvoinstanční soud musí z tohoto kasačního usnesení vyvodit ten závěr, že nakonec byl jeho rozsudek odvolacím soudem věcně přezkoumán, a proto je pro něj v dalším řízení směrodatné, jaké výtky odvolací soud směřoval do skutkové či právní stránky věci, a to z hlediska zjištění, zda, a pokud ano, pak v jakém rozsahu, odvolací soud ve svém kasačním usnesení vyložil pro prvoinstanční soud závazný právní názor pro další prvoinstanční řízení.

5. Přistoupí-li odvolací soud v kasačním usnesení ke změně skutkového stavu oproti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně, a to bez zopakování důkazů, a zvolí postup, kdy provede jakousi kompilaci některých skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, které jinak „skutkově interpretuje“, nastává pro nalézací soud v dalším řízení celkem vážný procesní problém, jak danou situaci „uchopit“, pakliže ono v odvolacím řízení provedené „přetavení“ skutkového základu věci je stiženo popsanými defekty. V takové situaci pro nalézací soud nezbývá než opětovně přistoupit k zopakování důkazů a sumarizovaná dílčí skutková zjištění ve spojitosti se závěrem o skutkovém stavu „konfrontovat“ s vyloženým kompilačním skutkovým závěrem odvolacího soudu, jak byl  vyložen v odůvodnění kasačního usnesení. Uvedený postup musí soud v odůvodnění svého rozsudku vydaného v dalším řízení odpovídajícím způsobem odůvodnit, aby bylo zřejmé, proč vlastně nalézací soud takto nakonec procesně postupoval a meritorně rozhodl.

6. Ani v odvolacím řízení nelze bez zajištění patřičného skutkového podkladu provést změnu právního náhledu, pakliže nižším soudem (na základě dokazování) učiněná skutková zjištění byla podřaditelná pod rozhodujícím soudem aplikované pravidlo chování, kterážto aplikační úvaha odvolacím soudem zpochybněna nebyla.

7. Byl-li  průběh odvolacího jednání zaznamenán pouze ve formě zvukového záznamu (tj. nebyl učiněn přepis tohoto záznamu) a odvolací soud v kasačním usnesení odkazuje na zjištění učiněná z výslechů účastníků nebo svědků provedených v odvolacím řízení, nemůže soud prvního stupně při zjištění plynoucího z předmětného záznamu o průběhu odvolacího jednání, že vyslýchané osoby nebyly odvolacím soudem před výslechem v souladu se zákonem poučeny (poučení bylo buďto neúplné nebo zcela chybělo), tento závažný procesní defekt přehlížet. Je tomu tak z toho důvodu, neboť odvolacím soudem učiněná dílčí skutková zjištění jsou v takové případě zcela nepoužitelná (bezcenná), pročež prvoinstančnímu soudu za této procesní situace nezbývá než přistoupit k opakovanému výslechu dotčených osob, které před výslechem v souladu se zákonem poučí.

8. Právní názor odvolacího soudu obsažený v jeho kasačním usnesení je pro soud prvního stupně závazný; okolnost, že určitá část odůvodnění kasačního usnesení není srozumitelná, pakliže se netýká zaujatého právního názoru závazného pro prvoinstanční soudu, je zde nevýznamná a nedává prvoinstančnímu soudu podklad se od vyloženého právního názoru odvolacího soudu odklonit. S ohledem na shora již vyložené zásady spravedlivého procesu a veřejné kontroly soudního rozhodování je ovšem zcela v pořádku, pakliže prvoinstanční soud v nově vydaném rozsudku poukazuje na problémové statě odůvodnění kasačního usnesení, a to výhradně s cílem zpřehlednit svůj další procesní postup a právně kvalifikační závěr, který současně obsahuje i reflexi dosavadních skutkových a procesních okolností, jimiž byl nalézací soud povinen se zabývat, vyhodnotit je, respektive zohlednit při svém rozhodování. 

(blíže k uvedené materii příspěvek v ASPI: K vadám kasačních usnesení odvolacích soudů, prosinec 2024)