K otázce, zda absence označení pozemku jako stavební parcely v převodní smlouvě (uzavřené za předchozí civilní úpravy) způsobuje její absolutní neplatnost pro neurčitost vymezení předmětu převodu

19.07.2023 18:06

K otázce, zda absence označení pozemku jako stavební parcely v převodní smlouvě  (uzavřené za předchozí civilní úpravy) způsobuje její absolutní neplatnost pro neurčitost vymezení předmětu převodu

 

K otázce vzoru citace z hlediska užití údajů obsažených na výpisu z katastru nemovitostí

 

K odlišnostem vkladového řízení od posuzování platnosti právního úkonu (právního jednání) v občanském soudním řízení

 

Nesprávné uvedení trvalého pobytu převodce v převodní smlouvě v rámci ověřovací doložky

 

§ 35 odst. 2, § 37 odst. 1 obč. zák.

§ 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů

 

Sama okolnost, že v převodní smlouvě nebyl převáděný pozemek označen v souladu s údaji v katastru nemovitostí jako stavební parcela, nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy pro neurčitost jejího předmětu, jestliže v katastrálním území, ve kterém uvedený pozemek leží, nejsou pozemky pod stejným číslem vedeny jak pro pozemkovou, tak i pro stavební parcelu, a při interpretaci smlouvy nevyplývají žádné pochybnosti o identitě převáděného pozemku.

 

Není žádným tajemstvím, že účastníci, kteří bez participace osob znalých práv si sami koncipují převodní smlouvy, při opisu údajů z příslušného výpisu z katastru nemovitostí, respektive listu vlastnictví jsou zahlceni tam uvedenými údaji, přistupují k mechanickému opisu těchto informací do textu převodní smlouvy a velmi často zkratku „st.“, značící, že jde o stavební parcelu a že tedy v předmětném katastrálním území jsou pozemky vedeny ve dvou číselných řadách, prostě přehlédnou. Nepochybně pro laika a běžného uživatele struktura a přehled údajů uváděných na příslušném výpisu z katastru nemovitostí vyznívá poměrně nepřehledně a mnohé nejasnosti, zjevné nesprávnosti pramenící z přehlédnutí, by zcela jistě mohly být odstraněny vhodnějším sestavením podávaných informací v rámci příslušného výpisu z katastru tak, aby bylo zřejmé, jak je třeba správně citovat předmětný nemovitý majetek (jakýsi vzor citace).

 

Katastrální úřad ve vkladovém řízení provádí verifikaci mj. listiny z pohledu katastrálních předpisů a v tomto směru nároky na identifikaci nemovitého majetku jsou mnohem přísnější. Může se také stát (a v praxi k tomu také poměrně frekventovaně dochází), že převodní smlouva sice z pohledu občanskoprávního není stižena neplatností, avšak z pohledu katastrálního není (nemůže být) katastrálním úřadem považována za tzv. vkladu schopnou (např. pro neúplné - v souladu s katastrálním zákonem - označení převáděného nemovitého majetku). Je pak věcí dotčených účastníků dosáhnout toho, aby i taková převodní listina nakonec naplňovala podmínky z pohledu katastrálního práva, pakliže mají, respektive alespoň jeden z nich stále má zájem na tom, aby dle této smlouvy byl předmětný vklad ve prospěch dotčené osoby povolen

 

Nesprávné uvedení trvalého pobytu převodce v převodní smlouvě v rámci ověřovací doložky, nepanují-li jinak pochybnosti o jeho identitě, nemá žádný vliv na platnost daného právního jednání, respektive v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, na platnost učiněného právního úkonu.

 

podle (pravomocného) rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 3. 2023, č. j. 6 C 33/2023-95, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 6 C 33/20233-106

 

     K věci: Dne 3. 2. 2023 bylo do podatelny zdejšího soudu (dále též „soud“) učiněno podání žalobce, z jehož obsahu je zřejmé, že se žalobce dvěma žalobami proti žalované domáhá jednak 1) určení, že pozemky st. p. č. 320 (jehož součástí je stavba - budova č. p. 244 v obci H.) a p. č. 785/2, které leží v katastrálním území H.,  a jsou zapsány na listu vlastnictví č. 70 pro obec H., okres V., a katastrální území H., u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště V. (dále též „nemovité věci“ nebo „nemovitosti“ anebo „nemovitý majetek“), jsou v jeho vlastnictví, a dále 2) určení, že darovací smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne 23. 3. 2009, dle které žalobce (tehdy manžel žalované) daruje žalované (tehdy manželce žalobce) spoluvlastnický podíl o velikost id. ½ k nemovitostem v této smlouvě označených takto: „budovy č. p. 244 (nacházejícího se na parcele 320 k. ú. H.) a parcely č. 320 k. ú. H. o výměře 661 m2 – zastavěná plocha a nádvoří a parcely č. 785/2 k. ú. H. – zahrada o výměře 1051 m2, vše okres V., zapsané na listu vlastnictví č. 70, katastrální území 645702 H., okres CZ0646 V.“, je neplatná, aniž by ovšem tento svůj návrh explicitně promítl do žalobního petitu, jakkoliv k němu ve zreferovaném podání usiluje.

     Žalobce v žalobě vylíčil, že účastníci (tehdy ještě za trvání jejich manželství) za účelem poskytnutí úvěru bankou (s ohledem na jimi sledovanou rekonstrukci rodinného domu č. p. 244 ve výlučném vlastnictví žalobce) dne 23. 3. 2009 uzavřeli darovací smlouvu, dle které se žalovaná měla stát podílovou spoluvlastnicí o velikosti id. ½ v předchozím odstavci (kurzívou citovaného) nemovitého majetku, jenž však stran pozemku st. p. č. 320 v k. ú. H. byl nesprávně označen jako p. č. 320, pročež tehdy po signalizaci příslušným katastrálním úřadem (že uvedená darovací smlouva je pro nesprávné označení tohoto pozemku neplatná) vzali posléze návrh na vklad dle této smlouvy zpět a katastrální úřad předmětné vkladové řízení zastavil. Žalobce pak v žalobě dále popisuje, že v mezidobí se situace stran označování tohoto pozemku změnila a žalovaná zneužila této okolnosti a za situace, kdy manželství účastníků bylo již rozvedeno (dne 12. 2. 2020), po více než 13 letech od uzavření uvedené darovací smlouvy podala podle této smlouvy dva návrhy na vklad do katastru nemovitostí. První návrh na vklad se vztahuje k id. ½ nemovité věci – pozemku p. č. 785/2 v k. ú. H., a druhý návrh na vklad se vztahuje k id. ½ nemovité věci – pozemku st. p. č. 320, v témže k. ú., jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. 244 v obci H.

     Darovací smlouva mezi účastníky byla uzavřena v roce 2009. V té době byla na katastru nemovitostí vedena dvojí číselná řada parcel. Na uvedenou darovací smlouvu je třeba pohlížet jako za od počátku (absolutně) neplatnou, neboť v jejím textu není správně označen převáděný pozemek st. p. č. 320, nýbrž jako „parcela č. 320“.

     Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, maje za to, že předmětná darovací smlouva není stižena absolutní neplatností.

      Okresní soud mj. shora cit. rozsudkem ve znění opravného usnesení meritorním výrokem zamítl žalobu o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí.

    Z odůvodnění: Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci za trvání manželství mezi sebou uzavřeli dne 23. 3. 2009 darovací smlouvu, dle které žalobce coby dárce daroval žalované coby obdarované id. ½ nemovitostí (ve smlouvě takto označených): „budovy č. p. 244 (nacházejícího se na parcele 320 k. ú. H.) a parcely č. 320 k. ú. H. o výměře 661 m2 – zastavěná plocha a nádvoří a parcely č. 785/2 k. ú. H. – zahrada o výměře 1051 m2, vše okres V., zapsané na listu vlastnictví č. 70, katastrální území 645702 H., okres CZ0646 V.“ V době uzavření této darovací smlouvy však v katastrálním území H. byly pozemky vedeny ve dvou číselných řadách, a z tohoto důvodu bylo nezbytné je odlišovat, zda jde o stavební či pozemkovou parcelu. V darovací smlouvě byl mj. označen pozemek p. č. 320, který ovšem v době uzavření této smlouvy žalobce nevlastnil, neboť žalobce vlastnil pozemek st. p. č. 320 v k. ú. H. Ač účastníci podle této darovací smlouvy v roce 2009 zahájili předmětní vkladové řízení, následně vkladový návrh vzali zpět a tehdejší katastrální úřad vkladové řízení zastavil. Dne 13. 1. 2023 žalovaná na základě stejné darovací smlouvy podala u příslušného katastrálního úřadu dva návrhy na vklad spoluvlastnického práva k předmětným nemovitostem ve svůj prospěch. Tyto vkladové návrhy posléze katastrální úřad ještě do vydání tohoto rozsudku zamítl, a to z důvodu nařízeného předběžného opatření zdejším soudem v této věci.

      Soud dospěl k závěru, že obě určovací žaloby nejsou důvodné.

      Předně soud má za to, že žalobci dle § 80 o. s. ř. svědčí naléhavý právní zájem na podání žaloby o určení neplatnosti předmětné darovací smlouvy, neboť ať již do doby trvání vkladového řízení dle uvedené darovací smlouvy, tak i v případě, že by katastrální úřad vkladové řízení zamítl (k čemuž nakonec došlo, ovšem z důvodu existence nařízeného předběžného opatření), by se tato soudní deklarace neplatnosti smlouvy pro futuro mohla pozitivně projevit v právním postavení žalobce, neboť by byla pravomocně vyřešena otázka neplatnosti této smlouvy a odpadla by tak již možnost dle této smlouvy se domáhat příslušného vkladového návrhu o velikosti id. ½ ve prospěch žalované.

       Tomuto závěru přisvědčuje i judikatura Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2027/2008, vyložil, že jestliže bez vyslovení neplatnosti převodní smlouvy, na základě které má teprve) dojít ke vkladu vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru, mohlo mít příznivý vliv na právní postavení žalobce, lze přípustnost ve smyslu ustanovení (tehdy) § 80 písm. c) o. s. ř. dovodit.

       Zbývá nyní posoudit věc z meritorního hlediska, tj. zda okolnost, že v darovací smlouvě ze dne 23. 3. 2009 účastníci mj. označili pozemek „p. č. 320 v k. ú. H.“, který žalobce nevlastnil, neboť vlastnil pozemek stavební parcelu č. 320 v k. ú. H., měla vliv na platnost této smlouvy, či nikoliv.

      Tuto otázku je třeba řešit podle dosavadní právní úpravy, tj. podle zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále již „katastrální zákon“), a dále podle zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník,, ve znění pozdějších předpisů (dále již „obč. zák.“).

     Podle § 5 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, musejí být označeny pozemky parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží, a v případě, že jsou v katastrálním území pozemky vedeny ve dvou číselných řadách, též údajem, zda se jedná o pozemkovou nebo stavební parcelu.

      Podle § 35 obč. zák. projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit (odst. 1). Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (odst. 2). Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen (odst. 3).

      Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

      Náležitostí projevu vůle, který směřuje k určitému právnímu úkonu, je srozumitelnost, určitost a v některých případech i forma projevu. Určitost projevu vůle se týká jeho obsahové stránky; neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Závěr o neurčitosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěli účastníci projevit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2139/2020).

      Nemovitosti, jež jsou z důvodu faktické nemožnosti jejich fyzického označení jedinečným způsobem evidovány a opsány v katastru nemovitostí, nemusí být v právním úkonu nutně identifikovány všemi údaji vyžadovanými jinak katastrálními předpisy, pokud i při použití jen některých z těchto údajů je lze ve smlouvě jednoznačně individualizovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2105/2006).

       Posledně uvedený závěr se však neuplatní v případě, pokud účastníci v převodní smlouvě uzavřené do účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stran převáděného pozemku – v situaci, kdy v předmětném katastrální území pozemky byly vedeny ve dvou číselných řadách – neuvedli, že je mj. převáděn pozemek stavební parcela, nýbrž ve smlouvě pouze uvedli pozemek parcelní číslo, tedy jakoby by označení pozemků v daném katastrálním území ve dvou číselných řadách neexistovalo.

      Podle názoru soudu muselo by se jednat ovšem o situaci, kdy předmětem převodní smlouvy by byl pouze pozemek dle stavu zápisů v katastru nemovitostí evidovaný jako např. „pozemek parcela st. XY“, který leží v katastrálním území XY, ačkoliv účastníci v této smlouvě tento pozemek neúplně a tedy nesprávně označili jako např. „pozemek č. XY“, který leží v katastrálním území XY, ačkoliv v tomto katastrálním území byly v danou dobu pozemky vedeny ve dvou číselných řadách, a proto byly evidovány vždy pod označením, že jde o pozemkovou nebo stavební parcelu. To vše v situaci, pokud by nebylo možné podle dalších existujících identifikačních znaků dovodit, že takto označený pozemek je ve skutečnost pozemkem – stavební parcelou příslušného čísla.

      V takovém případě (tedy viz předchozí odstavec) by totiž nebylo možné žádným výkladovým mechanismem (tj. za užití § 35 odst. 2 obč. zák.) dovodit, že ve smlouvě nesprávně označený pozemek je ve skutečnosti stavební parcelou, která je podle projevené vůle účastníků předmětem této převodní smlouvy. Zde by pak vskutku nezbylo, než dovodit absolutní neplatnost předmětné převodní smlouvy, a to pro neurčitost jejího předmětu ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.

      Tento posledně uvedený právně kvalifikační závěr ovšem v daném případě učinit nelze a v tomto ohledu lze v zásadě zcela přisvědčit přesvědčivé (shora již zreferované) právní argumentaci žalované, učiněné prostřednictvím jejího právního zástupce na str. 7 a násl. (tj. na č. l. 85 a násl.) písemného vyjádření k žalobě ze dne 27. 2. 2023.

      V daném případě v předmětné darovací smlouvě byl sice pozemek – stavební parcela č. 320 v k. ú. H. - účastníky nesprávně označen pouze jako „parcely č. 320 v k. ú. H.“, nicméně za současné užití dalších identifikačních (verifikačních) znaků, které v souhrnu naprosto vylučují zaměnitelnost tohoto pozemku s pozemkem jiným. Jak správně podotýká žalovaná (její právní zástupce), k označení uvedeného pozemku se upínají též formulace „zastavěná plocha a nádvoří“, či odkaz „na listu vlastnictví č. 70.“ , jejichž prostřednictvím lze zcela nepochybně interpretovat uvedený pozemek jako stavební parcelu č. 320.

      Kupř. v judikatuře Nejvyššího soudu bylo (v různých formulačních modifikacích) opakovaně vyjádřeno (ve stručnosti shrnuto z této judikaturou poměrně obšírně řešené materie), že sama okolnost, že v převodní smlouvě nejsou nemovitosti označeny v souladu s katastrálním právem, ještě neznamená, že taková smlouva (roz. v poměrech tehdejší civilní úpravy povětšinou prezentovaná dvoustranným právním úkonem) je stižena absolutní neplatnosti pro defekt neurčitosti předmětu dle § 37 odst. 1 obč. zák. (tj. pro neurčitost vymezení nemovitého předmětu). Takový závěr by bylo možno učinit teprve tehdy, pokud by ani za užití § 35 odst. 2 obč. zák., aniž by tím byl narušen obsah jazykového projevu, nebylo možno identifikovat předmět převodu, tj. nemovitosti, které podle projevu vůle účastníků v jimi písemně uzavřené smlouvě mají být převedeny (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2591/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1114/2012).

      Na věc je třeba pohlížet i optikou logiky věci. Žalobce se v roce 2009 rozhodl žalované darovat ideální jednu poloviny nemovitostí, které výlučně vlastnil, a proto s žalovanou, svou tehdejší manželkou, uzavřel předmětnou smlouvu, kde vyjádřil svou vůli darovat ideální polovinu svého nemovité majetku žalované, což žalovaná akceptovala a touto smlouvu tento dar přijala. Stimul, důvod k takovému darování je přitom právně bezpředmětný [tj. je jedno, zda žalobce chtěl pouze spoluvlastnický podíl darovat manželce bez dalšího anebo tím (pouze či rovněž) usiloval o to, aby účastníci – tehdy manželé – měli lepší pozici pro vyjednávání s bankou ohledně získání předmětného úvěru na rekonstrukci předmětného domu]. Vlivem pochybení toho, kdo tuto smlouvu koncipoval, došlo k tomu, že předmětný pozemek st. p. č. 320 (tedy stavební parcela č. 320), který ležel a i nadále leží v k. ú. H., byl do smlouvy formulačně pojat jako „parcela č. 320“, resp. v textu „parcely č. 320“, naprosto formulačně stejně, jako tomu bylo v případě darovací smlouvy ze dne 24. 11. 2003, kterou rodiče žalobce (manželé M. R. a M. R.) darovali mj. v této smlouvě stejně označený pozemek „parcely č. 320 k. ú. H.“ svému synovi – nyní žalobci.

      Není přitom žádné tajemství, že účastníci, kteří bez participace osob znalých práv si sami koncipují převodní smlouvy, při opisu údajů z příslušného výpisu z katastru nemovitostí, respektive listu vlastnictví jsou zahlceni tam uvedenými údaji, přistupují k mechanickému opisu těchto informací do textu převodní smlouvy a velmi často zkratku „st.“, značící, že jde o stavební parcelu a že tedy v předmětném katastrálním území jsou pozemky vedeny ve dvou číselných řadách, prostě přehlédnou. Nepochybně pro laika a běžného uživatele struktura a přehled údajů uváděných na příslušném výpisu z katastru nemovitostí vyznívá poměrně nepřehledně a mnohé nejasnosti, zjevné nesprávnosti pramenící z přehlédnutí, by zcela jistě mohly být odstraněny vhodnějším sestavením podávaných informací v rámci příslušného výpisu z katastru tak, aby bylo zřejmé, jak je třeba správně citovat předmětný nemovitý majetek (jakýsi vzor citace).

      Úkolem soudů pak je, aby posoudily, zda v hraničních případech, kdy účastníci sice např. do převodní smlouvy nepojali správnou formulaci označení nemovitého majetku, jak je evidován v katastru nemovitostí, lze ještě výkladem z občanskoprávního pohledu dospět k závěru, že takto jimi v převodní smlouvě užitá formulace, jež sice není zcela souladná s katastrálním zákonem, přesto zaručuje, že za užití výkladového mechanismu nemohou, respektive nenastávají žádné potíže z hlediska zákonem stanovené podmínky určitého a srozumitelného vyjádření předmětu převodu, tj. že jejich projev vůle vtělený do převodní smlouvy se právě a jen upíná k danému předmětu, o němž nevznikají (objektivně vznikat nemohou) žádné pochybnosti.

      V posuzovaném případě soud po pečlivém zhodnocení právní argumentace žalobce a právní obrany žalované dospěl k závěru, že darovací smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne 23. 3. 2009, není z pohledu vymezení jejího předmětu (označení nemovitostí) stižena absolutní neplatnosti ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. či z jiného důvodu.

      Okolnost, že se žalovaná domáhala v letošním roce vkladu dle této smlouvy, nemůže být v žádné kolizi s dobrými mravy, neboť samotné podání vkladového návrhu není časově omezené a důvod, který vedl žalovanou k podání návrhu, případně jí sdělené konsekvence související s vypořádání rozvodem manželství účastníků jejich zaniklého  společného jmění, zde nemají žádnou právní relevanci. Z provedeného dokazování přitom nevyplynuly žádné okolnosti, které by měly vést k úvaze soudu zabývat se neplatností darovací smlouvy z důvodu, že se příčí dobrým mravům, respektive pro jednání žalované, jež by mělo být kvalifikováno za rozporné s dobrými mravy. Vždyť se žalovaná domáhá pouze realizace svého práva dle darovací smlouvy, kterou za trvání manželství uzavřela s žalobcem, přičemž žalobce až do 3. 2. 2023 platnost této darovací smlouvy (soudní cestou) nezpochybňoval, a učinil tak až v souvislosti s předmětnými vkladovými řízeními (viz poznámky soudu shora), v době, kdy se účastníci v mezidobí rozvedli a nemají dosud vypořádané (rozvodem jejich manželství) zaniklé společné jmění.

      Soud přitom odhlíží od katastrálního aspektu dané věci, tedy mj. od faktu, že v případném vkladovém řízení katastrální úřad provádí verifikaci mj. listiny z pohledu katastrálních předpisů a že v tomto směru nároky na identifikaci nemovitého majetku jsou mnohem přísnější. Může se také stát (a v praxi k tomu také poměrně frekventovaně dochází), že převodní smlouva sice z pohledu občanskoprávního není stižena neplatností, avšak z pohledu katastrálního není (nemůže být) katastrálním úřadem považována za tzv. vkladu schopnou. Např. pro neúplné (v souladu s katastrálním zákonem) označení převáděného nemovitého majetku. Je pak věcí dotčených účastníků dosáhnout toho, aby i taková převodní listina nakonec naplňovala podmínky z pohledu katastrálního práva, pakliže mají, respektive alespoň jeden z nich stále má zájem na tom, aby dle této smlouvy byl předmětný vklad ve prospěch dotčené osoby povolen. Soud přirozeně v této fázi však nemůže jakkoliv naznačovat způsob řešení takové situace, neboť by tím účastníky (svým způsobem) již poučoval o hmotném právu, což mu zákon zapovídá.

      Konečně neplatnost darovací smlouvy nelze dovodit ani pro okolnost, že na ověřovací doložce u podpisu žalobce v darovací smlouvě bylo zjevně nesprávně ověřovacím orgánem (Městským úřadem Ú.) uvedena adresa jeho trvalého pobytu „H.“ namísto „H.“, neboť tato zjevná nesprávnost je z občanskoprávního hlediska – ve vztahu k platnosti právního úkonu (darovací smlouvy) - zcela bez významu a mohla by mít jedině relevanci (avšak z pohledu odstranitelné vady) v případném vkladovém řízení. Jak ostatně uvedla žalovaná, i v této části nakonec došlo ke zjednání nápravy.

     Soud tedy k posledně uvedenému uzavírá, že nesprávné uvedení trvalého pobytu převodce v převodní smlouvě v rámci ověřovací doložky, nepanují-li jinak pochybnosti o jeho identitě, nemá žádný vliv na platnost daného právního jednání, respektive v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, na platnost učiněného právního úkonu.

      Z vyložených důvodů byla proto žaloba o určení neplatnosti předmětné darovací smlouvy zamítnuta.

      Žalobu o určení vlastnictví žalobce k předmětnému nemovitému majetku bylo třeba zamítnout již pro absenci naléhavého právního zájmu žalobce na této určovací žalobě.

      Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

       Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3364/2008 vyložil, že bylo-li v řízení zjištěno, že žalobce je dosud zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí, pak se nelze úspěšně domáhat určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, neboť na takovém určení nemůže být dán naléhavý právní zájem ve smyslu (tehdy platného) § 80 písm. c) o. s. ř.

       Tento závěr je plně uplatnitelný i pro poměry této věci, kdy je žalobce v katastru nemovitostí evidován jako výlučný vlastník předmětného – žalobou dotčeného – nemovitého majetku, takže případné soudní rozhodnutí o deklaraci tohoto jeho výlučného vlastnictví by (z povahy věci) nemohlo být ani (duplicitně) promítnuto do katastru nemovitostí a za stávajícího právního stavu by pro žalobce ani jinak nemohlo přivodit žádnou změnu, neboť ani žalovaná nezpochybňuje jeho výlučné vlastnické právo k uvedenému nemovitému majetku, pouze má za to, že s žalobcem po právu uzavřela platnou darovací smlouvu, dle které se chce domáhat povolení vkladu příslušného vlastnického práva k předmětnému spoluvlastnickému podílu o velikosti id. ½, což se jí dosud z důvodů shora vyložených nepodařilo zrealizovat, případně – jak lze vyvodit z vyjádření žalované v této právní věci – vzniklou situaci s žalobcem řešit v rámci vypořádání jejich (rozvodem manželství zaniklého) společného jmění manželů.

      Z důvodu absence právního zájmu žalobce na určení jeho vlastnictví k předmětnému nemovitému majetku proto soud i tuto žalobu (zde tedy výhradně z procesního důvodu) zamítl.