Prohlášení o majetkových poměrech účastníka řízení

§ 30 odst. 1, 2, § 130 odst. 1 o. s. ř.

Prohlášení o majetkových poměrech účastníka

Právní věta:

    Vyplní-li žadatel o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) prohlášení o svých majetkových a výdělkových poměrech s tím, že nemá žádné příjmy, žádný majetek ani závazky, přičemž i po výzvě soudu, aby uvedl, z čeho tedy vlastně uspokojuje své životní potřeby, bude procesně nečinný, případně stvrdí-li „správnost“ těchto jím vyplněných údajů v prohlášení, je třeba zpravidla učinit závěr, že žadatel věrohodným způsobem neprokázal své (celkové) poměry (neboť z nějakých prostředků či z jiného materiálového zdroje žadatel musí uspokojovat své životní potřeby, takže jsou zde pochybnosti o věrohodnosti jím uváděných údajů).

    Dosavadní procesní úprava dovolacího řízení umožňuje v dovolacím řízení mimo jiné přezkoumávat pravomocná rozhodnutí odvolacích soudů, jimiž byla přezkoumávána prvoinstanční rozhodnutí ve věcech osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (z řad advokátů).

    K tomu, aby byl účastník liberován od poplatkové povinnosti, respektive, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, musí soud zkoumat, zda u žádající účastníka jsou splněny podmínky ve smyslu § 30 odst. 1, 2 a § 138 odst. 1 o. s. ř. Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků soud vychází z žádosti a dokladů účastníka řízení, případně z dalších skutečností, jsou-li mu známy. Důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese účastník řízení. Judikatura se ustálila též v názoru, že uvedený verifikační proces nemůže stát na náročném a obsáhlém dokazování, neboť je předpokladem pro další postup, a proto musí být rychlé. Skutečnosti rozhodné pro osvobození účastník může uvést přímo ve svém návrhu; neučiní-li tak, soud jej k tomu vyzve. Zpravidla se tak děje výzvou k vyplnění soudem zaslaného tiskopisu „Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech“(dále též „potvrzení o majetkových poměrech“). V něm uvádí příjmy z pracovního či obdobného poměru, z prací konaných mimo pracovní poměr, z podnikání, z hmotného a sociálního zabezpečení, či z jiných zdrojů. Současně se předpokládá i uvedení osobního majetku větší ceny, výdělkových poměrů manžela žadatele a jiných okolností, které by mohly mít vliv na osvobození. Příjmy je pak nutno doložit potvrzením, u ostatních skutečností žadatel prohlašuje, že poskytl pravdivé údaje. Vyzývá-li soud k uvedení všech těchto skutečností, nemůže tak činit z jiných důvodů, než že jsou všechny pro jeho rozhodnutí podstatné. Soud také zpravidla z tohoto prohlášení vychází, neboť je natolik komplexní, že umožňuje vytvoření názoru o podmínkách osvobození od soudních poplatků. Doplnění údajů k výzvě soudu není vyloučeno zejména tam, kde jsou zjevně neúplné, např. v situaci, kdy podle prohlášení nemá žadatel žádné prostředky ani majetek a není jasné, z čeho uhrazuje své životní potřeby. Obsáhlé šetření je však v rámci této fáze řízení vyloučeno; ostatně pozdější zjištění nepravdivosti prohlášení je řešitelné odnětím osvobození (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 1 As 23/2009). Při posuzování těchto majetkových poměrů je přitom pochopitelně esenciální poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, respektive zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).

     V soudní praxi leckdy dochází k situaci, kdy (o soudní poplatkovou liberaci, respektive ustanovení zástupce) žádající účastník k výzvě soudu vyplní potvrzení o svých majetkových poměrech s tím, že uvede, že nemá vůbec žádné příjmy, ani úspory, případně na následnou soudní výzvu (která by v takovém případě měla následovat, neboť nejde-li o bezdomovce, pak předmětný účastník musí z nějakého příjmu uspokojovat své základní životní potřeby, takže soud by měl příslušným procesním postupem směřovat ke zjištění právně rozhodných skutečností), opět reaguje negativně záporným tvrzením případně stvrdí správnost svých údajů v onom prohlášení s dovětkem, že nemá co dále doplňovat a odkazuje zcela na své již učiněné prohlášení.

     V těchto situacích některé soudy přistupují k soudní liberaci daného účastníka, jiné naopak osvobození od soudních poplatků nepřiznávají a v důsledku toho zamítají předmětný návrh na ustanovení zástupce (z řad advokátů).

     Podobnou procesní situaci se rovněž zabýval Nejvyšší soud, který ve svém usnesení ze dne 30. března 2016, sp. zn. 30 Cdo 609/2016, vyložil následující závěry, které lze v obdobných případech uplatnit:

     „Z obsahu dovolatelem vyplněného potvrzení se sice pro soud prvního stupně (odvolací soud) podávalo procesně reagovat na dovolatelem uváděné informace, že nemá vůbec žádné příjmy, ani úspory, případnou výzvou, aby dovolatel soudu uvedl, z jakých příjmů tedy vlastně uspokojuje své základní životní potřeby, případně z čeho hradí běžnou údržbu nemovitosti, v níž bydlí a podle veřejně dostupných informací (údajů z katastru nemovitostí) má být jejím podílovým spoluvlastníkem, případně aby se vyjádřil k údajům vyplývajícím z živnostenského rejstříku, v němž k datu vydání dovoláním napadeného usnesení procházel jako podnikající subjekt ‚Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, Obory činnosti: Zprostředkování obchodu a služeb, Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků‘ (který mimochodem od 16. února t. r. by měl mít přerušené provozování živnosti), nicméně podstatná je také ta informace, kterou dovolatel stvrdil ve svém dovolání, a to, že všechny výše uvedené údaje v onom potvrzení vyplnil ‚úplně a pravdivě.‘ Pak tedy lze přisvědčit odvolacímu soudu potud, že dovolatel věrohodným způsobem nedoložil své poměry, neboť z povahy věci je vyloučené, aby při nulovém příjmu či při absenci majetku mohl dovolatel uspokojovat své životní potřeby.

       Poněvadž dovolatel ani v tomto dovolání nic nového o svých poměrech neuvedl, pak je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, že dovolatel věrohodným způsobem neprokázal své majetkové poměry, které by umožňovaly učinit závěr o splnění předpokladů pro jeho osvobození od soudních poplatků a odůvodňovaly ustanovení advokáta jeho zástupcem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2015, sp. zn. 22 Cdo 4530/2014).

     Lze tedy uzavřít, že vyplní-li žadatel o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) prohlášení o svých majetkových a výdělkových poměrech s tím, že nemá žádné příjmy, žádný majetek ani závazky, přičemž i po výzvě soudu, aby uvedl, z čeho tedy vlastně uspokojuje své životní potřeby, bude procesně nečinný, případně stvrdí-li „správnost“ těchto jím vyplněných údajů v potvrzení, je třeba učinit závěr, že žadatel věrohodným způsobem neprokázal své (celkové) poměry (neboť z nějakých prostředků či z jiného materiálového zdroje žadatel musí uspokojovat své životní potřeby, takže jsou zde pochybnosti o věrohodnosti jím uváděných údajů).

      Protože s přihlédnutím k daným okolnostem odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) v rámci odvolacího přezkumu správně vyhodnotil, že dovolatelem poskytnuté informace, nezbytné pro posouzení jeho žádosti o soudní liberaci a o ustanovení zástupce (z řad advokátů), který by jej zastupoval v dovolacím řízení, jsou nevěrohodné, nelze uzavřít, že by napadené rozhodnutí v řešení předmětné otázky verifikace celkových poměrů dovolatele pro výše uvedené rozhodnutí mělo kolidovat s judikovanými závěry dovolacího soudu a míjet se smyslem a účelem rozhodování v této materii.“