Novinář Petr Dimun nezklamal

Když jsem v pondělí u Vrchního soudu v Olomouci spatřil novináře Petra Dimuna, tušil jsem, co možná nastane. A novinář Dimun (https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Dimun) mne nezklamal. V článku zde: https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/soudce-vrcha-spor-karna-zaloba-asistentka se v podstatě zcela vytratila nejpodstatnější informace předmětné kárné věci. Totiž, že bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix přistoupila nedůvodně k podání kárného návrhu proti mé osobě jen pro zjištění, že jsem podle opatřené tzv. sjetiny mých náhledů do informačního systému soudu ISAS nenahlížel pouze do svých věcí.

Dimun, který po skončení kárného jednání (jak jsem nemohl nevidět) se dotazoval vedení vyškovského soudu (přítomné předsedkyně i místopředsedy, kteří neobvykle se kárného jednání zúčastnili jako veřejnost), poté přistoupil k sepisu a publikaci onoho článku. V něm si mj. neodpustil vůči bývalé předsedkyni Nejvyššího soudu Ivě Brožové následující poznámku:

„Pro kontext je potřeba zmínit, že Pavel Vrcha přešel na vyškovský soud v roce 2022 z Nejvyššího soudu. Tam přišel z ústeckého krajského soudu v roce 2009, když si ho prosadila tehdejší předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová.

Už tehdy to vyvolalo nevoli u některých jeho nových kolegů, kteří to komentovali tak, že Brožová má dar, slušněji řečeno, najít na každém soudu vždy toho nejméně schopného. Na stranu druhou: Vrcha se na soudce vypracoval svou pílí – studia práv absolvoval při zaměstnání řidiče autobusu – a nasazení ho neopustilo ani v justici.“

Podle Dimuna tedy u některých soudců Nejvyššího soudu můj příchod na tamní soud měl vyvolat nevoli. Pan Dimun ovšem pomíjí, že přeložení na Nejvyšší soud předcházelo dočasné přidělení a vykonání tzv. stáže, na jejímž konci jsem byl - stejně jako ostatní dočasně přidělení soudci z odvolacích soudů - hodnocen (a to kladně) řídícím předsedou senátu, kde jsem vykonával funkci soudce, včetně ostatních členů daného senátu. Bylo též pravidlem, že případnou nevoli proti přeložení soudce z odvolacího soudu na Nejvyšší soud mohli soudci vyjádřit tamní soudcovské radě, což se tu a tam také i stalo. Kdyby byly nějaké náznaky proti mé osobě v této fázi zvažování mého přeložení na Nejvyšší soud, zcela jistě bych o takovém přeložení neuvažoval a vrátil by se ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, kde jsem byl pracovně i lidsky se svými kolegy velmi spokojen.

Bohužel, v roce 2014 jsem zjistil závažné skutečnosti týkající se tzv. Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. ( k tomu srov. návrh zde: https://1url.cz/Mespj). V rámci rozhodování v mém senátu žádné problémy nenastaly, pouze někteří soudci, jež byli aktivně zapojení do projektu Metodiky, mohli nelibě vnímat mou kritiku tohoto projektu. Já jsem se tehdy domníval, že se mi podaří zahájit interní (pouze na NS) diskuzi ohledně problémových témat, k čemuž ovšem nedošlo. Výsledkem pak bylo (ovšem na základě podání třetí osoby z lékařského prostředí) šetření problematické Metodiky ombudsmanem a následně byla publikována zpráva o tomto šetření (zde: https://1url.cz/Cespf). Nemusím snad popisovat, jakým tlakům jsem v souvislosti s kritikou metodiky musel čelit.  

A jak se „vyrovnat“ s kritikem pochybného projektu? Třeba i tak, že takovou osobu  označíme specifickým výrazem, čímž vlastně původní informace, co mělo být hodnoceno, přetavíme úplně někam jinam. Právě tam, kde by ta aktuální pozornost měla spočinout.

Jak říkám, pan Dimun, který měl rovněž možnost se věnovat problémům spojených s Metodikou a snažit se vyjasnit nestandardní chování některých soudců (což neučinil), o kterých ve zprávě o šetření psal tehdejší ombudsman Stanislav Křeček, mne nezklamal…