Ke zmatkům kolem Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví

Ke konci loňského roku jsem v článku zde: https://vrcha.webnode.cz/news/metodika-%28podle-nekterych-nejvyssiho-soudu%29-k-§-2958-o-z-se-ma-revidovat/ poukazoval na zmatky panující kolem Metodiky k náhradě nemajetkové újmy, která je navíc nesprávně označována za Metodiku Nejvyššího soudu, ačkoliv Nejvyšší soud tuto metodiku nevypracoval a není jejím autorem.

Poukazoval jsem na ověřitelný fakt, že na webových stránkách Nejvyššího soudu jsou bez jakéhokoliv vysvětlení publikovány dvě rozdílné verze Metodiky (mířím tím na její část „D. Technická část“).

Zatímco Metodika I. publikovaná (aniž by k tomu byl dán zákonný důvod, neboť se nejednalo o stanovisko ani o rozhodnutí ani o žádný jiný materiál, jehož autorem je Nejvyšší soud či kterýkoli nižší soud) ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014,  a dále na webových stránkách Nejvyššího soudu v sekci „rozhodnutí“, ve zmíněné technické části  obsahuje mj., že:

- „K absolvování nadstavbového kursu se doporučuje školení, které provádí Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta ve spolupráci se Společností medicínského práva o. s.“

- „Termíny a místo konání školení a zkoušek se budou zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup na webových stránkách www.skoleniznalcu.cz.“

- „Znalecké posudky budou zpracovávány na webovém rozhraní (www.ztizeni.cz), které bude vytvořeno za účelem technické podpory a garance správnosti výpočtu.“,

tak

Metodika II. publikovaná na stejných stránkách Nejvyššího soudu (avšak) v sekci „Metodika k § 2958 o. z.“, minimálně k datu mého příspěvku shora (prosinec 2019), již neobsahovala odstavec:

- „Znalecké posudky budou zpracovávány na webovém rozhraní (www.ztizeni.cz), které bude vytvořeno za účelem technické podpory a garance správnosti výpočtu.“,

přičemž poté, v blíže pro mne nezjištěnou dobu, došlo k dalšímu zásahu do technické části Metodiky II. v jejím čl. II. tím, že:

- z tohoto odstavce bylo vyjmuto: „K absolvování nadstavbového kursu se doporučuje školení, které provádí Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta ve spolupráci se Společností medicínského práva o. s.“

- zcela byl vyjmut odstavec: „Termíny a místo konání školení a zkoušek se budou zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup na webových stránkách www.skoleniznalcu.cz.“

- a nově byl vložen odstavec: „Znalecké posudky lze zpracovávat na webovém rozhraní (od roku 2018 na www.nahradazsu.cz), které bylo vytvořeno za účelem technické podpory a garance správnosti výpočtu. Výpočet bez uložení dat lze provést i v bezplatné přístupné aplikaci Kalkulačka www.datanu.“

Představte si běžného uživatele, který pracuje s textem Metodiky I. publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a v dobré víře vychází z tam vyložených odkazů, z nichž možná některé již nejsou funkční. Představte si běžného uživatele, který poté zjistí, že na internetových stránkách Nejvyššího soudu jsou vlastně publikovány dvě verze Metodiky a zaznamená obsahové nesrovnalosti výše. To vše bez jakéhokoliv vyjasnění či zdůvodnění zásahu do textu tzv. Metodiky II. Otázkou stále zůstává, na základě příkazu koho jsou (byly) takové zásadní zásahy do textu Metodiky realizovány, když za jejího zhotovitele se označuje Společnost medicínského práva a Ministerstvo spravedlnosti (dále již „Msp“) má podle smlouvy o koordinaci k této Metodice příslušná licenční práva.

Dovoluji si přitom upozornit, že podle čl. I.  bodu 1.3 smlouvy o koordinaci autor, respektive osoba oprávněná (v předmětném protokolu o předání Metodiky se hovoří o „zhotoviteli“) je mj. povinna zajistit Msp, jemuž náleží neomezená a bezplatná nevýhradní licence k užití práv duševního vlastnictví k Metodice, aby v případě že na Metodice spolupracoval subdodavatel, byl takovýto subjekt zavázán stejnými povinnostmi jako „zhotovitel“, což znamená, že případný subdodavatel je povinen poskytnout, respektive zhotovitel byl povinen zajistit, aby  Msp mělo patřičný přístup též k navazujícímu materiálu, jež souvisí s využitím Metodiky (třeba např. k oné výpočtové aplikaci, jejíž užití bylo zpoplatněno).

Pokud tedy v Metodice, jež byla „zhotovitelem“ (který dle protokolu o předání se označuje jako „Společnost medicínského práva“) vypracována či „koordinována“, se uvádějí odkazy na webové stránky stran školení znalců či výpočtové aplikace, měly by být tyto odkazy funkční a i tato na Metodiku navazující část by měla být podle zmíněné smlouvy o koordinaci funkční a přístupná Msp, které zhotoviteli zaplatilo za zpracování Metodiky příslušnou odměnu.

V době sepisu tohoto příspěvku např. odkaz na www.ztizeni.cz nebyl funkční, odkaz na www.skoleniznalcu.cz funkční byl, ale byl bez jakéhokoliv vysvětlení vyjmut z Metodiky II. (viz poznámky shora).

Zmatky však na tomto úseku nekončí.

Metodika I. obsahuje odkaz na školení znalců (www.skoleniznalcu.cz), kde je pak odkaz na Zkušební řád pro znalce z oboru zdravotnictví, odvětví odškodňování nemateriálních újem na zdraví (zde: https://www.skoleniznalcu.cz/upload/72897861_3d2c6168ce2665.pdf).

V textu tohoto zkušebního řádu se v čl. 9 odst. 5 uvádí: „Zkoušený, který byl klasifikován stupněm ‚prospěl‘, dále obdrží přístupové údaje do webového rozhraní, garantujícího správnost algoritmu výpočtu ztížení společenského uplatnění, dostupného na webové adrese www.ztizeni.cz“, kterýžto odkaz v druhé verzi Metodiky II. již není a v době sepisu tohoto příspěvku uvedené stránky byly nefunkční.

Mimochodem, držitelem doménového jména www.skoleniznalcu. je JUDr. MUDr. R. Ž., Ph.D., MBA, který byl před několika měsíci nepravomocně odsouzen v tr. kauze Nemocnice Na Homolce (www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vladimir-dbaly-nemocnice-na-homolce-uplatky-denik-soud-rozsudek_2005280630_rak.). Kdo má skutečně zájem pochopit určité historické souvislosti, může se poohlédnout např. po nedávno vydané knize Radka Kedroně s názvem „Sněžím! Deník bílé mafie“, v níž autor popisuje dění (kolem) bývalého ředitele MUDr. V. D., Ph.D., MBA, Nemocnice Na Homolce a na několika stránkách věnuje pozornost také osobě, jež se za několik let od kauzy týkající „Homole“ bude (ve spolupráci s některými soudci) věnovat Metodice a na ní se nabalujícím aktivitám.

A ještě jedna zajímavost či paradox. Metodika I., která byla Společností medicínského práva předána Msp k dalšímu využití, byla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a je rovněž přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu, stran školení znalců odkazuje na webové stránky www.skoleniznalcu.cz/. Na těchto stránkách zde: www.skoleniznalcu.cz/kontakt se uvádí, že provozovatelem je společnost Kongres medicínského práva, s. r. o., jejímž jediným společníkem a jednatelem je již shora zmíněný JUDr. MUDr. R. Ž., Ph.D., MBA, v současné době nepravomocně odsouzený v trestní kauze Nemocnice Na Homolce, který je současně držitelem domény www.skoleniznalcu.cz. V roce 2018 uvedená společnost měla zájem o pořádání kongresu z medicínské oblasti, k němuž však nedošlo z důvodů, které jsou popisovány např. zde: nasregion.cz/zneuzil-senatorku-horskou-obzalovany-v-kauze-homolka-se-pokousel-mazane-ziskat-prizen-soudcu-nejvyssiho-soudu-66540/  Nicméně faktem je, že Metodika I. stran školení znalců z oblasti nemateriálních újem odkazuje na stránky, které mají spojitost právě s výše nepravomocně odsouzenou fyzickou osobou, a po jejichž otevření se objeví text: „Vítejte na stránkách pro školení znalců realizovaných  ve spolupráci s Nejvyšším soudem České republiky. O termínu dalšího školení budete informováni.“

Ale zpět k onomu zkušebnímu řádu, v němž se uvádí, že absolvent studia obdrží „přístupové údaje do webového rozhraní, garantujícího správnost algoritmu výpočtu ztížení společenského uplatnění, dostupného na webové adrese www.ztizeni.cz“, což už se v oné druhé verzi Metodiky II. neuvádí. A zde je jeden zásadní problém, který si ten, z jehož příkazu či rozhodnutí byly (jsou) činěny zásahy do druhé verze Metodiky II., neuvědomuje.

Podstatná je totiž z hlediska těchto odkazů a školení verze, která byla „zhotovitelem“ předána Msp (to je tedy Metodika I., která byla mj. nepochopitelně publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ač zákonná úprava něco takového neumožňuje) a není možné něco bez dohody s Msp měnit, poněvadž to odporuje již zmíněné smlouvě o koordinaci.

Domnívám se, že nazrál čas, aby ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek byla publikována redakční oprava, že Metodika je soukromým projektem, jejím autorem není Nejvyšší soud a že kdo má zájem, tak nechť sleduje verzi Metodiky zpracovanou či pozměněnou jejím autorem („zhotovitelem“), případně verzi publikovanou Msp.

Stávající stav, kdy zde existují dvě verze Metodiky (I. a II.) s výše učiněnými rozdíly v její podstatné technické části, které jsou publikovány na internetových stránkách Nejvyššího soudu, jenž autorem Metodiky (první ani druhé) není, vedou jen ke zmatkům, nepochopením, matou odbornou i laickou veřejnost a zakládají pochybnosti rovněž u soudních znalců či u zájemců, kteří chtějí absolvovat onen nadstavbový kurs. Především však musejí vnášet rozpaky u  soudců, kteří začnou porovnávat obsahová znění Metodiky I. a II. a zamýšlet se nad  tím spojenými otázkami.

Je třeba si uvědomit, že tyto fatální nedostatky se neodstraní tím, že se problémy budou přehlížet a že případně jedna z verzí Metodiky  (tedy Metodika II.) bude pořád někým a bez jakéhokoliv (racionálního) zdůvodnění obsahově pozměňována.

Tento zaznamenaný stav je nadále neudržitelný a já pevně věřím, že Msp konečně přistoupí  - coby „strana s neomezenou a bezplatnou nevýhradní licencí“ k Metodice – k patřičnému zjednání nápravy.