K (přímé ani podpůrné) nepoužitelnosti Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. a judikatury z této Metodiky vycházející

K (přímé ani podpůrné) nepoužitelnosti Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. a judikatury z této Metodiky vycházející

§ 2958 o. z.

Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) nelze pro její závažné defekty (přímo ani podpůrně) při rozhodování aplikovat, a z tohoto důvodu nelze ani při rozhodování použít právní závěry plynoucí z judikatury, která z této problémy zatížené Metodiky vychází.

(pravomocné) usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. 3. 2024, č. j. 6 C 337/2022-140

    K věci: Okresní soud ve Vyškově (dále již „soud“) v loňském roce podal u Ústavního soudu návrh na zrušení věty druhé § 2958 o. z. V návrhu soud formuloval celou řadu námitek a argumentů, pro které je Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví v rozhodovací praxi (a to i podpůrně) nepoužitelná. Ústavní soud nálezem ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 27/23, návrh soudu zamítl, přičemž k námitkám a argumentům navrhovatele o defektech Metodiky se nevyjádřil s tím, že: „sama existence Metodiky jako nezávazné pomůcky pro aplikační praxi vztahující se ke konkrétnímu ustanovení zákona a její tvrzené vady…by nemohly být důvodem pro zásah Ústavního soudu v podobě zrušení napadeného ustanovení zákona. Proto se Ústavní soud navrhovatelem tvrzenými nedostatky Metodiky podrobněji nezabýval.“

      V návaznosti na uvedený plenární nález Ústavního soudu, poté, co soudu byl vrácen z Ústavního soudu předmětný procesní spis, soud shora cit. usnesením (výrokem I.) rozhodl o pokračování řízení (které v důsledku podaného návrhu Ústavnímu soudu bylo původně přerušeno do pravomocného skončení řízení o návrhu soudu na zrušení věty druhé § 2958 o. z.), a dále (výrokem II.) sdělil účastníkům následující výsledky přípravy jednání, a v tomto směru  účastníkům signalizoval, že v posuzované právní věci nebude soudem (a to ni podpůrně) přihlíženo k Metodice, protože ta trpí (v odůvodnění usnesení soudu podrobně vyloženými) defekty, ani nebude možno přihlížet k judikatuře (a to ani Nejvyššího soudu), která z této defekty zatížené Metodiky vychází.

     Z odůvodnění:

     1. Skutková tvrzení vylíčená žalobcem v jeho žalobě při jejich prokázání by měla vést k závěru o aplikaci ustanovení § 2958 o. z., které stanoví, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

     2. Smyslem a účelem § 2958 o. z. je poskytnout poškozenému náhradu (zadostiučinění) za všechno strádání a utrpení, které musel v důsledku ublížení na zdraví snášet; proto se při ublížení na zdraví penězi odčiňuje bolest, ztížení společenského uplatnění a jiné nemajetkové újmy. Slušnost v sobě zahrnuje zejména požadavek ohleduplnosti vůči poškozenému, tolerance k jeho utrpení a taktéž akcent na výši náhrady újmy odpovídající konkrétním okolnostem případu.

     3. Z nálezu Ústavního soudu ad II. mj. plyne nutnost individualizace náhrady újmy před snahou o její unifikaci, čemuž odpovídá relativní neurčitost zákonné úpravy (§ 2958 o. z.), která poskytuje dostatečnou flexibilitu posoudit každý případ podle jeho individuálních okolností v rámci soudcovského uvážení.

     4. Při aplikaci § 2958 o. z. soud v této věci nebude přihlížet k Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) – dále jen „Metodika“, a to ať již v její verzi publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014 a sp. zn. Cpjn 14/2014 (dále též „sbírková verze Metodiky“), nebo v její internetové verzi publikované na webových stránkách Nejvyššího soudu (dále též „internetová verze Metodiky“), a to z následujících důvodů.

     5. Sbírková verze Metodiky obsahuje nepravdivé údaje o tom, že její text vytvořil Nejvyšší soud (obsah textu této verze Metodiky budí pro čtenáře zdání, že by se mělo jednat o materiál vypracovaný občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu, což ale neodpovídá skutečnosti). Na tuto okolnost soud v postavení navrhovatele (kdy byl soudem podán Ústavnímu soudu návrh na zrušení věty druhé § 2958 o. z.) podrobně poukazoval (viz návrh je publikován na webových stránkách Ústavního soudu zde: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Navrhy/2023/navrh_Pl._US_27_23_AN.pdf), leč Ústavní soud se touto otázkou ve svém nálezu vůbec nezabýval s odůvodněním, že: „sama existence Metodiky jako nezávazné pomůcky pro aplikační praxi vztahující se ke konkrétnímu ustanovení zákona a její tvrzené vady…by nemohly být důvodem pro zásah Ústavního soudu v podobě zrušení napadeného ustanovení zákona. Proto se Ústavní soud navrhovatelem tvrzenými nedostatky Metodiky podrobněji nezabýval.“

     6. Ve sbírkové verzi Metodiky jsou odkazy např. na webové stránky nezbytné pro aplikaci Metodiky, které jsou nefunkční. I na tuto okolnost soud v návrhu v ad 5 Ústavní soud podrobně upozorňoval, leč i v tomto ohledu Ústavní soud tyto okolnosti ve svém nálezu nijak neřeší, nezaujímá k nim žádný postoj, názor, ačkoliv současně na straně druhé zdůrazňuje, že Metodika může sloužit jako podpůrný materiál při aplikaci § 2958 o. z. a dokonce hovoří o desetiletém vývoji vedoucím k tzv. „propsání“ Metodiky do rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i obecných soudů.

     7. Internetová verze Metodiky je obsahově částečně odlišná od sbírkové verze Metodiky, aniž by současně bylo zřejmé, kdo tuto internetovou verzi nepravidelně aktualizuje. Z faktu, že internetová verze Metodiky je publikována na webu Nejvyššího soudu, nelze ještě dovozovat, že tyto aktualizace provedlo (provádělo) občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu. Je tomu tak z toho důvodu, že z dosud Nejvyšším soudem průběžně obecným soudům zasílaných materiálů k projednání rozhodnutí a příp. stanovisek, jež mají být publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nevyplynul žádný text, který by takový závěr (roz. o té které dílčí aktualizaci internetové verze Metodiky) podporoval. Lze proto konstatovat, že internetová verze Metodiky má charakter kabinetní aktualizace textu materiálu, o jehož původu, autorech, smyslu a účelu panují pochybnosti, což absolutně vylučuje podpůrnou využitelnost takového textu v rámci interpretace či dokonce aplikace § 2958 o. z. na konkrétní rozhodovaný případ.

      8. Jelikož Ústavní soud na výše uvedené závažné okolnosti, podrobně soudem v jeho návrhu shora zdůvodněné, v odůvodnění svého nálezu ad II. nijak nereagoval, pak soud konstatuje, že za této situace nelze přijmout závěr pléna Ústavního soudu ve zmíněném nálezu, a to, že: „je nutno Metodiku chápat jako nikoli závazný, ale pouze podpůrný podklad pro stanovení výše náhrady nemateriální újmy za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění.“ Jinými slovy řečeno, soud chápe, že Ústavní soud v cit. nálezu zdůraznil, že Metodiku nejsou soudy povinny respektovat, tj. výhradně jen podle ní rozhodovat případy, v nichž je třeba aplikovat pravidlo dle § 2958 o. z., nicméně soud má za to, že z vyložených závažných důvodů, které Ústavní soud v uvedeném nálezu nijak neřešil (nezaujal k nim žádný právní názor, stanovisko atp.), není možné (z pohledu respektu právního státu) Metodiku (ať již v její sbírkové či internetové verzi, či snad v obou jejich verzích) ani podpůrně reflektovat. Soud s přihlédnutím k dosavadní nálezové judikatuře Ústavního soudu přitom vychází z postoje, že pokud předloží konkurenční úvahu, respektive odpovídajícím způsobem zdůvodní, proč v určité části právního problému, jinak rámcově řešeného (ale např. v odůvodnění příslušného nálezu blíže neřešeného) Ústavním soudem, se odchyluje od nálezové judikatury, nečiní tak rozporně s čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, pakliže na předchozí zásadní skutkové a právní argumenty soudu dosud, a to ani ze strany Ústavního soudu, nebylo reagováno, pročež tyto soudem činěné argumenty dosud Ústavním soudem nebyly ani vytěsněny.

     9. Z vyložených důvodů nelze proto ani akceptovat právní názor pléna Ústavního soudu, že během desetileté aplikace se Metodika „propsala“ (poznámka soudu: termín použitý Ústavním soudem ve shora cit. nálezu) do rozhodovací praxe jak Nejvyššího soudu, tak i obecných soudů, s tím, že byla aprobována její kritéria.  Takové „propsání“ (roz. ve smyslu akceptovatelnosti či reflektování této judikatury z pohledu § 13 o. z.) by bylo možné jen v situaci, pakliže by Metodika nebyla stižena defekty, které soud podrobně rozvedl ve svém návrhu ad 5, avšak na něž Ústavní soud nijak v cit. nálezu nereagoval. Pak tedy za takové situace to musí být v konkrétní věci rozhodující soud, jenž vyloží své výhrady na tomto poli, a ještě před projednáním a rozhodnutím věci předloží účastníkům svůj náhled na tuto velmi závažnou právní materii, aniž by současně jakkoli naznačoval výsledek svého možného rozhodnutí ve věci samé.

     10. V návaznosti na ad 9 nepřípustnost, respektive neakceptování takového „propojení“ Metodiky do rozhodovací praxe lze znázornit na případu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. 8 Tdo 190/2017-53, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 39/2018. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud mj. uvádí: „z obsahu spisu plyne, že soudy své závěry o výši jak bolestného, tak i náhrady za ztížení společenského uplatnění opřely o Metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 obč. zák.), vydanou Nejvyšším soudem ve spolupráci se Společností medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí jako doporučení občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k aplikaci § 2958 obč. zák., ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. Cpjn 14/2014, uveřejněnou pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na jejím základě vypracovaný znalecký posudek…Lze uzavřít, že postup popsaný v Metodice má naplňovat zákonný princip slušnosti (§ 2958 věta druhá obč. zák.) i požadavek legitimního očekávání (§ 13 obč. zák.). Proto byla Metodika Nejvyšším soudem doporučena soudům nižších stupňů, aby ji při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 obč. zák. využívaly a aby v rozhodnutích zdůvodnily svůj postup podle pravidel v ní nastavených (obdobně tyto zásady vyložil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1791/2016).“

     11. Závěry Nejvyššího soudu v ad 10 či jim (v jiných rozhodnutích dovolacího soudu) podobné právní názory, v nichž se objevují formulace podobné těm shora, tj. že: a) Nejvyšší soud vypracoval nebo se spolupodílel na vydání Metodiky, b) Metodika obsahuje doporučení občanskoprávního a obchodního kolegia k § 2958 o. z., a konečně c) že by soudy měly aplikovat Metodiku uveřejněnou pod č. 36/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nelze akceptovat, a to z následujících důvodů:

     12. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud se týkají odkazu na Metodiku, je třeba kriticky interpretovat s přihlédnutím k tomu, že:

     13. Nejvyšší soud žádnou Metodiku nevypracoval, ale ani se na ni ne(spolu)podílel; na Metodice spolupracovali pouze někteří soudci Nejvyššího soudu, nikoliv Nejvyšší soud a jeho trestní či občanskoprávní a obchodní kolegium, což je ověřitelný fakt. Ústavní soud v cit. nálezu otázky tohoto druhu, ač na ně soud v návrhu výslovně poukazoval, nijak neřeší.

     14. Je-li v těchto a jim podobných rozhodnutích Nejvyššího soudu odkazováno na Metodiku publikovanou pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak je tím odkazováno na tzv. sbírkou verzi Metodiky.

     15. Sbírková verze Metodiky ovšem obsahuje v části „D. Technická část“ mj. následující formulace:

     16. „Termíny a místo konání školení a zkoušek se budou zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup na webových stránkách www.skoleniznalcu.cz“, které jsou však dlouhodobě nedostupné (neboli nefunkční); držitelem této domény byla svého času nepravomocně odsouzené fyzická osoba, která v roce 2020 zemřela.

     17. „Znalecké posudky budou zpracovány na webovém rozhraní (www.ztizeni.cz), které bude vytvořeno za účelem technické podpory a garance správnosti výpočtu.“ Rovněž i webové stránky www.ztizeni.cz, jejichž držitelem byla fyzická osoba ad 16, jsou dlouhodobě nedostupné (neboli nefunkční).

     18. Z vyloženého plyne, že dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž je činěn odkaz na postup dle sbírkové verze Metodiky dle Rc 63/2014, nelze postupovat, neboť odkazy v této verzi Metodiky jsou nedostupné (neboli nefunkční).

     19. Z uvedeného rovněž plyne, že veškerá judikatura Nejvyššího soudu odkazující na Metodiku publikovanou v Rc 63/2014 je prakticky nepoužitelná.

     20. Pokud Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích měl za to, že je třeba (lze) postupovat podle internetové verze Metodiky, která je publikována na webových stránkách Nejvyššího soudu a prošla několika zásadními změnami, zcela určitě ovšem nikoliv z příčiny rozhodnutí některého ze dvou kolegií Nejvyššího soud (což je ověřitelný fakt), aniž by bylo zřejmé, kdo takové změny v jejím textu vlastně učinil a proč, pak taková okolnost měla být odpovídajícím způsobem v tom které rozhodnutí Nejvyššího soudu vyložena, vysvětlena. Ke dni vydání tohoto usnesení ovšem žádné publikované rozhodnutí Nejvyššího soudu nevysvětluje rozdíly mezi tzv. sbírkovou a internetovou verzí Metodiky, ani v návrhu ad 5 popsané defekty textu předmětného materiálu (ať již v té které verzi).

     21. Soud proto pro poměry v této věci uzavírá, že stávající judikatura Nejvyššího soudu týkající se Metodiky publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014, je zcela nepoužitelná (mj. též pro její nesrozumitelnost v oblasti pochopení smyslu, účelu a aplikování té které verze Metodiky), neboť v tomto směru tzv. ustálený právní názor Nejvyššího soudu nelze realizovat mj. pro nefunkční webové stránky, na které je v této verzi Metodiky činěn odkaz. Z vyložených důvodů ovšem v této právní věci soud nebude akceptovat v jakékoliv formě ani tzv. internetovou verzi Metodiky.

Poznámka: Po deseti letech od „vzniku“ Metodiky je shora publikováno (pravomocné) rozhodnutí soudu prvního stupně, které podrobně poukazuje na zásadní nedostatky Metodiky, a zdůrazňuje, že v poměrech konkrétní soudem projednávané a rozhodované věci tuto Metodiku, ale ani judikaturu (třeba i Nejvyššího soudu) z této defekty zatížené Metodiky vycházející, nelze použít.

     Tím, že Ústavní soud nálezem ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 27/23, zamítl návrh vyškovského okresního soudu, který se domáhal zrušení věty druhé § 2958 o. z. a očekával od orgánu ochrany ústavnosti, že se v souvislosti s tímto rozhodnutím odpovídajícím způsobem vyjádří k Metodice, aniž by v odůvodnění svého nálezu reagoval na navrhovatelem popsané vážné defekty Metodiky a judikatury z této Metodiky vycházející, byla skutečně promarněna šance učinit nezbytný vhled do této významné právní problematiky; problém byl odsunut a „přenechán“ k řešení v tzv. „prvním kole“ na nalézací soudy. To je realita, z níž je třeba vycházet.

      Publikované rozhodnutí tedy zdůrazňuje, proč soud v konkrétní právní věci nemůže (a to ani podpůrně) vycházet z Metodiky, ale ani z judikatury (byť i Nejvyššího soudu), která je založena na principech převzatých z této mnoha defekty zatížené Metodiky.

      Tím, že návrh vyškovského okresního soudu, který obsahuje celou řadu dosud Ústavním soudem nezodpovězených otázek a nevypořádaných argumentů, je stále publikován na webových stránkách Ústavního soudu, mělo by – v návaznosti též na shora vydaný plenární nález Ústavního soudu – platit, že rozhodující soudy ve skutkově a právně obdobných věcech, a to včetně Nejvyššího soudu rozhodujícího vždy v konkrétní dovolací věci, budou reflektovat takto již veřejně vyškovským soudem prezentované námitky a argumenty vztahující se k Metodice, a neměla by nastat procesní situace, že tyto před Ústavním soudem publikované námitky a argumenty, jež v souhrnu namítají, že Metodika je v mnoha směrech defektní, budou při rozhodování pomíjet. Naopak je povinností rozhodujících soudů (v případech, kdy by mělo být aplikováno pravidlo dle § 2958 o. z.) všechny tyto publikované námitky a argumenty zohlednit a při rozhodování se s nimi v odůvodnění vydaného rozhodnutí zákonu odpovídajícím způsobem vypořádat. Jinak bude pro soudy rozhodující v právním státě platit nepřijatelný názor, že v konkrétní věci soud rozhodující o aplikaci § 2958 o. z. za využití Metodiky je sice obeznámen s obsahem návrhu na zrušení věty druhé § 2958 o. z. a s celou množinou v návrhu tvrzených defektů Metodiky, dosud Ústavním soudem nevypořádaných, avšak v jím posuzované a nakonec rozhodnuté věci tuto problematiku pomine, jako by vůbec uplatněna a veřejně publikována nebyla. Vyhýbání se problémům, které zatěžují Metodiku a judikaturu z této Metodiky vycházejí, je nesprávný přístup, neboť tyto interpretační a aplikační problémy se pouze časově dále odsouvají.

     V neposlední řadě by měla rovněž akademická obec reagovat na nastolené námitky a argumenty zásadním způsobem kritizující Metodiku, neboť pouhé parafrázování stávající judikatury, jež vychází z principů defekty zatížené Metodiky, vskutku není hodno akademickému působení. Donekonečna totiž nelze vystačit s „hodnocením“ Metodiky a z ní vycházející judikatury, a doslova přehlížet flagrantně vyhlížející nedostatky Metodiky.

      Metodika je opravdu pro právní (soudní) praxi absolutně nevyužitelný nástroj a čím dříve se soudní praxe od tohoto materiálu „odstřihne“, tím lépe.

Pavel Vrcha