Poslankyně Válková k chování soudce NSS Josefa Baxy

Poslankyně Válková k chování soudce NSS Josefa Baxy

Včerejší (17.1.2019)  ČT 24 (20:00 90' ČT24):

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor

„...bývalý předseda Nejvyššího správního soudu obvinil hlavu státu z nátlaku na rozhodnutí v některých konkrétních kauzách. Josef Baxa v rozhovoru popsal Deníku N, že mu Miloš Zeman dával najevo, jak má jeho soud rozhodnout v kauze nejmenování profesorů nebo případu, ve kterém figurovala firma ČEZ...“

Helena VÁLKOVÁ, členka ústavně-právního výboru, PS, předsedkyně petičního výboru, PS /ANO/:

„...já znám pana bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu velmi dobře...mně tam nehraje jedna věc. Pokud se o něčem takovém dozvěděl, tak proč to okamžitě neoznámil za předpokladu, že si myslel, že by to tedy ohrozilo nějak tu dělbu moci a že by moc výkonná, tady v tomto případě je to úplně jedno, kdo to je, je to prezident, ovlivňovala moc soudní...proč teď po několika letech...s tím přichází...

Obecné poznámky:

1. Soudci by se měli v médiích vyjadřovat uvážlivě a dovozovat možné důsledky, které z prezentace jejich názorů mohou vyplývat (v médiích být následně dále interpretovány, analyzovány atd.).

2. V podmínkách demokratického právního státu platí, že soudce, na něhož je činěn v souvislosti s rozhodováním jemu přidělené věci k projednání a rozhodnutí jakýkoli nátlak, případně je činěn jakýkoli nátlak na soudního funkcionáře, aby nějakým způsobem byl činný ve výše uvedeném směru (ve vztahu k danému soudci), musí okamžitě (řádově v hodinách) konat. V takovém případě by soudce měl učinit příslušný úřední záznam do spisu, případně podle závažnosti dané věci se obrátit na příslušný policejní orgán a vyrozumět o tomto svém postupu předsedu daného soudu. Úplně nejhorší variantou a profesním selháním soudce je, pokud je při shora popsaném ataku nečinný a případně s určitou prodlevou o takovém ataku pouze ex post podává informace v médiích.

3. Soudce se pochopitelně nemůže setkat (opakovaně setkávat) s účastníkem řízení mimoprocesním způsobem (tj. např. při soudním jednání), i kdyby s ním měl probírat záležitosti, jež se netýkají věci, v níž jako procesní strana vystupuje předmětná osoba. Učiní-li tak, jde o soudcův závažný exces, který musí příslušný předseda daného soudu (podle zjištěné závažnosti) ihned řešit.

Jinak zase v poměrech konkrétní záležitosti se domnívám, že stále platí, co jsem napsal v pondělním Právu:

Soudcův stín

14.1.2019 - Právo (Publicistika)

Jedenáctého ledna v Událostech, komentářích ČT 24 byly řešeny údajné schůzky hradního kancléře s jedním ústavním soudcem. V pořadu k této záležitosti vystoupil viceprezident Soudcovské unie František Kučera. Podle mého názoru by ovšem v televizi měl vystoupit předmětný soudce a hodnověrně celou záležitost vysvětlit. Záležitost má totiž nepochybně dvě roviny. Tou první je chování či jednání toho, kdo měl schůzku vyvolat. Tou druhou je pak chování či jednání samotného soudce, jenž se měl na schůzku (schůzky) údajně dostavit. A pokud zde vznikly nějaké pochybnosti, jež jsou nyní takovým způsobem veřejně prezentovány, nezbývá nic jiného, než aby dotčený soudce celou tuto záležitost veřejně a smysluplně vysvětlil. Nemohu ovšem ani v tuto chvíli uvěřit tomu, že by se soudce v takto nyní (v médiích) prezentovaných souvislostech měl s dotčenou osobou tímto způsobem (opakovaně) setkat. Navíc údajně při první schůzce před vydáním rozhodnutí v záležitosti ústavní stížnosti Lesní správy Lány, příspěvkové organizace Kanceláře
prezidenta republiky!

Věřím, že se celá situace smysluplně vysvětlí a že zde vznikly pouze nějaké informační šumy. Nestane-li se tak dostatečně jasně, bude to nepochybně k tíži justice jako takové, kterou veřejnost přísně hodnotí. Ale především to bude k tíži samotného soudce, jehož bude již nadále provázet stín zcela nestandardního chování, které je v demokratickém právním státě s postavením nezávislého a nestranného soudce evidentně neslučitelné.