JUDr. Františku Duchoňovi skončil mandát soudce Ústavního soudu ČR

    Dne 6. června 2012 skončil mandát soudce Ústavního soudu ČR JUDr. Františku Duchoňovi (https://www.usoud.cz/clanek/1214). JUDr. František Duchoň se již nevrací na Nejvyšší soud, nýbrž odchází do důchodu. V médiích se objevila informace, že jmenovaný  "hodlá věnovat čas dějinám mořeplavby, lodního stavitelství, námořního práva či studiu »fenoménu zla« v člověku." (https://kuc.cz/9b6mcu). Zajímavý byl Duchoňův pohled na Nejvyšší soud v době, kdy u něj začala soudcovskou kariéru (dnes již rovněž bývalá soudkyně Ústavního soudu) JUDr. Eliška Wagnerová:

     "Váženou kolegyni Elišku Wagnerovou jsem poznal někdy v roce 1996...na jednání občansko-právního kolegia nám byla představena jako nová soudkyně téhož kolegia. A hned tehdy jsem zachytil v kuloárech jedovaté poznámky, zejména od dvou nejmenovaných kolegyň, ve smyslu, »co tady dělá, vždyť ani neumí psát usnesení...« apod. Jednalo se o soudkyně patřící do tzv. »pražského výběru" dr. Bureše (tak jsme je nazývali my, co jsme už tehdy na NS byli) či do skupiny »pražských géniů«, jak je označoval tehdejší předseda Nejvyššího soudu O. Motejl, když si jednou v neformálním rozhovoru postekl, že ho »ti pražští geniové au ani nepozdraví na schodech«. No a řidiči Nejvyššího soudu je označovali jako »barbíny«.

     Jednalo se o dobu, kdy se někteří »pražští elitářští soudci« (sami sebe ovšem hodnotící jako elitní) nemohli smířit se dvěma skutečnostmi. Jednak těžce nesli, že Nejvyšší soud byl umístěn do Brna. Další ranou pro ně byla existence Ústavního soudu, jehož soudce označovali s despektem jako »bývalé podnikové právníky«, kteří se opovažují rušit jejich rozhodnutí. Eliška Wagnerová, která tehdy přišla z Ústavního soudu, měla svou nástupní pozici poměrně těžkou. Musel tak v podstatě po celou dobu svého působení na Nejvyšším soudě čelit jisté a zřetelné ostrakizaci zejména ze strany zmíněných »pražských géniů«...Této ostrakizaci čelila svým věcným, férovým a manažersky úspěšným jednáním zejména poté, co se v srpnu 1998 stala předsedkyní Nejvyššího soudu. Postupem doby si získala úctu a respekt normálních a rozumných soudců Nejvyššího soudu, tedy oné »mlčící většiny«, která by ovšem neměla mlčet..." (Kokeš, M., Pospíšil, I.: In dubio pro libertate, Úvahy nad ústavními hodnotami a právem, Pocta Elišce Wagnerové u příležitosti životního jubilea, Vydala Masarykova univerzita v Brně v r. 2009, s. 235-236; https://kuc.cz/q7fy82).

      JUDr. František Duchoň ve svých  odlišných stanoviscích mj. uvedl:

     "V této souvislosti pokládám za vhodné poznamenat, že ne každému je dán dar té „pravé víry“, již od narození. Je nutno vždy respektovat právo osobního vývoje každé osobnosti. Podle mého názoru je již čas opustit „revoluční princip kolektivní odpovědnosti“, který bývá často aplikován po každém významném historickém zvratu. Vražda se promlčuje za 20 let, členství v komunistické straně vlastně nikdy. Zákon tak paradoxně znovu přináší, naruby převrácený starý bolševický přístup, kdy zejména po r. 1968, vyloučený či vyškrtnutý z KSČ se stal, až do konce svého života (pokud se nedožil roku 1989) občanem nižší kategorie. Jako takový byl permanentně postihován nejen on sám, ale i jeho rodina, např.jeho děti , vyloučením možnosti studovat."

(nález Ústavního soudu ČR ze dne 13. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 25/07)