Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský k NOZ a k úloze NS

V rozhovoru na stránkách Lidových novin (Ústavní soud jsou galeje, žádná trafika, 28. 4. 2013) předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský vyslovil názor, že  „pro praktikující právníky, zejména pro advokacii, by bylo velmi  užitečné, kdyby Nejvyšší soud udělal kompletní inventarizaci veškerých publikovaných judikátů z oblasti občanského práva. S tím, že by viditelným způsobem označil rozhodnutí, jejichž životnost je schopna přetrvávat i do oblasti nového práva a jeho aplikace. A naopak vyloučil ty, které se zdají již zcela nepoužitelné.“ Na otázku novináře Jaroslava Kramera, zda „je současné složení Nejvyššího soudu pro tento úkol ideální“ , Pavel Rychetský odpověděl: „Nepovažoval bych za korektní složení Nejvyššího soudu z hlediska kvalifikace. Myslím si ale, že se podařilo vytvořit velmi kvalitní senát, který se zabývá celou oblastí věcných práv. Mám tím na mysli Jiřího Spáčila a Michala Králíka. Jmenuji dva, protože třetí skvělý odborník už tam nepůsobí, už je u nás – je to Ludvík David. V této oblasti bude největší tíha při interpretaci nového občanského zákoníku ležet na občanskoprávním kolegiu Nejvyššího soudu.“

    Myšlenka předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského provést jakousi inventarizaci stávající judikatury je zajímavá, podnětná, ale obávám se, že za stávajících poměrů Nejvyšším soudem neproveditelná, neboť  i kdyby kapacitně takový úkol bylo možné zrealizovat, což ovšem fakticky možné není, docházelo by k podobným problémům, jako v případě vnímání zpracované Metodiky odškodňování újmy na zdraví podle nového občanského zákoníku. Ačkoliv tato Metodika nebyla zpracována Nejvyšším soudem, nýbrž soudci specializovaného senátu 25 Cdo Nejvyššího soudu ve spolupráci s dalšími subjekty a byla pouze vzata na vědomí občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu, domnívám se, že jako taková tímto způsobem neměla být prezentována, ale že její nosné základy mohly být vyloženy v rámci „pilotního“ rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž by taková problematika byla řešena. Pokud se pak ujala ne zcela přiléhavá zkratka, že tuto metodiku zpracoval Nejvyšší soud, pak v praxi může docházet k jistým nepochopením souvisejícím s jejím autorstvím a „závazným dosahem“ (k tomu srov. reakce např. zde: https://kuc.cz/87v3jr).

     Obdobně by bylo možno nahlížet na provedenou „inventuru staré judikatury“, pokud by Nejvyšší soud k něčemu takovému přistoupil a výsledek takto velmi náročného zpracování (nevím ale v jaké formě) prezentoval.

     Máme zde v platnosti a účinnosti nový civilní kodex, který je velmi problémový a jehož problémovost v samém počátku zrodu označila i stávající Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (https://kuc.cz/kzz58m). Avizují se přitom jeho nezbytné legislativní korekce, o kterých ovšem soudci možná něco tuší, ale také ne. Před přijetím NOZ bylo opakovaně zdůrazňována nezbytnost jeho přijetí, jeho srozumitelnost, kladný přínos. Mnozí, co dnes tento kodex kritizují, přitom ještě před několika měsíci tak kritičtí nebyli.

    Myslím, že nejreálnější je, pokud i soudci Nejvyššího soudu se v rámci svých časových možností zapojí do diskuzí nad novým občanským zákoníkem. Jednou z možností je prezentace takových soukromých právních názorů jednotlivých členů specializovaných senátů třeba na webu Nejvyššího soudu, případně v odborných časopisech, což se již v některých případech realizuje.  Další možností je, pokud by Ministerstvo spravedlnosti umožnilo příslušným specializujícím se soudcům prezentovat své odborné názory v rámci dílčích stručných a aktuálních publikací, resp. dostupných (nejen pro odbornou) veřejnost na internetu. Nelze ovšem dost dobře očekávat od Nejvyššího soudu, že v určitém období učiní jakýsi generální výklad k NOZ, provede „prověrku“ dosavadní judikatury z hlediska její použitelnosti v poměrech NOZ, případně bude bez rozhodnutí nižších soudů vydávat k jednotlivým (novým) právním institutům stanoviska.

    Je třeba si uvědomit, že pokud zde zvítězila (politická) vůle zavést tak radikálním způsobem novou změnu civilní úpravy, pak je třeba počítat s velkou měrou výkladové a aplikační chybovosti, s rozkolísaností judikatury, která se jen postupně bude usměrňovat.  Jistým varováním může být změna judikatury ohledně právních institutů (nejen) "starého" občanského zákoníku, které někdy i celá desetiletí byly jednotně vykládány a aplikovány, než došlo k novému judikatornímu náhledu (třeba až ze strany Ústavního soudu). Na NOZ teprve skutečné „práce“ nastanou a největší její podíl bude spočívat právě na soudech. Přitom délka tohoto  „bolestného“ období nikomu známa není, resp. ani být známa nemůže, poněvadž ve „hře“ je mnoho faktorů, včetně dalších avizovaných legislativních zásahů, které jsou prý nezbytné.