Soukromá firma soudcům

Na letáčku zde: https://kuc.cz/nnppkj  se uvádí, že:  „Společnost medicínského práva o.s. připravila ve spolupráci s Nejvyšším soudem České republiky metodiku a algoritmus ocenění odškodňování újem na zdraví (bolesti a ztížení společenského uplatnění).“ Nejvyšší soud pochopitelně nespolupracoval na žádném algoritmu ocenění či metodice, neboť jak všichni práva znalí vědí, žádný právní předpis neumožňuje Nejvyššímu soudu, aby se spolupodílel s nějakým soukromým subjektem na vypracování nějakého právního materiálu či webových aplikací. Proto ani není možné zpracované a komerčně nabízené produkty z této tvrzené dílny jakkoliv spojovat s Nejvyšším soudem; otázka, zda, a pokud ano, pak v jakém rozsahu na výše uvedeném participovali v rámci svých soukromých aktivit někteří soudci, je věcí zcela jinou; jde o záležitost jejich soukromých aktivit, které nelze ztotožňovat s činností Nejvyššího soudu.

      Z uvedeného nabídkového letáčku dále vyplývá, že v něm označená společnost „připravila webovou aplikaci, která je umístěna na internetové doméně www.ztizeni.cz“, a že „Aplikace bude přístupná uživatelům na základě předaných certifikátů“, kdy „Cílovými uživateli Aplikace jsou zejména soudci, soudní znalci, pojistitelé, advokáti, ale i další subjekty (např. odškodňované osoby nebo jejich zástupci).“

    Tato aplikace podle onoho letáčku „slouží pro výpočet ztížení společenského uplatnění podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku).“ Tady jde však trochu o matení, protože pokud by se mělo jednat o Metodiku Nejvyššího soudu, o což se ovšem nejedná, tak by veřejnosti měly být přístupny všechny s tím spojené produkty, tedy i ona aplikace, kterou však za úplatu nabízí fyzickým a právnickým osobám jistá soukromá firma. Je proto jaksi nepochopitelné, proč by měl být Nejvyšší soud spojován s nějakým materiálem, jehož nezbytná (sou)část je nabízena k použití za úplatu. Za úplatu povětšinou všem, respektive vyjma jedné skupiny.  Například – zase podle onoho letáčku – „Aplikace je rozdělena dle typu uživatelů na následující kategorie: A. Soudci – zdarma (přístup k posudkům, vypracovaným v příslušném soudním řízení). B Soudní znalci – 1200 Kč za rok bez DPH (tj. 100 Kč měsíčně bez DPH) splatná ročně. C Pracovníci komerčních subjektů (pojišťoven) – 5000 Kč za rok bez DPH.“ Soudcům tedy ona firma umožňuje v určitém (v letáčku definovaném rozsahu) používání aplikace zdarma.

    Už jen pomyšlení, že soudci se od nějaké soukromé firmy dostává zdarma částečný náhled (přístup) do jakési (jinak komerčně zpoplatněné) aplikace, obsahující výpočty, na jejichž zpracování měl dle onoho tvrzení v letáčku prý spolupracovat i Nejvyšší soud, u každého vnímavého může působit vnitřní pnutí a výron mnoha otázek.

     Jinak řečeno, onen letáček nemůže nikoho ponechat na pochybách, zda k řádné aplikaci může posloužit jen soukromý materiál, který je publikován (nevím stále proč) tam, kde publikován je.  Nestačí!.  Je totiž zapotřebí si ještě zakoupit příslušnou - od v letáčku zmíněné firmy – zpracovanou aplikaci, která by ovšem – opět dovozováno z obsahu onoho letáčku - nevzešla na svět bez algoritmu, na němž měl prý spolupracovat s jistým spolkem Nejvyšší soud. To ovšem – pokud pohlédneme na relevantní materiály a získáme patřičné informace (včetně jisté smlouvy „o koordinaci expertní činnosti a zpracování metodiky“ ze dne 30. 12. 2013, kterou uzavřelo Msp se Společností medicínského práva, o. s., respektive dnes spolkem)  – nemá oporu ve skutečném stavu věci.

       Ptám se tedy, jak dlouho budou ještě podobné (místy zavádějící) informace předkládány  (nejen odborné) veřejnosti, a jak dlouho bude v souvislosti s těmito ryze komerčními aktivitami ve formulacích různého druhu nadále nesprávně zmiňován Nejvyšší soud?

     Soudy možná v dohledné době budou muset čelit otázkám (které se mi již v reakci na nesourodé informace z dané materie také donesly), proč veřejnosti, tedy i laické, není k dispozici webová aplikace, respektive právě ten nyní (onou v letáčku zmíněnou firmou) zpoplatněný „informační systém pro ‚Oceňování odškodnění újem na zdraví – ztížení společenského uplatnění (ZSU).‘“ Je docela možné, že někdo se takového přístupu bude domáhat i soudní cestou, neboť informace, které různě „kolují“ po internetu, mohou u části veřejnosti budit zdání, že takový přístup k oněm materiálům by měl být bezúplatný.

    Již z těchto letmo popsaných souvislostí je zřejmé, že by se Ministerstvo spravedlnosti (které financovalo dle shora cit. smlouvy vznik oné metodiky)  mělo zaměřit na dané problémy a pokud možno zaujmout k nim patřičné stanovisko, které by obsahovalo odpovědi na nevyjasněné otázky spojené s onou metodikou. Soudy by tak mohly učinit pochopitelně jedině tehdy, pokud by se podobné věci řešily v příslušném soudním řízení.