Když soudní funkcionář neunáší (oprávněnou) kritiku

Když soudní funkcionář neunáší (oprávněnou) kritiku od soudce na jeho právním blogu, může se stát, že podá na soudce u příslušného státního zastupitelství podnět, zda provozováním předmětných internetových stránek nedochází ke spáchání trestného činu.

V mém případě se tak stalo a předmětný podnět, který dne 11. 12. 2025 učinil u Okresního státního zastupitelství JUDr. Mgr. Aleš Vylam (1url.cz/ieDK4), stávající místopředseda Okresního soudu ve Vyškově, už nemůže nikoho nechat na pochybách, že místopředseda soudu má se mnou skutečně vážný osobní problém.

Kam bychom se to „dostali“, pokud by soudcům bylo zapovězeno kritizovat i vnitřní poměry v justici? Smyslem těchto mých příspěvků bylo přece informovat zejména odbornou veřejnost, a zvláště pak tuzemské soudce, kam až mohou zajít soudní funkcionáři vůči soudci. Přes rozvrh práce se dá přece soudce šikanovat (k tomu srov. již dříve vyložený názor zde: https://1url.cz/deDLC).  

K soudu jsem byl přeložen s účinností od 1. 1. 2022 a do zrušení mého soudního minitýmu v soudním oddělení 6 C (tj. do 25. 11. 2024, respektive do konce října 2024) vztahy se soudním managementem soudu probíhaly naprosto příkladně. Nevím, co se změnilo, ale byl jsem počátkem listopadu 2024 postaven před hotovou věc, že pro údajné vztahové věci (mezi mnou a členkami mého soudního minitýmu v soudním oddělení 6 C soudu) předsedkyně soudu musí přistoupit ke zrušení mého soudního minitýmu. Na mé opakované žádosti, aby mi byl sdělen konkrétní důvod k tak razantnímu kroku, mi vedení soudu neodpovědělo, protože přestalo se mnou komunikovat.

Teprve v březnu t. r. mi nová paní předsedkyně soudu, tj. cca 498 dnů od zrušení mého soudní minitýmu, sdělila, že k odebrání mé asistentky došlo z důvodu, že jsem na ni měl vysoké pracovní nároky, což ale neodpovídá skutečnosti (k tomu podrobně zde: https://1url.cz/KeEXp). Slečna asistentka měla v mé pracovně (kterou sdílím se svou manželkou a jež by toto mé tvrzení mohla dosvědčit) vždy připravené spisy, které jsem jí přidělil k vyřízení s pokynem, aby je vyřizovala jednotlivě, a to vždy podle svých schopností a možností (tedy dle toho, jak každou věc časově zvládne). Nikdy jsem jí nelhůtoval, protože jsem jí důvěřoval, že ve své pracovní činnosti je pečlivá a odpovědná. Bohužel, tento přístup se mi nakonec „vymstil“ sledem událostí, na jehož konci došlo ke zrušení mého soudního minitýmu.

Je pravdou, že poté jsem se začal aktivně bránit a podal tzv. zásahovou žalobu, která byla zamítnuta, přičemž jsem nebyl úspěšný ani před Nejvyšším správním soudem, ale ani před Ústavním soudem (moje ústavní stížnost byla odmítnuta - viz předmětná soudní rozhodnutí zde:1url.cz/DeDLY). Byl soudy zaujat právní názor, že ke změně rozvrhu práce postačí návrh na takovou změnu projednat ústně, respektive, že předsedkyně soudu mohla takový návrh prezentovat soudcovské radě i ústně. Problém, který rezonoval všemi soudními řízeními, ovšem byl ten, že předsedkyně soudu se soudcovskou radou projednala ústně změnu rozvrhu práce pouze částečně (řekněme třeba na 40 %), přičemž ve zbytku (zejména stran stanovení algoritmu přidělování věcí v jednotlivých soudních odděleních soudu, a dále, kde členky mého zrušeného soudního minitýmu budou  dále pracovat atd.) k projednání z její strany nedošlo, neboť od 21. 11. 2024 začala čerpat dovolenou.

A pak došlo k naprosto soudy opomíjené flagrantní okolnosti. Totiž dne 22. 11. 2024 ráno předložil soudcovské radě soudu místopředseda soudu dr. Vylam prostřednictvím své zapisovatelky elektronicky návrh na změnu rozvrhu práce (datovaný dnem 21. 11. 2024), který měl být vypracován předsedkyní soudu (protože její jméno bylo na tomto dokumentu napsáno), leč ve skutečnosti jí vypracován nebyl (ani nemohl být), protože předsedkyně soudu byla již na dovolené a takový návrh nevypracovala. Navíc ještě ráno dne 22. 11. 2024 místopředseda soudu v tomto dokumentu prováděl poslední úpravy, takže mám celkem jednoznačně zdokumentován popsaný sled těchto významných okolností. Soudy ovšem tuto záležitost pominuly a tedy se v odůvodnění svých rozhodnutí s námitkami tohoto charakteru ani nevypořádaly. Trvám také na tom, že tuto záležitost neřešilo ani Ministerstvo spravedlnosti, protože neexistuje žádný přípis, v němž by explicitně tato významná okolnost byla řešena a bylo mi sděleno, že toto jednání místopředsedy soudu je zcela v pořádku. 

Následně však začalo docházet k dalším okolnostem ze strany vedení soudu, které rovněž přispěly ke zhoršení vztahů u soudu, jež  bych nyní označil již za doslova toxické.

Z iniciativy místopředsedy soudu dr. Vylama byla s účinností od 1. 8. 2025 do 15. 9. 2025 nařízena kontrola evidence docházkového systému, dle mých informací ovšem pouze u mé osoby a mé manželky, přičemž kontrola byla nezákonně prováděna i prostřednictvím kamerového systému a navíc v situaci, kdy nebyl dodržen režim dle zákoníku práce. Konkrétně v § 316 odst. 2 zák. práce se stanoví, že zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.

Závažným důvodem pro monitorování vybraných soudců kamerovým systémem soudu není pouhá kontrola evidence jejich docházky na soud, neboť - jak bylo vyloženo v kárné judikatuře - soudce vykonává funkci de facto v režimu tzv. 24/7, a proto případné zjištění, že v tu kterou hodinu není na svém pracovišti (soudu), pakliže to není v rozporu s výkonem jeho funkce (nařízená pohotovost, nezbytnost řešení předběžného opatření, účast na operativně sjednané pracovní poradě atd.), není samo o sobě důvodem ke kárnému stíhání soudce, jedině ve spojitosti s dalšími negativními okolnostmi, v jejichž důsledku lze učinit závěr, respektive důvodné podezření, že soudce svou funkci nevykonává řádně.

Místopředseda soudu ovšem nerespektoval nařízeným monitoringem ani § 316 odst. 3 zák. práce, který stanoví, že jestliže je u zaměstnavatele dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů podle odstavce 2, je zaměstnavatel povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění. Žádnou informaci o takto uvažované kontrole jsem já ani moje manželka neobdrželi.

Lze se jistě shodnout na tom, že pouhá kontrola evidence docházky soudců na jejich pracoviště nepředstavuje důvod ve smyslu § 316 odst. 3 zák. práce, který by odůvodňoval zavedení takovýchto kontrolních mechanismů.

Konečně místopředseda soudu v rámci takto v rozporu se zákonem zrealizované kontroly akceptoval excesivní postup ředitelky správy soudu, která požádala velitele místní jednotky justiční stráže soudu o monitoring sledovaní dvou soudců (tj. mne a mé manželky) v předmětném období, což zcela jednoznačně prokazuje e-mailová komunikace mezi ředitelkou správy soudu a velitelem místní jednotky justiční stráže soudu (e-mailová komunikace je zde: 4-e.maily-OS Vyškov-žádosti o sledování e.mailem.pdf (1,7 MB).

Justiční stráž soudu coby ozbrojená složka nemá žádnou pravomoc, žádné oprávnění provádět operativní „sledky“ určených soudců stran jejich docházky či odchodů ze soudu a podávat o tom „hlášení“ (v tomto případě) ředitelce správy soudu, která o takový nezákonný monitoring justiční stráž skutečně požádala.

V březnu t. r. mi pak předsedkyně soudu dala jasně najevo, že mi nepřidělí asistenta již z toho důvodu, že nemám „dostatek sebereflexe“ a publikuji kritické názory na svém právním blogu. Takové jednání je dílem šikanózní a dílem diskriminační, neboť otázka přidělení asistenta soudci nemůže  souviset s hodnocením soudce soudním funkcionářem ve smyslu toho, jaké názory soudce soukromě zaujímá, a případné nepřidělení asistenta takovému soudci nemůže představovat jakousi sankci za jeho soukromé názory či dostatek či nedostatek jeho sebereflexe vůči vedení soudu. Zákon o soudech a soudcích nic takové nezná. Ovšem pamětníci si mohou rozpomenout, že podobné náhledy byly zhusta využívány v „předlistopadovém období.“

Soudní funkcionář soudu dr. Aleš Vylam pak svou zjevnou nenávist vůči mé osobě via facti projevil i v pracovním hodnocení mé manželky (k tomu jsem se již dříve vyjádřil zde: https://1url.cz/feDLv), která se v loňském roce účastnila výběrového řízení na obsazení funkce předsedy/předsedkyně soudu. Většinu tohoto „hodnocení“ věnoval kritice mé osoby, podsouvání něčeho, co jsem nevěděl, a poukazováním na okolnosti, jež neměly žádný podklad a k nimž jsem ani neměl možnost se předtím vyjádřit. Především v pracovním hodnocení mé manželky neměly žádné místo v podstatě invektivy vůči mé osobě.

Je zjevné, že soudní funkcionář soudu dr. Vylam vytváří u soudu toxickou atmosféru již tím, že v podstatě hledá důvod k mému kárnému stíhání, a nyní dokonce k mému trestnímu stíhání za mé názory, za mou kritiku. Na pracovišti i vlivem jeho podivného chování panují špatné poměry (k tomu srov. https://vrcha.webnode.cz/news/pripad-asistentky-mgr-j-z-zase-o-necem-vypovida/).  

Jsem nyní ve fázi, kdy budu muset uplatňovat své nároky plynoucí ze shora uvedených zásahů proti mé osobě. Žaloby budou postupně podávány v průběhu následujících týdnů.

Snaha kriminalizovat projevy soudce ve veřejném prostoru je skutečně vážným problémem. Obzvláště v situaci, kdy např. soudní management dává podnět na soudce policejnímu orgánu, aby se zabýval učiněnými projevy označeného soudce ve veřejném prostoru. Navíc v situaci, kdy uvnitř soudu neproběhla mezi soudním managementem a dotčeným soudcem žádná diskuze, žádné vyjasnění problému, a to ani třeba v součinnosti se soudcovskou radou soudu.

Soudní funkcionáři musejí snést vyšší míru kritiky, obzvláště v situaci, kdy jejich postupy a jednání vyvolávají celou řadu významných otázek.

Soudce může kritizovat pravomocné soudní rozhodnutí týkající se rozvrhu práce, pakliže má za to, že v něm není reagováno na zásadní otázky, které souvisely s řešenou věcí (s rozvrhem práce soudu).  

V mém případě soudy na straně jedné zaujaly právní názor, že předseda soudu může i ústní formou projednat změnu rozvrhu práce se soudcovskou radou. Na straně druhé však již nevyložily, zda takový postup je souladný se zákonem v situaci, kdy ústní formou byl takový zamýšlený návrh změny rozvrhu práce projednán pouze částečně (např. v rozsahu 40 %). Takový deficit odůvodnění soudního rozhodnutí pochopitelně vyvolává další otázky a jde na úkor přesvědčivosti rozhodnutí.

Soudy neřešily významnou námitku, že předmětný návrh na změnu rozvrhu práce byl podvrhem, protože jej (dle mých tvrzení a označených důkazů) nemohla vytvořit předsedkyně soudu, jež v tu dobu byla na zahraniční dovolené, a tedy ani předložit soudcovské radě k vyjádření. Soudy se ani nevypořádaly s další námitkou, jakou relevanci mělo tedy mít toto předložení zpracovaného návrhu na změnu rozvrhu práce (který byl navíc dle mého názoru podvrhem), když zaujaly názor, že postačilo jeho ústní projednání věci, které však bylo realizováno cca v rozsahu 40 %, neobsahovalo však projednání např. algoritmu přidělování věci do jednotlivých soudních oddělení a další významné okolnosti.

Soudy se relevantně nevypořádaly s námitkou, že moje asistentka mi byla předmětným rozvrhem práce (de facto) „odebrána“, nebyla mi však pro výkon své funkce odvolána, takže podle právní úpravy byla stále mou asistentkou, a to až do skončení pracovního poměru u Okresního soudu ve Vyškově do počátku roku 2026, když přešla na stejnou pozici k sousednímu okresnímu soudu.

Jednou z mých výrazných kritik bylo zahájení monitorování mé osoby a mé manželky kamerovým systémem soudu (v období od 1. 8. 2025 do 15. 9. 2025), a to v rámci místopředsedou soudu nařízení kontroly docházkového systému. K takovému postupu nebyl zákonný podklad. Stejně jako k fyzickému monitorování naší docházky na soud a odchodů ze soudní budovou příslušníky místní jednotky justiční stráže, kterou „zaúkolovala“ ředitelka správy soudu, a to za akceptování takového (dle mého názoru nezákonného) postupu vedením soudu, které proti tomuto zjevně nezákonnému postupu nezasáhlo.

S ohledem na tyto výrazné zásahy do práv soudce budou tedy podány v dohledné době příslušné žaloby, a to bohužel i s ohledem na stávající postoj Ministerstva spravedlnosti, které vzniklou situaci neřeší.

Není akceptovatelné, aby předseda soudu soudci sdělil, že mu nejmenuje asistenta z důvodu, že trpí nedostatkem sebereflexe, která spočívá mj. v publikování jeho názorů na předmětném právním blogu.

Jestliže podobné otázky nejsou ani ze strany nadřízeného soudního managementu řešeny, jejich negativní dopad může (jak v tomto případě) přetrvávat, což je významný problém.

Pokud soudce na uvedené otázky týkající se uvedených problémů reaguje, veřejně se k nim vyjadřuje, a to i kriticky, je třeba zohlednit, že tyto aktivity směřují k vyvolání diskuze a ve zjevné snaze dosáhnout zjednání nápravy v souladu s právní úpravou. Pokud by taková kritika byla ze strany soudců potlačena a dokonce kriminalizována, došlo by via facti k vytěsnění svobody projevu vůle, k nemožnosti kritizovat vnitřní poměry v justici, a tedy k nemožnosti např. poukazovat na konkrétní palčivé problémy, které nebyly dosud řešeny (k tomus rov. aktuální judikaturu ES pro lidská práva zde: 1url.cz/SeDL6).

Takže, když soudní funkcionář neunáší (oprávněnou) kritiku od soudce na jeho právním blogu, může se stát, že podá na soudce u příslušného státního zastupitelství podnět, zda provozováním předmětných internetových stránek nedochází ke spáchání trestného činu. Jako tomu bylo v tomto případě (viz podnět místopředsedy Okresního soudu ve Vyškově JUDr. Mgr. Aleše Vylama ze dne 11. 12. 2025, zn. Spr 853/2025 zde: Podnět OS ve Vyškově OSZ ve Vyškově ohledně podezření ze spáchání tr. činu.pdf (331156).