Někdy za hranou, jindy zase i k pousmání.

Nalézací soudce si musí zvyknout na leccos. Jak v jednací síni. Tak i mimo ní.

Z praxe lze tak poukázat na případ, kdy jistý účastník si ze sbírky listin zajistil tzv. „nabývací titul“ k nemovité věci ve vlastnictví soudce, a pak třeba část takové smlouvy zkopíroval do svého podání a patřičně jízlivě to vše okomentoval.

Nebo advokát aktivně vyhledával adresu bydliště soudce, pak tuto vzdálenost od domu soudce porovnával s nedalekým sídlem určitého advokáta, a z toho všeho vážně dovozoval poměr mezi soudcem a advokátem.

Ale někdy obsah podání může vést i k určitému pousmání.

Tak např. jistý účastník, aby vyjádřil svou nevoli k soudci a k řešené věci, v podání mj. uvedl „vy píce prasivé“. Aby poté v odvolání (po uložení pořádkové pokuty) vysvětloval, že ve skutečnosti se jednalo o vyjádření k jeho případu, který vnímal jako u proschlé píce, která velmi práší. Pokud si pamatuji, byla mu uložena pořádková pokuta asi 10 000 Kč a tím jeho zmíněný virtuální prach jaksi pravomocně dosedl.

V konečném důsledku sice k pousmání, leč v první linii nikoliv, bylo znatelně „poznamenané“ podání účastníka s doprovodným textem, který nikoho nemohl nechat na pochybách, že ten papír je skutečně potřísněn… Následovala poměrně vysoká pořádková pokuta.

Jak říkám, někdy to v soudní nalézací praxi je za hranou, jindy zase i k pousmání.