Vrácení nemovitého daru a dosažení souladu se stavem zápisů v katastru nemovitostí

§ 630 ObčZ 1964

§ 2072 odst. 1 ObčZ

§ 40 KatV 2007 (vyhl č. 26/2007 Sb.)

§ 11, § 17 odst. 1 písm. a) KatZ

§ 66 odst. 1, odst. 2 KatV (vyhl. č. 357/2013 Sb.)

Vyzval-li podle právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2013 po právu dárce obdarovaného k vrácení nemovitého daru, nebylo zapotřebí za účelem dosažení souladu právního stavu se stavem zápisů v katastru nemovitostí uzavírat dohodu o vrácení daru; postačilo uzavřít souhlasné prohlášení podle § 40 KatZápPrVyh podléhající zápisu ve formě záznamu. Obdobně lze postupovat i v poměrech od 1. 1. 2014, avšak souhlasné prohlášení již podléhá vkladu do katastru nemovitostí.

Rozsudek NS z 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2644/2014

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále již „ObvS“) rozsudkem zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem označených pozemků. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že mezi stranami byla v roce 1994 uzavřena smlouva o vrácení daru a zřízení věcného břemene, na základě níž žalovaná převáděla předmětné pozemky zpět na žalobce. Jelikož se jednalo o smluvní převod vlastnického práva, bylo k nabytí vlastnického práva nutné provést jeho vklad do katastru nemovitostí. Návrh na vklad byl podán dne 31. 10. 1994, nicméně pochybením katastrálního úřadu bylo o vkladu rozhodnuto až dne 13. 11. 2001. V té době však již katastrální úřad nebyl oprávněn vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce provést, neboť mu bylo doručeno předběžné opatření zakazující žalované s předmětnými pozemky nakládat.  Nemohlo dojít ani k vydržení vlastnického práva, protože žalobce nebyl v dobré víře.

K odvolání žalobce MS v Praze (dále již „MS“) rozsudkem potvrdil napadený rozsudek ObvS, když zdůraznil, že k nabytí vlastnického práva žalobcem k předmětným pozemkům na základě smlouvy uzavřené se žalovanou nedošlo, neboť i pro katastrální úřad bylo v řízení o povolení vkladu závazné předběžné opatření, jímž byly žalované zakázány dispozice s předmětnými pozemky. Rovněž otázku, zda žalobce nabyl vlastnictví k předmětným pozemkům vydržením, posoudil soud prvního stupně správně.

K dovolání žalobce NS rozsudkem zrušil rozsudky obou soudů a věc vrátil MS k dalšímu řízení.

Z odůvodnění: V excindačním řízení, zahájeném na základě podané žaloby dovolatelem, probíhajícím u ObvS pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 574/2003, a vztahujícím se k předmětným pozemkům, vydal NS dne 20. 3. 2014 pod sp. zn. 21 Cdo 202/2013, 21 Cdo 439/2014, rozsudek, v němž zaujal následující právní názor: „V projednávané věci žalobce - jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů - uplatnil po obdarované (své manželce O. Ch.) právo na vrácení daru (jeho části), který jí poskytl darovací smlouvou ze dne 9. 8.1990. V případě, že k požadovanému vrácení daru byly splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 630 ObčZ 1964, obnovilo se žalobcovo vlastnické právo k pozemkům v k. ú. Ch. dnem, kdy jeho požadavek na vrácení daru (právní úkon učiněný ústně nebo písemně) došel obdarované O. Ch.“ Je tomu tak pro to, že „V ustanovení § 630 ObčZ 1964 je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů - upraven zvláštní způsob zániku darovacího vztahu v důsledku právního úkonu učiněného dárcem. Okamžikem jednání obdarovaného, které naplňuje znaky uvedené v ustanovení § 630 ObčZ 1964, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru, tedy požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Využije-li dárce tohoto práva, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému; dárce může svůj právní úkon učinit jakoukoliv formou (písemně nebo ústně, výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěl projevit), a to i tehdy, byla-li předmětem darovací smlouvy nemovitost. Byla-li darována věc, projevem vůle dárce o odvolání daru došlým obdarovanému se ruší darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah, tj. obnoví se vlastnictví dárce k věci s účinky ex nunc, a obdarovaný, který se tak stal neoprávněným držitelem, je povinen mu věc vydat (§ 126 odst. 1 ObčZ 1964). Protože vydání daru dárci není zvláště upraveno, řídí se analogicky ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.“ (viz op. cit.).

Je zřejmé, že odvolací soud (ale ani soud prvního stupně) z uvedeného právního názoru dovolacího soudu, standardně zaujímaného (nejen) v (jeho) judikatuře nevycházel(y), když považoval(y) onu dohodu o vrácení daru, uzavřenou mezi účastníky tohoto řízení, za smlouvu o převodu nemovitostí, kdy k nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem je zapotřebí vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Podle právní úpravy platné a účinné do 31. prosince 2013 a k tomu se upínající judikatury ovšem vyplývá, že pokud byly splněny podmínky pro vrácení daru a dárce vůči obdarovanému učinil právně relevantní projev vůle k vrácení daru, obnovilo se tím (bez dalšího) vlastnické právo dárce k předmětnému nemovitému majetku; skutečnost zda stav zápisů v katastru nemovitostí neodpovídal těmto hmotněprávním poměrům, zde byla (z hlediska vlastnického práva dárce) nerozhodná. Souladu mezi právním stavem a stavem zápisů v katastru nemovitostí bylo možno dosáhnout buďto vytvořením relevantní součinnosti ze strany obdarovaného tím, že s dárcem uzavřel souhlasné prohlášení o uvedené skutečnosti za podmínek stanovených tehdejšími katastrálními předpisy (zákona č. 265/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č. 26/2007 Sb., v tehdy rozhodném znění), kdy tehdejším katastrálním předpisům obsahově korespondující souhlasné prohlášení předložili příslušnému katastrálnímu úřadu k provedení zápisu do katastru nemovitostí ve formě záznamu, anebo na základě rozsudku soudu, vydaného v řízení o určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, případně na podkladě uzavřeného soudního smíru, neboť jak kupř. připomenul NS ve svém rozsudku z 27. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 626/2013, i ve sporu o určení vlastnického práva k nemovitosti lze uzavřít soudní smír, kdy podkladem pro zápis (ve formě záznamu) vlastnického práva do katastru nemovitostí bude usnesení soudu, jímž byl takový smír schválen.

Z vyloženého je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu, který nezohledňuje popsané hmotněprávní souvislosti, jež v daném případě mohly nastat, není věcně správný.

Nad rozsah odůvodnění NS (s ohledem na nastanuvší právní poměry od 1. 1. 2014 v souvislosti s přijetím nové soukromoprávní úpravy a navazujících katastrálních předpisů) připomíná, že soudní rozhodnutí, jímž je určeno vlastnické právo k nemovitému majetku zapsanému v katastru nemovitostí, kterým byl schválen soudní smír o uznání existence vlastnického práva k takovému majetku (srov. § 11 odst. 1 písm. a/ zákona KatZ), představuje vkladovou veřejnou listinu ve smyslu cit. katastrálního zákona. Zápis (v daném případě) vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí dle takto vydaného soudního rozhodnutí se provádí dle § 11 odst. 1 KatZ vkladem, přičemž ve vkladovém řízení katastrální úřad dle § 17 odst. 4 KatZ zkoumá, zda rozhodnutí soudu splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, a dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejíž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno.

Poznámky: Publikované rozhodnutí připomíná, že domáhal-li se po právu dárce po obdarovaném podle § 630 ObčZ 1964 vrácení daru, jehož předmětem byly nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, nebylo zapotřebí, aby ke zjednání souladu stavu zápisů v katastru nemovitostí s právním stavem (tzv. právní realitou) byla uzavřena dohoda či smlouva o vrácení daru, jež by měla být předmětem vkladového řízení. Postačilo, pokud obdarovaný vytvořil vůči dárci součinnost v tom směru, že s dárcem uzavřel souhlasné prohlášení ve smyslu § 40 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., i zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jestliže obdarovaný takovou součinnost dárci odmítl poskytnout, pak dárci nezbylo, než proti obdarovanému podat žalobu a domáhat se určení, že dárce je (opět) vlastníkem předmětných (původně darovaných) nemovitostí; na základě takto vydaného rozsudku pak katastrální úřad – stejně jako v případě předložení souhlasného prohlášení – provedl zápis do katastru ve formě záznamu.

Nový občanský zákoník v § 2072 odst. 1 obsahuje právní institut odvolání daru pro nevděk. I v poměrech od 1. 1. 2014 není potřeba (v případě nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí) uzavírat dohodu o vrácení daru, nýbrž opět postačí, pokud obdarovaný (bude-li chtít vytvořit dárci patřičnou součinnost) s dárcem uzavře souhlasné prohlášení, jež nyní bude obsahovat náležitosti podle § 66 odst. a 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). Při splnění stanovených náležitostí pak katastrální úřad provede zápis, ovšem nikoli (jako tomu bylo za právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2013) formou záznamu, nýbrž vkladem práva. Vklad do katastru nemovitostí podle nové právní úpravy (s účinností od 1. 1. 2014) je totiž obsahově odlišný od pojmu vklad do katastru nemovitostí podle právní úpravy do konce roku 2013. Vkladem se do katastru zapisují vznik, změna, zánik, promlčení a uznání existence nebo neexistence práv vymezených v § 11 katastrálního zákona, ať už tyto skutečnosti ke dni podání návrhu na vklad existují, či teprve s právními účinky k okamžiku podání návrhu na vklad vznikají. V novém pojetí tedy vklad má buďto konstitutivní nebo deklaratorní účinky, přičemž rozlišení, zda má vklad ty či ony účinky, je nutné odvozovat od toho, jakým způsobem zapisovaná práva vznikla, změnila se nebo zanikla. V souvislosti s odvoláním daru tak uzavřené souhlasné prohlášení bude představovat soukromou vkladovou listinu, přičemž vklad dle této listiny bude mít (protože věcně právní účinky v důsledku po právu učiněného odvolání daru již nastaly a nyní je ještě potřeba splnit podmínky k tomu, aby se promítly i do stavu zápisů v katastru nemovitostí) deklaratorní účinky. V publikovaném rozhodnutí pak NS připomíná, že i vydaný rozsudek, jímž by bylo určeno vlastnictví k předmětnému nemovitému majetku, podléhá vkladovému řízení. Protože doba mezi podáním určovací žaloby, rozhodnutím soudu a případným vkladem podle takového rozhodnutí může být poměrně dlouhá, obsahuje katastrální zákon v § 24 institut poznámku spornosti. Jde právě o řešení situace, pokud stav zapsaný v katastru není v souladu se skutečným právním stavem; v takovém případě může osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, se domáhat odstranění nesouladu, přičemž prokáže-li, že své právo uplatnila u soudu, zapíše se na její žádost do katastru poznámka spornosti zápisu. Poznámku spornosti zápisu, která působí proti zápisu provedenému na základě napadeného právního jednání a na něj navazujícím zápisům, zapíše katastrální úřad také na základě oznámení soudu o podané žalobě nebo na základě doloženého návrhu žalobce, pokud žalobce podal žalobu o určení, že právní jednání, na jehož základě má být zapsáno právo do katastru, je neplatné, zdánlivé nebo zrušené.