O autorovi

        Pavel Vrcha se narodil v roce 1966 v Prostějově. Vystudoval při zaměstnání Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (1990 - 1995).

      Po absolvování středoškolského studia (maturita v r. 1984) vykonal v letech 1985 - 1987 základní vojenskou službu v Hradci Králové (na letištní technické, záchranné a požární pohotovosti).  Do roku 1989 pracoval jako závozník, později též jako řidič autobusu MHD v Praze Dejvicích a v ČSAD Praha Klíčov. Nebyl členem ani kandidátem KSČ, stejně jako jeho rodiče Marie a Břetislav Vrchovi [otec Břetislav (nar. v r. 1923, zemř. v r. 1985, absolvent Reálného gymnázia v Prostějově, v období od 20.10. 1942 do 3.3. 1945 totálně nasazený v Rakousku) byl v roce 1951 v rámci tehdejší akce "77.000 administrativních pracovníků do průmyslu" přeřazen do dělnické profese].

        Po ukončení studia práv vykonával praxi advokátního koncipienta v advokátní kanceláři JUDr. Ladislavy Palatinové v Kroměříži a posléze v advokátní kanceláři JUDr. Boleslava Pospíšila v Brně. Po složení advokátní zkoušky (1998) byl přijat na místo justičního čekatele Krajského soudu v Ústí nad Labem a po ročním výkonu praxe byl 21. 10. 1999 prezidentem republiky Václavem Havlem jmenován soudcem s přidělením k Okresnímu soudu v Děčíně. Od 1.7. 2001 vykonával funkci soudce (byl členem senátu č. 10 Co) a později byl předsedou odvolacího senátu č. 14 Co Krajského soudu v Ústí nad Labem. Od 1.11. 2009 byl přeložen k Nejvyššímu soudu České republiky.

        Pavel Vrcha je ženatý; s manželkou, která je soudkyní (manželka, její rodiče ani prarodiče nebyli v KSČ), má dvě děti. 

        V období od května 2009 do října 2009 byl dočasně přidělen k Nejvyššímu soudu. 

        Od 1. 11. 2009 (přeložení k Nejvyššímu soudu) do  31. 12. 2021 byl soudcem (předsedou senátu) Nejvyššího soudu.

        Funkci soudce (předsedy senátu) Nejvyššího soudu zprvu vykonával v soudním oddělení č. 30 Cdo a posléze  v soudním oddělení č. 24 Cdo. Rozhodoval mj. o dovoláních ve věcech odporovatelnosti právních úkonů podle obč. zák. a neúčinnosti právních jednání podle o. z., vkladu práva do katastru nemovitostí, vyvlastnění a omezení vlastnického práva, sporů o platnost a účinnost převodu vlastnických práv, jakož i nař. ve věcech dovolání podle z. ř. s.

    Na vlastní žádost byl ministryní spravedlnosti Marií Benešovou s účinností od 1. 1. 2022 přeložen k Okresnímu soudu ve Vyškově (důvody přeložení jsou uvedeny zde: vrcha.webnode.cz/news/k-me-zadosti-o-prelozeni-z-nejvyssiho-soudu-k-okresnimu-soudu-ve-vyskove/).

      Ve své publikační činnosti se dříve zabýval právem sociálního zabezpečení, problematikou restitucí a transformací zemědělského majetku, rozhodčím řízením. V posledních letech se zaměřuje  na problematiku věcných práv k nemovitostem, katastru nemovitostí a civilního procesu.

      DALŠÍ INFORMACE (vzdělání, soudní praxe):

* studium práv - rozhodnutím děkana Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně ze dne 31. května 1990, č.j. 14837/90/90 D III/3, na základě výsledků přijímacího řízení přijat od školního roku 1990/1991 k dálkovému studiu oboru právo na uvedené fakultě MU v Brně;

* diplomová práce: Restituční řízení podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (1995, titul Mgr.);

* rigorózní práce: Zápisy vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem podle zákona č. 265/1992 Sb. s vykonáním státní rigorózní zkoušky z oblasti práva v oboru Správní právo - správní a zemědělsko-družstevní právo (2000; udělen titul JUDr.);

* v l. 1995 - 1998 praxe advokátního koncipienta v AK v Kroměříži a poté v Brně;

* advokátní zkouška složena v Praze dne 8. října 1998;

* od 16. listopadu 1998 přijat do pracovního poměru na místo výkonu justičního čekatele v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem s vykonáváním čekatelské praxe u Okresního soudu v Děčíně (přijetí předcházelo mj. psychologické vyšetření s pozitivním závěrem, které bylo vykonáno dne 24. června 1998 v Ústí nad Labem; viz zpráva Psychologické laboratoře LADOP Ústí nad Labem, zpracovaná dr. Jiřím Seidlicem a Mgr. František Konečným, o psychologickém vyšetření jmenovaného ze dne 29. června 1998, č.v. 4347/K; zpráva je součástí pers. spisu jmenovaného);

* uznání advokátní zkoušky za odbornou justiční zkoušku ministrem spravedlnosti JUDr. Otakarem Motejlem dne 11. srpna 1999, pod č.j. 534/99-pers. SO;

* soudcem (Okresní soud v Děčíně) jmenován dne 21. října 1999;

* soudcem Krajského soudu v Ústí nad Labem od 1.7. 2001;

* soudcem Nejvyššího soudu ČR od 1.11. 2009 do 31. 12. 2021; přitom od 1.4. 2010 (z toho od 1.7. 2010 do 31.12. 2011 předsedou) do 31. 1. 2012 byl členem zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.

* absolvování profesního vzdělávacího programu MBA - Psychologie managementu, Ústav práva a právní vědy, o. p. s. [studium od I/2018 do X/2019, disertační práce na téma "Stres jako (de)stimulační faktor při výkonu funkce soudce"].

* soudcem Okresního soudu ve Vyškově (na vlastní žádost z důvodů zde: vrcha.webnode.cz/news/k-me-zadosti-o-prelozeni-z-nejvyssiho-soudu-k-okresnimu-soudu-ve-vyskove/) od 1. 1. 2022 (vrcha.webnode.cz/_files/200000336-cbf70cbf71/p%C5%99elo%C5%BEen%C3%AD.pdf)

NÁZORY:

* Soudci by neměli komentovat politické dění ani v tuzemsku ani v zahraničí (za to nejsou státem placeni).

*Ssoudci by neměli psát zákony (připomínkovat zákony však mohou a je to i žádoucí), soudci nejsou legislativci, nemají k tomu odborné legislativní zkušenosti.

* Sepětí soudce s exekutivní složkou v procesu tvorby právního předpisu a s tím související vytváření známostí a vztahů by se v demokratickém právním státě nemělo stát běžnou záležitostí (aniž by bylo potřeba dodávat proč).

* Pro justici je přínosné, pokud na místa soudců budou přicházet i významní právníci z mimosoudní oblasti, avšak nikoliv ti, kteří byli z titulu své profese či legislativní činnosti propojeni např. s exekutivou, neboť toto jejich "těsnější propojení s exekutivou" zcela nepochybně nemůže být přínosem pro justici.

* Nejtěžší práce soudce je na prvním stupni, neboť prvoinstanční soudci  kromě své vlastní soudcovské činnosti musejí vykonávat celou řadu dalších administrativně-technických úkonů, jako "první" řeší dané soudní případy, což je velmi náročné obzvláště v době fungování např. "nového" občanského zákoníku či dalších právních předpisů.

* Soudci jsou vystaveni zvýšené stresové zátěži a je zde nebezpečí, že se u některých z nich mohou projevit příznaky syndromu vyhoření (předsedové soudů by měli uvedené faktory reflektovat a rozvrh práce realizovat i v návaznosti na schopnosti, možnosti a zdravotní stav soudců).

* Soudcovská práce je ze strany veřejnosti jednou z nejvíce "kontrolovaných" profesí.

* Výkon funkce soudce by měl zaniknout uplynutím kalendářního roku, v němž soudce dovrší věku 65 let, a to s ohledem na skutečnost, že výkon funkce soudce je mimořádně stresově náročné povolání a soudci by měli mít možnost si reálně "užít" aktivního důchodu, jistěže při zachování jim odpovídající výše vypláceného důchodu.

* Výkon funkce soudce Ústavního soudu by bez dalšího neměli vykonávat bývalí členové KSČ, ale ani bývalí kandidáti do KSČ, kteří z důvodu "sametové" revoluce se "nestihli" stát "platnými" komunisty, tedy členy KSČ. Důvod je jednoznačný: pokud zde máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu, který bývalou KSČ označuje za zločinnou organizaci, pak absolutně není možné, aby u orgánu ochranu ústavnosti bývalí komunisté či adepti na komunisty vykonávali svou funkci a řešili věci z pohledu demokratického právního státu. Pokud tomu tak je, pak těm, kteří mají podobné názory, jako já, nezbývá nic jiného, než tento stav respektovat, což ale neznamená, že s ním je třeba souhlasit. To v žádném případě. Vždyť takové kroky jsou v kontradikci právě s duchem zákona o protiprávnosti komunistického režimu a zejména pro vězně z padesátých let, z nichž jsem jednoho osobně poznal a měl možnost se seznámit s jeho názory (ale i s názory jeho kamarádů a bývalých spoluvězňů z Jáchymova), jsou absolutně nepřijatelné. Kdo byl tehdy komunistou či jím chtěl být, a proto byl kandidátem do KSČ, pak moc dobře věděl, jaké je jeho světonázorové ukotvení, co je KSČ vlastně za politickou stranu a co má na svědomí. Jen pro úplnost - pokud jde o soudce obecných soudů, zde jsem se již dříve vyjádřil (zde: vrcha.webnode.cz/news/nova-forma-kadrovani-soudcu-/), že jejich bývalé členství v KSČ důvodem pro zánik jejich funkce soudce není, resp. by jejich dřívější členství v KSČ jim nemělo bránit v jejich příp. kariérnímu postupu (myšleno např. postupu z okresního soudu na krajský soud atd.). Ústavní soud je však úplně něco jiného. Jde o orgán ochrany ústavnosti, u kterého by měla platit ta nejpřísnější pravidla jak z pohledu splnění odborných předpokladů, tak i z pohledu předpokladů mravních, osobnostních.  

       V období II. sv. války byl můj otec tzv. totálně nasazen do jedné továrny ve Vídni. 

    V padesátých letech, bohužel, "soudruzi" mého otce přeřadili z pozice administrativního pracovníka do průmyslu. Jako absolvent reálného gymnázia již vysokou školu studovat nemohl a nezbylo mu, než se při nuceném "nasazení" do továrny (Železárny Prostějov) vyučit instalatérem.

                        Do r. 1989 (v období tzv. "totality") jsem měl možnost od Amerického velvyslanectví v Praze odebírat časopis Spektrum -  Spektrum-dopis-USA.pdf (122415), v němž byly publikovány mj. úžasné články učitelů z amerických univerzit (z oblastí sociologie, práva, životního prostředí, architektury, politologie atd.).