Aktualizováno 27. 4. 2017: Návrh Pravidel pro výběr kandidátů na soudce NS k připomínkování

20.04.2017 21:47

         Dnes (27. 4.) jsem měl jednání s panem předsedou NS Pavlem Šámalem, který mi tlumočil některé věci v souvislosti s názory, které jsem na těchto stránkách prezentoval na danou problematiku. Jelikož jsem od pana předsedy nedostal souhlas k publikaci (úplného znění první verze) návrhu Pravidel pro výběr kandidátů na soudce Nejvyššího soudu (dále již "Pravidla"), k nimž nyní na půdě NS probíhá připomínkové řízení (argumentoval jsem tím, že jde o věc zcela významnou, u které by bylo vhodné, aby se s jejím textem mohli seznámit především zástupci odborné veřejnosti – např. soudci nižších stupňů a byla jim dána možnost též materiál připomínkovat), zveřejnit je pochopitelně nemohu. A ač mi panem předsedou bylo sděleno, že když už jsem zveřejnil v připomínkách níže předmětné pasáže z této první verze Pravidel, že je již v textu svých připomínek mohu ponechat, rozhodl jsem se k opačnému kroku; tyto pasáže nyní vyjímám z textu mých prvních připomínek a nahrazuji je jen stručným popisem toho, co se v inkriminovaných pasážích vlastně řeší. V dohledné době se k Pravidlům podrobněji vyjádřím a toto své vyjádření – pro zjevně zásadní charakter – budu na těchto stránkách publikovat, aby alespoň odborná veřejnost měla k dispozici jeden z pohledů na přijímací proceduru do pozice kandidáta na soudce NS. Jde mi totiž o rozvinutí věcné diskuze na toto téma, a to nejen z hlediska náhledu na nastavení pravidel z hlediska kandidatury soudce nižšího soudu na NS, ale především z hlediska kandidatury osob z mimo justičního prostředí (je kupř. správné hledat právního vědce, akademika, který ovšem pro řádné fungování soudce NS časem by stejně musel opustit dráhu právního vědce atd.??? Je vůbec možné, aby soudce při 100 % plnění svých povinností byl kapacitně schopen ještě pojmout agendu právního vědce???). 

      Uvádím též aktualitu, že k žádosti člena civilního kolegia předseda NS prodloužil lhůtu pro připomínkování k návrhu Pravidel do 15. 5. t. r.

 

Upravený text:

      1. Předseda NS Pavel Šámal včera rozeslal soudcům NS (v extrémně krátké lhůtě zpracovanou) první verzi Pravidel pro výběr kandidátů na soudce NS (dále též "materiál") k připomínkování (jelikož se jedná o interní materiál, nemohu jej zde publikovat, což ovšem nevylučuje možnost, že tento materiál vedení NS na svých stránkách zveřejní).

      2. Účelem tohoto materiálu je stanovit jasná pravidla pro výběr a hodnocení kandidátů na soudce NS, a to jak ze strany soudců nižších soudů, tak i (nově) z právníků z mimosoudního prostředí.

      3. Nepochybuji o tom, že soudci NS budou tento materiál připomínkovat.

      4. Po přečtení první verze materiálu v rychlosti uvádím některé své první postřehy, které se pokusím do 2. 5. t. r. (což je konečný termín pro odeslání přípomínek k tomuto materiálu) zpracovat a v ucelenější formě předložit předsedovi NS. Předesílám, že stanovený termín k vyjádření (do 2. 5. t. r.) je velmi krátký, zcela nedostatečný vzhledem k závažnosti předkládaného materiálu.

      5. V úvodu materiálu se poukazuje na narůstající složitost práva a na sílící potřeby pro zapojení úspěšných akademiků, advokátů či státních zástupců do rozhodovací činnosti NS. V tomto směru mi v materiálu citelně chybí popis oněch potřeb zapojení (pokud budu hovořit o civilním kolegiu) oněch úspěšných akademiků. Stejně mi v materiálu chybí zdůraznění esence, že Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci  soudů v občanském soudním řízení...zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování způsoby předvídanými v § 14 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Má-li se tedy NS (z mého pohledu ve vztahu k civilnímu kolegiu) doplňovat o akademiky, kteří dosud nevykonávali funkci soudce nižšího stupně, je z mého pohledu zapotřebí vyložit blíže ony "společenské potřeby" pro nábor těchto "nesoudců" na pozici soudců vrcholného tělesa.

      6. Pokud jde o kandidáty na soudce NS z řad soudců nižších soudů, materiál mj. stanoví, že by se kandidát měl vzdělávat, a to nejen v Justiční akademii, ale i (arg.: „tak i“) na právnických fakultách (např. v doktorském studijním programu), či v jiných tuzemských nebo zahraničních institucích.

     7. Byla-li by vskutku takto nastavena pravidla pro soudce nižších soudů, pak by se mohlo stát, že mnozí erudovaní soudci (především z odvolacích soudů) by mohli mít problémy se splněním těchto podmínek. Jak podmínka vzdělávání v Justiční akademii, tak i na právnických fakultách (např. v doktorském studijním oboru) pro mnohé může být problém, neboť dobrý kariérní soudce si především plní své soudcovské povinnosti (soudí), takže kromě jistěže záslužné vzdělávací činnosti (ať již jako lektor či jako pasivní posluchač v Justiční akademii) může být pro něj již praktický (časový) problém dalšího vzdělávání na právnických fakultách. Otázka zní, zda je zde skutečně poptávka po akademických titulech, a jakou to má - z hlediska výkonu funkce soudce NS - validitu, resp. použitelnost či spíše využitelnost. Přesněji řečeno, může mít, ale také nemusí. Sama okolnost, že je někdo nositelem mnoha VŠ titulů atd. ještě nevykazuje lepší ukazatel schopnosti oproti poctivému a erudovanému soudci, který tzv. s přehledem soudí (výkonnost, schopnost precizně zdůvodněných rozhodnutí, z nichž mnohá jsou dále publikována, resp. jsou - pro v nich vyložené právní názory - v právní praxi využívána atd.). Jistěže je také záslužná a (nejen odborně) prospěšná účast soudce na různých odborných tuzemských a zahraničních konferencích, nicméně podle mého názoru nemůže jít o ukazatel, při jehož absenci by zkušenému kariérnímu soudci měla být upřena možnost stát se soudcem NS. A tak se obávám, aby při nastavení pravidel tohoto druhu nedošlo k zamezení průniku skutečně kariérních (především velmi zkušených odvolacích) soudců nižších soudů na NS. Nejsem si jist, zda jsou vnímány tyto možné důsledky.

       8. Za problémový spatřuji požadavek na kandidáta, aby v pracovním životě dbal na vedení svých podřízených a napomáhal jejich růstu. Myslím si, že by tento požadavek takto formulován být neměl (neboť zčásti by se mohl objevit v hodnocení přísl. předsedy daného soudu), neboť v sobě skýtá celou řadu možných rizik všelijaké interpretace, resp. hodnocení takového působení kandidáta. Tak např. v situaci akademika může panovat jistá odborná rivalita atd., která se skrytě může projevit v takovém hodnocení ukazatelů a ptám se, kdo bude arbitrem těchto "hodnocení"? Ponechal bych tuto část do rámce celkového hodnocení kandidáta, ať již z pohledu (u soudce) předsedy daného soudu a u "nesoudce" z pohledu příslušného vedoucího pracovníka (vedoucího příslušné katedry právnické fakulty, resp. děkana, ředitele právního ústavu atd.).

     9. S přihlédnutím k bodům 6 až 8 se proto domnívám, že by předmětný text bylo vhodné formulovat kupř. takto:

      "Kandidát musí být také schopen rozvíjet své schopnosti a průběžně se vzdělávat. A to např.  v rámci vzdělávání v Justiční akademii, případně na právnických fakultách (např. v doktorském studijním programu) či jiných českých nebo zahraničních vzdělávacích institucích. Za součást jeho odborného rozvoje lze považovat i jeho publikační činnost, a to jak v oblasti odborných monografií, komentářů a článků či příspěvků v odborných časopisech, tak i např. při vystupování na odborných konferencích doma i v zahraničí. U kandidáta se rovněž přepokládá znalost alespoň jednoho světového jazyka."  (k tomu srov. např. výběr soudce NS SR - https://kuc.cz/irqcj5).  

       10. V případě kandidáta na soudce NS z mimosoudního prostředí materiál vychází z toho, že takový kandidát musí obohatit NS jak po profesní, tak i osobnostní stránce.

       11. Zde bych navázal na velmi kritická slova (a dále vysvětlím, proč tak činím), která pronesla bývalá předsedkyně NS, později místopředsedkyně ÚS a dnes politička a senátorka Eliška Wagnerová v LN (18. 4. 2017) v článku "Nejvyšší soud ‚amatéry‘ unese". Cituji autorku: "Soudcovští kritici přítomnosti ‚amatérů‘ v nejvyšších justičních patrech vycházejí z toho, že toliko soudci jsou schopni férového přístupu. Stohy neférových rozhodnutí je však usvědčují z omylu - ze samotného statusu soudce se férovost nezrodí. Férový, ve smyslu ústavním může být advokát, vysokoškolský pedagog i státní úředník. Navíc je třeba brát v úvahu i možnost vyhoření, soudí-li soudce příliš dlouho. Je to samozřejmě lidské, ale je nutno s tím počítat a nastavovat i s ohledem na to parametry pro vstup do justice, do nejvyšších pater zejména. A čerstvý vítr, který by na NS mohli přinést nesoudci se svými zkušenostmi z druhé ruky, by mohl přispět k restartu dlouholetých soudců jako nová výzva."

       12. V této souvislosti bych nejdříve využil názoru jednoho (dnes již bývalého) soudce, který mi v reakci na posledně uvedené názory autorky vyložil svůj následující (a podle mého názoru vcelku trefný) pohled (vybírám některé pasáže): "Pro justici je důležitá její stabilizace ve společnosti nikoliv radikální změny. Signifikantní je, že v definování (z pohledu E. W.) dobrého soudce (hluboce zakořeněné přesvědčení o nutnosti hledat vždy rozumné řešení, soudcova hluboká úcta ke svobodě a odhodlaná ochrana férovosti), chybí to, co je zakotveno v Ústavě - vázanost zákonem a mezinárodními smlouvami. Co lze považovat za rozumné či správné řešení je často sporné a subjektivní. Mnohdy je tzv. formalistické a předvídatelné rozhodování přijatelnější než libovůle soudce neprespektujícího právní mormy (výklady a contrario) a ustálenou judikaturu, byť se ohání vznešenými abstraktními principy, které subjektivně ‚poměřují‘ a jejichž úctyhodnost je zpravidla dána právě převládajícím typem politického zřízení..."

       13. Je nezbytné si předně vyřešit otázku, co se vlastně sleduje např. přijetím akademika na post soudce NS. Je zde zájem, aby v co nejširší možné míře takový akademik, ale již v pozici jmenovaného soudce NS, nadále přednášel, vykonával bohatou lektorskou činnost, resp. vykonával vědeckou činnost, když při takové zátěži stěží může současně 100 % odpovědně vykonávat funkci soudce NS? Anebo naopak, aby se plně věnoval výkonu funkce soudce a pouze okrajově, resp. doplňkově vykonával pedagogickou a lektorskou, resp. vědeckou činnost (připomeňme si v této souvislosti zcela zřetelný názor ministra spravedlnosti Roberta Pelikána - https://kuc.cz/ly1qtr). Nemíjí se pak tato očekávání (přání) s možnostmi a jinými formami (např. pozice poradce v pracovním poměru u NS)? Je zde skutečně zájem o akademika - soudce NS, který jen kupř. z 50 % možná ze 70 % bude fakticky vykonávat funkci soudce, ale za to může kromě své pedagogické činnosti být nepřehlédnutelným zástupcem NS na různých právních konferencích? A pokud by mělo platit, že akademik nově již v pozici soudce NS má především plnit (jak jinak) funkci soudce NS, jak také zákon stanoví, pak po nějakém čase se u něj bude ztrácet ona "akademická síla", která měla být onou invencí v rámci nové personální vlny. Je to přece jasné, pokud takový akademik bude nucen si plnit všechny povinnosti soudce NS, pak nebude mít dost času na svou dosavadní akademickou (vědeckou) činnost, takže postupem doby - při užití stejné logiky, s níž přichází Eliška Wagnerová - by bylo zapotřebí jeho další restartu, neboť ona akademická nadstavba se postupně bude obsahově - právě důsledným plněním povinností soudce NS - logicky vytrácet a takový soudce - bývalý akademik z povahy věci již nebude moci stačit svým bývalým kolegům akademikům, kteří budou (přirozeně) ve stále širokém záběru rozvíjet svou akademickou (vědeckou) činnost. Je zřejmé, že cesta tvrzené invence, jež (bohužel) spočívá v nesprávném náhledu na tvrzený kapacitní rozsah stávajících soudců NS nacházejících se v prostředí, jež by kupř. právě příchodem akademiků mělo být obohaceno, je značně drnitá a zjevně provázená celou řadou proměnlivých, které v budoucnu mohou přivodit mnohá (i nemilá) překvapení. Obzvláště v případě, pokud by bylo přistoupeno k vícečetnému (ale proč?) jmenování akademiků na post soudce NS, s jejich postupným zasazením do jednotlivých (či snad do většiny) civilních senátů (nemělo by se zapomínat, že NS není ÚS). V tomto směru takto případně prosazovaný personální experiment by sice byl k odpovědnosti předsedy NS, avšak málo platné, podstatné zde není ona odpovědnost daného předsedy NS, jenž v určitý časový okamžik nakonec stejně skončí ve své funkci, ale o personální důsledek, který zde bude po ukončení jeho funkce, o nastavené a již nijak nekorigovatelné personální obsazení NS (pokud by se zjistilo, že ony prosazené personální změny byly nedomyšlené, nesprávné a ve svém důsledku pro NS dokonce snad nijak prospěšné či přímo nežádoucí).

      14. V materiálu se také praví, že kandidát – „nesoudce“ si musí uvědomovat vytížení, které je spojeno s výkonem funkce NS.

      15. Požadavku dle ad 14 lze stěží dosáhnout bez předchozí pracovní verifikace onoho kandidáta. Jakákoliv ujištění kandidáta v uvedeném směru nejsou nijak vypovídající o jeho skutečných schopnostech a možnostech. Jelikož stávající právní úprava neumožňuje výkon funkce soudce pouze pro časově vymezené období, je otázkou, jak zjistit, zda kupř. akademik je vůbec schopen obstát v justičním prostředí, zda je schopen vykonávat funkci soudce, pracovat v příslušném senátu atd. Řešení se nabízí kupř. cestou (minimálně) jeho půlročního působení na pozici asistenta soudce NS v senátu, ve kterém by měl tento akademik působit po jmenování soudcem NS. Minimální půlroční působení akademika v pozici asistenta soudce NS by mohlo představovat nejkratší časový úsek, v němž si lze ověřit jeho schopnosti a dovednosti pro budoucí výkon funkce soudce NS tím, že by se podílel na zpracovávání konceptů rozhodnutí a řešení dalších věcí spojených s výkonem funkce soudce NS (jistěže v rámci zákonem daných podmínek pro výkon asistenta soudce NS), přičemž závěrečné hodnocení příslušného řídícího předsedy senátu by mohlo představovat relevantní (informačně hodnotný) podklad pro předsedu NS, zda takového akademika navrhne ke jmenování soudcem NS, resp. zda učiní ministru spravedlnosti podnět k jeho jmenování (ministr spravedlnosti by po kompletaci spisového materiálu, s příp. přihlédnutím k závěrům z psychologicko-diagnostického vyšetření předložil návrh na jmenování prezidentu republiky). Pokud by nebylo přistoupeno k podmínce minimální (asistentské) praxe akademika (zájemce o post soudce NS) u NS, je zde vážné nebezpečí, že se soudcem NS může stát akademik, který sice bude brilantním právním teoretikem, ale třeba podprůměrným či ve svém důsledku neschopným soudcem NS!

      16. Pravidla nijak nenastavují kritéria pro výběr osobnosti kandidáta - dosavadního "nesoudce" - z pohledu jeho předchozí praxe v exekutivě či v legislativní činnosti. Přitom problematika propojení s exekutivou se do jisté míry navozuje v případě nominace na post soudce NS těch akademiků, kteří kupř. předchozí roky intenzivně pracovali na tvorbě nové civilní úpravy, své úsilí spojili s tvorbou nových komentářů civilního kodexu a dalších navazujících předpisů, s lektorskou činností, zpracováváním různých analýz a posudků, takže by zde došlo k naprosto nepřijatelnému propojení v pozici týchž osob - participace na normotvorbě, propojení s exekutivou a následně souzení "podle zákona, na jehož tvorbě jsem se podílel."

        17. Jistěže je tedy možné, aby i výrazná osobnost z akademické obce mohla být jmenována soudcem NS (zákon takový postup explicitně nezakazuje), nicméně mělo by se pečlivě vážit, jakým přínosem může pro NS být, pokud takovým soudcovským kandidátem má být akademik, který své předchozí roky spojil s tvorbou nové civilní úpravy (především nového občanského zákoníku), komerčních komentářů, komerčních školení, a jenž by se měl najednou přetavit (s tak úzkým propojením s exekutivou) do pozice soudce Nejvyššího soudu.

       18. Lze od této osoby očekávat i možný názorový střet s jeho předchozími názory vtělenými do jím zpracovaných komentářů či jím zaujímaného výkladu jím sepsaných nových pravidel civilního kodexu a dalších předpisů? Nehrozí - s ohledem na předchozí již vyložené právní názory takového akademika - jistá odborná strnulost (skrytá neschopnost či neochota se odchýlit od svých vlastních názorů, natolik komerčně prezentovaných), které v konfrontaci s realitou mohou pokulhávat a vykazovat názorový defekt? A lze v této souvislosti zaznamenat možný dosah následující řečnické otázky formulované bývalou předsedkyní NS Ivou Brožovou i ve vztahu k těmto akademikům - spolutvůrcům nového občanského zákoníku - "Kladu si sama otázku, jak může soudce nalézat právo, jestliže si ho sám vynalezl již tím, že ho napsal."?

      19. Připadá mi koncepčně nesprávné, aby na pozici soudce NS se ocitl bývalý "legislativec", dosud tak intenzivně propojený s exekutivou, jenž by nadále měl jím napsaný (spolu sepsaný) zákon již jako soudce NS interpretovat a aplikovat. Anebo je zde záměr naopak akademiky s takovým "propojením" povolat na NS? To by ovšem bylo popřením dosavadních pohledů na výkon funkce soudce NS!

       20. Naopak mi připadá (pokud předseda NS bude trvat na jmenování některých akademiků soudci NS) vhodné a žádoucí - právě s ohledem na zachování názorové plurality - povolat na NS ty významné akademiky, kteří stáli mimo tuto hlavní novou legislativní civilistickou vlnu. Od těchto akademiků - "nelegislativců" - totiž nelze očekávat odbornou strnulost (v zahledění do dříve pojatých - znormovaných pravidel chování, posléze okomentovaných a lektorsky prosazovaných stejnými osobami), nýbrž jistou invenci a schopnost i kritického náhledu vůči jejich bývalým akademikům.

      21.  Při výběru kandidátů - "nesoudců" na pozici soudce NS by mělo být tedy zohledněno, že není vhodné dosavadní propojení akademika s exekutivou. Přiměřeně lze použít na tuto problematiku optiku pohledu bývalé předsedkyně NS Ivy Brožové, která k otázce možného návratu bývalého soudce NS na týž post po jeho mezipůsobení v exekutivě mj. uvedla: "...soudcovská nezávislost je skutečně principiálního významu pro fungování demokratického právního státu, tak se s tímto nárokem na soudcovskou nezávislost pracuje preventivně. Z tohoto pohledu samozřejmě, že možné situace, kdy soudce přejde do exekutivy jsou. Ale ty návraty v tomto směru, to je cosi, co bych já principiálně již považovala za situace, které budí objektivně pochybnosti o schopnosti být nezávislý. Tito lidé jsou prostě jen lidé a pohybováním se v oblasti exekutivy, samozřejmě, že dochází ke vzniku celé řady formálních i neformálních vztahů a ty vám, ať už chcete nebo nechcete, později ty ruce k té schopnosti být nezávislý svazují. Taková je prostě lidská přirozenost." (zdroj: https://kuc.cz/4pu85n)

     22. Materiál v případě nominace kandidáta z mimosoudního prostředí počítá s jeho veřejným slyšením před příslušným kolegiem a s vyjádřením příslušného předsedy kolegia s přihlédnutím ke stanovisku členů senátu, v němž by měl kandidát funkci soudce vykonávat.

      23. Pokud jde o "vyjádření příslušného senátu", zde bych se přimlouval za to, aby takovým senátem nebyl ten senát, jehož členové či některý z nich dosud kooperoval s takovým kandidátem v rámci spoluautorské či snad legislativní činnosti. Je tomu tak z toho důvodu, že právě díky těmto činnostem a v úvahu přicházejícím komerčním (a jiným) vazbám se mohou vytvořit často situace, které mohou "znesnadňovat" objektivní pohled ze strany příslušného senátu či některých jeho členů na daného kandidáta (osobní vazby, komerční spolupůsobení v rámci publikační, lektorské činnosti atd, které budou znemožňovat objektivní pohled těchto soudců při hodnocení tohoto jejich známého kandidáta; není snad potřeba blíže popisovat možné životní mutace, které mohou nastat z těchto kooperací). Proto je vhodné či přímo žádoucí, resp. nezbytné, aby takový kandidát byl nejprve coby např. asistent soudce začleněn do příslušného senátu, kde uvedené vlivy nepřicházejí v úvahu, a poté, aby daný senát se k působení takového kandidáta coby budoucího soudce NS odpovědně a objektivně vyjádřil. V opačném případě je zde nebezpečí možných střetů plynoucích z osobních, pracovních, resp. komerčních a podobných vztahů atd.

      24. A pokud jde o veřejné slyšení kandidáta - "nesoudce", materiál předpokládá odpovídající sebeprezentaci kandidáta, jakož i to, že tímto vystoupením by měl kandidát prokázat své odborně vědomosti a schopnost vstřebávat informace atd.

        25. K tomu vcelku správně bývalé předsedkyně NS Iva Brožová argumentovala, že 'schopnost kandidáta na obsazení soudcovského místa u NS by neměla být poměřována jenom jeho kupř. komunikačními schopnostmi v rámci jeho vystoupení na plénu NS, když jinak jde o soudce, o němž jsou dlouhodobě pozitivní reference, potvrzené zejména stáží u NS, na kterou byl vybrán příslušným kolegiem.' Stěží lze očekávat, že v rámci svého veřejného slyšení kandidát může prokázat to, co se od tohoto veřejného slyšení očekává v předložené verzi Pravidel. Schopný rétor (třeba vysokoškolský učitel) může svou gradačně prostupující výřečností jistěže mnohé odborníky zaujmout, to ovšem vůbec nic nevypovídá o jeho schonostech a možnostech skutečně dobře fungovat jako soudce (civilního kolegia) NS. Jaroslav Bičovský (jehož jméno není třeba v odborných kruzích představovat) k osobnosti soudce mj. uvedl: "Soudce není teoretik a jeho zásadní úvahy jsou limitovány v právu úvahami de lege lata: musí se řídit daným právem. V zásadě nemusí překračovat meze tohoto myšlení úvahami de lege ferenda, není v jeho náplni hledat nové úpravy. Prostě soudce jako praktik je osobnost, která nemůže překročit u nás historický rámec své působnosti. Nejde o postavu absolutizovanou, má vždy relaci ke společnosti a je jejím činitelem." (in Bičovský, J.: Problematika soudcovské práce, Příručky ministerstva spravedlnosti České republiky, SEVT Praha, svazek 52, 1991, str. 75). Cožpak slyšením takového kandidáta se naznají esence základu pro fungování soudce, který musí být schopen výtečně ovládat následující (např. Jaroslavem Bičovským v díle shora na str. 83 relevantně shrnuté) techniky? Tedy:

      - techniku výslechu, ať svědků či jiných osob,

      - techniku psaní protokolu,

      - techniku právní přípravy a postupujícího vývoje vyšetřování skutkového stavu spolu se vzájemným působením složek,

       - techniku interpretace příslušných právních předpisů a jejich konečné aplikace na skutkovou podstatu,

        - techniku řízení jednání,

        - umění rozpoznat, kdy záležitost je zralá k rozhodnutí a s tím souvisící vynesení rozhodnutí,

        - techniku formulování výroku rozhodnutí, jeho ústního a písemného odůvodnění, jakož i stylu projevu ať ústního či písemného,

         - techniku kancelářské práce.

       To je základ, který musí ovládat každý soudce!

        Alespoň náznak možnosti zvládnutí těchto technik kandidátem z mimosoudního prostředí by bylo možné zjistit při jeho fungování v rámci minimálně jeho půlročního působení na pozici např. asistenta soudce NS, pokud by příslušný předseda senátu se obětoval a věnoval nemálo ze svého času monitoringu tohoto kandidáta z hlediska jeho schopností a možností se aklimatizovat pro budoucí výkon funkce soudce civilního kolegia NS. Jestliže se ovšem hledá osoba kandidáta z pozice akademika, která má být okrasou tuzemských a zahraničních konferencí a jehož předností by primárně měla být míra citací jím zpracovaných komentářů v odborné literatuře atd., případně osoba, jež by transformovala své závěry uplatněné v legislativní činnosti, posléze v komentářové a lektorské činnosti v rámci nové civilní úpravy, pak jde o nastavování kritérií, jež se míjejí s dosavadní historií kariérního růstu právníka s jeho vyústěním na pozici soudce NS, a do jisté míry (pro možné střety a vazby třeba s exekutivní složkou) narušují dosavadní pohled na osobnost soudce NS. To souvisí dále s tím, že v předložené verzi materiálu se upřednostňuje tzv. mediálně komunikativní soudce NS, který by měl mít schopnost vysvětlit gros jím rozsouzené věci i odborné a laické veřejnosti. Soudce NS však především musí být schopen mj. náležitě odůvodnit své písemné vyhotovení rozhodnutí a jistěže je při jednání po vyhlášení rozhodnutí také zákonu odpovídajícím způsobem odůvodnit. Otázka mediálního zprostředkování soudních případů z úst soudce NS je sporná a určitě by neměla být nastována jako jeden z elementů pro osobnost kandidáta na pozici soudce NS. Pochopitelně mohou nastat situace, kdy je zapotřebí, resp. vhodné, aby soudce NS vystoupil v médiích a byl schopen ve stručnosti odborné, resp. v tomto případě především laické veřejnosti zprostředkovat gros rozsouzené věci senátem pod jeho předsednictvím, avšak nedělejme z toho další (ve smyslu shora již uvedených) techniku (nově) mediálního vystupování, neboť pro soudce NS by v těchto věcech měla platit spíše mediální střídmost a uvážlivost.

      26 . Důvodně a velmi moudře také v předchozí době zaznělo ze strany Soudcovské rady NS, že "NS je zásadně doplňován z řad soudců nižších soudů vybraných na jednotlivých kolegiích s ohledem na dlouhodobé reference o jejich odborné a lidské kvalitě, jde o soudce, kteří předtím absolvovali u NS zpravidla až roční stáž, které znají kolegové z příslušného kolegia a kteří se u NS během stáže osvědčili a jejich způsobilost vykonávat funkci soudce NS nebyla nijak důvodně zpochybněna...", a že "NS je doplňován z řad soudců, o kterých je známa jejich kvalita, a na tom nemůže nic změnit jejich jediné vystoupení před veřejností, z něhož se rozhodne nedá zjistit, zda by měl či neměl být soudcem NS." Musíme si prostě připustit, že žádné veřejné slyšení kandidáta - "nesoudce" - nemůže nahradit je pracovní výsledek po proběhnuvší (např. půlroční) praxi (dle mého názoru) např. v pozici asistenta soudce NS.

      27. Pravidla neřeší problematiku psychologicko-diagnostického vyšetření kandidátů - "nesoudců". Ministerstvo spravedlnosti vyžaduje pro nominaci soudcovského kandidáta na post soudce nižšího stupně zásadně pozitivní závěr z psychologicko-diagnostického vyšetření (srov. Metodiku k posuzování osobnostní způsobilosti k výkonu funkce soudce zde: https://kuc.cz/hlca66).  Cílem tohoto vyšetření je vyloučit osoby nezpůsobilé pro výkon funkce soudce. Kromě posouzení intelektové kapacity, posouzení charakteristik osobnosti a výskytu psychopatologie, se u soudcovských kandidátů standardně posuzuje i odolnost uchazeče vůči zátěži.

       28. Je tedy primárně k posouzení, zda i osoby z řad akademiků navrhovaných na jmenování soudce Nejvyššího soudu, by se měly podrobit tomuto psychologicko-diagnostickému vyšetření. Pokud by tomu tak být nemělo, znamenalo by to, že se v tuzemsku (a zdůrazňuji, že neodůvodněně) uplatňují dvojí pravidla pro výběr soudcovských kandidátů. Zatímco na soudy nižších stupňů je takovéto vyšetření obligatorní a bez něj, resp. s nevyhovujícím výsledkem vyšetření (nedoporučuje se k výkonu funkce soudce) by ministr spravedlnosti prezidentu republiky návrh na jmenování soudce nikdy nepředložil, v případě kandidátů - "nesoudců" na post soudce NS by musela být zcela neodůvodněně uplatňována výjimka, což by nepochybně nemohlo být vnímáno jako projev rovného přístupu v podmínkách pro obsazování soudcovských míst. Navíc v případě osob bez jakékoliv znalosti justičního prostředí by nemohl být díky takovému vyšetření ani zjištěn stupeň jejich odolnosti vůči zátěži. Tedy jejich schopnost reálně fungovat při zátěži soudce.

       29. Pravidla nijak neřeší problematiku předchozí možné provázanosti kandidátů - "nesoudců" s politickými stranami (ať již z pozice jejich bývalého členství v politické straně či donátorství atd.) Doba je složitá a NS by se měl chránit před pronikáním osob spjatých v té které formě s politickými stranami atd.

       30. Přimlouval bych se, aby s procesem obsazování NS z řad "nesoudců" nebylo spěcháno, byla za tím účelem ponechána dostatečná doba pro veřejnou rozpravu (neboť význam a dosah působení NS je výrazný) a aby určitě bylo započato s realizací obsazování NS z řad "nesoudců" až po letošních parlamentních volbách, z nichž vzejde nová vláda a tedy i nový (případně možná staronový) ministr spravedlnosti. Ten totiž může rovněž vnést svůj pohled na realizaci daného záměru, neboť nemusí sdílet (v tom kterém směru) nastavená pravidla a může tudíž uplatnit svůj vliv tím směrem, že v případě konkrétních kandidátů (pro snesené výhrady to kterého charakteru - např. předchozí politická či jinak provázaná činnost, působení v exekutivě atd.) zneprůchodní proceduru směřující ke jmenování těchto osob na pozici soudce NS.

       31. A dovětek: v předloženém materiálu se uvádí, že Pravidla předkládá NS, což by znamenalo, že jej spoluvytvořili (vycházeje např. z § 15 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.) předseda NS, místopředseda NS, předsedové kolegií, předsedové senátů a další soudci obou kolegií (civilního i trestního). Předložená verze ovšem takto zpracována nebyla, a proto by podle mého názoru měl být text formulován tak, aby vystihoval podstatu věci. Pokud materiál vytvořil předseda NS příp. ve spolupráci s místopředsedou NS či snad ještě s předsedy obou kolegií, mělo by to být takto v materiálu uvedeno s tím, že tento materiál posléze (pokud na to ze strany předsedy NS, resp. vedení NS bude zájem) byl schválen (či jen vzat na vědomí?) plénem NS či jednotlivě jeho trestním a civilním kolegiem. Mělo-li by jít o kolektivní dílo NS, pak by této předložené verzi měla předcházet podrobná rozprava v plénu či v jednotlivých kolegiích (což se zatím nestalo) s výzvou, aby nejdříve jednotlivá kolegia či soudci - členové obou kolegií zaslali (zřejmě na adresu předsedy toho kterého kolegia) své náměty, pohledy, či dokonce snad ucelené návrhy pravidel pro další práci s tímto materiálem. V takovém sledu dílčích postupů by pak vedení NS koordinovalo tyto práce a následně by formulovalo (na podkladě učiněných připomínek, návrhů atd.) příslušnou verzi Pravidel, jež by byla předložena Plénu NS k rozpravě a k případnému schválení (byl-li by zájem takto postupovat).

      32. Zdá se, že předsedou NS byl zvolen takový způsob zpracování Pravidel, kdy soudcům NS byla k připomínkování předložena již zpracovaná první verze Pravidel s tím, že poté předseda NS - na základě uplatněných připomínek - zpracuje druhou verzi Pravidel, kterou projedná s místopředsedou NS a předsedy kolegií NS. Je tedy otázkou, zda takto vzešlý materiál - finální Pravidla budou posléze pouze sdělena soudcům NS anebo bude přistoupeno k jejich konečnému odsouhlasení např. (nabízelo by se v takovém případě) Plénem NS. Nutno dodat, že zvolená procedura tvorby či přijetí Pravidel je pouze na uvážení předsedy NS, neboť v tomto směru pochopitelně není nijak (žádným právním předpisem) svazován, resp. zákonné limity pro jmenování soudce NS jsou nastaveny zákonem o soudech a soudcích.