K vyjádření Nejvyššího soudu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 7/2002 Sb.

K článku např. zde: www.ceska-justice.cz/2019/05/nejvyssi-soud-chce-zavest-specialni-karne-soudy-povinnost-soudcu-nich-zasedat/ bych chtěl sdělit, že na posledním zasedání civilního kolegia (květen t. r.) se členové tohoto kolegia nevyjadřovali k tomu zákonu z pohledu kolegia jako celku, nýbrž k návrhu tohoto zákona se někteří z nich vyjádřili pouze individuálně (pokud se nemýlím, v rámci civilního kolegia byla jeho členům zaslána celkem čtyři vyjádření, z toho jedno učinil předseda civilního kolegia). Vyjádření kolegů z trestního kolegia k tomuto návrhu mi známa nejsou, stejně jako finální vyjádření vedení NS. 

K tomu všemu bych chtěl pouze ve stručnosti uvést, že podobné věci je třeba nejprve pečlivě prodiskutovat a není možné tak závažné věci řešit tímto způsobem, tj. v rychlosti, nepromyšleně. 

Návrh zákona je nepromyšlený, ukvapený, nevychází z žádné podrobné analýzy stávajícího stavu ani ze závěrů učiněných v rámci věcné diskuze (žádná nebyla!) k dané problematice. 

V připomínkách někteří soudci NS mj. uvedli následující argumenty (zkráceno a textově upraveno pro účely nynější publikace):

I.

1. Návrh představuje zásadní reformu kárného řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, jejíž podstata spočívá v situování NS do role soudu prvního stupně a NSS do role soudu odvolacího. I když senáty rozhodující v kárných věcech nebudou klasickými senáty NS, respektive NSS, neboť v nich mají být vždy zastoupeni soudci obou vrcholných soudů, není vhodné, aby byl NS coby vrcholný orgán soudní moci podroben přezkumné pravomoci jiného soudu obecného soudnictví; je totiž nezanedbatelné, aby byly oba vrcholné soudy obecného soudnictví vnímány jako sobě rovné instituce, s čímž se zavedení možnosti napadnout rozhodnutí jednoho z nich opravným prostředkem k druhému z nich neslučuje.

2. Představuje-li pro NSS výkon kárné pravomoci nepřiměřenou zátěž, bylo by vhodné, aby kárnou pravomoc v prvním stupni převzaly vrchní soudy a aby odvolací přezkum nad nimi prováděl NS. Proti očekávatelné námitce, že by tím byl NS zbytečně zatížen další agendou, nutno uvést, že přesun NS do postavení prvoinstančního kárného soudu, jenž se předpokládá v připomínkovaném materiálu, by jej zatížil ještě mnohem více. Je navíc třeba přihlédnout ke skutečnosti, že NS je z hlediska svého primárního zaměření soudem revizním a není ani po technické stránce vhodně disponován k vedení řízení v první instanci.

3. V případě svěření kárných řízení v první instanci vrchním soudům by sice šlo o návrat do stavu před novelou zákona o soudech a soudcích provedenou zákonem č. 314/2008 Sb., avšak tato okolnost není důvodem pro odmítnutí výše preferované koncepce, a to jednak proto, že ani z důvodové zprávy k zákonu č. 314/2008 Sb. nevyplývá, že by snad zákonodárce spatřoval v dosavadním způsobu výkonu kárné pravomoci vrchního soudu a NS jakékoli nedostatky (zdůvodnění reformy bylo v podstatě založeno na komparaci s jinými právními řády), a dále z toho důvodu, že důvodová zpráva k nyní předloženému návrhu zákona výslovně uvádí, že vychází „z právní úpravy obsažené v kárném řádu ve znění účinném do 30. 9. 2008 (do účinnosti novely provedené zákonem č. 314/2008 Sb.) jen s nezbytnými změnami“. Nelze proto souhlasit s tím, že by přenesení prvoinstančního kárného řízení na NS bylo „nezbytnou změnou.“

4. S přihlédnutím k výše uvedenému by proto bylo žádoucí, aby předkladatel návrh upravil tak, aby opustil koncepci, v níž je rozhodování NS podrobeno odvolacímu přezkumu NSS, a namísto toho opětovně rozdělil kárnou pravomoc mezi vrchní soudy a soud Nejvyšší.

II.

5. Rozhodnutí o tom, že má být uzákoněno dvoustupňové kárné řízení je politické; žádný právní argument pro takovou změnu není.

6. Jediným akceptovatelným důvodem pro takovou změnu je neúnosné zatížení NSS, který agendu kárného řízení zabezpečuje personálně i materiálně.

7. Navrhovaná změna - přesun kárného řízení v první instanci na NS a ve druhé instanci na NSS - rozsáhlou agendu kárného řízení v podstatě jen překlopí z NSS na NS; přitom NSS „nově“ přibude kárné řízení ve druhém stupni, tj. agenda, která zde dosud nebyla; vzhledem k zatíženosti NS nelze tuto variantu považovat za správnou, neboť ve svém důsledku ještě více prodlouží délku dovolacího řízení.

8. Mělo-li by být znovu zavedeno dvoustupňové kárné řízení, není důvod, proč se nevrátit k předchozí právní úpravě, která byla funkční, a kdy v prvním stupni v kárném řízení rozhodovaly vrchní soudy. Při navrhovaném složení odvolacích kárných senátů již není až tak podstatné, zda budou působit u NS nebo NSS.

III.

9. Je nevhodné, aby NSS přezkoumával rozhodnutí NS, a byla tak narušena rovnoprávnost obou soudů.

10. Vhodnější by bylo vytvoření zvláštních smíšených kárných senátů (prvostupňového a odvolacího) po vzoru „konfliktního“ senátu, který by nebyl součástí NS ani NSS, byť by mu některý z těchto soudů či oba poskytoval organizační zázemí (jednací síň, administrativní aparát atd.). Složení senátů by muselo být rovnoprávné, tedy takové, že by neměli soudci NSS ani NS silnější pozici, tedy mohli by být předsedy i zástupci předsedů prvostupňových i odvolacích senátů, podle předem stanoveného rovnocenného klíče, např. 1. prvostupňový senát: předseda NS, zástupce NSS, 2. prvostupňový senát: předseda NSS, zástupce NS, 1. odvolací senát předseda NSS, zástupce NS, 2. odvolací senát: předseda NS, zástupce NSS.

11. Rovněž není vhodné, aby členem kárného senátu byl soudce krajského soudu, pokud kárně obviněným bude soudce téhož krajského soudu (možná podjatost). Není také zřejmé, proč členy kárných senátů  vůbec nejsou soudci vrchních soudů.

IV.

12. Z důvodů uvedených v čl. I nelze považovat za správné, aby rozhodnutí NS bylo přezkoumáváno NSS.