K výroku usnesení soudu o zastavení řízení o určení vlastnictví k nemovité věci

31.03.2017 10:24

§ 167 odst. 1, 2 o. s. ř.

§ 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem

§ 22 a násl., § 27  zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů

 

      Není-li z výrokové části usnesení soudu v případné spojitosti s odůvodněním jeho písemného vyhotovení zřejmé, v jakém rozsahu se zastavení řízení o určení vlastnictví k nemovitým věcem dotýká poměrů k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí, není zde právně relevantního podkladu k provedení výmazu předmětné poznámky v katastru nemovitostí.

 

Usnesení Nejvyššího soudu ČR z 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4299/2016

 

      K věci: Soud prvního stupně v průběhu řízení o určení vlastnictví k předmětným nemovitostem vydal usnesení, jehož výrok I. byl formulován takto: „Řízení ve věci se zastavuje“. K odvolání žalobce odvolací soud usnesením napadené prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. K dovolání žalobce Nejvyšší soud shora označeným usnesením rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

     Z odůvodnění:  Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání žalobce je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné a je důvodné již z toho důvodu, že pro obsahovou neurčitost výroku usnesení odvolacího soudu ve spojení se záhlavím tohoto rozhodnutí, jakož i s přihlédnutím k obsahu spisu, nelze vůbec posoudit dosah právně kvalifikačního posouzení věci odvolacím soudem.

     Nejvyšší soud kupř. v rozsudku ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3590/2009, vyložil a odůvodnil následující právní závěry [které ve vztahu k předchozí právní úpravě katastru nemovitostí je v nynějších právních poměrech nezbytné posuzovat ve vztahu k právnímu institutu (zápisu, respektive výmazu) poznámky ve smyslu § 22 a násl. zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů]:

        1. Nezbytnou náležitostí výroku rozsudku musí být určitost stanovení jím ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či práva, aby tak z jeho znění bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl. Tento požadavek platí nejen pro výroky, jimiž bylo žalobě vyhověno (u nichž je nutno na něm trvat především z důvodu jejich materiální vykonatelnosti), ale i pro zamítavé výroky, neboť není-li patrno, jaký návrh (jaký žalobní petit) je zamítán, chybí zde podklad pro zkoumání, zda projednání jiné věci týchž účastníků nebrání tzv. překážka věci rozhodnuté ve smyslu § 159 odst. 4 o. s. ř. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 640/2003).

      2.  Obdobně je třeba klást požadavky na precizaci výroku usnesení o zastavení řízení. S přihlédnutím k výše uvedenému proto usnesení s formulačním vyjádřením ve výroku: „Řízení se zastavuje", nelze považovat za náležité vyjádření obsahu vydaného rozhodnutí, a to s přihlédnutím k obsahu žalobního petitu v dané věci, jímž bylo určení vlastnictví ke specifikovaným nemovitostem. Jestliže tento zjevný nedostatek výrokové části usnesení soudu prvního stupně odvolací soud při rozhodování o odvolání neodstranil, resp. nezhojil (např. s formulačním vyjádřením: „Usnesení okresního soudu se potvrzuje v tom správném znění, že se řízení o ...zastavuje"), pak je třeba uzavřít, že v dovolacím řízení byla zjištěna jiná vada, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a k níž dovolací soud z úřední povinnosti musel ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4812/2008).

 

      3. Nutno si také uvědomit, že byla-li na základě podané žaloby v katastru nemovitostí zapsána ve smyslu § 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, poznámka informující o napadnutí žaloby, respektive o zahájeném soudním řízení ve vztahu k příslušné nemovitosti zapsané v katastru, pak takovou poznámku zruší katastrální úřad mj. na základě doručeného soudního rozhodnutí (srov. § 10 cit. zák.), z jehož výrokové části (z povahy věci) musí vyplývat obsah vydaného rozhodnutí o zastavení řízení tak, aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu, resp. ke kterým nemovitostem se předmětné řízení zastavilo a že poznámka coby informační instrument pro uživatele katastru nemovitostí České republiky, respektive úkon katastrálního úřadu k vyznačení příslušné skutečnosti nebo poměru vztahujícího se k nemovitosti nebo osobě, již ztratila své opodstatnění a musí být katastrálním úřadem způsobem předvídaným zákonem a jeho prováděcí vyhláškou zrušena.

      4. Není-li z výrokové části soudního rozhodnutí v případné spojitosti s odůvodněním jeho písemného vyhotovení zřejmé, v jakém rozsahu se zastavení řízení dotýká poměrů k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí, není zde přirozeně právně relevantního podkladu k výmazu předmětné poznámky v katastru nemovitostí.

      V posuzované věci jak usnesení soudu prvního stupně, tak i odvolacího soudu výše uvedené kritéria nesplňují, respektive ani v odvolacím řízení nedošlo ve shora vyloženém směru ke zjednání nápravy. Za této procesní situace tudíž dovolacímu soudu je upřena možnost zabývat se uplatněnými dovolacími argumenty žalobce, a nezbylo, než pro již shora konstatované pochybení přistoupit k vydání kasačního rozhodnutí; Nejvyšší soud proto podle § 243e odst. 2 věty první a druhé o. s. ř. rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

      

     Poznámka: Pro zápis a výmaz poznámky se použijí přiměřeně ustanovení (katastrálního zákona č. 256/2013 Sb.) o zápisu a výmazu záznamem. Katastrální úřad přitom zkoumá předloženou listinu, na základě které má být proveden výmaz poznámky v katastru nemovitostí, z hledisek vymezených v § 21 katastrálního zákona (zda je návrh na výmaz poznámky podán oprávněnou osobou, zda je předložená listina bez chyb v psaní a počtech a bez jiných zřejmých nesprávností a zda navazuje na dosavadní zápisy v katastru). Není-li listina způsobilá k zápisu, resp. výmazu poznámky, vrátí katastrální úřad listinu předkladateli a sdělí písemně všechny důvody, pro které poznámka provedena nebyla.