K použití Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 27/23

22.03.2024 18:04
  1. Okresní soud ve Vyškově (dále již „navrhovatel“) se v dubnu 2023 obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení věty druhé § 2958 o. z. Argumentoval mj. s tím, že bez Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále již „Metodiky“), která je zatížena mnoha nedostatky a zcela jistě není materiálem vypracovaným Nejvyšším soudem, nelze napadené ustanovení § 2958 o. z. soudy předvídatelně interpretovat a aplikovat, což je v rozporu s principem předvídatelnosti práva, právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování, tedy s principy právního státu.
  2. Plénum Ústavního soudu (dále již „ÚS“) nálezem ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 27/2023, vyhlášeným dne 20. 3. t. r., předmětný návrh zamítlo. Podle ÚS napadené ustanovení není nepřípustně neurčité a nevede k nepředvídatelnosti práva a soudního rozhodování v míře odporující principům demokratického právního státu. ÚS zdůraznil nutnost individualizace náhrady újmy před snahou o její unifikaci; právě tomuto přístupu dle ÚS odpovídá (zákonodárcem zamýšlená) relativní neurčitost zákonné úpravy, která poskytuje dostatečnou flexibilitu posoudit každý případ podle jeho individuálních okolností v rámci soudcovského uvážení.
  3. Do jisté míry (ve vztahu k ad 2) rozporně pak ÚS v odůvodnění svého nálezu konstatuje, že: „Je zřejmé, že s ohledem na požadavek právní jistoty není a nemůže být výše náhrady nemajetkové újmy na zdraví stanovována zcela nepředvídatelně nebo bez limitů…Z důvodů snahy o posílení právní jistoty a předvídatelnosti práva v období těsně před a po nabytí účinnosti občanského zákoníku…bylo proto přistoupeno…k vytvoření nezávazné Metodiky. Ta se stala pomůckou a oporou pro (potencionální) poškozené a jejich právní zástupce i pro soudy při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy na zdraví…Zároveň Metodika reprezentuje chtěný odklon od paušalizujícího pohledu vyhlášky č. 440/2001 Sb., která ignorovala dopady do budoucího života člověka (poškozeného) a stanovením fixní „hodnoty bodu“ již neodrážela ekonomickou realitu. Z judikatury Ústavního soudu ovšem jasně plyne, že vzhledem ke smyslu a účelu § 2958 občanského zákoníku i povaze Metodiky je nutno Metodiku chápat jako nikoli závazný, ale pouze podpůrný podklad pro stanovení výše náhrady nemateriální újmy za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění.“ Podle ÚS „obecné soudy nejsou povinny věrně Metodiku aplikovat, ale dbát o předvídatelnost vlastního rozhodování o náhradě újmy na zdraví v souladu s principem plné náhrady újmy a zásadami slušnosti.“ Dále ÚS zdůraznil, že: „v současné době prakticky význam samotné Metodiky částečně klesá, neboť se během již více než desetiletí (její) aplikace ‚propsala‘ do rozhodovací praxe jak Nejvyššího soudu, tak i obecných soudů, tím, že byla aprobována její kritéria…Obecné soudy by měly být schopny zajistit naplnění principů právní jistoty a předvídatelnosti práva standardními nástroji, včetně nástrojů Nejvyššího soudu pro sjednocování judikatury.“
  4. Z ad 3 plyne, že ÚS sice hovoří v nálezu o podpůrném využití Metodiky, současně však nezprostředkovává jinou možnost, alternativu pro aplikaci § 2958 o. z., když poukazuje na fakt, že za účelem posílení právní jistoty a předvídatelnosti práva byla vypracována Metodika.
  5. ÚS ohledně (ne)aplikace Metodiky ovšem svým způsobem argumentuje v kruhu, neboť na straně jedné hovoří o tom, že v počátečních fázích Metodika sloužila jako podpůrný materiál při výkladu a aplikaci § 2958 o. z. (pak je třeba si položit otázku, zda bez Metodiky by bylo možné rovněž předvídatelně cit. ustanovení vykládat a aplikovat). A na straně druhé uvádí, že se Metodika v důsledku desetileté praxe takříkajíc „propsala“ do judikatury, kterou musejí nyní soudy při svém rozhodování zohlednit. Jenže právě s ohledem na navrhovatelem popsané těžké defekty Metodiky (a jejích dvou verzí – sbírkové a internetové), zcela chybí v odůvodnění nálezu ÚS vyjasnění, jak se může problémový materiál, který obsahuje celou řadu nepravdivých informací, a jenž „hovoří jménem“ Nejvyššího soudu, aniž by tento materiál Nejvyšší soud vypracoval, za takového stavu „propsat“ do judikatury, tj. jak lze takovou judikaturu, jež vychází z informací přebíraných z natolik problematického materiálu, respektovat.
  6. Je opravdu k nepochopení, že ÚS v odůvodnění svého nálezu na tyto zásadní výtky navrhovatele vůči Metodice nereagoval, neboť pokud ÚS soud připustil podpůrnou roli Metodiky a její „propsání“ během desetileté právní (soudní) praxe do judikatury, pak bylo přece (již z povahy věci) nezbytné na námitky navrhovatele, který poukazoval na závažné defekty Metodiky, reagovat. Vždyť to byl především sám ÚS, který ve své nálezové judikatuře opakovaně vytýkal, respektive i nadále vytýká např. obecným soudům nesprávnost (nezákonnost) postupu, pakliže v té které věci nereagovaly na (významné) námitky účastníků, pročež v mnoha případech právě z tohoto důvodu byly ústavní stížnosti shledány důvodnými a napadená soudní rozhodnutí byla ÚS rušena.
  7. Navrhovatel v návrhu vyložil celou plejádu skutkových okolností a důvodů, které skutečně v samém základu zpochybňují Metodiku. Výběrem lze poukázat na následující.
  8. Sbírková verze Metodiky, tj. materiál publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014 a sp. zn. Cpjn 14/2014, obsahuje nepravdivé údaje o tom, že její text vytvořil Nejvyšší soud (obsah textu této verze Metodiky budí pro čtenáře zdání, že by se mělo jednat o materiál vypracovaný občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu). Na tuto okolnost navrhovatel ÚS upozornil, leč Ústavní soud se touto otázkou v odůvodnění svého nálezu vůbec nezabýval, jako by navrhovatelem učiněna nebyla.
  9. Ve sbírkové verzi Metodiky jsou odkazy např. na webové stránky nezbytné pro aplikaci Metodiky, které jsou ale nefunkční. I na tuto okolnost navrhovatel v návrhu ÚS podrobně upozorňoval, leč i v tomto ohledu ÚS tyto okolnosti ve svém nálezu nijak neřeší, nezaujímá k nim žádný postoj, názor, ačkoliv současně na straně druhé zdůrazňuje, že Metodika může sloužit jako podpůrný materiál při aplikaci § 2958 o. z., a dokonce hovoří o desetiletém vývoji tzv. „propsání“ Metodiky do rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i obecných soudů.
  10. Internetová verze Metodiky (publikovaná na webových stránkách Nejvyššího soudu) je obsahově částečně odlišná od sbírkové verze Metodiky, aniž by současně bylo zřejmé, kdo tuto internetovou verzi nepravidelně aktualizuje. Z faktu, že internetová verze Metodiky je publikována na webu Nejvyššího soudu, nelze ještě dovozovat, že tyto aktualizace provedlo (provádělo) občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu. Je tomu tak z toho důvodu, že z dosud Nejvyšším soudem průběžně obecným soudům zasílaných materiálů k projednání rozhodnutí a příp. stanovisek, jež mají být publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nevyplynul žádný text, který by takový závěr (roz. o té které dílčí aktualizaci internetové verze Metodiky) podporoval. Lze proto konstatovat, že internetová verze Metodiky má charakter kabinetní aktualizace textu materiálu, o jehož původu, autorech, smyslu a účelu panují pochybnosti, což absolutně vylučuje (a to i jako podpůrnou) využitelnost takového textu v rámci interpretace či dokonce aplikace § 2958 o. z. na konkrétní rozhodovaný případ.
  11. Jelikož ÚS na výše uvedené závažné okolnosti v odůvodnění svého nálezu nijak nereagoval, pak za této situace nelze přijmout ani jím učiněný závěr, že: „je nutno Metodiku chápat jako nikoli závazný, ale pouze podpůrný podklad pro stanovení výše náhrady nemateriální újmy za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění.“ Jinými slovy řečeno, je sice nasnadě, že ÚS v  nálezu zdůraznil, že Metodiku nejsou soudy povinny respektovat, tj. výhradně jen podle ní rozhodovat případy, v nichž je třeba aplikovat pravidlo dle § 2958 o. z., nicméně s přihlédnutím ke shora vyloženým závažným důvodům, které Ústavní soud v uvedeném nálezu nijak neřeší (nezaujímá k nim žádný právní názor, stanovisko atp.), není možné (z pohledu respektu právního státu) Metodiku (ať již v její sbírkové či internetové verzi, či snad v obou jejich verzích) reflektovat, a to ani podpůrně.
  12. Z vyložených důvodů nelze proto ani akceptovat právní názor pléna ÚS, že během desetileté aplikace se Metodika „propsala“ do rozhodovací praxe jak Nejvyššího soudu, tak i obecných soudů, s tím, že byla aprobována její kritéria. Takové „propsání“ (roz. ve smyslu jeho akceptovatelnosti či reflektování) by bylo možné jen v situaci, pakliže by Metodika nebyla stižena defekty, které navrhovatel podrobně rozvedl ve svém návrhu, avšak na něž, bohužel, ÚS v nálezu nijak nereagoval. Proč?
  13. Nepřípustnost, respektive neakceptování takového „propojení“ (o kterém v nálezu hovoří ÚS) Metodiky do rozhodovací praxe lze znázornit na případu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. 8 Tdo 190/2017-53, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 39/2018. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud mj. uvádí: „z obsahu spisu plyne, že soudy své závěry o výši jak bolestného, tak i náhrady za ztížení společenského uplatnění opřely o Metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 obč. zák.), vydanou Nejvyšším soudem ve spolupráci se Společností medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí jako doporučení občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k aplikaci § 2958 obč. zák., ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. Cpjn 14/2014, uveřejněnou pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na jejím základě vypracovaný znalecký posudek…Lze uzavřít, že postup popsaný v Metodice má naplňovat zákonný princip slušnosti (§ 2958 věta druhá obč. zák.) i požadavek legitimního očekávání (§ 13 obč. zák.). Proto byla Metodika Nejvyšším soudem doporučena soudům nižších stupňů, aby ji při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 obč. zák. využívaly a aby v rozhodnutích zdůvodnily svůj postup podle pravidel v ní nastavených (obdobně tyto zásady vyložil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1791/2016).“
  14. Závěry Nejvyššího soudu v ad 13 či jim podobné právní názory, tj. že: a) Nejvyšší soud vypracoval nebo se spolupodílel na vydání Metodiky, b) Metodika obsahuje doporučení občanskoprávního a obchodního kolegia k § 2958 o. z., a konečně c) že by soudy měly aplikovat Metodiku uveřejněnou pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nelze akceptovat, a to z následujících důvodů:
  15. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud se týkají odkazu na Metodiku, je třeba kriticky interpretovat s přihlédnutím k tomu, že:
  16. Nejvyšší soud žádnou Metodiku nevypracoval, ale ani se na ni ne(spolu)podílel; na Metodice spolupracovali pouze někteří soudci Nejvyššího soudu, nikoliv Nejvyšší soud a jeho trestní či občanskoprávní a obchodní kolegium, což je ověřitelný fakt. Ústavní soud v cit. nálezu otázky tohoto druhu, ač na ně navrhovatel v návrhu výslovně poukazoval, nijak neřeší, pominul je.
  17. Je-li v těchto a jim podobných rozhodnutích Nejvyššího soudu odkazováno na Metodiku publikovanou pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak je tím odkazováno na tzv. sbírkovou verzi Metodiky.
  18. Sbírková verze Metodiky ovšem obsahuje v části „D. Technická část“ mj. následující formulace:
  19. „Termíny a místo konání školení a zkoušek se budou zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup na webových stránkách www.skoleniznalcu.cz“, které jsou však dlouhodobě nedostupné (neboli nefunkční); držitelem této domény byla svého času nepravomocně odsouzené fyzická osoba, která v roce 2020 zemřela.
  20. „Znalecké posudky budou zpracovány na webovém rozhraní (www.ztizeni.cz), které bude vytvořeno za účelem technické podpory a garance správnosti výpočtu.“ Rovněž i webové stránky www.ztizeni.cz, jejichž držitelem byla fyzická osoba ad 19, jsou dlouhodobě nedostupné (neboli nefunkční).
  21. Z vyloženého plyne, že dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž je činěn odkaz na postup dle sbírkové verze Metodiky dle Rc 63/2014, nelze vycházet, neboť odkazy v této verzi Metodiky jsou nedostupné (neboli nefunkční).
  22. Odkazuje-li Nejvyšší soud na Metodiku publikovanou pod Rc 63/2014 (tj. na tzv. sbírkovou verzi Metodiky), současně však co do obsahu vychází z tzv. internetové verze Metodiky (publikované na webu Nejvyššího soudu), o níž nikdo neví, kým, kdy, z jakého právního důvodu a na základě jakých podkladů byla dosud několikrát aktualizována a obsahově se odlišuje od tzv. sbírkové verze Metodiky, pak je k tomu třeba uvést pouze jediné: tento proces provázejí značné zmatky a pokud rozhodnutí vycházejí z obsahu tzv. internetové (kabinetně aktualizované) verze Metodiky, avšak současně odkazují na její tzv. sbírkovou verzi (Rc 63/2014), pak jsou tato a jim podobná rozhodnutí zatížena obsahovou nesrozumitelností, pročež z těchto rozhodnutí a takto „propsané“ Metodiky do judikatury nelze při interpretaci a aplikaci § 2958 o. z. vycházet.
  23. Z uvedeného tedy plyne, že veškerá judikatura Nejvyššího soudu odkazující na Metodiku publikovanou v Rc 63/2014 je prakticky nepoužitelná.
  24. Jen pro úplnost, i kdyby snad judikatura odkazovala na obsah pouze tzv. sbírkové verze Metodiky publikované pod Rc 63/2014, pak by byla beztak nepoužitelná, neboť odkazy v ní učiněné na webová rozhraní stran např. tvorby znaleckých posudků vedou k nefunkčním webovým stránkám. Takže by platilo, že podle této verze Metodiky nelze reálně postupovat.
  25. Pokud Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích měl za to, že je třeba postupovat podle internetové verze Metodiky, která je publikována na webových stránkách Nejvyššího soudu a prošla několika zásadními změnami, zcela určitě ovšem nikoliv z příčiny rozhodnutí některého ze dvou kolegií Nejvyššího soud (což je ověřitelný fakt), aniž by bylo zřejmé, kdo takové změny v jejím textu vlastně učinil a proč (zda vedení Nejvyššího soudu, nebo soudci ze specializovaného senátu 25 Cdo, anebo někteří soudci se zástupci např. pojišťoven atd.), pak taková okolnost měla být odpovídajícím způsobem v tom kterém rozhodnutí Nejvyššího soudu vyložena, vysvětlena. Ke dni vydání plenárního nálezu ovšem žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu nevysvětluje rozdíly mezi tzv. sbírkovou a internetovou verzí Metodiky, ani v návrhu navrhovatelem popsané defekty textu předmětného materiálu (ať již v té které verzi). Domnívá se snad ještě někdo, že na tyto Metodiku zpochybňující okolnosti přesto ÚS v nálezu neměl reagovat, ač otázky tohoto druhu byly navrhovatelem výslovně vzneseny? Co se to stalo s ÚS, že tento strážce ochrany ústavnosti, který apeluje na soudy, aby se řádně vypořádávaly s relevantními námitkami účastníků, na námitky navrhovatele, evidentně zásadní, závažné, týkající se Metodiky, nereagoval, prostě je pominul?
  26. Stávající judikatura Nejvyššího soudu týkající se Metodiky publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014, je proto z vyložených důvodů zcela nepoužitelná (mj. též pro její nesrozumitelnost v oblasti pochopení smyslu, účelu a aplikování té které verze Metodiky), neboť v tomto směru tzv. ustálený právní názor Nejvyššího soudu nelze realizovat mj. pro nefunkční webové stránky, na které je v této verzi Metodiky činěn odkaz. K nepochopení je pak mlčení akademické obce, která ač doslova zblízka pohlíží na tyto problémové záležitosti, neustále dokola opakuje závěry, které se přetavily do předmětných komentářů, z nichž jsou opět mechanicky právní (soudní) praxí přebírány tyto názory. Nekriticky. Ať si někdo reálně zkusí předvídatelně rozhodnout ve sporu za užití § 2958 o. z. bez Metodiky anebo bez „propsané“ judikatury vycházejí z Metodiky. Žádné předvídatelnosti by bez Metodiky a „propsané“ judikatury dosaženo nebylo. Každý by za takové situace rozhodoval jinak. Nepředvídatelně. Nebylo by zde žádného materiálního podkladu, takže aplikace věty druhé § 2958 o. z., která zní: „Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti“, by byla provázena aplikačním tápáním, nejednotným náhledem na tento neurčitý pojem. Prostě spory tohoto druhu by byly stiženy chaosem, nepředvídatelností. Proto byl podán ten návrh. Proto navrhovatel očekával od ÚS odpovědi na výše uvedené legitimní otázky.
  27. Nutno konstatovat, že byla promarněna šance, aby se ÚS uceleně vyjádřil k prokazovaným defektům Metodiky a její nemožnosti (faktické nepoužitelnosti), byť i jako podpůrného odborného materiálu, na rozhodování případů, v nichž je třeba aplikovat pravidlo obsažené v § 2958 o. z.
  28. Jestliže se ÚS de facto odmítl k vyloženým závažným otázkám týkajícím se Metodiky vyjádřit, ač otázky tohoto typu byly navrhovatelem zcela jasně zformulovány, a to s patřičným zdůvodněním, proč je tak činěno, pak je třeba k tomu uvést následující.
  29. Plenární nález ÚS je pochopitelně třeba respektovat, nicméně pokud v něm nejsou řešeny palčivé otázky Metodiky, které zpochybňují dosavadní právní názory plynoucí z judikatury, jež dle ÚS byla prý zformována v důsledku „propsání“ zásad plynoucích z této Metodiky, jež by měla v důsledku toho být již na ústupu, neboť primárním zdrojem (pro futuro) zde mají být  z Metodiky přetavené závěry do soudní rozhodovací praxe (to je klasická argumentace v kruhu), pak je třeba uzavřít, že tento náhled pro popsané defekty onoho podpůrného materiálu v žádném ohledu nelze v poměrech demokratického právního státu akceptovat.
  30. ÚS soud tedy uvedeným nálezem podstatu věci nevyřešil a tudíž nezbývá, než na známé okolnosti, fakta a nestandardní postupy poctivě, každodenně, jednotlivě, v rámci odpovědné interpretace a aplikace předmětných pravidel chování a standardů právního státu v právní (soudní) praxi poukazovat v naději, že se možná jednoho dne k nim přece jen nějaká vyšší soudní instance či snad dokonce orgán ochrany ústavnosti nakonec bude muset explicitně vyjádřit.
  31. Bývalý československý ministr zahraničních věcí Jan Masaryk kdysi pronesl, že: „Pravda zvítězí, ale dá to fušku.“ Přál bych si, aby konečně jednou byly také skutečně obnaženy pravdivé okolnosti týkající se Metodiky a bylo tak ukončeno neskutečné období přezírání předkládaných argumentů a prokazatelných fakt.

 

 

Štítky:

|

Zpět