K odvolání nemovitého daru pro nevděk obdarovaného manžela

Zjevné porušení dobrých mravů ze strany obdarovaného musí být – pro naplnění předpokladu k odvolání daru pro nevděk - zřejmé bez dalšího dokazování, včetně toho, zda obdarovaný takovým jednání úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil.

V judikatuře byl zaznamená právní názor, že při posuzování, zda byly naplněny podmínky pro odvolání daru pro nevděk, je nezbytné přihlédnout i k principu proporcionality, který se uplatní při kolizi dvou nebo více konkurujících si subjektivních práv. Na straně dárce je to jeho právo odvolat dar podle § 2072 o. z. a na straně obdarovaného zase právo vlastnit majetek z pohledu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Chování obdarovaného spočívající v nevděku musí proto nabýt takové intenzity, aby právo dárce netrpět takový nevděk bylo porovnatelné se zájmem obdarovaného na zachování principu právní jistoty nedotknutelnosti vlastnictví. Jinak by v praxi docházelo k nepřijatelným poměrům, kdy by obdarovaný byl dárci po celou další dobu zavázán neomezeně nebo nepřijatelně hluboce a jejich vzájemný vztah by byl výrazně nerovnoměrný (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 21 Co 218/2017, in www.beck-online.cz).

K posledně uvedenému právnímu názoru nutno ovšem dodat, že vyložený princip proporcionality je nezbytné vždy finálně verifikovat testem dobrých mravů, a to z pohledu zjištění výsledku, zda popsané jednání obdarovaného stran rozsahu (a) či intenzity (v souhrnu) vskutku naplňuje závěr, že v posuzovaném případě obdarovaný zjevně porušil dobré mravy ve vztahu k dárci.

V případě posuzování jednání obdarovaného manžela je pak rovněž nezbytné od takového chování oddělit nesoulad v manželském soužití, (gradující) neshody manželů v jejich náhledu na společné soužití atd., kteréžto aspekty nelze čistě mechanicky, tj. bez dalšího „překlápět“ do množiny negativního jednání (chování) obdarovaného manžela a na základě této optiky pak jej bez příslušné verifikace dalších zjištění a okolností podřazovat pod jednání, které může být považováno za jednání zjevně porušující dobré mravy. Dovedeno ad absurdum při takovém aplikačním náhledu by totiž pak i porušení manželské věrnosti bez dalšího mohlo být považováno ve vztahu k dárci (manželovi) za jednání zjevně porušující dobré mravy, čímž by takto (zjevně chybně) rozhodující soud nebral v úvahu složitosti manželské vztahu a fakt, že v mnoha případech porušení manželské věrnosti je často již důsledkem určitých déle trvajících neshod mezi manžely a de facto vyústěním trvající manželské krize, nikoliv jeho primární příčinou.

V případě závažného (nevyléčitelného) onemocnění manžela – dárce je třeba ve sporu o vydání daru obdarovaným manželem rovněž zohlednit, že nemoc přináší velmi často i změnu chování, psychiky jak nemocného, tak i jeho manžela. Taková nemoc je rovněž příčinou vzniku stresu, resp. distresu a v určitém časovém horizontu může vést až k syndromu vyhoření povětšinou právě u osoby pečující o nemocného, a to tím spíše, pakliže i manžel je v daném období rovněž stižen jinými zdravotními komplikacemi (stresogenní faktory se tak násobí a manželé v těchto situacích často bez odborné psychologické intervence nemusí danou situaci odpovídajícím způsobem vůbec zvládnout – tzv. „ustát“ a jejich manželský vztah se může v poměrně krátkém období rozpadnout).

Pravomocný rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 9. 2022, sp. zn. 6 C 59/2022