K zákonnosti provádění duplicitních zápisů katastrálními úřady

  Vybráno z aktualizované publikace - Katastrální (a související) judikatura, která vyjde v letošním roce v nakladatelství LINDE Praha, a.s.:

     "Při dokončování aktualizace této  publikace jsme zaregistrovali ostrou kritiku na postup katastrálních úřadů ohledně provádění duplicitních zápisů do katastru nemovitostí. O co konkrétně jde? Dne 4. 5. 2011 byl na serveru Neviditelný pes, v rubrice Právo, publikován pod názvem „Svévole, nebo jen omyl?“ příspěvek Rudolfa Mládka. V něm zmíněný autor ostře kritizoval dosavadní praxi katastrálních úřadů při provádění tzv. duplicitních zápisů Uvedený autor si předně úvodem svého příspěvku si položil (zásadní) otázku, zda je zápis duplicitního vlastnictví, uplatňovaný od roku 1996 Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním úřadem, „nedovolenou činností, které si za 15 let nikdo nepovšiml?“ Autor dále zdůraznil, že institut duplicitního vlastnictví, „tak hojně uplatňovaný katastrálními úřady, zákon vůbec nezná. Navíc »duplicitní zápis vlastnictví“ je v rozporu nejen s českým právem, ale je i v rozporu s právem evropským, konstituovaným v evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.“ Dále namítal, že „Pokud by se tedy prokázalo, že došlo ve vyhlášce Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního (ČZÚK) k právnímu pochybení, znamenalo by to pro Českou republiku nemalý problém. Samotné zastavení probíhajících duplicitních zápisů a stornování již provedených by bylo snadné. Je ovšem nutné vzít v úvahu, že destíky tisíc občanů, obce, města a kraje, které byly chybným postupem ČZÚK v minulosti poškozeny a utrpěly škodu, by mohly podat žalobu a v ní se domáhat dle platného zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nemělých náhrad za právní zastoupení a jiné vyýdaje, které musely vynaložit při domáhání se svých práv.“ Podle R. Mládka se „zdá, že Český úřad zeměměřičský a katastrální překročil svou diskreční pravomoc a vydáním vyhlášky bez zákonné opory jednal jako tvůrce zákonů, nikoliv jako úřad, který má zákony pouze aplikovat....Ani jeden ze zákonů, tj. o katastru nemovitostí České republiky a o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem žádný »duplicitní« zápis prokazatelně nepřipouští. Jenomže platná vyhláška se jednotlivými katastrálními úřadníky ČÚZK ve spráním řízení uplatňuje, a to v neprospěch vlastníků řádně evidovaných na jednotlivých katastrálních úřadech. Společenské dopady používání institutu duplicitního vlastnictví uplatňované ČZÚK jsou závažné. Sama vláda ČR konstatuje, že vedou ke ztrátě právních jistot, a k dílčímu selhání celého systému...“ (Mládek, R.: Svévole, nebo jen omyl?, in https://neviditelnypes.lidovky.cz/pravo-svevole-nebo-jen-omyl-df9-/p_spolecnost.asp?c=A110503_115926_p_spolecnost_wag).

     S uvedeným (kritickým) právním názorem přirozeně nelze souhlasit. Především je třeba zdůraznit, že z občanskoprávního hlediska pojem „duplicitní vlastnictví“ je nesmysl (protimluv) a proto jej nelze jako civilní (soukromoprávní) institut pochopitelně reglementovat. Jiný význam má ovšem v oblasti katastru nemovitostí, neboť je v zásadě evidenční signalizací (technicko-organizačním projevem) situace, že stav zápisů v katastru nemovitostí evidentně je v nesouladu s právním stavem (právní realitou), neboť v katastru nemovitostí jsou k jedné nemovitosti evidovány dvě či více osob, aniž by šlo o manžele (režim společného jmění manželů) či o spoluvlastníky (podílové spoluvlastnictví).

      Dále je třeba zmínit, že o tzv. duplicitním vlastnictví se zmiňuje ve svém ustanovení § 13 zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, který v něm řeší duplicitní zápisy vlastnictví k pozemkům v rámci pozemkových úprav. Pochopitelně (jak jinak) přitom v této souvislosti odkazuje na katastr nemovitostí, a to s případy, kdy v katastru nemovitostí jsou u některých pozemků jako vlastníci zapsány dvě či více osob. Katastrální úřady jsou totiž povinny ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o zápisech, formou záznamu zapsat vlastnická či jiná věcná práva k nemovitostem zapsaným v katastru, které vznikla, změnila se nebo zanikla některým ze způsobů, jež jsou převídány v ustanovení § 7 odst. 1 téhož zákona. V reálných souvislostech to tedy znamená, že pokud k nemovitosti 1 je doposud zapsána jako vlastník osoba A, přičemž katastrální úřad obdrží např. pravomocné soudní rozhodnutí, z jehož výroku vyplývá, že vlastníkem této nemovitosti je osoba B, je povinností katastrálního úřadu (zákonem o zápisech mu uloženou), pokud je předložené rozhodnutí pravomocné, bez chyb v psaní nebo v počtech a bez jiných zřejmých nesprávností, uvedenou osobu B (také) zapsat do katastru jako vlastníka. Logicky tím dochází k existenci tzv. duplicitního vlastnictví, resp. (přesněji vyjádřeno) k zápisu duplicitního vlastnictví, který tím signalizuje onen rozpor mezi stavem zápisů v katastru a právní realitou. Duplicitní vlastnictví, resp. jeho zápis – evidování v katastru nemovitostí - je tedy de facto technicko-organizačním prostředkem k vyjádření kumulace katastrálnímu úřadu (postupně) soustředěných tzv. nabývacích titulů, tedy k vyjádření „vlastnické konkurence“ více subjektů, z nichž však podle práva pouze jeden může být výlučným vlastníkem předmětné (touto duplicitou postižené) nemovitosti. A protože zákon o zápisech ani jiný zákonný předpis katastrálnímu úřadu neumožňuje neprovést zápis příslušného věcného práva do katastru na základě tzv. záznamové listiny, katastrální úřad by naopak postupoval nesprávně, pokud by právě z důvodu případně založené duplicity takový zápis odmítal provést. K řešení dané situace, tj. k dosažení souladu mezi právním stavem a stavem zápisů v katastru, je proto třeba uplatnit příslušnou určovací žalobu.

      Z uvedeného je zřejmé, že v oblasti zápisů tzv. duplicitního vlastnictví v právní (katastrální) praxi k žádnému fatálnímu pochybení ze strany katastrálních úřadů nedochází, nehledě na skutečnost, že otázka zmíněných duplicitních zápisů byla řešena i před českým orgánem ochrany ústavnosti. Tak kupř. plénum Ústavního soudu ČR ve svém nálezu ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 34/97, uvedlo, že: »zavedením nových metod při vedení katastru (např. digitalizace souboru popisných informací) lze odhalit duplicity, příp. také triplicity v listinách svědčících o vlastnickém právu různých subjektů ke stejným částem zemského povrchu. Katastrální úřady jsou vedeny snahou odstraňovat tyto nežádoucí jevy, nemají však dostatek právních prostředků k jejich řešení. Proto se mohou omezit na doporučení různým subjekktům, aby sporné vlastnictví řešily buď mimosoudně (uznáním vlastnického práva), či žalobou na určení vlastnictví.«"