Ústavní soud: Zrušení soudního minitýmu bylo v souladu se zákonem o soudech a soudcích

Dnes jsem obdržel od svého advokáta usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2026, sp. zn. II. ÚS 2907/25, kterým byla moje ústavní stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2025, č. j. 62 A 79/2024-91, a Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2025, č. j. 4 As 39/2025-84, ve věci změny rozvrhu práce Okresního soudu ve Vyškově č. 5/2024, kterou došlo ke zrušení mého soudního minitýmu v soudním oddělení 6 C uvedeného okresního soudu, odmítnuta.

Považuji za korektní, pakliže jsem otázky spojené se zrušením mého soudního minitýmu publikoval na tomto svém blogu, tuto ústavní stížnost (zejména pro potřeby soudců) zveřejnit, což nyní činím zde: web1-usnesení ÚS-odmítnutí stížnosti.pdf (2449970)

Rozsudek Nejvyššího správního soudu je zde: R NSS 4 As 39-2025.pdf (153089)

Z vydaného usnesení Ústavního soudu se podává, že pro orgán ochrany ústavnosti v této věci nebyly relevantní následující okolnosti:

1. Vydané změně rozvrhu práce Okresního soudu ve Vyškově č. 5/2024 předcházel návrh na změnu rozvrhu práce, který byl v elektronické formě z pověření místopředsedy soudu předložen dne 22. 11. 2024 soudcovské radě soudu v situaci, kdy jej dne 21. 11. 2024 vypracoval místopředseda soudu, a to tak, že v textu tohoto návrhu uvedl, že jej vypracovala předsedkyně soudu, která ovšem v tu dobu byla na zahraniční dovolené a takový návrh nevypracovala. Zákon o soudech a soudcích přitom neumožňuje, aby místopředseda soudu vydal - vypracoval a poté předložil soudcovské radě k vyjádření návrh na změnu rozvrhu práce. Ovšem Ústavní soud tuto situaci v usnesení nijak neřeší. Na okolnost tohoto podvrhu jsem opakovaně (cíleně) upozorňoval v zásahové žalobě Krajský soud v Brně, v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud i v ústavní stížnosti Ústavní soud. Žádný z těchto soudů ovšem tuto významnou okolnost nijak ve svém rozhodnutí nerozebírá, jako by mnou vůbec uplatněna nebyla.

2. Ústavní soud v usnesení dále nijak neřeší, že návrh na změnu rozvrhu práce ad 1, který fakticky vypracoval místopředseda soudu, byť návrh obsahoval nepravdivou informaci, že jej vypracovala předsedkyně soudu, řeší to, co nebylo projednáno ústně předsedkyní soudu před vydáním změny rozvrhu práce. Abych to vysvětlil, správní soud, kasační soud a nyní Ústavní soud v podstatě zaujímají názor, že před změnou rozvrhu práce č. 5/2024 byla tato záležitost projednána ústně se členy soudcovské rady. Jenže návrh na změnu rozvrhu práce č. 5/2024 nebyl projednán ústně předsedkyní soudu se členy soudcovské rady v jeho úplném znění. Kdyby tomu tak bylo, pak nebylo zapotřebí, aby místopředseda soudu dne 21. 11. 2024 vypracoval návrh na změnu rozvrhu práce, obsahující nepravdivou informaci, že jeho autorem je předsedkyně soudu, která dne 21. 11. 2024 byla již na zahraniční dovolené, a takový návrh nevypracovala. Soudcovské radě tak byl dne 22. 11. 2024 předložen podvrh změny rozvrhu práce, jehož autorem nebyla předsedkyně soudu. A právě v tomto návrhu na změnu rozvrhu práce (podvrhu) byl upraven algoritmus přidělování věcí v souvislosti s uvažovanou změnou rozvrhu práce, v něm bylo teprve řešeno, kam budou zařazeny (do kterého soudního oddělení) členky mého soudního minitýmu, který měl být vydanou změnou rozvrhu práce zrušen. Soudy tak neodlišovaly dvě podstatně okolnosti, a to a) návrh na změnu rozvrhu práce a b) vydanou změnu rozvrhu práce, když návrh na změnu rozvrhu práce byl (jak jsem již vyložil shora) podvrhem.

3. Ústavní soud v usnesení dále nijak neřeší okolnost, že tehdejší předsedkyně soudu mi asistentku s odkazem na zákon o soudech a soudcích neodvolala, nýbrž asistentka mi byla fakticky vydanou změnou rozvrhu práce „odebrána“, kterýžto právní institut zákon o soudech a soudcích nezná.

4. Ústavní soud ve shodě s KS v Brně a NSS dospěl k závěru, že není podstatné, zda otázka tvrzených problémů v soudním minitýmu byla vedením soudu se mnou, jako s vedoucím soudního minitýmu řešena, (což ve skutečnosti nebyla), ale že: „již z expresivních podání zúčastněných stran před správními soudy je patrné trvalé narušení vzájemné důvěry stěžovatele s příslušnými zaměstnanci, a to do takové míry, že bylo zapotřebí vzniklou situaci řešit personálně.“

5. Ústavní soud tedy v ad 4 v podstatě zaujímá logický protimluv, že napjaté vztahy v soudním minitýmu plynou z podání učiněných teprve po vydané změně rozvrhu práce, aniž by zde bylo nějakého důkazu, z něhož by bylo možné vyvodit, že před změnou rozvrhu práce byla tato záležitost se mnou, jako s vedoucím soudního minitýmu, projednána. Došlo zde tedy ke zcela absurdní situaci, kdy mi stále není znám konkrétní důvod, pro který mi vydanou změnou rozvrhu práce č. 5/2024 byl zrušen soudní minitým. Předsedkyně soudu se mnou v tomto směru odmítla komunikovat, pouze mi v prvotním a jediném sdělení avíza zrušení mého soudního minitýmu sdělila, že tak bude učiněno „pro vztahové věci“, bez jakékoliv konkretizace. A soudy zase zaujímají názor, že z podání procesních stran v řízení o zásahové žalobě atd. jsou zřejmé napjaté vztahy, aniž by vyložily, zda tomu bylo v době před vydanou změnou rozvrhu práce. To je další výrazný logický protimluv.

6. Vyložené okolnosti nejsou příznivé pro jiné případy soudců, kteří se mohou poměrně „snadno“ ocitnout v podobné situaci, jako tomu bylo v této věci. Postačí, pokud některý z členů jeho soudního minitými si na něj účelově postěžuje vedení soudu a pokud bude taková konstelace, jako v mém případě, tak klidně může být takovému soudci pouze sděleno, že „pro vztahové věci“, a to bez jakékoliv konkretizace, co se jako mělo ze strany soudce negativního vůči členům jeho soudního minitýmu vlastně přihodit, se bez dalšího zruší jeho soudní minitým a jeho asistent se vydanou změnou přeřazuje do jiného soudního oddělení, aniž by byl soudci předsedou soudu podle zákona o soudech a soudcích (jediným ze zákona přípustným způsobem) odvolán. To jsou poměrně chmurné zprávy a ze strany uvedených soudů poměrně dost nezodpovězených zásadních otázek. Přitom sám Ústavní soud v mnoha případech opakovaně zdůraznil, že na podstatnou argumentaci je nezbytné v odůvodnění rozhodnutí reagovat. V tomto případě, trvám na tom, že tomu tak nebylo.