Připomínky dr. Vrchy a dr. Baláka k novelizaci zákona č. 265/1992 Sb.

21.09.2010 22:18

 

Připomínky

 

k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

 

K § 4 odst. 2:

 

    Domnívám se, že z právního hlediska není žádného důvodu měnit stávající znění § 4 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. (dále již „zákon o zápisech“). Jakkoliv chápu problémy katastrálních úřadů v situacích, kdy k návrhu o povolení vkladu není přiložena listina, na jejímž základě má být zapsáno právo do katastru, není podle mého názoru žádného právně relevantního důvodu zavádět podobné prvky do stávající právní úpravy. Řízení o povolení vkladu se aktivuje podáním návrhu. Je-li z návrhu zřejmé, co je jeho předmětem, pak okolnost absence listiny, na základě které má být zapsáno právo do katastru, dost dobře nemůže eliminovat účinky návrhu a zavádět fikci, že návrh vlastně podán nebyl. Pod zjevným usnadněním práce katastrálních úřadů se tím zcela zbytečně komplikuje právní úprava a zasahuje se do něčeho, na co byla správní praxe zavedena  a co také standardně řešila.

 

K § 4 odst. 3:

 

     Ze stejných důvodů není žádného právního opodstatnění prosazovat požadavek, aby aktivace řízení o povolení vkladu (dále též „vkladové řízení“) byla realizována formou návrhu, který musí být učiněn na předepsaném formuláři. Zaváděný formulář má evidentně pouze jediný smysl – usnadnit katastrálním úřadům práci. To ovšem podle mého názoru není žádný pádný argument pro prosazování prvků tzv. inženýrského práva.

 

K § 8 odst. 1:

 

     Dosavadní ustanovení § 8 odst. 1 zákona o zápisech stanoví: „Příslušný orgán republiky zjistí, zda je předložená (rozuměno k provedení zápisu ve formě záznamu, což může být např. i soudní rozhodnutí) bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností.“  Nyní se ovšem navrhuje podstatné doplnění tak, že se na konci cit. odstavce 1 doplňují slova „a zda logicky navazuje na dosavadní zápisy v katastru.“ V reálu by to mj. znamenalo, že by zaměstnanec katastrálního úřadu, pověřený vyřizováním záznamové agendy, posuzoval jemu předložené např. soudní rozhodnutí i ve světle toho, zda v rozsudečné znělce vyjádřený věcně právní vztah k nemovitému majetku, který by měl být předmětem zápisu ve formě záznamu do katastru nemovitostí, „logicky navazuje na dosavadní zápisy“. Tím by ovšem de facto bylo (v tomto případě) soudní rozhodnutí nepřípustně „přezkoumáváno“, což by mohlo vyvolat v praxi dosti citelné problémy, pakliže by katastrální úřad dospěl k oné „nelogičnosti na dosavadních zápisech“ a s tímto odůvodněním by vracel zpět soudu rozsudek, resp. soudní rozhodnutí jako listinu, na základě které nelze provést zápis ve formě záznamu. Pokud mělo k novelizaci dojít na základě podnětu veřejného ochránce práv, „který kritizoval, že po letech a desetiletích se objevují staré listiny, o kterých neměl doposud nikdo ani tušení, a které svědčí o tom, že v dávné minulosti vlastnil určitou nemovitost někdo jiný, než kdo byl zapsán ve veřejné evidenci“, měla potom být – vzhledem k výše uvedenému – uvážena vhodnost stávajícího legislativního řešení.

     S nyní navrhovanou novelizací tedy zásadně nesouhlasím, neboť může věci jen zbytečně komplikovat.

 

K § 9a:

 

    Je ke škodě věci, že návrh důvodové zprávy neobsahuje nějakou statistickou výseč tzv. šikanózních žalob, které nakonec vedly k zavedení (staro)nového institutu poznámky spornosti, která však v tehdejší době byla reglementována za jiných společenských podmínek, bohužel, tolik již vzdálených od dnešních poměrů. A tak kromě tvrzených šikanózních žalobců budou v režimu poznámky spornosti dotčeni i např. bývalí vlastníci nemovitostí, kteří určovací žalobou se budou v důsledku tvrzeného např. odstoupení od kupní smlouvy domáhat vydání rozsudku, jímž by bylo určeno, že jsou vlastníky předmětných nemovitostí.

     Podle mého názoru by tato oblast měla být řešena  ve vazbě na legislativní změny vyvolané očekávaným přijetím nového civilního kodexu, který si vyžádá též (podstatné) změny v oblasti tzv. katastrálních předpisů.

 

V Brně dne 21. září 2010

  

 

JUDr. Pavel Vrcha

člen senátu č. 30 Cdo

Nejvyšší soudu České republiky

 

 

 

Připomínky

 

k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

 

Připojuji se k výhradám kolegy P. Vrchy k navrhovanému ustanovení o poznámce spornosti (§ 9a). Nadto se domnívám, že by v novém ustanovení neměla být přiznávána relevance žalobě na určení, že je neplatný právní úkon, na jehož základě má být zapsáno právo do katastru nemovitostí, poněvadž nejde o žalobu podle § 80 písm. c) o. s. ř., neboť nejde o určení existence právního vztahu nebo práva, ale o určení právní skutečnosti. K žalobě na určení právní skutečnosti je třeba zákonného zmocnění. K tomu srov. judikaturu Nejvyššího soudu – např. rozsudek ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99 (R 68/2001), rozsudek NS ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 494/2000 (Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu - C 495) a rozsudek NS ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 69/2004 (C 2934), podle kterého žaloba, jíž se žalobce domáhá, aby soud určil, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, nesplňuje předpoklady žaloby na určení podle § 80 písm. c) OSŘ. Požadavek na určení existence či neexistence práva by byl splněn určením, že kupní smlouvou uzavřenou mezi účastníky je založen právní vztah prodávajícího a kupujícího.

 

V Brně 21. září 2010                                                                      JUDr. František Balák